Vážený Georgi,
kreacionisté také dělají počítačové
simulace, není to tak dlouho, co si kvůli tomu opatřili
nějaký superrychlý počítač v CRS. Mohu Vám jeden takový
jednoduchý prográmek (pro normální PC) poslat, ze kterého je
jasné, že „náhoda neumí programovat“. Má 895kB v zipu,
jmenuje se weasel, lasička, možná to znáte.
Myslím, že si těžko porozumíme, oba
dobře víme, že když někdo se rozhodl něčemu věřit, není
s ním k hnutí.
Já v evoluci nevěřím proto, že pro
stvoření, dle mých informací, svědčí mnohem více faktů z
nejrůznějších oblastí lidského poznání než pro evoluci,
říkám tomu mozaikový argument. Vy a další, budu-li tyto
věci jmenovat jednu za druhou, každou z nich shodíte se stolu
– pročetl jsem si některé Vaše starší příspěvky zde a
mohu občas dopředu říct, jak odpovíte. Toto „shození“
pro mne však nepředstavuje ve většině případů popření
základního argumentu, spíše jen únik z něj. Zde je několik
argumentů pro moji víru ve stvoření a předpokládané
evoluční komentáře Vás i ostatních.
1. Otevřené neživé soustavy kolem nás
(chemické sloučeniny, fyzikální soustavy, programy) vykazují
samovolnou a dlouhodobou tendenci stárnout, tj. rozpadat se,
ztrácet využitelnou energii a informační vydatnost. Tomu lze
zabránit jen vnitřním programem nebo vnějšími
promyšlenými zásahy.
K – Kábrt: tato všeobecná tendence
hmotných soustav je očividná, je to OOF („overwhelming
observable fact“ = ohromující očividný fakt), nic na tom
nemění uměle navozené výjimky nebo krátkodobé fluktuace.
G – George: má to svoje výjimky,
entropie může i samovolně klesat, nedávné pokusy to
prokazují, proto druhý termodynamický zákon nemůže být
argumentem proti chemické evoluci a samovolnému vzniku života.
Ten, kdo to tvrdí, nerozumí termodynamice.
2. K samovolným změnám v uspořádanosti
prvků otevřených soustav dochází zcela běžně i za poklesu
entropie. Zatím však nebyl zdokumentován žádný proces, při
kterém by tyto změny, k nimž dochází spontánně v jedné
soustavě nebo v různých soustavách (na různých místech) a
v různých časech, byly nějak samovolně a hlavně dlouhodobě
integrovány a vzájemně koordinovány v jediné soustavě tak,
aby to negovalo tvrzení v bodě 1.
K – toto je silný argument (OOF) vůči
tvrzení, že kdysi dávno se v dlouhých časových úsecích
samovolně vytvořily na nějaké planetě „oázy
soutěživých nestárnoucích soustav neživých prvků“, ve
kterých dlouhodobě klesala entropie a zároveň se vytvářelo
stále složitější programové vybavení, které nakonec
převzalo řízení nad celou takovou soustavou, až došlo k
její reprodukci a látkové výměně s okolím (podléhajícím
i nadále entropii).
G – zde nevím, co by odpověděl, zde
totiž nejde o entropii, ale o něco jiného (je nutno pozorně
číst bod 2). Telestova dávná odpověď byla, že neví a
zamyslí se...
3. Na světě existuje obrovské množství
menších živočichů, jejichž rozmnožovací cyklus je velmi
rychlý, zvláště ze skupin jednobuněčných a hmyzu. Ti nám
v laboratoři vytvoří desítky tisíc generací během života
člověka. Změny, které na nich pozorujeme, mají velmi
podobný výsledek, jako u neživých soustav, popsaný v bodě
1, 2. Snad s tím rozdílem, pro jejich evoluci rovněž
nepříznivým, že stabilita bakteriálního i hmyzího
organizmu vůči různým změnám média a prostředí je
neuvěřitelně vysoká, tedy že přirozeně vzdorují změnám.
