blackhol_02

Průlomová dějinná událost?

Václav Dostál Vesmír, astronomie 95 Komentářů

Václav Dostál

Úvodní obrázek: Černá díra: představa kreslíře. | Foto: Reuters

Ve středu 10. 4. 2019 jsme mohli vidět a slyšet o „snímku“ černé díry, což podle oznamujících vědců má být průlomová událost v dějinách, dělící je na čas před tímto „pozorováním“ a na čas po něm. Podle nás křesťanů se však dějiny dělí na léta před Kristem a léta po Kristu.

Vraťme se do té středy a ptejme se, co se vlastně stalo. Opravdu vědci pozorovali a vyfotili černou díru? Rád bych ovšem něco řekl k existenci černých děr.

Východiskem mého odmítnutí skutečné existence těchto „monster“ je, že jsou krajní deformací prostoročasu. Prostoročas je geometrický konstrukt, který A. Einstein používal k popisu kosmických jevů – např. rotace celé oběžné dráhy Merkuru. Ten popis je opravdu geniální, ale je to pouze popis a ne výklad fyzikálních příčin. Termín „prostoročas“ je zestručnění termínu „prostoročasové kontinuum.“ Je to čtyřrozměrný – tedy fiktivní, pouze matematický či geometrický – prostor, který Einstein převzal od Minkowského. Má čtyři rozměry: x, y, z a ict, kde i = = imaginární jednotka, c = rychlost světla (ve vakuu) a t = čas. Zahrnutí imaginární jednotky ukazuje na fiktivnost čtvrtého rozměru a tím celého prostoru. Součin ct znamená „dráhu“ (protože dráha = rychlost krát čas). Čtvrtým rozměrem prostoročasu tedy není čas, ale délka – stejně jako u zbývajících tří rozměrů, i když jako součin času s rychlostí (světla). V každém případě u prostoročasu jde o myšlený útvar.

Myšlený útvar (geometrický bod, přímka, rovina, trojrozměrný prostor a čtyřrozměrný prostoročas) nemůže být fyzikálně ovlivňován něčím hmotným a naopak cokoliv hmotného ovlivňovat. Ohyb světlených paprsků (tedy hmotných entit) kolem hmotného tělesa lze popsat zakřivením prostoročasu, ale jenom popsat!

Černá díra je někdy definována jako totální zakřivení prostoročasu, to však zase jde jen o popis, o představu. Myšlený čtyřrozměrný prostor, zvaný prostoročas, i když do sebe uzavřený ve tvaru černé díry, nemůžeme fyzikálně zjistit, žádným fyzikálním přístrojem (např. dalekohledem), a tedy ani „vyfotit.“ Možná proto někteří odborní zastánci existence té „zaznamenané“ černé díry tvrdí, že jde o „stín“ černé díry a ne o černou díru samotnou. Jenže ani stín myšlené entity fyzikálně zaznamenat nelze!

Černé díry, i ta „nalezená“, jsou matematickým (geometrickým) konstruktem. Skutečný kosmický prostor, jehož naše těla jsou součástí, je docela něco jiného. Geometrický čtyřrozměrný prostor (nazývaný „prostoročas“) je plynulý (je to kontinum). Skutečný kosmický prostor, tvořený (kvantovým) vakuem, je kvantovaný – neboť vakuum se skládá z kvant, zvaných virtuální částice. V geometrickém prostoročasu můžeme – myšleně – cestovat časem (ovšem násobeným rychlostí světla) i do minulosti, skutečným časem do minulosti cestovat nelze a to ani teoreticky, to by následek předcházel svou příčinu.

