zakony-termodynamiky

První a druhý termodynamický zákon a původ vesmíru

Jakob Haver Vesmír, astronomie 1 Komentář

Dr. Danny R. Faulkner

Z answersingenesis.org přeložil Jakob Haver – 03/2019.

zakon-termodynamiky-1

1. termodynamický zákon

První termodynamický zákon je známý princip o zachování energie. To znamená, že energie nemůže být vytvořena ani zničena. I přes bezpočet experimentů zjišťujeme, že množství energie na počátku kteréhokoliv testu se rovná množství energie na jeho konci. Stejně tak bylo na základě rozsáhlých experimentů zjištěno, že je zachována i hmota. Nicméně víme, že hmotnost je pouze formou energie, jak ukázala slavná Einsteinova rovnice ekvivalence E = mc2, kde E je energie, m je hmotnost a c je rychlost světla. Tudíž chceme-li být naprosto přesní, měli bychom mluvit o zachování hmotnosti i energie. Pokud se však omezíme jen na procesy, které nezahrnují přeměnu mezi hmotou a energií, můžeme vnímat zachování energie a zachování hmoty jako dva různé projevy prvního termodynamického zákona.

zakon-termodynamiky-2

2. termodynamický zákon

Druhý termodynamický zákon je jiný. Ten říká, že i když je zachována energie, stává se časem méně využitelnou. To, co dělá energii užitečnou, je rozdíl nebo spád energie mezi dvěma různými úrovněmi. Tento potenciál energetického gradientu můžeme využít k pohonu motorů, což hojně využívají biologické systémy k udržování života. Přirozenou tendencí energetického spádu je jeho postupný pokles, takže se energie stává v průběhu času méně využitelnou pro práci. Míru poklesu využitelnosti energie fyzici definovali jako entropii. Tudíž čím vyšší je entropie, tím méně je využitelné energie. Podle druhého termodynamického zákona musí entropie vesmíru s přibývajícím časem narůstat.

“První a druhý termodynamický zákon jsou dobře zavedené a lze je považovat za univerzální.”

První a druhý termodynamický zákon jsou dobře zavedené a lze je považovat za univerzální. Samozřejmě že s těmito dvěma není problém tak, jak fungují dnes, ale pokud je budeme extrapolovat do minulosti, dočkáme se překvapivých závěrů. Pokud má první termodynamický zákon trvalou platnost, pak je také trvalá existence vesmíru. V opačném případě by energie předtím neexistovala a někdy v minulosti by se musela z něčeho vynořit. Jenže to by tento první termodynamický zákon popíralo. A to je také důvod, proč první termodynamický zákon vyžaduje věčný vesmír. Co se však stane, když do minulosti extrapolujeme druhý termodynamický zákon? Pokud existuje vesmír od věčnosti, pak by měl víc než dost času na to, aby dosáhl svého maximálního stavu entropie a nezůstala by žádná využitelná energie. Ovšem skutečnost, že dnes běžně používáme tepelné motory a že dodnes fungují biologické systémy svědčí o tom, že vesmír je daleko od svého maximálního entropického stavu. Vesmír tedy nemůže být věčný, a tudíž musí mít někde v minulosti svůj počátek.

Řešení tohoto protikladu

Máme tu rozpor: první termodynamický zákon požaduje, aby vesmír byl věčný, zatímco podle druhého termodynamického zákona vesmír být věčný nemůže. Oba zákony vnímáme jako zásadní a nedotknutelné, takže není žádný způsob, jak bychom podřídili jeden zákon druhému. Dalo by se mluvit o tom, že jeden ze dvou zákonů v minulosti neplatil, ovšem to by znamenalo vzdát se dnešního chápání způsobu fungování přírodního světa. Fyzikální svět se dnes těmito dvěma (a dalšími) zákony řídí, takže jakýkoli odklon v minulosti od toho, jak funguje svět nyní, by musel počítat s nefyzikálními činnostmi. Jiný výraz pro nefyzikální je metafyzické. Neexistuje žádný fyzikální mechanismus, pomocí něhož by se fyzikální procesy náhle změnily. Taková změna by ve skutečnosti podkopávala základní princip fyzikálních procesů (a vědu samotnou tak, jak ji známe). Pokud se tedy fyzikální procesy v určité době změnily, příčina toho musela být nefyzikální. To znamená, že vznik vesmíru vyžaduje radikální odklon od toho, jak fyzikální svět funguje. A z tohoto důvodu leží vznik světa mimo oblast vědy, neboť věda se zabývá zkoumáním fyzikálního či přirozeného světa, nikoliv metafyzického nebo duchovního.

“Uvažování o prvním a druhém termodynamickém zákonu v minulosti nakonec vede k závěru, že vznik vesmíru je otázka metafyzická či duchovní, ne fyzikální.”

Tento problém si mnozí fyzikové (včetně astronomů a kosmologů) uvědomují. Proto se oddaní zastánci naturalismu pokusili tento problém vysvětlit odvoláváním se na kvantové fluktuace. Nicméně, jak jsem již zmiňoval jinde, jsou s tímto vysvětlením problémy. Uvažování o prvním a druhém termodynamickém zákonu v minulosti nakonec vede k závěru, že vznik vesmíru je otázka metafyzická nebo duchovní, nikoli fyzikální. Tudíž můžeme učinit vědecký závěr, že původ vesmíru není otázkou, na kterou je věda sama o sobě schopna odpovědět. Vzhledem k tomu, že věda nám tedy nemůže sdělit, odkud vesmír pochází, pak jediný logický způsob, jak zkoumat původ vesmíru, je přijmout existenci Boha Stvořitele, který není součástí fyzického vesmíru. On je transcendentní, tedy nad tím vším. Bůh, který vše učinil, nestvořil sám sebe. A to je přesně to, co říká Bible: “Všechno bylo učiněno skrze Něho; a bez Něho by nebylo nic, co je učiněno” (Jan 1:3). A tak každé zkoumání původu vesmíru by mělo začínat s Bohem.

 

1
Komentujte

Please Přihlásit to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
jhk - vlasta Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
jhk - vlasta
jhk - vlasta

Tudíž můžeme učinit vědecký závěr, že původ vesmíru není otázkou, na kterou je věda sama o sobě schopna odpovědět. Vzhledem k tomu, že věda nám tedy nemůže sdělit, odkud vesmír pochází, pak jediný logický způsob, jak zkoumat původ vesmíru, je přijmout existenci Boha Stvořitele, který není součástí fyzického vesmíru. On je transcendentní, tedy nad tím vším. – ano, správně. K tomuto závěru se jde dopídit i jinými cestami, nemusí to být skrze poznání těchto zákonů a jaké jsou v posledu jejich aplikace.