Pravověrní uctívači evoluce neumí svou víru ani definovat
Redakční
Evoluční fanoušci sice odmítají biblickou víru, ale sami věří mnohem neuvěřitelnějším názorům. Budete-li se jich ptát na jasnou definici evoluce, velmi brzy zjistíte, jak silně vágní je tento obor. Pomineme-li dnes asi nejpohodlnější a zároveň nejhloupější odpověď typu „evoluce je změna“, dozvíte se „zajímavé věci“.
Někdo bude argumentovat bakteriemi mutujícími vlivem antibiotik, jiný si vezme jako příklad můry měnící barvu, další zase pěnkavy s jejich přizpůsobivými zobáky, jiný třeba leguány, kteří se nemohou křížit, nebo to mohou být ptáci, kteří údajně pocházejí z dinosaurů.
Stávající vágnost pohodlně podporuje více než sto let starou domněnku/mylnou představu o tom, že předpokladem pro evoluci druhů je adaptace (přizpůsobení) – to je ovšem Darwinova velká nevědomost. On neměl ani tušení např. o velmi důmyslných buněčných strojích, natož o genetických informacích.
Adaptace je vědecky prokázaný fakt, o kterém kreacionisté nikdy nepochybovali, ale ani v nejmenším se tu nejedná o „evoluci“. Adaptace vždy probíhá pouze v rámci daného druhu a tvoří se jen rozmanitá plemena a odrůdy. Každý Bohem stvořený druh byl již předem naprogramován k budoucímu přizpůsobení svému okolí a podmínkám. Nicméně nikdy nikdo nepozoroval (natož prokázal), že by se např. ze srnců staly velryby nebo cokoliv jiného.
Evoluční představa
Sami evoluční pravověrci mají dokonce problém i s definováním samotného druhu: Je to tak, jak je to prezentováno na fylogenetickém stromě, nebo jsou to plemena, která se nemohou vzájemně křížit? Těch otázek ohledně druhů je samozřejmě mnohem víc.
Nepřítelem evoluce kupodivu není jen biblický kreacionismus, ale samotná vědecká data. Přesto je evoluce mnohými považována za vědu, i když se i její definice nachází v temné bažině – což je v protikladu k vědecké přesnosti. Celý tento balík zmatených informací je nicméně velmi praktický. Fanoušci evoluce rádi využívají této rozplizlosti k tomu, aby mohli vysvětlit v podstatě cokoliv.
Je výhodné, že evoluce zahrnuje úplně všechno – od drobné adaptace bakterií až po rozsáhlý vznik druhů, od jednoho společného předka v průběhu generací, jak se to tvrdošíjně učí ve školních knihách a znázorňuje na diagramu fylogenetického stromu.
Pokud se někdo nad tímto vším opravdu kriticky zamyslí, pak mu to bude připadat velmi směšné. Tento stav je však uměle udržován širokou a soustavnou propagandou napříč společností, a to již od útlého věku dětí. Příliš dlouho neexistovaly žádné odkazy např. na biochemii, žádné skutečně důkladné detaily, jako např. v chemii nebo fyzice.
Řešením tohoto beztvarého zmatku a imaginárního vyprávění – založeného na bezbřehé fantazii a nepodložených domněnkách – je právě obor biochemie. Ten se zaměřuje na studium chemických pochodů a molekulárních mechanismů v živých organismech, propojuje chemii a biologii a zkoumá stavební kameny života, jako jsou sacharidy, tuky, bílkoviny a nukleové kyseliny.
Reakční sekvence, podobně jako v učebnici organické chemie, by měly dokumentovat mechanismy adaptace a evoluce druhů. Uctívači evoluce se zkrátka musí seznámit s vědeckou metodou. Pouze skutečná věda konečně odhalí ty falešné dohady, pokroucené interpretace a neopodstatněné extrapolace.
Pokud chtějí evoluční roztleskávači povýšit evoluci na seriózní vědu, musí začít seriózní definicí. Jinak se brzy přesunou do říše pohádek Hanse Christiana Andersena, kde dva vychytralí krejčí se snažili všem namluvit, že císař, ač je nahý, má na sobě překrásné šaty. (PA)