Ve svých studiích jsem docházel ke stále stejnému závěru. Takovýto závěr také vyplývá z článku „Existence černých děr“, který se, spolu s částí diskuze o něm, nachází na mém webu. Z diskuze, která proběhla zhruba před rokem, opakuji své tvrzení: „Pozorovat (fyzikálně) myšlenku nelze! …Geometrický (či matematický) prostor je MYŠLENÝ a tudíž jej nelze fyzikálně zachytit (nebo dokonce fyzikálně měřit).“  Při debatě jsem svému oponentovi (mj.) položil otázku, zda prostoročas je geometrickým objektem. Odpověděl, že „prostoročas je to, v čem žijeme.“ [Zvýrazňuji nyní].  V této odpovědi je právě zádrhel záměny geometrického útvaru s reálným „prostředím“, vyskytujícím se mezi hvězdami, galaxiemi a „šňůrami“ galaxií. Rozdíl mezi těmito dvěma entitami jsem se pokusil vypsat výše. Nejsme tudíž součástí prostoročasu, myšlené pomůcky, ale součástí fyzikálního prostoru, součástí vynořující se z (kvantového) vakua. Jak naše těla, tak to vakuum, z něhož se tělesně vynořujeme, fyzikálně detekovatelné jsou. Zato geometrický 4D prostor fyzikálně detekovatelný není!

blackhol_01Řada zpráv (např. tato) však tvrdí něco zcela opačného. Např.: „Vědci z mezinárodního projektu Event Horizon Telescope (Teleskop horizontu událostí, EHT) ve středu zveřejnili historicky první snímek černé díry. Ta se nachází ve středu miliardy kilometrů vzdálené galaxie Messier 87.“

Sada, nazvaná „Jako bychom se dívali na konec prostoru a času“ obsahuje v nadpisu stejnou záměnu. Pod pojmem „prostor a čas“ si každý dosadí realitu, v níž žijeme. Jenže jde o prostoročas, o myšlený pojem! A to „dívání“ je fiktivní.

V tomto zdroji se píše: „Snímek černé díry by nebylo možné pořídit bez kooperace vědců po celém světě a bez unikátního pozorování soustavou radioteleskopů. Každý z nich vydal kousek do výsledné skládačky. A pozor, ve skutečnosti nešlo o “fotku”, ale o radiové vlny převedené na obraz. Jedná se o vlnové spektrum, které lidské oko není schopné vnímat. Ostatně potřebná data přišla z radioteleskopů, nikoli z optických teleskopů (“dalekohledů”).  Tyto přístroje pracují v radiové části elektromagnetického spektra.

“Data z Event Horizon Telescope jsou jako nekompletní skládačka puzzle. Viděli jsme jednotlivé kousky, ale museli jsme doplnit mezery,” přibližuje konstrukci astrofyzička Monika Moscibrodzka, jedna z členek vědeckého týmu. “Naše snímky a naše data nám řekly, že se skutečně díváme na stín černé díry.” “ [Zvýraznění je moje].

Rádiové vlny, zachycené z dané oblasti, se během své dlouhé cesty velmi pravděpodobně odchylovaly – „gravitačním“ působením hmotných objektů. Mohly se odchylovat velmi podivně, a obraz mezikruží nevytvářet. Vzniká totiž otázka: Jak velké byly zmiňované mezery a kolik jich bylo? Doplňování „nekompletní skládačky puzzle“ mohla být a pravděpodobně bylo vedeno snahou o získání potvrzení existence černé díry. Obrázků černých děr, ovšem nakreslených čili vymyšlených, najdeme na internetu celou řadu. Tým se mohl řídit a také se asi řídil, právě těmito uměleckými znázorněními a „doplňoval mezery“ v pozorování podle nich.

Toto podezření potvrzuje výrok Luciana Rezzolly, uvedený ve zprávě „Astronomové ohlásili průlomový objev“: „Transformovali jsme matematický koncept horizontu událostí, něco, co normálně píši na tabuli, když o tom učím, ve skutečný fyzikální objekt.“ Termín „transformace“ se může vyložit jako změna z původního předpokladu (černé díry) na realitu. Nebo „transformace“ znamená „přetvoření,“ umělou přeměnu předpokladu na kýženou „realitu.“

Martin Fendrych ve svém komentátorském článku „Černá díra “vyfocena”, materialisté všech zemí, zabalte to“ výše uvedené rozpory postřehl a píše: „Všecko je to dohoda, zkoumat černou díru pak snaha nahlédnout věčnosti pod pokličku. Proto vědci rádi používají nám známé pojmy, jako třeba větu, že “černé díry nemají vlasy”, rozuměj, nemají žádné pozorovatelné vlastnosti.

