Několik důvodů, proč evoluční
počátek života je nemožný
Duane T.Gish, Ph.D. – čestný viceprezident Institutu pro výzkum Stvoření
(Impact, leden 2007 – A Few Reasons an Evolutionary Origin of Life Is Impossible)
Nikdo z lidí nežil v počátcích života, a neexistují o nich ani hmatatelné geologické důkazy. Když hovořil o počátku hypotetické samoreplikující molekuly a její struktuře, Pross nedávno připustil, že „Prostě nevíme, a asi nikdy vědět nebudeme“ (1). Později, s ohledem na otázku původu takové molekuly, Pross řekl, „… mohli bychom žertem přeformulovat tuto otázku takto: za podmínky, že máme v podstatě neznámou reakční směs, za v podstatě neznámých reakčních podmínek, přičemž výsledkem reakce jsou neznámé produkty získané neznámými mechanismy, mohl by být určitý produkt se specifickými vlastnostmi…přítomen mezi produkty takových reakcí?“ (2).
Uvedené citáty přesně vystihují stupeň pokroku, který evolucionisté učinili ve snaze ustavit mechanistický, ateistický scénář pro počátek života – po více než půlstoletí výzkumu ve fyzice, chemii a geologii. Je však možné odvodit skutečnosti, jež dokazují bez jakékoli pochybnosti, že evoluční počátek života na téhle planetě by byl nemožný. Počátek života mohl být pouze činem inteligentního činitele, jenž stál vně přírody a byl na ní nezávislý. Místo v tomto článku stačí pouze na popis několika z nepřekročitelných bariér evolučního počátku života.
1. Nepřítomnost požadované atmosféry
Naše současná atmosféra je složena ze 78% dusíku (N2), 21% molekulárního kyslíku (O2) a 1% jiných plynů, jako je oxid uhličitý (CO2), argon (Ar) a vodní pára (H2O). Atmosféra obsahující volný kyslík by byla fatální pro každý počátek schémat života. Zatímco kyslík je pro život nezbytný, kyslík volný by oxidoval a tak zničil všechny organické molekuly potřebné pro počátek života. Takže, navzdory mnoha důkazům, že země měla vždy značný objem volného kyslíku v atmosféře (3), setrvávají evolucionisté na názoru, že v atmosféře rané země kyslík nebyl. Avšak to by také bylo fatální pro evoluční počátek života. Kdyby neexistoval kyslík, neexistovala by ochranná vrstva ozónu kolem země. Ozón je produktem záření ze slunce působící na kyslík v atmosféře, přeměňuje dvojatomový kyslík (O2), který dýcháme, na kyslík se třemi atomy (O3), což je ozón. Takže kdyby neexistoval kyslík, neexistoval by ani ozón. Smrtelně zhoubné ultrafialové paprsky ze slunce by pak proudily na zemský povrch bez zábrany, a ničily by ony organické molekuly nutné pro život, redukovaly by je na pouhé plyny jako je dusík, oxid uhličitý a voda. Takže evolucionisté zde čelí neřešitelnému dilematu: v přítomnosti kyslíku by se život vyvinout nemohl; bez kyslíku (a tedy bez ozónu) by se život nemohl vyvíjet či existovat.
2. Všechny formy surové energie jsou
destruktivní
Energie přítomná na hypotetické primitivní zemi sestávala patrně nejvíce ze slunečního záření, s určitou energií z elektrických výbojů (blesky), a menších zdrojů energie z radioaktivního rozpadu a tepla. Problémem pro evoluci je, že poměr destrukce biologických molekul všemi zdroji surové energie značně převyšuje jejich zásluhu na vytváření těchto molekul zmíněnou energií. Jediným důvodem, proč se Stanleyovi Millerovi podařilo obdržet malé množství produktů v jeho experimentu byla skutečnost, že použil odlučovač, aby izoloval své produkty od zdrojů energie (4). Zde čelí evolucionisté dvěma problémům. Za prvé, na primitivní zemi nemohl existovat žádný odlučovač. Za druhé, odlučovač sám by byl fatální pro evoluční scénář, neboť jakmile jsou jednou produkty izolovány v odlučovači, není možný další evoluční pokrok, protože není k dispozici žádná energie. Ve svých poznámkách o Millerově experimentu konstatoval D. E. Hall, že „Tyto krátkodobé rozkladné procesy v atmosféře či oceánu jednoznačně vylučují, aby se užitečné koncentrace organických sloučenin hromadily po dlouhou dobu…Fyzikální chemik vedený ověřenými zásadami chemické termodynamiky a kinetiky nemůže nabídnout žádné doporučení biochemikovi, jenž potřebuje oceán plný organických sloučenin, aby vytvořil byť jen neživé koacerváty“ (5).
