Darwinismus: bezúčelné přežívání
(Darwinism: survival without purpose)
Jerry
Bergman
Jerry
Bergman, Ph. D., je profesorem biologie na Northwest State College
v Ohiu
(Acts
et Facts, roč. 36, č. 11, listopad 2007, str. 10-12, přeložil
M. T., 11/2007)
http://www.icr.org/article/3513/
Lidé se vždy ptali na smysl života…život nemá vyšší cíl než opakovat reprodukci DNA…život nemá plán, účel, není v něm žádné zlo ani dobro, nic než slepá nemilosrdná lhostejnost (1). Richard Dawkins
Evoluce je „ošidně jednoduchá, a přece nesmírně hluboká ve svých důsledcích“ (2), z nichž prvním je fakt, že živí tvorové „se liší jeden od druhého, a tyhle variace vznikají náhodou bez plánu či účelu“ (3). Evoluce musí být bez plánu či účelu, protože jejím ústředním principem je přírodní výběr nejschopnějšího produkovaný náhodnými chybami v kopírování zvanými mutace.
Darwin „si byl jasnozřivě vědom toho, že pokud by připustil jakoukoli účelnost v debatě o původu druhů, sklouzla by jeho teorie přírodního výběru na velmi nejistou půdu“ (4). Držitel Pulitzerovy ceny Edward Humes napsal, že fakt evoluce je zřejmý, ale „jen málo lidí to může takto vidět, protože jsou v pasti lidské…touhy najít ve světě plán a účel“. Humes na závěr konstatoval:
Darwinův úžasný výkon spočíval ve schopnosti pohledu pod zdánlivý povrch existence plánu, a v pochopení bezúčelného, nemilosrdného procesu přírodního výběru, života a smrti v divočině, a jak tento proces vyřazuje všechny krom těch nejúspěšnějších organizmů ze stromu života, což vytváří zdání toho, že mistrovský intelekt svět naplánoval. Ale bližší pohled na minuciózní „perfektnost“ včelích plástů či mravenčích cestiček…odhaluje, že jsou dílem náhody, věčně se opakujícího, nevědomého chování, nikoli vědomého plánu (5).
I učitelé zaznamenali fakt, že evoluce učí, že život nemá smysl (kromě bezduché snahy o přežití). Jeden učitel mluvil o tom, že učit evoluci „poznamenalo jejich svědomí“, protože to odvádělo učitele od „myšlenky, že byli zrozeni pro smysluplné konání…a evoluce tedy zcela odporuje jejich myšlenkovému světu a víře“ (6).
Ve své studii o tom, proč děti odolávají přijetí evoluce, došli psychologové z Yale Bloom a Weisberg k závěru, že dětem činí potíže přijmout evoluci pro její pohled na svět, který autoři nazývají „promiskuitní teleologií“. Děti „přirozeně vidí svět v pojmech plán a účel“ (7).
Naprostou bezúčelnost evoluce, a tedy i života, který produkuje, vyjádřil výmluvně profesor Lawrence Krauss takto: „Jsme jen částečkou prachu…Kdyby se nás zbavil…zůstal by vesmír v podstatě tentýž. Jsme zcela nedůležití“(8).
Abych zjistil, co školy učí o náboženských otázkách jako je účel života, prohlédl jsem současné učebnice přírodních věd a zjistil, že mají sklon učit názor, že evoluce je nihilistická a ateistická. Jedna z dnes nejšíře používaných učebnic tvrdila, že „evoluce pracuje jak bez plánu tak bez účelu…Evoluce je náhodná a neřízená“(9). Jiný text od těchže autorů dodal, že Darwin věděl, že jeho teorie „vyžaduje víru ve filozofický materializmus, přesvědčení, že hmota je podstatou vší existence a že všechny mentální a duchovní fenomény jsou jejími vedlejšími produkty.“ Autoři pokračovali:
Darwinovská evoluce byla nejen bezúčelná, ale také bezcitná – proces, jímž…příroda nelítostně vyřazuje neschopné. Náhle bylo lidstvo omezeno na pouhý další druh ve světě, který se o nás nestará. Velká lidská mysl nebyla ničím víc než masou vyvíjejících se neuronů. A co je nejhorší, neexistoval božský plán, který by nás vedl (10).
