1. Jak se evoluce prosadila
“Darwinova teorie ... již není více teorií, ale skutečností. Žádný seriozní vědec nemůže popírat skutečnost evoluce, stejně jako nepopírá oběh Země kolem Slunce.” Takto mluvil Julian Huxley roku 1959, právě sto let po vydání Darwinova díla o evoluci.
Byla to hotová bouře sporů, kterou tato teorie způsobila na svém počátku, a většina špičkových vědců té doby ji odmítala, ale dnes se nám říká, že už nejde o teorii, ale o fakt.
Ve školách se dnes děti učí jako hotový fakt, že člověk a opice jsou si vývojově blízcí. Při hodinách dějepisu se učí o opolidech se stejnou jistotou jako o Římanech. Lekce zeměpisu jsou zrovna tak ovlivněny evoluční geologií.
Vlastně celá naše společnost byla ovlivněna evolučním nazíráním, kde se špatné lidské chování chápe jako pozůstatek jeho zvířecí minulosti, kde se člověk postupně vyvíjí bez jakéhokoliv Stvořitele. Tyto pohledy jsou založeny na “faktu” evoluce. Ale je evoluce faktem? Je dokázána?
Nejprve potřebujeme zvážit jednu otázku: Jak se stalo evoluční učení tak populární? Jistěže myšlenka evoluce nezačala s Darwinem. Mnozí vědci a filosofové jí věřili již před Darwinem. Nejprve staří Řekové: Anaximander učil, že se člověk vyvinul z ryby a Empedocles tvrdil, že zvířata jsou z rostlin. Jistě, ne všichni tomu uvěřili. A to proto, že ještě jiná teorie zatlačovala evoluční teorii do pozadí, a sice teorie samoplození (spontánní plození).
Teorie samoplození učí, že tvorové mohou povstat náhle z bahna a slizu. První s tím přišel Aristoteles (a jiní) 400 let před Kristem. Věřili, že hmyz a mouchy se náhle rodí z bahna, a když může hmyz, proč ne také ostatní zvířata? Křesťané si brzy uvědomili , že tato teorie je stejně tak nebiblická jako nevědecká, podobně jako teorie evoluční. Roku 400 po Kristu ukázal Řehoř, že když ze slizu mohou povstat živí tvorové, pak není nutné věřit ve Stvořitele. Ale jeho kritika byla ignorována a samoplození bylo i nadále učeno po neuvěřitelně dlouhou dobu, až tuto nauku konečně popřel Pasteur v minulém století.
Je udivující, že se víra v samoplození mohla udržet ve vědeckém světě tak dlouho přesto, že již 200 let před Pasteurem ji oponoval William Harwey. Později, v 17.století, také Redi vědecky prověřoval možnost samoplození. Jeho současníci totiž věřili, že se červi mohou vytvořit ze zahnívajícího masa. Rediho experimenty spočívaly v tom, že maso uzavřel před možností nakladení muších vajíček - a pak se žádní červi neobjevili.
Nepřekvapuje, že se učení o samoplození ukázalo falešné, ale jak je možné, že ovládalo vědecké myšlení po stovky let? Jak může být falešná teorie věřena a učena tak nadšeně a dlouho přes názory význačných vědců a proti všem vědeckým experimentům, které jsou s ní v rozporu? Věřím, že jsou to přesně tytéž důvody, proč se i dnes věří v evoluci. Dají se shrnout do názoru vědce Haeckela. Ten tvrdil, že samoplození m u s í být pravdivé, jinak by se muselo věřit ve Stvořitele. Lidé věřili této teorii proto, že nemuseli věřit Bohu Bible. Přesně to samé platí o evolucionistech dnes a evoluční teorie je v jistém smyslu jen uměle vytvořená filosofie ze starých pověr. Nebo snad neučí, že se živá hmota nějak “objevila” z neživé? A tak po staletí byla teorie evoluce jenom držena v šachu před popularitou jinou bezbožnou teorií, teorií samoplození. Připadá to velmi zvláštní, když se ohlížíme zpět, že zkameněliny nebyly tehdy pro evoluci důležitým argumentem, tak jako je tomu dnes. Jistě je však lidé znali, zkameněliny byly poprvé rozpoznány starověkými Řeky. Pochopili, co zkameněliny skutečně jsou – ztvrdlé zbytky živých organizmů. Avšak ve středověku se mělo za to, že zkameněliny nemají nic společného se živými organizmy. Lidé věřili, že vznikly v kamenech působením slunce a hvězd, a tato pověra jim zabránila studovat zkameněliny vědecky.