Vědci se spolu dohodli na výkladu Obecné teorie relativity a zvláště na výkladu pojmu „prostoročas“ (mj. jeho „deformace“ vlivem „hmot“). Zaměnili geometrický prostor (zvaný „prostoročas“) za reálný, vyskytující se v kosmu. Zatímco geometrický prostor se může – ovšem myšleně – deformovat třeba až na uzavřenou oblast zvanou „černá díra,“ vesmírný prostor – vytvářený kvantovým vakuem – se deformovat – a to reálně – nemůže.

Jestliže černé díry „nemají žádné pozorovatelné vlastnosti,“ pozorovat je nemůžeme! A tedy ani „vyfotit“, byť třeba jejich „stín“!

Fendrych také píše: „Pro materialisty je černá díra malér, hmota tam přestává poslouchat, přestává nám patřit, za horizont událostí nemůžeme proniknout, můžeme si jen představovat, co se tam odehrává (slovo odehrávat je ovšem nepatřičné).“ [Zvýraznění mnou].

Naštěstí hmota (a energie, což je podle Einsteina totéž) je docela něco jiného než geometrický prostor, i ten „sbalený“ do černé díry. Ten geometrický prostor je pouze naše představa a tu hmota (či energie) prostě neposlouchá! Mělo by to být naopak: naše představy by se měly řídit realitou, přírodními zákony – platnými pro hmotu a energii. A ne si podle představ realitu měnit! Tzn. také geometrické útvary zvané černé díry vkládat do reálného vesmíru. A ještě k tomu doplňovat mezery v pozorování namalovanými vysněnými obrázky.

Martin Fendrych svůj článek končí: „Černá díra je stejně dostupná jako Bůh. Věřícím křesťanům se přiblížil v Ježíši, nabídl svou lidskou podobu, zhmotnění (Ježíšovu skutečnou tvář ovšem nikdo nezná, nemůžeme se jí zmocnit). Černá díra se nám přiblížila dohodou o obrázku, jak to kolem ní vypadá, ale ani jí se nemůžeme zmocnit. Pro většinu z nás zůstane na úrovni Spidermana.“ [Opět zvýrazňuji já].

Průlomovou dějinnou událostí není „pozorování“ nebo „vyfocení“ černé díry, ale je jí Kristovo vzkříšení, které si letos připomínáme v neděli 21. 4.

 

95
Komentujte

Please Přihlásit to comment
95 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
Václav DostálJiří ZelinkaFotonvitasOliver Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
Foton
Foton

Václav Dostál K tomu, aby boli priestor a čas zakrivené nekonečne, potrebuješ nekonečnú gravitáciu. Vzťahy Všeobecnej teórie relativity nepustia. ….Nekonečná gravitácia v čiernej diere sa vyskytuje práve v bode hypoteticky predpokladanej singularity (v ktorú ja osobne neverím, ako som už spomínal). Samozrejme matematická predstava, že gravitácia je zakrivený čas a priestor a telesá pohybujúce sa po najrovnejších možných dráhach len sledujú v prítomnosti gravitácie zakrivený časopriestor, je stále iba predstava. Za jedno z jej potvrdení sa považuje zakrivenie svetelných lúčov v prítomnosti hmotných objektov, alebo stáčanie perihélia planéty Merkúr. Je… Číst vice »

Foton
Foton

Václav Dostál
Ak čierna diera neobsahuje singularitu (čiže miesto s nekonečne silnou gravitáciou), priestoročas nie je nekonečne deformovaný. Reálny svet neobsahuje nekonečná ani singularity. Nekonečne deformovaný priestoročas teda neexistuje. Sám priestoročas nie je nekonečný. Preto nemôže byť ani nekonečne deformovaný. (Toľko môj osobný názor.)