(viz poznámky níže)
K – tyto pokusy na rychle se množících
organizmech znevažují klasickou evoluční výmluvu, že pro
pozorování evolučních procesů jsou nutné miliony let, což
je tedy pro lidi nemožné; tyto pokusy jsou očividným (OOF)
důkazem, že když k evoluci u rychle se množících organizmů
nedochází dnes, ani za podmínek spontánních ani dokonce za
podmínek uměle evolučně příznivě navozených, není
tudíž žádný racionální důvod věřit, že k evoluci
došlo v dávné minulosti, ale naopak, máme hmatatelné důvody
ukazující na stvořitele.
G – mnohé organizmy se už nemají důvod
vyvíjet, jsou plně adaptovány na své prostředí, proto se
nám v laboratoři nevyvíjejí. A co vůbec byste chtěl, aby z
těch bakterií nebo octomilek vzniklo? Na počítačích však
simulovat vývoj umíme. Tyto argumenty vychází jen z
neznalostí kreacionistů.
4. I kdybychom vzali nějaké nejnižší
číslo počtu všech druhů organizmů žijících dnes na zemi
(třeba 2 miliony, ale může to být i 10 milionů, nikdo to
neví) a přidali druhy vymřelé (na 1000 vzniklých připadá
prý 999 vymřelých – David Storch), dojdeme k závěru, že z
hlediska matematické statistiky musí být zemské
sedimentární vrstvy (došlo-li k evoluci) tím nejlepším
dokladem postupného, jemně odstupňovaného, miliony let
trvajícího vývoje všech těchto organizmů. Museli bychom ve
zkamenělinách nacházet stovky tisíc postupných vývojových
linií s jemně odstupňovanými morfologickými odchylkami mezi
následnými generacemi představujícími jednu vývojovou linii
k určitému novému orgánu a organismu, např. jemné kaskády
vznikajícího peří ze šupin, křídel, končetin, krunýřů,
srsti, kloubů atd. Nic takového ve zkamenělinách není.
Vezmeme-li si např. po celém světě hojně rozšířené
zkameněliny trilobitů – nemáme ani náznak jejich postupné
evoluce – jakoby spadli z nebe. Z hlediska statisticky
pravděpodobnostního rozložení zkamenělých členů
vývojových linií se nelze vymlouvat na to, že většina z
nich chybí a zachovaly se většinou jen konečné formy. Tyto
mezičlánky nechybí proto, že se nezachovaly, ale proto, že
nikdy neexistovaly.
K – fatální chybění tisíců
řetězců zkamenělých mezičlánků, které si uvědomoval
nejen Darwin, ale i mnozí (poctiví) paleontologové po něm
ukazuje, že žádná evoluce v minulosti neproběhla. 300
milionů dnes známých zkamenělin dává zřetelný obraz (OOF)
o dávném stvoření hotových původních typů (baramin), ne o
evoluci. Tito původní, jasně odlišitelní zástupci
současných příbuzných skupin (rodů, čeledí) organizmů se
během času mohli měnit v rámci mendelovské variability,
mohli vymírat či degenerovat (to jsou ty evoluční
"mezičlánky"), ale nic víc, nikam se nevyvíjeli –
nebyl k tomu žádný dnes známý přírodovědecký důvod!
G – názor na zkameněliny neznám, Madzia,
Telesto: Podmínky pro zkamenění tvorů byly v minulosti
různé, často nebyly splněny. Kromě toho je obtížné
definovat, co by vlastně měl takový mezičlánek být a které
znaky by vlastně měl zahrnovat, kreacionisté mají
nepřiměřené a zmatečné nároky, které nikdy žádný
nález neuspokojí. Mihulka: začátek a konec vzniku druhu není
často zřetelný a představuje směs starých i nových znaků,
kreacionisté zbytečně povykují.
