Protikladné interpretace důkazů před soudem
(Z creation.com/oscar-pistorius-trial přeložil M. T. – 9/2014. Vyšlo 11. září 2014 na stránkách CMI.)
V nedávné době se sdělovací prostředky po celém světě intenzívně věnovaly procesu s jihoafrickým atletem-olympionikem a paralympionikem Oskarem Pistoriusem obžalovaným z vraždy své přítelkyně Reevy Steenkampové. Soudce zabývající se celým případem1 povolil televizi, aby soudní jednání přenášela živě, což je v systému jihoafrického trestního soudnictví věc neobvyklá. To umožnilo seznámit se blíže s postupem soudců při interpretaci důkazního materiálu, což má význam rovněž v diskuzi o počátcích života na Zemi. Jak obžaloba, tak obhajoba totiž povolaly jako svědky příslušné odborníky, aby svou argumentaci opřely o jejich posudky.
A tak zde prezentovali nejrůznější soudní znalci své názory na trajektorii kulek i pořadí, ve kterém zasahovaly oběť, na zdroj výkřiků zaslechnutých sousedy v noci, kdy oběť zemřela, či na to, zda rámus za zmíněné noci způsobilo střílení či údery kriketové pálky na dveře koupelny, za kterými se oběť krčila. Experti se rovněž vyjadřovali na základě obsahu žaludku k době, která uplynula od okamžiku, kdy žena naposled jedla, do její smrti, i k nejrůznějším dalším důkazům předloženým v průběhu vyšetřování zločinu.
Velmi zajímavý na celé věci byl fakt, že znalci v obou táborech procesu s Oskarem Pistoriusem přišli s naprosto odlišnými posudky hodnotícími přesně stejné důkazy. U všech shora uvedených důkazů měli experti odlišné názory na rychlost procesů, pořadí událostí, na výšku, ze které byly vypáleny výstřely, i na jejich pořadí, na to, které otvory ve dveřích odpovídají příslušným vstřelům v těle oběti, na to, zda zaslechnuté výkřiky je možno přičíst muži či ženě, a tak dále. A to jde o výklad důkazů, které byly shromážděny s odstupem pouhých hodin či dnů od střelby.
Právník komentující jeden z televizních přenosů z procesu poznamenal, že třebaže se na znalecké posudky pohlíží zpravidla jako na cosi nestranného a objektivního, příslušné strany sporu by přece stěží platily za předložení důkazů, pokud by nesvědčily v jejich prospěch. Jde tu o příklad postupu podle zásady „Koho chléb jíš, toho píseň zpívej“. Přitom „chleba“ je v těchto případech skutečně požehnaně; zmínění znalci dostávají až 15 000 randů denně (asi 26 000 Kč), obnos rovný zhruba jedné čtvrtině ročního rozpočtu jihoafrické domácnosti. Tím nechceme říci, že příslušní znalci nutně vědomě předkládají posudky zfalšované. Chceme jen zdůraznit, že předpojatost pohledu se zjevně do velké míry promítá do výkladu takových věcí, jako jsou procesy v minulosti a doba, po kterou probíhaly, na což se usuzuje z důkazů pozorovaných v přítomnosti.
CMI pravidelně poukazuje na fakt, že v otázce po původu života i všech organizmů nemá zkoumání minulosti stejnou výpovědní hodnotu jako věda založená na pozorováních a pokusech, které lze zopakovat. Často se proto o zkoumání minulosti vyjadřujeme jako o vědě historické, vědě o počátcích či vědě forenzní (soudní). V přírodě v současnosti pozorujeme fenomény, jako jsou fosilie, kaňony, horniny, živé buňky a DNA. Můžeme měřit a pozorovat výšku, šířku, tvar a další veličiny i procesy probíhající dnes v těchto fenoménech; ale nemůžeme pozorovat či zopakovat povahu, rychlost či dobu trvání procesů v minulosti, které vedly ke vzniku těchto fenoménů. Čas je tím nejcennějším statkem; jakmile okamžik jednou skončí, skončil navždy. Věci, které se staly před tisíci, a v případě evoluční víry před miliony let, nelze přehrát znovu. Pokud nemůžeme z důkazů předložených u soudu rekonstruovat s dostatečnou mírou jistoty ani takovou událost, jaká se stala před pouhými několika málo hodinami, dny či měsíci, jako v tomto trestním řízení, kde se místo jistoty setkáváme často s protichůdnými výklady, pak je myšlenka, že dávné dějiny můžeme spolehlivě poznat ze samotných podobných forenzních důkazů, absurdní.