Foton
Foton

Václav Dostál Máš na mysli tú otázku, ktorú si položil? K tomu som sa už vyjadril predtým. Moja odpoveď je: Platí. Podľa mňa singularita (čiže nekonečne malé) v realite neexistuje. S nekonečnami sa dá pracovať dobre v matematike (viď. napr. Georg Cantor), ale v reálnom svete nemajú svoje miesto. ….Jedine možno čas je nekonečný, tj. bude plynúť do nekonečna. Preto čierna diera neobsahuje singularitu. Môže to byť hodne malé, ale určite nie bodové. -Prípadne sa to k bodu môže blížiť do nekonečna (časovo). Čiže nikdy to bod nebude. (Okrem toho… Číst vice »

Foton
Foton

Václav Dostál Tu nejde o fyzikálnu príčinu, ale o prejav už známych zákonov. A práve tieto známe zákony sú predmetom popisu tých vzťahov. Jedna vec je zakrivenie. Druhá vec podstata a pôvod sily. Nikto nevie čo je to sila. V tejto súvislosti budem citovať Petra Kulhánka, ako to často hovorí na svojich prednáškach: “Sílu je velmi těžké definovat. Zpravidla ji chápeme jako součin hmotnosti a zrychlení. K definici pojmu zrychlení musíme umět měřit délky a čas v inerciálním souřadnicovém systému. Inerciální systém je takový systém, ve kterém se volná hmotná… Číst vice »

Foton
Foton

Václav Dostál
No ale práve z tých vzorcov vyplýva opak. Urobil som niekde chybu?

Ja osobne tiež neverím v singularitu. Nekonečno a fyzika sa nikdy nemali radi. 🙂 (Nekonečne veľké príp. nekonečne malé.)

Foton
Foton

Václav Dostál

Išlo čisto len o podporu môjho presvedčenia, že čierne diery existujú.

….Polemiky sa už vedú len okolo singularity, tj. či naozaj sa pád do nej nedokáže na ničom zastaviť. (Viď napr. polemiky okolo Tolmanovo Oppenheimerovej Volkoffovej medze.)

Foton
Foton

vitas

Je to len hypotetický konštrukt. Povedzme, že existuje obor, ktorý naraz vezme toľko Sĺnk, aby nimi vyplnil priestor gule od stredu Slnečnej sústavy až po planétku Vesta. Od prvého okamžiku postavenia sa samozrejme začne rútiť do stredu. Avšak už aj v tom okamžiku 0, bude úniková rýchlosť z povrchu takého objektu rovná rýchlosti svetla.

vitas
vitas

Zdravím Fotona,

Čiže keď vezmeš hmotu Slnka a spravíš z nej guľu od stredu Slnečnej sústavy až po dráhu planétky Vesta,

Nemyslel jsi spíš ‘vezmeš hustotu Slnka` ? Jakože uděláš daleko větší kouli (ve výsledku z daleko větší hmotností), která ale bude mít hustotu “jen” jako Slunce?

S pozdravem

vitas
@;;

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Foton – dík.

Foton
Foton

jhk – vlasta

Hmotnosť (energia) fotónu je závislá na jeho frekvencii (vlnovej dĺžke) podľa vzťahu: E = h.f

h – Planckova konštanta 6,626.10^(-34)
f – frekvencia v Hertzoch

Ak chceš vedieť hmotnosť, stačí už potom dosadiť do známeho vzťahu E = m.c^2. Vyjadríš si m = E/c^2 a za E dosadíš ten vzťah pre energiu fotónu, čiže:

m = h.f/c^2

Alebo:

m = h/(lambda . c)

….kde lambda je vlnová dĺžka fotónu v metroch, pretože: f = c / lambda

Hmotnosť je samozrejme v kilogramoch a rýchlosť svetla (c) je 3.10^8 m/s

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Kolik váží foton? Ví to někdo?

Foton
Foton

Václav Dostál (2) Dá sa napísať i vzťah pre hmotnosť guľového objektu: M = ró . V M = (ró . 4 . PI . r^3)/3 Veľmi zjednodušene a približne sa dá dosadiť do vzťahu pre minule odvodený Schwarzschildov polomer: r = 2.G.M/c^2 r = (2.G.ró.4.PI.r^3)/(3.c^2) r = SQR((3.c^2)/(8.G.ró.PI)) Vzťah je zjednodušený preto, lebo narastaním hmotnosti sa zväčšuje gravitácia a teda aj hustota + jej rozloženie od stredu gule k okraju. Pre približnú orientáciu to však stačí. …..Dostali sme tak vzťah plný konštánt, kde jediné ča sa dá zmeniť je… Číst vice »

