Máte rádi med? Mnozí z vás ano, protože je sladký. Mnozí z vás proto, že je zdravý. A proč je med zdravy? Protože obsahuje stovky enzymů. Jak prokazuje lékařská věda, enzymy posilují a podporují imunitní systém člověka a tím pomáhají předcházet příčinám vzniku chorob. Léky však řeší až choroby, jako následek nedostatečnosti imunitního systému.
Je každý med zdravý? Ne! Pouze
Pravý Včelí Med. Když jsem známým nabídl k ochutnání
svůj první vytočený med, dozvěděl jsem se, že oni také
mají svůj med. „Jak to, vždyť nemáte včely?“ „To se
natrhá asi 300 pampeliškových květů, povaří, scedí,
zahustí cukrem a nechá vychladnout“, s radostí se
rozdělili o recept na výrobu medu. Takový výrobek však
neobsahuje lehce stravitelné cukry – glukózu a fruktózu,
nýbrž cukr složitý – sacharózu. Kromě toho neobsahuje
žádný enzym, i kdyby je 30 květů pampelišek nabízelo.
Enzymy se totiž při teplotě nad 45 stupňů nezvratně
zničí. A navíc, pro zpracování
A kdo je ten brouček, který dovede vyrobit takový nenapodobitelný originál, jakým pravý včelí med je? Mnozí z vás odpoví, že je to včela. Ovšem není to pravda. Alespoň ne úplná pravda. Chcete znát pravdu? Pak musíte nahlédnout až do úlu a pozorovat život včelstva. Bezpečnější však pro vás bude, když si o událostech a souvislostech života v úlu necháte vyprávět. Mnohaleté soužití se včelami, provázené trpělivým přijímáním žihadel mně odkrylo tajemství, o které se s vámi chci rozdělit.
Včela žije ve společenství, kterému obvykle říkáme včelstvo. Přestože je včelstvo tvořeno značným množstvím jednotlivců, je nezbytné, pokládat jej za samostatnou bytost – živočicha. Každé včelstvo má totiž svůj charakter a osobité projevy života. V měsících květen a červen dosahuje počtu i 80000 jedinců. Během zimních měsíců zůstává ve včelstvu pouze kolem 18000 jedinců. V plné síle je tvořeno jednou dokonalou samičkou – matkou, několika stovkami samečků – trubců a desetitisíci nedokonalými samičkami – dělnicemi.
Matka, trubec a dělnice jsou v zásadě odlišní. Společné mají pouze to, že jsou na sobě existenčně závislí. Žádný z nich by bez těch druhých dvou nepřežil ani pouhých několik týdnů. Pokud by ve včelstvu nebyli trubci, nekladla by matka oplozená vajíčka a nemohly by se líhnout dělnice. Pokud by ve včelstvu nebyla matka, včelstvo by ztratilo schopnost obměny jednotlivců a uhynulo by. Pokud by ve včelstvu nebyly dělnice, nebyla by ve včelstvu potrava, protože pouze dělnice jsou schopny nektar, vodu a pyl do včelstva přinášet. A nejen to, musí krmit nejen larvičky, ale i matku a trubce.
Musí? Ano musí. Protože trubec se sám nenapapá a matka papá pouze mateří kašičku, vytvořenou v hltanových žlázách, které mají pouze dělnice.
Začíná to být zajímavé. A není to ještě všechno.
Matka, dokonalá samička, má
sosáček krátký, pouze k přijímání mateří kašičky,
nabízené dělnicemi. Má funkční vaječné rourky,
produkující vajíčka. Nemá jedový váček a místo
žihadla má kladélko, kterým pokládá vajíčka na dno buněk
plástu. Má semenný váček, ve kterém uchovává spermie
několika trubců, se kterými se spářila při snubním
proletu. O oplození vajíčka rozhoduje matka a sama vajíčko i
oplodní. Z neoplozených vajíček se líhnou výhradně
samečci – trubci. Z oplozených vajíček se líhnou
samičky.
Dělnice svým způsobem krmení
rozhodují, zda se z oplozeného vajíčka vylíhne matka či
dělnice. Třetí den od položení se vajíčko mění
v larvičku, kterou dělnice krmí šest dní a devátý den od
položení vajíčka buňku zavíčkují. Pokud je larvička
krmena výhradně mateří kašičkou, vylíhne se dokonalá
samička – matka. Pokud je larvička krmena tři dny mateří
kašičkou a tři dny medem, vylíhne se nedokonalá samička –
dělnice. Ta nemá kladélko, ale žihadlo a jedový váček.
Voskovými žlázami produkuje vosk. Hltanovými žlázami
zpracovává nektar na med a mateří kašičku. V medovém
váčku donáší do včelstva nektar a vodu. Ke sběru
používá sosáček, který je delší oproti sosáčku matky a
kterým je dělnice schopna proniknout do nektárií skrze malé
otvory v květech rostlin. Na třetím páru nohou má
košíčky, ve kterých přináší pyl.
Trubec nemá žihadlo ani sosáček,
ale pouze ústa, kterými je krmen dělnicemi. Produkuje spermie.
Snad nejzajímavější je rozdíl
v délce života. Matka může žít až pět let. Trubci žijí
ve včelstvu od března do konce července, kdy je dělnice
doslova vyhánějí a navracející se trubce do včelstva
nepouštějí. Dělnice, které přes zimu existenci včelstva
zachovávají, žijí až osm měsíců. Na konci května z nich
ve včelstvu není ani jedna. Jsou nahrazeny novou generací
dělnic, o jejichž věku rozhoduje množství vykonané práce.
Dá se říci, že se upracují k úmrtí. Generace těchto
dělnic se v sezóně několikrát obmění, takže v podletí
má matka kolem sebe zcela jiné dcery, než kterými byla krmena
v květnu.
Není náročné uvěřit evoluční
teorii na základě pozorování velikosti zobáků pěnkav
na Galapágách.
Je náročné uvěřit evoluční teorii
na základě pozorování života včelstva. Otázku vývoje
dělnic, trubců a matky z jakéhokoliv společného předka
nelze skrýt za milióny let vývoje. Pokud uvěříte
v evoluční vývoj včelstva, je vaše víra silná natolik,
že je škoda takovou vírou plýtvat. Nejen snadnější, ale
též užitečnější je, věnovat takový dar víry ve
stvoření včelstva a existenci jediného mocně inteligentního
Stvořitele.
Ať to přijmout dokážem je pak
jediným problémem při volbě mezi kreací a evoluční
teorií.
Na Krétě, 01.10.07
Václav Uher v.uher@mybox.cz