A přitom má dokazování u soudu navíc tu výhodu, že zde lze provádět za účelem zjištění tempa některých procesů kontrolní pokusy. Mrtvoly jsou pohřbívány, a je pozorováno tempo jejich rozkladu, jídlo pozřené před smrtí ve známou dobu můžeme zkoumat v žaludku zemřelého a pokoušet se stanovit tempo jeho trávení, můžeme měřit vzdálenost, do které lze ještě identifikovat některé zvuky, můžeme změřit dobu, která uplyne od okamžiku, kdy blátem kráčela noha, do okamžiku, kdy její stopy ztvrdnou. Z těchto pozorování lze potom vyjít při ohledání konkrétního místa zločinu. I pak však platí, že každý zločin se odehrává za jiných okolností, a každá oběť je jiná; což znamená, že při výkladu důkazů předložených soudu nemůže panovat absolutní shoda názorů. A uvažujeme-li o problematice původu našeho rozsáhlého vesmíru a úžasně složité země, o dech beroucí rozmanitosti života, nemáme zde dokonce ani tu výhodu, kterou by poskytoval kontrolní pokus. Existuje totiž jen jeden vesmír a my v něm žijeme. Nemáme tu jiný, který bychom mohli objektivně zvnějšku pozorovat, abychom zjistili, jak vznikl. Jak zcela zaslepená je představa, že můžeme pouze na základě dnešního pozorování přesně rekonstruovat a popsat dávné poměry a procesy, které vedly ke vzniku našeho vesmíru! Jsou-li takové konstrukce přinejlepším sporné v případě události staré rok, jak pofidérní potom musí být dohady o událostech, ke kterým prý došlo dříve, než kam sahají naše historické záznamy?
Jeden ze znalců povolaných obhajobou v procesu s Oskarem Pistoriusem se označil za „soudního geologa“. Zdálo by se tedy, že by se svým magisterským diplomem vystudovaného geologa a rozsáhlými zkušenostmi z těžebního průmyslu (mineralogie), vědecké dráhy a znalce při trestních případech měl být zárukou hodnověrnosti. Tuto jeho „autoritu“ však v průběhu líčení rychle podkopala skutečnost, že posuzoval usvědčující materiály z balistiky a akustiky, což byly disciplíny mimo oblast jeho profesního zaměření. V jednom rozhovoru z doby před započetím procesu prohlásil tento muž, že když ho Pistoriusův tým oslovil, skoro jim dal košem, vzhledem k tomu, co dříve o Pistoriusovi věděl, „protože, no, víte, tohle z vás udělá do značné míry předpojatého člověka“2. Tohle člověka tedy zrovna moc nepřesvědčí o objektivitě mluvčího, třebaže stejný článek také konstatuje, že „Dixon tvrdí, že ve své profesi nevidí místo pro předpojatost“. Dixona lze tedy asi celkem právem označit za produkt intelektuálního paradigmatu, které o sobě tvrdí, že dokáže spolehlivě vylíčit převratné události v dávné minulosti pouze na základě pozorování činěných dnes. Z tohoto postoje podle našeho názoru čiší rovněž nemístné spoléhání se na to, že lze touto cestou správně vyhodnotit i skutečnosti z nedávné minulosti. Obě zmíněné představy jsou scestné.
CMI spolu s dalšími organizacemi i jednotlivci podporujícími biblickou zprávu o stvoření a Potopě poukazuje často na to, že nedokazatelné domněnky hrají obrovskou úlohu, jakmile se pokoušíme rekonstruovat minulé dějiny něčeho na základě výkladu soudních dokladů. Jde o domněnky filozofické – v oblasti úvah o původu je to dnes nejčastěji filozofický naturalizmus či materializmus; víra v to, že všechny jevy ve vesmíru včetně jeho původu lze vysvětlit, a je nutno vysvětlit, čistě přirozenými a materiálními příčinami. „Boží nohu“ ve dveřích podobní lidé nestrpí3.