Foton
Foton

Václav Dostál O tom, že musia existovať objekty majúce tak silnú gravitáciu, že už neunikne ani svetlo, vypovedá i jednoduché matematické odvodenie: Potenciálna energia v gravitačnom poli: Fg = G.M.m/r^2 Eg = Fg . (-r) Eg = (G.M.m/r^2).(-r) Eg = -G.M.m/r Kinetická energia: Ek = (m.v^2)/2 Ak chceš uniknúť z dosahu gravitácie telesa, musí byť tvoja kinetická energia minimálne rovná potenciálnej. Inak sa po určitej dobe zastavíš a začneš naspäť padať. Preto napíšeme rovnosť: Eg = Ek -G.M.m/r = (m.v^2)/2 (m sa vykráti) -G.M/r = (v^2)/2 v = SQR(2.G.m/r) Pýtame… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Gravitácia je zakrivený priestoročas

– co Viťas. Souhlasí?

vitas
vitas

Zdravím Fotona,

Ok, dík.

Fajn.

vitas
@;;

Foton
Foton

vitas
Ok, dík. Už som prišiel na to, kde som robil v úvahe chybu. (Viď. môj príspevok nižšie.)

Foton
Foton

vlasta

měl jsem za to, že to je způsobeno rozdílnou gravitací

Gravitácia je zakrivený priestoročas.

vitas
vitas

Zdravím Fotona, Popíš, ako budeš postupovať…. Řekněme, že jsem na kouli o obvodu 40000km. Sestrojím si úsečku AB o délce 10000km. V bodě A sestrojím pravý úhel a prodloužím přímku, v bodě B totéž. Tam kde se mi to protne označím bod C. Poté porovnám úhly ABC, CAB a BAC a ejhle všechny jsou stejné a všechny jsou pravé. Úhloměr udělám tak, že udělám kružnici se středem S o poloměru 1m a rovnoměrně ní rozmístím 4body a pojmenuji je po řadě X, Y, Z, W. Úhel XSY je pravý. I… Číst vice »

Foton
Foton

vitas
Ok, chybu som spravil ja. Uhlomer ktorý si zhotoví 2D bytosť v jeho svete je v každom prípade kruh, takže ak ho rozdelí na 360 dielikov, súčet vnútorných uhlov trojuholníka s ním nameria v prípade rovnej plochy jeho sveta 180 a v prípade zakrivenej viac.

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Krom toho Viťasi – jak jsem již naznačil – mám za to, že představy typu – 2D – jsou dosti těžké. Nemyslím, že lze tak jednoduše aplikovat některé věci na 2D z 3D, dle mého to prostě není dost dobře možné. 2D není prostě reálné – je to pouze určité znázornění – pouhý popis – nikoli skutečnost. Tzn. – my nemůžeme vědět, jaké by to bylo v 2D světě.

jhk - vlasta
jhk - vlasta

RE: – Vitas – Ve 3D je to obdobně. A v prostoročase je doklad zakřivení i to, že hodiny na úrovni hladiny moře jdou pomaleji než ve vyšších nadmořských výškách. – měl jsem za to, že to je způsobeno rozdílnou gravitací. Nemohl by Jste to trochu blíže osvětlit? Dle mého – pokud tedy pojmeme mechanicky hodiny – jako etalon svým stálým stejným chodem, pak v nižší gravitaci dojde pouze k tomu, že tam bude menší tření – předpokládám. To ale pak nesouvisí s časem jako takovým. Anebo se v něčem… Číst vice »

Foton
Foton

vitas
Nepochopil si. Ty ako 3 rozmerná bytosť ktorá sa pohybuje po 2D povrchu gule na ktorej je od rovníku k pólu nakreslený trojuholník samozrejme nameria súčet uhlov väčší ako 180°. Tu sa ale bavíme o 2D bytostiach. Skúsim to inak: Predstav si, že si 2D bytosť a chceš zmerať uhly trojuholníka (plošného útvaru). Popíš, ako budeš postupovať….

