Přijetí darwinovské evoluce má ve skutečnosti mnoho společného s obhajobou starověkého filozofického kultu.
Pavel Akrman
Z níže uvedených zdrojů přeložil Pavel Akrman – 07/2026. Úvodní obrázek – Britannica: Paganism.
Když přemýšlíme o „teorii evoluce“, většina z nás si automaticky vybaví Charlese Darwina z 19. století a jeho dílo „O původu druhů“, které bylo publikováno v roce 1859. Nicméně koncept evoluce má své kořeny již ve starověké řecké filozofii, o jejíž kult se zasloužili Anaximandros a Aristoteles.
Již asi před zhruba 2400 lety, daleko před zrodem exaktní vědy, přemýšlel Anaximandros (cca 610–546 před Kristem) ve starověkém řeckém městě Milét o tom, jak se vyvinuli lidé a zvířata. Anaximandros navrhl jeden z nejstarších známých evolučních pohledů na živé organismy.1 Teoreticky se domníval, že život vznikl ve vlhkém prostředí,2 když se Země vynořila z prvotního moře, a že lidé se vyvinuli z ryb nebo rybám podobných předků.3
Anaximandros byl druhým z velkých myslitelů milétské školy, a podle Themistia byl prvním ze známých Řeků, který publikoval písemný dokument o přírodním světě. Žel, z jeho prózy „O přírodě“ se dochovaly pouze fragmenty. Ve své práci pojednával o zákonech Země a věřil, že veškerou realitu lze redukovat na jedinou společnou entitu – jinými slovy, „že všechny existující věci jsou součástí téže sjednocené jednoty“. Také učil, že „lidé se původně podobali jinému druhu zvířete, konkrétně rybám.“
Ponoříme-li se do jeho biologického modelu, odhalíme několik jakýchsi před-evolučních myšlenek:
- Abiogeneze z vlhkosti: Anaximandros věřil, že první zvířata vznikla ve vlhku a byla pokryta ostnatou kůrou. Jak se vyvíjela a přesouvala do sušší krajiny, tuto vnější vrstvu odhodila.
- Lidská adaptace: Poznamenal, že lidské děti vyžadují k přežití delší dobu péče. V důsledku toho odvodil, že raní lidští předkové nemohli zpočátku přežít na souši a museli svá raná stádia strávit chráněni uvnitř vodních tvorů (jako jsou žraloci), dokud se o sebe nedokázali postarat sami.
- Mechanistická změna: Na rozdíl od mytologických příběhů o stvoření starověkého světa představovaly jeho teorie ranou formu evolučního myšlení.
Podle National Geographic „nebylo v Anaximandrosově době praktikováno, že by vědecké teorie byly založeny na empirických důkazech nebo podloženy důkladným testováním.“ Jeho koncepty proto nemohly být předloženy jako rozvinutá vědecká teorie v současném, moderním smyslu. Anaximandrosovy překvapující myšlenky však v mnohém jistě předběhly svou dobu, a pomohly tak vydláždit cestu pro pozdější úvahy Charlese Darwina.
Moderní evoluční teorie, jak ji známe, se začala formovat v 19. století s dílem Charlese Darwina „O původu druhů“. Ve skutečnosti je to však jen velmi staré filozofické náboženství, kterému Darwin vdechl nový život. Nesplňuje sice všechna kritéria náboženství, ale je fér ho tak nazývat. Ve skutečnosti má ale více společného s kultem, protože funguje na principu klamu, potlačování opačných názorů a ovládání příběhu.
V poslední době jsou vědci stále více nuceni vymýšlet „nové“ teorie, které by vysvětlovaly, jak se mohl život na Zemi vyvinout – důvodem je zjevná, mizivě malá pravděpodobnost, že by k spontánní evoluci vůbec mohlo dojít. Zesnulý Francis Crick, spoluobjevitel struktury DNA (spolu s Jamesem Watsonem a Mauricem Wilkinsem), dospěl k přesvědčení, že za život na Zemi jsou zodpovědní mimozemšťané – jako evolucionista nemohl připustit jakoukoli zmínku o Bohu.4
Proto se dnes také hodně spekuluje o teorii „multivesmíru“ nebo „paralelního vesmíru“, například v článku časopisu Scientific American od Maxe Tegmarka5,6 Toto fantazírování koná mezi ateisty svou práci, protože dnes platí, se může stát cokoli, stejně jako ve sci-fi filmech Matrix! Nicméně taková myšlenka vůbec není nová. Augustin si na podobné fantazírování stěžoval už před rokem 430 po Kristu, když řekl:
„Jsou tu opět tací, kteří sice nepředpokládají, že tento svět je věčný, ale zastávají názor, že buď není jediným světem, ale že existuje nespočet světů, nebo že je sice jediným, ale že umírá a znovu se rodí v určitých intervalech, a to bezpočetně.“7
Charles Darwin tedy v žádném případě nebyl původcem evoluční teorie, jak to velmi často můžeme slyšet. On pouze šikovně popularizoval již známou myšlenku organického přizpůsobování přírodním výběrem.
Darwin nebyl původcem ani těch aspektů evoluční teorie, které jsou mu dnes často připisovány – tedy přírodní výběr a pohlavní výběr. Organická evoluce je součástí minulé i současné filozofické kultury mnoha národů, a vůbec není novou (nebo dokonce výhradně vědeckou) myšlenkou, jak se často tvrdí, ve snaze dodat evoluční teorii důvěryhodnosti.
Obr. 1
Popularita moderního evolucionistického světonázoru není (oproti názoru mnohých) způsobena tím, že moderní věda nahradila staré pověry o počátcích. Přijetí evoluce má mnohem více společného s používáním vědeckých nástrojů tisíci zavázaných výzkumníků, kteří tak mohou využívat miliardy dolarů poskytnutých vládami k obhajobě starověkého, filozofického kultu.
Jediným cílem je v žádném případě nedovolit, aby „nám Bůh strkal nohu mezi dveře“, tudíž podpora ateismu, který nyní dominuje jak ve vědě, tak i v naší stále více bezbožnější společnosti.
Odkazy a poznámky
- Britannica, Anaximander – pre-Socratic Philosophy.
- Springer Nature Link, Evolution Born of Moisture: Analogie a paralely mezi myšlenkami Anaximandrose o původu života a člověka, a pozdějšími před-darwinovskými a darwinovskými evolučními koncepty.
- Research Gate, Rekonstrukce Anaximandrosova biologického modelu odhaluje evoluční teorii podobnou Darwinově, již stovky let před zrodem vědy.
- Bates, G., Designed by aliens? Discoverers of DNA’s structure attack Christianity, Creation25(4):54–55, 2003;
- Tegmark, M., Parallel Universes, Scientific American288(5):31–41, May 2003.
- But it is unscientific and special pleading. See Sarfati, J., Multiverses: Parallel Universes, in: Refuting Compromise, pp. 187–189, Master Books, Arkansas, USA, 2004.
- Augustine of Hippo,City of God 18:40: O těch, kteří se domnívají, že tento svět vskutku není věčný, ale že buď existuje nespočet světů, nebo že jeden a tentýž svět se neustále rozkládá na své prvky a obnovuje se na konci pevných cyklů. <www.ccel.org/ccel/schaff/npnf102.iv.XII.11.html