Další domněnkou, která hrála zásadní úlohu při rozvoji evoluční teorie v uplynulých 200 letech, je uniformitarianizmus, představa, že procesy pozorovatelné dnes jsou klíčem k výkladu minulosti. Tuto představu ovšem zavrhuje stále více geologů a biologů, a to i světských (přinejmenším v její nejčistší, nejdogmatičtější podobě); zmínění vědci pak proto přicházejí s jinými koncepcemi. Ty zahrnují v případě geologie úvahy o četných velkých katastrofách; v případě pokusů o vysvětlení vzniku života nevědecké představy jako je panspermie (teorie o příchodu zárodků života z vesmíru) či různé podoby hypotézy Gaia (celá země včetně biosféry je „živou“ entitou s vlastní autoregulací)4.
Dále, uvážíme-li, jak svůdná je vidina společenského uznání, slávy a existenčních výhod, které dnešní akademické prostředí poskytuje za evoluční „objevy“, a zohledníme-li fakt, že většina dnešních univerzit je pevně ukotvena svou základní filozofií ve vládnoucím materialistickém paradigmatu, museli bychom být naivní, kdybychom zavírali oči nad skutečností, že značnou část evolučního výkladu ovlivňuje též perspektiva odměn udělovaných za vyprávění „správných“ příběhů. Protěžování materializmu v materialistickém světě – přesně tak, jak se dělo i v případě výkladu skutečností relevantních pro trestněprávní posuzování v procesu s Pistoriusem.
Dalším závažným aspektem procesu s Oskarem Pistoriusem byl a je důraz kladený buď na potvrzení či na vyvrácení očitých svědectví, zejména zpráv podaných různými svědky výkřiků a hlasitých úderů slyšitelných oné hrůzné noci jakož i zpráv o tom, jaká světla tehdy byla v domě vidět. A opět zde platí, že experti na trestní právo vyzdvihli podobná svědectví jako nejdůležitější materiál při zvažování důkazů proti Pistoriusovi. Je tomu tak proto, že chceme-li poznat minulost, je zde nejzávažnějším dokladem objektivní, spolehlivá zpráva očitého svědka. Pokud jde o počátky, neexistují očití svědci údajné evoluce započaté velkým třeskem, tento proces nebyl nikdy pozorován ani v terénu ani v laboratoři5.
Na rozdíl od toho mělo stvoření nejvyššího, nejspolehlivějšího a nejdůvěryhodnějšího možného očitého svědka, samotného věčného Boha-Stvořitele. A On nám podal zprávu o této nadpřirozené, šestidenní, jednou provždy ukončené a platné události – především v knize Genesis, ale stvrzenou i mnoha dalšími pasážemi inspirovaného Slova Božího. Noe a jeho rodina byli očitými svědky soudu Potopou zhruba 1650 let po stvoření, a Bůh (a možná sám Noe) dohlédl na to, aby byla zpráva o ní zaznamenána pro nás v Bibli. Podobně, jako před soudním tribunálem, tedy i zde, přijměme pokorně objektivní, nezaujatou zprávu nejvyššího očitého svědka tak, jak ji On sám myslel, zvažujeme-li otázku, kde se tady vzal tento nádherný vesmír včetně myší a lidí. Učiníme-li tak, zjistíme, že všechny „soudní“ důkazy, které má lidstvo, stvořené k obrazu Božímu, k dispozici, do sebe dokonale zapadají, vykládáme-li je ve světle oné zprávy.
Odkazy a poznámky
- Judge Thokozile Matilda Masipa, Gauteng Division, High Court of South Africa. Return to text.
- 2. Time magazine online article, Oscar Pistorius Hires Dream Team Ahead of Murder Trial, 7 February 2014.
- Richard Lewontin, Billions and billions of demons (review of The Demon-Haunted World: Science as a Candle in the Dark by Carl Sagan, 1997), The New York Review, p. 31, 9 January 1997.
- creation.com/slaying-dragon.
- Na creation.com je mnoho článků ukazujících, že proměnlivost a adaptace pozorované v přírodě a často spojené s přírodním výběrem neposkytují žádné důkazy o evoluci od bakterie k bakteriologovi; spíše se v živém světě projevuje tendence k degeneraci.