vitas
vitas

Zdravím Fotona, Čiže ty nameriaš 90° ale pre ich vnímanie je to povedzme 60°. Teda to je nesmysl, který bych od Vás Fotone vážně nečekal. Takže on má úhel, který přiloží 4x k sobě a já ze 3D světa uvidím, že mu to dalo dohromady plný úhel (360°), ale on uvidí povedzme 240° 🙂 tak to bych ten deformovaný úhloměr chtěl vidět. Musím řici, že jste mě dnes pobavil více než Václav Dostál. Představte si, že jejich svět je zakřivená koule, zkuste si představit, že na rovníku uděláme tři body… Číst vice »

Foton
Foton

vitas
Samotné miery sú zakrivené v zakrivenom svete. Meranie robia zakrivené bytosti, ktoré majú zakrivené vnímanie. Toto zakrivenie na nich pozorujeme len my. Oni svoje pozorovanie považujú za rovné. Čiže ty nameriaš 90° ale pre ich vnímanie je to povedzme 60°.

vitas
vitas

Zdravím Fotona,

To zistíš len ty, ako 3 rozmerná bytosť. Keď ale uhly budú merať tie placaté zakrivené bytosti, s rovnako zakriveným uhlomerom, namerajú 180°.

Ne. Co je to za nesmysl? To jste trošku uletěl, co? Jak se zakřiví 2D úhloměr aby např: 3x 90° byl přímý úhel?

S pozdravem

vitas
@;;

Foton
Foton

vitas

Jak zjistit jestli je jejich svět zakřivený? Nakreslíme trojúhelník a spočítáme úhly. Pokud by jejich svět byl třeba povrch koule (ta je také 2D) je možné sestrojit trojúhelník dokonce se třemi pravými úhly (součet úhlů je pak 270).

To zistíš len ty, ako 3 rozmerná bytosť. Keď ale uhly budú merať tie placaté zakrivené bytosti, s rovnako zakriveným uhlomerom, namerajú 180°.

Foton
Foton

Trochu sa 4D predstaviť dá:

comment image

Rotácia 4D “kocky”.

vitas
vitas

Zdravím Vlastu, dobrá otázka je, jak se (alespoň teoreticky) pozná, že je prostor zakřivený. Protože přestavovat si zakřivení 3D (neli 4D) je velmi obtížné, bude vhodnější se přenést na 2D plochu. Představme si, že zvláštní 2D tvorové žijí na ploše papíru. Na hodně velké, a ani nevíme jestli nekonečné. Jak zjistit jestli je jejich svět zakřivený? Nakreslíme trojúhelník a spočítáme úhly. Pokud by jejich svět byl třeba povrch koule (ta je také 2D) je možné sestrojit trojúhelník dokonce se třemi pravými úhly (součet úhlů je pak 270). Pokud je jejich… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Vitas dle mého předpokládá, že deformovaný prostor lze odvodit právě z toho, jak se chová světlo. Fotony dle toho jsou oním “ukazatelem” – protože by měly být naprosto nezávislé na “prostoru” – tím netvrdím, že nejsou jeho součástí – pouze onen “prostor” je nejspíše hoden toho “materiálního” označení. Abych to trochu vysvětlil, vemme si něco pevného – např. kus kamene. Je to tzv. prostor “sám o sobě”. Může jím projít světlo? Ne. Proč? Protože kámen je pro světlo neprůchodný. V cestě je příliš mnoho částic, které způsobí, že foton se… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

My ale známe prostor, který má tři dimenze, pak plochu se dvěma dimenzemi, – s tou dimenzialitou je dle mého trochu problém. Plocha má dle mého pouhou jednu dimenzi – když to řeknu obecně – pouhou “plošnou” – a přeci i v ní se může projevovat čas. Kamkoli půjdu z jakéhokoli bodu někam – doleva doprava, dopředu, dozadu – musím uvažovat čas, kterým na dané místo dojdu. Problém u pouhé plochy bude ale i s časem, protože když vezmu opravdu “pouhou” plochu – ani ta ještě nemá žádnou jasnou dimenzi… Číst vice »