Ristoro d´Arezzo, muž patrně věřící Bibli, byl jeden z prvních, kteří se dívali na zkameněliny vědecky. V r.1282 tvrdil, že všechny důkazy podporují biblickou zprávu o světaširé potopě. Vykopal např. jak kosti různých ryb, tak mořské skořápky na vysokém horském štítu. Leonardo da Vinci objevil zkameněliny mořských živočichů při budování kanálu v severní Itálii. Práce obou těchto mužů byla ignorována a zapomenuta na stovky let, nicméně je svědectvím, že první prověřování zkamenělin nevnukalo myšlenku evoluce.
Až v 17.stol. Steno přišel s myšlenkami téměř evolučními, když studoval skály a zkameněliny. První přišel s myšlenkou, že skalní vrstvy byly uloženy v rozličném časovém (geologickém) pořadí zemské historie, nejstarší vrstva nejspodněji. Stenovy argumenty zněly podobně, jako argumenty moderních geologů obhajujících evoluci, ale jeho myšlenky se nestaly populární. Příčinou toho byl muž, který koncem 17. stol. oponoval Stenovi a držel evoluci v šachu. Byl to John Woodward, učený profesor fyziky.
Pečlivě a přesně
Woodwardovo dílo bylo nekřesťanskými autory ceněno a popsáno jako velmi pečlivá badatelská práce. Jeho hluboká studie zemských skal a zkamenělin jej vedla k závěrům, které byly zcela odlišné od Stenových. Dospěl k tomu, že všechny důkazy ukazují ne na evoluci, ale ke světaširé biblické potopě. Zkameněliny, řekl Woodward, jsou zbytky živočichů zahynulých v potopě. Jeho práce byla tak výborná, že jeho závěry byly všeobecně uznávány. Víra v potopu se stala populární a zájem o zkameněliny vzrostl. Mnoho lidí se o ně zajímalo a začala se rozvíjet věda paleontologie.
Skutečně všichni tehdejší paleontologové neuznávali teorii evoluce. Po prostudování zkamenělin jednoduše nešlo dojít k evoluci. Právě naopak: obrovská pohřebiště zkamenělin, která byla objevena, mluvila neomylně o nějaké dávné katastrofě v dějinách Země, ve které zahynulo obrovské množství živočichů.
Ke konci 18. století začali lidé opět mluvit o evoluci. Jedním z nich byl Erasmus Darwin, dědeček Charlese, který Charlese velmi ovlivnil. Dalším byl Lamarck, který se později stal známým evolucionistou. Lamarck při svých přednáškách ke konci 18. století v Paříži obhajoval evoluci, i když neposkytoval pro ni mnoho důkazů. Lamarckovi se však pro tehdejší vědeckou společnost nepodařilo učinit evoluci populární. Protože tu byl opět muž, který jí oponoval. Byl to Georges Cuvier, jeden z největších tehdejších paleontologů.
Cuvier přednášel v Paříži současně s Lamarckem. Zatímco Lamarck v jedné místnosti hrstce lidí mluvil o evoluci, ve vedlejším přecpaném sále přednášel Cuvier proti evoluci, a to se vší silou. A tak Cuvier držel evoluční učení v šachu po několik desetiletí. Byl to schopný muž a jeho znalosti zkamenělin byly udivující – a ani na chvíli jej nevedly k evolučním názorům. Byl to jiskrnný muž světoznámé popularity a vážnosti.
Zasetá seménka
Tragedií se však stalo, že ačkoli Cuvier odporoval evoluci, ve skutečnosti zasel semena pro její pozdější úspěch. Tím, že učil to, co Bible neučí – totiž, že tu bylo vedle biblické potopy ještě několik podobných katastrof. Slavné Cuvierovo jméno zapůsobilo, že mnozí jej v těchto názorech následovali. Víra v potopu Bible se stala méně populární, a to pomohlo k úspěchu Darwinovým náhledům.
Zatím co Cuvier bojoval proti evoluci v oblasti paleontologie, začala se šířit v geologii. Otcem geologie je nazýván James Hutton, který r. 1795 předložil svoji teorii “uniformitarianismu”. Tato teorie říká, že všechno bylo vždy tak, jak je tomu dnes, a že se žádné větší katastrofy (jako např. biblická potopa) nikdy neudály.