5. Povrch Země je očividným svědectvím
o celosvětové potopě, jak ji popisuje Bible i řada
literárních dokladů mnoha dávných národů z celého světa.
Oceány vody, ledový pokryv zemských pólů a v nich zamrzlá
zvířata, obrovské nánosy jílů, pískovců, vápenců,
břidlic a dalších sedimentárních hornin po celém světě, v
nich celé hřbitovy zkamenělých mrtvol nejrůznějších
organizmů (miliardy dosud nevyzvednutých), často v masových
hrobech zcela neevolučně promíchaných (dnes vznik takového
množství zkamenělin nikde nepozorujeme), dále uhelné pánve
po celém světě i pod póly, ložiska ropy, polystrátové
zkameněliny (vertikálně stojící zkamenělé stromy či
zkamenělí hadi přes mnoho vrstev) a v neposlední řadě
velká spousta nálezů ve vrstvách neslučitelných s
evoluční stratigrafií, to je jen malý výčet toho, co
ukazuje na obraz jednorázové katastrofy, nikoliv postupný
vývoj. Např. uhlí potřebuje ke svému, velmi rychlému
vzniku, tlak a teplotu, nikoli miliony let.
K - dokladů o celosvětové potopě je
tolik (OOF), že člověk žasne, že je vůbec možné tuto
událost popírat!
G – neznám jeho názor, Telesto, Madzia:
oceány vody přinesly na zem meteority, zkameněliny a masové
hroby zkamenělin vznikaly postupně miliony let, uhlí vznikalo
postupně prouhelňováním dřevité masy rostlin, názor na
vznik ropy neznám. Právě velké množství zkamenělin ukazuje
na dlouhý čas jejich shromažďování, protože by nebylo
možné, aby jich najednou na světě tolik před potopou žilo,
právě toto množství svědčí o evoluci.
Toto jsou jen některé z mých závažných
důvodů, které mě vedou k přijetí biblického popisu původu
naší země i života na ní, ani nemluvě o typu lásky k
bližnímu, který ukázal Kristus a který nebyl nikým nikdy
překonán co do intenzity i výsledného efektu. Moje zkušenost
je, že z vyššího může vzniknout nižší, ale ne naopak.
Tedy kdo život má, může ho dát, ale kdo ho nemá (mrtvá
hmota), dát ho nemůže. Kdo vidí, může předat informaci o
možnostech vidět (program, projekt zpracování světla),
slepá hmota to nedokáže, protože tuto informaci nemá. Kdo
má v srdci Krista, nese ovoce, které zbohacuje i druhé, láska
podporuje život, nikoli darwinovský krvavý boj o přežití.
George ukazuje na svých názorech tragedii
mnohých evolucionistů: my jsme vědci, a Boha ani nepopíráme
ani nedokazujeme, tuto „filozofii“ přenecháváme
kreacionistům. Jak naivní. Tak silnou víru, jakou má
evoluční mozek, víru, že se bláto za miliony let přeměnilo
na člověka, nemá ani lecjaký fanatik náboženské sekty. To
je ovšem zcela marné Georgovi a jeho grupě říkat. Oni nejsou
schopni skutečnou vědu, kterou dělají třeba ve své
laboratoři, oddělit od své víry, kterou mají do minulosti.
Tuto jednoduchou myšlenkovou operaci nejsou tito lidé schopni
udělat – separovat fakta od jejich výkladu, oddělit
kauzální jevy, pozorované (observable) v přírodní vědě
dnes, nyní, od jejich neoprávněných extrapolací a
interpretací do minulosti. Na Vás, Georgi, a na podobné
nafoukané slepáky, se hodí následující citát, to si dejte
červeně nad dveře Vaší pracovny:
„Vaše inteligence pouze zvyšuje riziko,
že vaše omyly nebudou odhaleny včas.“ (Pavel Kosorin)
Asi nejzávažnější problémy kreačního
pohledu jsou tyto: existence zla, které se velmi často jeví
jako zcela nesmyslné, dlouho trvající a navíc ve velkých
rozměrech (utrpení), dále existence orgánů a chemizmů pro
zabíjení, lov a parazitismus či potravní vztahy (řetězce) a
některé jiné dílčí nevyjasněné otázky, jako třeba váha
atmosféry před potopou (tlak).