Jiný text učí, že lidé jsou pouhou „tenoučkou, do značné míry náhodnou, pozdní větvičkou na nesmírně rozvětveném keři života“ a přesvědčení o „pokrokové, vůdčí síle, soustavně tlačící evoluci k pohybu jedním směrem“ je nyní chápáno jako „zavádějící“ (11).
Mnoho textů učí, že evoluce je bezúčelná a nemá jiný cíl než dosáhnout holého přežití: „myšlenka, že evoluce není řízena ke konečnému cíli či stavu, je pro mnoho lidí obtížněji přijatelná než proces evoluce samé“ (12). Jeden důležitý text otevřeně učí, že lidé byli stvořeni slepým, hluchým a němým hodinářem – totiž přírodním výběrem, jenž je „zcela slepý k budoucnosti“.
„Lidé…vzešli z téhož evolučního zdroje jako kterýkoli jiný druh. Je to přírodní výběr sobeckých genů, kdo nám dal naše těla i naše mozky…Přírodní výběr …vysvětluje…život jako celek, rozmanitost života, složitost života, (i) zdánlivý plán v životě“ (13).
Mnohé texty jsou velmi otevřené v přiznávání důsledků darwinizmu pro teizmus. Jeden z nich učí, že Darwinův nesmírně důležitý příspěvek k vědě spočíval v tom, že ukázal, že navzdory zdánlivým důkazům o plánovitosti a účelnosti života vysvětlují mechanistické příčiny všechny biologické úkazy. Text dodává, že spojením „neřízené bezúčelné rozmanitosti se slepým, lhostejným procesem přírodního výběru učinil Darwin teologická či duchovní vysvětlení životních procesů zbytečnými“ (14). Autor končí poznámkou, že „to byla Darwinova teorie Evoluce, která poskytla hlavní oporu k budově kauzality a materializmu…která je jevištěm většiny západního myšlení“ (15). Jiný text dokonce konstatoval přímo, že lidi vytvořil náhodný proces, nikoli milující, účelně jednající Bůh, a:
Skutečná obtíž v přijímání Darwinovy teorie spočívala vždy v tom, že se zdálo, jako by tato teorie zmenšovala náš význam… /Evoluce/ na nás žádá přijmout myšlenku, že jsme jako všechny ostatní organizmy také produktem náhodného procesu, a že (pokud to může věda prokázat) nejsme stvořeni pro žádný zvláštní účel či jako součást nějakého univerzálního plánu (16).
Všechny tyhle texty učí jednoznačně náboženské myšlenky, nikoli vědu. Výborným příkladem je text, který otevřeně vyloučil nejen teistickou evoluci, nýbrž i jakoukoli roli Boha v přírodě, a ukázal, že darwinizmus ohrožuje teizmus tím, že ukazuje, že lidé i veškerý život „mohou být vysvětleni přírodním výběrem bez boží intervence“. Evoluční „náhodnost a nejistota nahradily božstvo s vědomím, účelným jednáním i dalšími lidskými znaky“.
„Darwinův názor, že…současné organizmy nebyly vytvořeny najednou, nýbrž v celé řadě kroků přírodního výběru (jež se odehrávaly v minulosti), byl v rozporu s běžným náboženským názorem, že nemůže existovat plán (biologický či jiný) bez inteligentního plánovače. V tomto schématu není bůh plánu a účelu nutný…Náboženství se opírá o…povzbuzující myšlenku, že lidstvo bylo stvořeno k obrazu božímu, aby vládlo nad světem a jeho tvory. Náboženství zajišťovalo citovou útěchu, soubor etických a morálních hodnot…Nicméně, víra v náboženské dogma byla nahlodána přirozenými vysvětleními jeho mystérií…Pozice kreacionistů a vědeckého světa se zdají být nesmiřitelné“ (17).
Darwin sám učil zcela ateistický, naturalistický názor na počátky. Dokonce jednou řekl, „Nedal bych nic za teorii přírodního výběru, pokud vyžaduje zázračné dodatky v kterémkoli stadiu vývoje“ (18). John Alcock, evoluční biolog, proto konstatoval, že „existujeme pouze proto, abychom předali své geny dál“ (19).