3. Evoluční scénář pro původ
života by měl za následek neuvěřitelný chaos
Předpokládejme, že (jak to navrhují evolucionisté) existovala skutečně cesta ke zformování organických biologicky důležitých molekul ve významném množství na primitivní Zemi. Výsledkem by byl nepopsatelný zmatek. K 20 různým aminokyselinám vyskytujícím se v bílkovinách dnes by přibyly stovky jiných druhů aminokyselin. K deoxyribóze a ribóze (pětiuhlíkovým cukrům přítomným v DNA a RNA dnes) by přibylo množství jiných pětiuhlíkových cukrů, čtyřuhlíkových, šestiuhlíkových i sedmiuhlíkových cukrů. K pěti purinům a pyrimidinům přítomným v DNA a RNA dnes by existovala velká spousta jiných purinů a pyrimidinů. A dále, což je životně důležité, aminokyseliny v dnešních bílkovinách jsou výhradně levotočivé, ale všechny aminokyseliny na primitivní Zemi by byly z 50% levotočivé a z 50% pravotočivé.
Cukry v DNA a RNA jsou dnes výhradně pravotočivé, ale kdyby byly existovaly na primitivní Zemi, byly by z 50% pravotočivé a z 50% levotočivé. Pokud je byť jen jediná pravotočivá aminokyselina v bílkovině, či byť je jen jediný levotočivý cukr v DNA či RNA, veškerá biologická aktivita je zničena. Na primitivní Zemi by nebyl existoval žádný mechanismus k výběru správné formy. Už jen tento fakt evoluci znemožňuje. Evolucionisté bojují s tímto dilematem od té doby, co to bylo poprvé poznáno, a v dohledu není žádné řešení. Všechny tyhle četné variety by soutěžily jedna s druhou a existovalo by velké množství jiných organických molekul, včetně aldehydů, ketonů, kyselin, aminů, lipidů, uhlovodíků atd.
Pokud evolucionisté skutečně usilují o simulaci možných podmínek na primitivní Zemi, proč neumístí své reagující sloučeniny do velkého zmatku jako je tento a neozařují je ultrafialovým zářením, nevystavují je zátěži elektrických výbojů či je nezahřívají, aby viděli, co vznikne? Nečiní tak, protože vědí, že není ani nejmenší naděje na to, že by vzniklo cokoli použitelné pro jejich evoluční scénář. Místo toho pozorně vybírají i základní materiály, pokud chtějí vytvořit aminokyseliny či cukry či puriny či kdovíco ještě, a, dále, používají nepravděpodobné experimentální podmínky, jež by na primitivní Zemi nebyly existovaly. Ovšem klidně tvrdí v učebnicích a novinových článcích, že takové a podobné biologické molekuly se v ohromném množství vyskytovaly na rané Zemi.
4. Mikromolekuly se spontánně
nekombinují, aby vytvořily makromolekuly
Říká se, že DNA je tajemstvím života. DNA není tajemstvím života. Život je tajemstvím DNA. Evolucionisté soustavně tvrdí, že první etapou v počátcích života byl počátek samoreplikující molekuly DNA či RNA. Neexistuje taková věc jako je samoreplikující molekula a žádná taková molekula nemohla nikdy existovat. Vytvoření molekuly vyžaduje vložení vysoce vytříbené formy energie a stálý přísun stavebních kamenů, jež mají molekulu vytvořit. Aby vznikla bílkovina, jsou potřeba aminokyseliny. Pro DNA či RNA jsou těmito stavebními kameny nukleotidy složené z purinů, pyrimidinů, cukrů a kyseliny fosforečné. Rozpustíme-li aminokyseliny ve vodě, nespojují se spontánně, aby vytvořily bílkovinu. To by vyžadovalo dodání energie. Rozpustíme-li ve vodě bílkoviny, chemické vazby mezi aminokyselinami se pomalu rozpadají, přičemž uvolňují energii (říkáme, že bílkovina hydrolyzuje). Totéž platí pro DNA a RNA.
Aby v laboratoři vytvořil bílkovinu, přidává chemik (po rozpuštění požadovaných aminokyselin v rozpouštědle) sloučeninu, jež obsahuje velký energetický náboj (zvaný peptidové činidlo). Energie z této sloučeniny přejde do aminokyselin. To zajišťuje potřebnou energii k vytvoření chemických vazeb mezi aminokyselinami a uvolňuje H a OH, přičemž vzniká H2O (voda). Tento proces probíhá pouze v chemické laboratoři či v buňkách živých organismů. Nikdy by k tomu nemohlo dojít v primitivním oceánu či kdekoli na primitivní Zemi. Kdo či co by tam bylo, aby byl zajištěn stálý přísun vhodné energie? S ničivou surovou energií by to nešlo. Kdo či co by tam bylo, aby byl zajištěn stálý přísun vhodných stavebních kamenů a ne pouze odpadu? Svými výroky o samoreplikující molekule DNA nám evolucionisté malují straku na vrbě.