Zvážím-li všechna „pro a proti“ a
skutečnost, že vedle hmoty, energie, prostoru a času je dnes
velmi důležitou vědeckou (ne náboženskou) veličinou pro
vznik komplexních uspořádaných soustav i know-how, tedy
myšlenková (intelektuální) schopnost tvořit informaci a
program a použít je k realizaci složitých struktur, což
evolucionista ze svých úvah o příčinách světa a jeho
původu zcela neoprávněně a svévolně vyškrtl (jako
příčiny nevědecké - sic), zvážíme-li dále, že minulost
nelze dokazovat přírodovědecky (proto evoluční teorie
nemůže být pozorovatelnou vědou), ale jen mozaikově, tedy
pomocí argumentů z různých oblastí přírodovědy, osobní
zkušenosti, nálezů, historické vědy, archeologie atd.,
převáží jednoznačně (v mém svědomí) ohromující
očividná fakta (OOF) pro existenci Boha (Loga, Slova,
duchovního programu, živé inteligentní bytosti na počátku
všech hmotných struktur, včetně živých těl).
Poznámky ke stabilitě organizmů (bod 3
výše)
RNA-Based Origin of Life?
Stanley Miller a kolegové vydali zprávu o
stabilitě nukleobází při vysokých teplotách (nad
Stability of Bacterial Populations
Basic to the orthodox evolutionary model is
the belief that the population of an organism is constantly undergoing
change due to mutations and pressures brought on by changes in
the environment. Jerry Moore studied a pure culture of Proteus mirabilis,
a bacterial species belonging to the Enterobacteriaceae family of
the Eubacteriales order, which he had isolated from a clinical source,
in order to determine its stability or variability over a period
of time under markedly different conditions. (35)
The organism was serially transferred onto
10 randomly-selected laboratory media and the cultures were held at
temperatures ranging from 20-
Moore's experiment, although admittedly
limited in scope and duration, does support a natural biologic
stability. In his paper, Moore reviewed some examples in the scientific
literature of tremendous biologic stability, including a study which
indicated that a bacterium had retained its rigid biological characterization
during the 150 years it has been subject to investigation. (web
CRS – G. Gish)
DNA (from CRSQ 3/2003/str. 276) The Incredible
Stability of Drosophila
– článek je pěkný, ukazuje, jak je
obtížně obhájit vědecky vývoj. Je to o článku z Nature
– Eyre-Walker, 2002. Drosophila má 13600 genů. Bylo
spočítáno, že 270 000 positivních mutací se událo, což je
jedna každých 45 let, neboli jedna positivní mutace na
každých 450 generací. Takže mezi dvěma druhy, Drosophila simulans
a Drosophila yakuc došlo k oddělení před 6 miliony let. Autor
zde říká, že ho nezajímají evoluční počty, ale to, jak
je z těchto čísel jasné, že tolik positivních mutací
nepohnulo Drosophilu z její formy coby moucha, zůstává
muškou. (nerozumím tomu, že za 45 let by mělo být jen 450
generací, dle mých znalostí spíše trojnásobek). Tedy
stabilitu nenaruší ani mutace. Princip symetrické variace je
odpovědný za zachování životních forem v rámci jejich
vlastních druhů, bez ohledu na to, co mohou mutace způsobit.
Je to způsobem, jakým jsou aminokyseliny kódovány. I když se
mutace přihodí, obvykle povede k použití stejné
aminokyseliny ve výsledném polypeptidu. (Brown