Přední darwinistka Janet Browneová vysvětluje velmi jasně, že Darwinovým cílem byl „náročný úkol přeorientovat viktoriánský pohled na svět“. Aby toho dosáhl, musel Darwin přesvědčit svět, že „myšlenka laskavé, skoro dokonalé přírody“ a názory těch, kdo věří, že „krása byla dána věcem za jistým účelem, byly mylné – že myšlenka milujícího Boha, který stvořil všechno živé i muže a ženy, byla…bajkou“.
Svět…plný morálního smyslu, který pomáhal lidstvu vyhledávat v životě vyšší cíle, nebyl světem Darwinovým. Darwinovo pojetí přírody bylo temné – černé…Tam, kde většina mužů i žen v podstatě věřila v existenci nějakého záměru v přírodě – nějakého plánu a pořádku - , a pociťovala hluboce zakořeněnou, většinou nevyjádřitelnou víru, že jejich existence má smysl, tam Darwin od nich žádal, aby hleděli na veškerý život jako postrádající jakýkoli božský účel (20).
Darwin věděl, jak obtížné je opustit zmíněné pojetí, ale chápal, že proto, aby evoluce fungovala, musí být příroda v podstatě „řízena výhradně náhodou“. Browneová závěrem konstatuje:
„Příjemný vnější vzhled přírody byl přesně pouze tímto – vnějším vzhledem. Pod ním se odehrával neustálý boj, druh proti druhu, jednotlivec proti jednotlivci. Život byl řízen smrtí…zmar jednoho byl klíčem k rozmnožovacímu úspěchu druhého. Veškerý teologický smysl byl tak Darwinem odstraněn a nahrazen konceptem soutěže. Všechen telos, účel, na němž přírodní teologové založili své myšlenky o perfektní adaptaci, byl přesměrován do malthuziánského-darwinovského boje. To, co většina lidí považovala za Bohem daný plán, viděl Darwin jako pouhá přizpůsobování se okolnostem, adaptace, které neměly jiný smysl než pomoci zvířeti či rostlině přežít“ (21).
Neodarwinista Richard Dawkins uznal bezúčelnost takového systému:
„Ve vesmíru slepých fyzikálních sil a genetické replikace se někteří lidé budou cítit zraněni, jiní budou šťastní, ale takový systém nemá hlavu ani patu ani v něm není spravedlnost. Vesmír, který pozorujeme, má přesně ty vlastnosti, které bychom měli očekávat, neexistuje-li v podstatě záměr, účel, zlo ani dobro, nic než slepá, nelítostná lhostejnost“ (22).
Jak velkou podporu má tento názor mezi vědci? Jedna studie 149 předních biologů zjistila, že 89,9 procenta jich věřilo, že evoluce nemá konečný účel či cíl kromě přežití, a my lidé jsme jen kosmickou nahodilostí existující podle rozmaru času a náhody. Pouhých šest procent věřilo, že evoluce má účel (23). Téměř všichni z těch, kdo věřili, že evoluce nemá účel, byli ateisté. Tohle je pouze jeden příklad toho, co Sommers a Rosenberg nazývají „destruktivní silou darwinovské teorie“ (24).
Křesťanství učí, že Bůh učinil vesmír jako domov pro lidi. Pokud se vesmír vyvinul čistě přírodní cestou, pak prostě existuje a jakýkoli „účel“ jeho existence může být jen ten, který mu přisoudí lidé sami. Ale naše vlastní zkušenost a rozumové znalosti mluví proti takové koncepci. Podobnost strojů konstruovaných lidmi a přesného fungování vesmíru je základem tvrzení o přítomnosti plánu. Právě tak jako stroj potřebuje navrhovatele a stavitele, tak i vesmír, který vidíme, potřebuje navrhovatele a stavitele.