Lyell ve své práci “Základy geologie” vyzdvihl Huttonovy myšlenky a rozvedl. Darwin byl touto prací značně ovlivněn. Hutton a Lyell úplně opustili názor, že někdy došlo k nějaké katastrofě, jako byla biblická potopa. Věřili, že procesy, které probíhají nyní, jako např. říční eroze a zvětrávání, jsou zcela dostatečné k vysvětlení současného stavu Země. Také znovu oživili Stenovy myšlenky o tom, že se skalní vrstvy ukládaly v rozličných dlouhých časových periodách, nejstarší jako základní.
Díky těmto mužům byly evoluční myšlenky vybudovány již ve staletích před Darwinem; přesto je jeho jméno s myšlenkou evoluce nejvíce spojeno. Charles Darwin ve skutečnosti neřekl nic nového. Většina prvků v jeho teorii již byla známa, ale nikdy nebyly doloženy tak uceleně a s tolika podpůrnými důkazy.
Co vlastně Darwinova teorie říkala? Začal předpokladem, že mláďata se vždy o trochu liší od svých rodičů, a že tyto odlišnosti (diference) mohou být předávány dalším generacím. Tvrdil, že zvířata s těmito odlišnostmi (variacemi) se rozmnoží, zatímco ostatní budou směřovat k zániku. Jinými slovy, jisté variace budou vybrány (selekcí) k dalšímu trvání. Silnější přežije, ale slabší zahyne. Tímto selekčním procesem, řekl Darwin, mohou případně povstat nové druhy.
Darwin snesl pro svou teorii mnoho různého posbíraného materiálu, ale o sobě řekl, že k myšlence evoluce byl veden především svými pozorováními na ostrovech Galapágy u pobřeží Jižní Ameriky. Povšiml si, že živočišné druhy na Galapágách se sice podobají druhům na pobřeží Jižní Ameriky, ale nebyly zcela totožné. Na těchto ostrovech žije ku příkladu několik ras obrovité želvy. Darwin se začal tehdy domnívat, že všechny tyto rasy vzešly z jednoho společného předka. Ještě více jej zajímaly na ostrovech pěnkavy. Našel jich tu mnoho rozličných druhů a Darwin měl za to, že pochází všechny z jednoho původního páru. Věřil, že vidí přechodné formy, kde jeden druh se mění v jiný. Když se Darwin vrátil ze své cesty domů z ostrovů Galapágy, jeho evoluční názory byly téměř hotovy, ale váhal je publikovat. Bylo to zřejmě proto, že se bál návalu velkého odporu, který bude následovat po vytištění takové teorie. Nakonec, po dvaceti letech váhání, byla vydána (v roce 1859) jeho kniha “O původu druhů přírodním výběrem”.
První účinek nebyl zvlášť velkolepý. Kniha se sice dobře prodala, ale nevyvolala nejprve žádný souhlas širších vrstev. Mnozí špičkoví vědci vyjádřili svůj nesouhlas, označili tuto knihu za škodlivou a stáli poč. roku 1860 proti Darwinovi. Co způsobilo obrat a přispělo k všeobecnému přijetí Darwinových teorií? Velkým dílem k tomu přispěl muž, který podporoval Darwina od prvního vydání jeho knihy. Byl to jiskrný vědec Thomas Henry Huxley, který se chopil úkolu prosadil evoluční teorii. Rozhodný obrat přišel v červnu 1860 při zasedání Britské společnosti pro vědecký pokrok. Jak jsme již řekli, Darwin v té době nebyl v kurzu a jeho práce netvořily hlavní součást jednání Společnosti. Přece však bylo rozhodnuto, aby se na zvláštním zasedání diskutovalo o Darwinových názorech, protože byly kolem nich značné polemiky. Toto zasedání se konalo 30. června 1860 a zde se církev dopustila své první chyby v boji proti evoluci – která se pak ještě mnohokrát opakovala.
Posměšný biskup
Oslovení přítomných a vystoupení proti evoluční teorii se na zasedání Britské společnosti ujal biskup z Oxfordu, Samuel Wilberforce. Nemusel toho moc říkat, ale bylo hned jasné, že moc neví, oč jde. Jeho argumenty byly chabé, posmíval se Darwinovi nepatřičným způsobem, i když měl jistě dobrý úmysl. Na závěr svého vystoupení se zeptal pana Huxleyho, zda svůj původ z opice odvozuje od babičky nebo od dědečka. Huxley, vědec a jiskrný muž, udělal ve své odpovědi z dobrého biskupa “sekanou”. A tak zatímco na začátku zasedání byla většina proti evoluci, na konci zasedání, díky Huxleyho výmluvnosti v kontrastu s biskupovou neznalostí, byla situace opačná. Můžeme se z toho mnoho naučit. Jestliže si nejsme jisti fakty, je rozumnější se nepřít. Navíc nic nezískáme výsměchem, větší váhu mají argumenty podané s vážností a přehledem.