5. DNA by nemohla přežívat bez
reparačních (opravných) mechanismů
DNA (a platí to i o mediátorové RNA, transferové RNA i ribozomální RNA) je ničena množstvím činitelů včetně ultrafialového záření, druhu reaktivního kyslíku, alkylačního činidla a vody. V nedávno otištěném článku se píše, že existuje 130 známých lidských reparačních genů pro DNA, a že budou nalézány další. Autoři konstatují, že „nestabilita genomu (DNA) způsobovaná činiteli, které jej poškozují, by byla nepřekonatelným problémem pro buňky i organismy, kdyby neexistovaly opravy DNA“ (zvýrazněno mnou) (6). Všimněte si, že i voda je jedním z činitelů poškozujících DNA! I kdyby se DNA nějak na Zemi vyvinula, rozpustila by se ve vodě. Takto by voda a mnoho jiných chemických činidel v ní rozpuštěných ruku v ruce s ultrafialovým zářením zničily DNA mnohem rychleji, než by ji mohl vyprodukovat proces vymyšlený i tou nejdivočejší fantazií. Kdyby nebylo reparačních genů DNA, říká článek jednoznačně, DNA by nemohla přežít ani v ochranném prostředí buňky! Jak by pak mohla DNA přežívat při působení brutálního útoku všech těch chemických a jiných škodlivých činitelů, již by existovaly na hypotetické primitivní Zemi evolucionistů?
Kteří buněční činitelé jsou nutní pro opravu a přežití DNA? Geny DNA! DNA je tedy nutná pro přežití DNA! Není však možné, aby se reparační geny DNA vyvinuly předtím, než se vyvinula běžná DNA, a není možné, aby se běžná DNA vyvinula dřív, než se vyvinuly její reaparační geny. Zde vidíme další nepřekonatelnou bariéru pro evoluci. A dále, je směšné si představovat, že reparační geny DNA se mohly vyvinout, a to i kdyby existovala buňka. Geny DNA kódují sekvence stovek aminokyselin, jež tvoří bílkoviny, které jsou skutečnými činiteli působícími v opravách DNA. Kód v DNA je překládán do mediátorové RNA (mRNA). Tato mRNA se poté včlení do ribozómu (který tvoří tři různé ribozomální RNA a 55 různých bílkovinných molekul).
Každá aminokyselina musí být přiřazena k transferové RNA, která je specifická pro tu kterou aminokyselinu, a toto spřažení vyžaduje bílkovinný enzym specifický pro onu aminokyselinu a transferovou RNA. Podle kódu na mediátorové RNA a s využitím kódů na transferových RNA jsou příslušné aminokyseliny (navázané na transferové RNA) navazovány na rostoucí bílkovinný řetězec v pořadí předepsaném kódem mediátorové RNA. Mnoho enzymů přitom vyžaduje vhodnou energii. Tohle je pouze krátký úvod do neuvěřitelné složitosti života, která se vyskytuje i v pouhé bakterii.
„Kdo z toho všeho nepoznává, že ruka Boží to učinila?“ (Jób 12:9).
Odkazy na literaturu:
1. Pross, Addy, 2004. Causation and the origin of life. Metabolism or replication first? Origins of Life and Evolution of the Biospheres 34:308.
2. Ibid., 316.
3. Davidson, C.F., 1965. Geochemical aspects of atomospheric evolution. Proc.Nat.Acad.Sci. 53:1194; Brinkman, R.T., 1969. Dissociation of water vapor and evolutionof oxygen in the terrestrial atmosphere. J.Geophys. Res., 74: 5355; Clemmey, H., and N. Badham, 1982. Oxygen in the Precambrian atmosphere; an evaluation of the geological evidence. Geology 10:141; Dimroth, E., and M.M.Kimberley, 1976. Precambrian atmospheric oxygen: evidence in the sedimentary distributions of carbon, sulfur, uranium, and iron. Can. J. Earth Sci., 13:1161.
4. Miller, Stanley, 1953. A production of amino acids under possible primitive earth conditions. Science, 117:528.
5. Hull, D.E., 1960. Thermodynamics and kinetics of spontaneous generation. Nature 186:693.
6.Wood, R.D., et al., 2001. Human DNA repair genes. Science 291:1284.