Určení účelu něčeho závisí na pozorovatelově světovém názoru. Pro nevěřícího člověka otázka „Co je účelem struktury živého organizmu?“ znamená pouze „Jak tato struktura pomáhá k přežití“? Zrak a nohy by proto neměly nic společného s radostí ze života; jsou pouze nezamýšleným vedlejším produktem evoluce. Biologové neustále vysvětlují vše od zbarvení po sexuální návyky výhradně na základě jejich významu pro přežití. Ortodoxní neodarwinizmus vidí vše jako buď nešťastnou či příznivou událost vycházející z působení přírodních zákonů a náhodných, přírodou vybraných mutací. Kreacionisté naopak interpretují veškerou skutečnost podle víry v Boží účelné jednání v zájmu lidí. Evolucionisté umějí obvykle vysvětlit i rozporuplné chování, ale kreacionisté se dívají pod povrch věcí a pokoušejí se určit, jakou roli hraje toto chování v Božím plánu.
Ortodoxní evoluce učí, že živý svět nemá plán či účel kromě přežití, je náhodný, neřízený a bezcitný. Lidé žijí ve světě, který se o ně nestará, jejich mysli jsou prostě kusy masa, a neexistuje žádný božský plán, který by nás vedl. Tyto nauky nejsou vůbec neutrální, nýbrž spíše otevřeně učí náboženství – náboženství ateizmu a nihilizmu. Soudy soustavně schvalují učení tohoto antikřesťanského náboženství ve veřejných školách a blokují všechny pokusy neutralizovat tyhle jednoznačně náboženské myšlenky.
Jak konstatuje Slovo Boží, „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím“ (2.Timoteovi 4:3-4).
1. Scheff, Liam. 2007. The Dawkins Delusion.
Salvo, 2:94.
2. Humes, Edward. 2007. Monkey Girl: Evolution, Education,
Religion, and the Battle for America's Soul. New York: Ecco,
119.
3. Ibid, 119.
4. Turner, J. Scott. 2007. The Tinkerer's Accomplice: How
Design Emerges from Life Itself. Cambridge, MA: Harvard
University Press, 206.
5. Humes, Monkey Girl, 119.
6. Ibid, 172.
7. Bloom, Paul and Deena Skolnick Weisberg. 2007. Childhood Origins
to Adult Resistance to Science. Science, 316:996.
8. Panek, Richard. 2007. Out There. New York Times Magazine,
56.
9. Miller, Kenneth R. and Joseph S. Levine. Biology.
1998. Fourth Edition, Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall, 658, emphasis
in original.
10. Levine, Joseph S. and Kenneth R. Miller 1994. Biology: Discovering
Life. Second Edition, Lexington, MA: D.C. Heath, 161, emphasis
in original.
11. Raven, Peter H. and George B. Johnson. 2002. Biology. Sixth
Edition, Boston, MA: McGraw Hill, 16, 443.
12. Purves, William K., David Sadava, Gordon H. Orians, and H. Craig
Keller. 2001. Life: The Science of Biology. Sixth Edition,
Sunderland, MA: Sinauer Associates; W.H. Freeman, 3.
13. Interview with Richard Dawkins in Campbell, Neil A., Jane B. Reece,
and Lawrence G. Mitchell. 1999. Biology. Fifth Edition, Menlo
Park, CA: Addison Wesley Longman, 412-413.
14. Futuyma, Douglas J. 1998. Evolutionary Biology. Third Edition,
Sunderland, MA: Sinauer Associates, 5.
15. Ibid, 5.
16. Curtis, Helena and N. Sue Barnes. 1981. Invitation to
Biology. Third Edition, New York, NY: Worth, 475.
17. Strickberger, Monroe. 2000. Evolution. Third Edition, Sudbury,
MA: Jones & Bartlett, 70-71.
18. Darwin, Francis (editor). 1888. The Life and Letters of
Charles Darwin. London: John Murray, 210.
19. Alcock, John. 1998. Animal Behavior: An Evolutionary Approach.
Sunderland, MA: Sinauer Associates, 16, 609.
20. Browne, Janet. 1995. Charles Darwin: Voyaging, A Biography.
Princeton, New Jersey: Princeton University Press, 542.
21. Ibid, 542.
22. Dawkins, Richard. 1995. River Out of Eden. New York:
Basic Books, 133.
23. Graffin, Gregory W. 2004. Evolution, Monism, Atheism, and
the Naturalist World-View. Ithaca, NY: Polypterus Press, 42.
24. Sommers, Tamler and Alex Rosenberg. 2003. Darwin's Nihilistic
Idea: Evolution and the Meaningless of Life. Biology and Philosophy,
18:653.