Příběh, který jsme popsali, byl jenom začátkem pádu. Během deseti let se světové vědecké myšlení přiklonilo k evoluční teorii. Ovšem nejen díky Huxleyho výmluvnosti, ale přispěly k tomu ještě jiné skutečnosti. Například:
Ale co vlastně Bible o druzích říká? Přísloví 30,5-6 praví: “Každé slovo Boží je čisté. Bůh je štítem všem, kteří v něj důvěřují. Nic k jeho slovům nepřidávej, ať tě nepokárá a neukážeš se jako lhář.” Kolikrát křesťané tvrdili něco, co Bible neříká a učinili tak Bohu hanbu a sami sebe učinili lháři. Říká Bible, že se druhy nemohou měnit? Jistě říká, že Bůh učinil tvorstvo podle svých pokolení, ale je to snad totéž?
Dřívější hledisko
Před 18. stoletím církev netvrdila, že se druhy nemohou měnit. Celkem v souladu s Biblí se věřilo, že se druhy měnit mohou, ne ovšem tak, aby byly čím dál tím víc složitější. Až do 18. stol. neexistovalo mínění, že druhy jsou neměnné a stálé. Teprve Švéd Carl von Linné je jako první zodpovědný za to, že rozšířil tvrzení, že druhy jsou totožné s biblickými pokoleními a jsou neměnné. Linné je známý tím, že do biologie uvedl systematiku.
Tento názor se stal populárním, upevnil se a byl doveden až do absurdna. Dokonce se jeden čas učilo, že existuje 60 druhů lidí, každý ten druh zvlášť stvořený! V době, kdy Darwin prováděl své pozorování na Galapágách, byla teorie o neměnnosti druhů jak vědeckým tak i náboženským dogmatem. Darwin o svém pozorování, že se druhy měnit mohou, řekl: “Říci něco takového je podobné, jako přiznat se k vraždě.”
Chci ukázat, že to, co Bible popisuje jako “pokolení”, není totožné s druhy. Kdyby to byli křesťané netvrdili tak slepě, mohli si povšimnout mnoha skutečných změn, které pozoroval Darwin na Galapágách . A mohli pro tyto změny uvést lepší vysvětlení, než je “evoluce”, což chci udělat v následujících kapitolách. Mohli tak předejít Darwinovu omylu a ukázat, že zatímco sledoval pravdivé skutečnosti, nebylo nutné z nich vyvozovat evoluci.
Křesťané Darwinových dnů se domnívali, že svoji věrnost musí dokázat tvrzením, že se druhy nemění. Neuvědomili si, že obhajují spíše lidskou tradici než Bibli. Jejich postoj byl škodlivý ze dvou stránek. Jednak bránil rozvoji biologie, a tudíž napomáhal podpoře darwinismu. A dále často křesťané v odporu vůči darwinismu argumentovali špatně. Problémem nebyla změna druhů, ale možnost vyvíjet se ve složitější formy.
Křesťané mohou klidně souhlasit, že se jeden druh pěnkavy změní v jiný. S čím ale souhlasit nemohou je to, že tento proces změn může vést k větší složitosti. Člověk se nevyvinul z opic. Savci se nevyvinuli z plazů. Bůh stvořil člověka, ryby, ptáky a plazy podle jejich pokolení v několika dnech a všechna sláva za stvoření patří jemu. Nemůžeme se vyhnout skutečnosti, že určitou vinu za triumf evoluce má církev. I my bychom asi udělali stejné chyby v té době. Ale ještě není příliš pozdě brát se za nápravu. Ukazuje se, že dnes máme proti evoluci větší šanci, než za uplynulých 100 let. V Americe, ale i jinde ve světě, je protievoluční hnutí pro evolucionisty velkou hrozbou.
Křesťané mají mnoho důvodů k rozhodnému tvrzení, že vědecká fakta neomylně potvrzují Boží slovo a ukazují na dílo mocného Stvořitele.
Doporučená četba - skutečnosti citované výše mohou být ověřeny:
Before the Deluge (Před potopou) Herbert Wendt
Darwin, Before and After ( Před Darwinem a po něm) R. E. D. Clarke
Origins and Growth of Biology (Počátky a vzestup biologie) Arthur Rook