Oliver
Oliver

Taky si myslím, že by tahle diskuze unesla tuhle otázku na oba pány, vitasi, prosím, zkuste to: Mohl by mi někdo vysvětlit, CO JE V PRAXI ZAKŘIVENÍ PROSTOROČASU? Nechci nic o dvojčatech. Tam se různě stárne, což souvisí dle mého spíše s časem… My ale známe prostor, který má tři dimenze, pak plochu se dvěma dimenzemi, snad něco fraktálního s neceločíselnou dimenzí. Zakřivení 2D plochy si v reálném prostoru lze jednoduše představit i realizovat. Ale zakřivení 2D plochy takové, abychom zůstali v 2D zatím prodlévá dle mé zkušenosti v oblasti… Číst vice »

vitas
vitas

Zdravím Václava Dostála, také vynechám fyzikální pohled. Na KOHO to mám vztahovat, když ne na sebe? Na sebe jste vztáhl moji větu, že k pochopení principu radioteleskopu si se středoškolskou fyzikou nevystačíte. Nyní jste přeskočil k Vašemu nepochopení OTR. Na Vaše dřívější příklady jsem mj. nereagoval proto, že by se do zdejší diskuze k určitému tématu vnášelo něco jiného, nějaké jiné téma. Myslím, že by to zdejší diskuse unesla. Pokud je článek i o tom, že nehmotná teorie nemůže ovlivňovat reálný svět, diskuze nad tímto kontroverzním tvrzením jistě není odbočení… Číst vice »

vitas
vitas

Zdravím Václava Dostála, Váš posudek mých malých znalostí Vaše znalosti jsem si posuzovat nedovolil. Zcela zbytečně vztahujete moje konstatovaní na sebe. Každopádně doufám, že se shodneme, že na porozumění funkce radioteleskopu středoškolská fyzika nestačí. Mně zase se jeví, že nepochopení – ovšem mně, nikoli OTR – je na Vaší straně. Já si myslím, že Vás chápu perfektně. Jen s tím absolutně nesouhlasím. A proč na observatoři v Novém Mexiku existuje celý „les“ rádioteleskopů – nestačilo by jich tam pro stejné účely třeba jen pět To jako opravdu? Je smutné, že… Číst vice »

vitas
vitas

Zdravím Václava opravdu se nedá reagovat na všechno. Ale: radioteleskopy opravdu nemají rozlišení dané součtem plochy talířů, ale jejich vzdáleností. I když se Vám to nezdá možné, je to tak,. Vyžaduje to však porozumět fyzice na vyšší než středoškolské úrovni. Že černé díry nemají vlasy, rozhodně neznamená, že nemají žádné pozorovatelné vlastnosti, ale je to poetické vyjádření závěru, že černá díra je daná pouze poloměrem (potažmo hmotností), rychlostí rotace a nábojem, nemohou existovat válcové prstencové nebo jiné černé díry. Vaše hraní si se slovy těch lidí, kteří se snaží daný… Číst vice »

Oliver
Oliver

Lidi už tolik v existenci černích děr věří, že možná by mohla být ta knížka přínosem. Kupříkladu na námitku nekonečné přitažlivosti v singularitě odpoví, že jasně, není nekonečná, ale je tak veliká, že nemá smysl mluvit o velikém číslu…

Oliver
Oliver

Já mám zase otázky. Je to pasie a i když si člověk myslí o věci něco svého, pořád se může něco dalšího dovědět; i jiní se pak možná zamyslí… Zkusme přemýšlet, jako dítě. Co vidíme na tom úžasném obrázku? Černé kolečko , kolem něj jakýsi oranžový plamínek a zase černé pozadí kolem. Otázka zní: Jak víme, že ta černá ve středu není ta samá věc jako ta černá kolem? Není to jednoduše takové plovací koleso nějakých plynů ? Nebo: není to něco jako vír ve vaně, když ji vypouštíte, tak… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Možná proto někteří odborní zastánci existence té „zaznamenané“ černé díry tvrdí, že jde o „stín“ černé díry a ne o černou díru samotnou. Jenže ani stín myšlené entity fyzikálně zaznamenat nelze! – souhlasím. stín také není hmotný sám o sobě – je to jen vjem. Dokážeme to však pojmout svým myšlením. Jinak samozřejmě stín jako takový není hmotný. Je to pouze oblast, kam nedopadá tolik světla. Takže jsme skutečně nevyfotografovali tu “hmotnou černou díru”. Fotka je pouze něčím, čím je i stín. Díky stínu, pokud tedy jistě víme, že to… Číst vice »