Udržet neudržitelnou teorii, zvláště když jí chybí přesvědčivé důkazy, jde „správnou“ filtrací reality. Výběrem vhodných dat. To druhé, čím si tvůrci evolučních příběhů rádi pomáhají, je přehánění (přeceňování a podceňování) – přeceňují změny v organizmech, podceňují (tj. bagatelizují) nepříjemné nálezy, extrapolují z malých intervalů miliony let zpět i dopředu atd. Můžeme z kaluže vody, která byla před chvílí sněhulákem, zjistit, jak tento sněhulák vypadal nebo dokonce jak vznikl? Můžeme z měnící se délky kravského ocasu usoudit, jak vznikly krávy? Člověk rozumu mdlého, třeba někdo jako já, by řekl, že to možné není, že zde chybí potřebná kauzalita. Bystří darwinisté však dokáží víc než to: z měnící se délky kravského ocasu usoudili nejen na vznik krávy, ale i života na naší zemi se všemi jeho rozmanitostmi. A ani to jim nestačilo: i jak vznikl vesmír. Jejich vousatý praotec (to je výraz evolucionisty doc. Komárka z UK) z měnící se délky zobáků galapážských pěnkav přišel na „teorii všeho“, tak zvanou evoluční. Protože se kravám mění prapor, všechno se nám vyvíjí od malého k velkému, od jednoduchého ke složitému, od ničeho k vesmíru, usoudili bystře evoluční experti. Stvořitele netřeba, stačí nám pozorované změny.
Jedna křesťanka, špičková vědecká pracovnice, řekl bych také z čeledi turovitých, nedávno v televizi prohlásila: bez evoluční teorie bych nemohla dělat vědu. Věda má smysl jen ve světle evoluce. Tak to je její problém, že bez evoluční teorie vidí v mikroskopu jen vlčí mlhu. Otázka však zní jinak: jak to ti darwinisté dokáží, vysvětlit vznik galaxií, atomů, sluncí, genetického kódu či řádu sudokopytníků ze změn, které v tom pozorují? Jak vysvětlí sněhuláka z kaluže vody a člověka z divé zvěře? Odpověď je velmi snadná a metoda stále stejná už od dob jejich vousatého praotce Darwina, který tak rád střílel všechno živé (byla to jeho posedlost, o které věděl), a který tak rád vymýšlel nepravdivé historky, jak sám o sobě napsal, aby zaujal pozornost. Jak on, tak jeho následovníci, kteří mu na tyto historky nalétli, užívají stále stejné metody svých vysvětlování. Filtraci dat a přehánění. Dnes chci říct něco o tom přehánění (přeháněním rozumějme: přeceňování, podceňování, bagatelizování, neoprávněné extrapolování, odvozování z kaluže vody sněhuláka a z délek kravských ocasů původ krávy i pasáka – to vše darwinista umí)
Z variability zobáků galapážských pěnkav a jiných, v přírodě běžných morfologických změn třeba při segregaci plemen, nelze odvodit žádnou evoluci, leda přeháněním – pěnkavy totiž mění zobáky během několika let „up and down“ a jejich velikost spíše osciluje kolem průměrné hodnoty (jojoefekt) – to Darwin nevěděl. Dále přeháněl (zveličoval) význam podobností mezi embryi a ingoroval jejich nepodobnosti (hodně mu napomohly Haeckelovy falzifikáty). Také ignoroval statistiku. Dobře věděl, že příroda nevykazuje spojitost a trápilo ho to (Mendel ve stejné době ukázal, proč tomu tak je, proč se příroda chová diskrétně, nespojitě, a proč se nové znaky netvoří postupným hromaděním drobných odchylek, tedy darwinisticky, ale předávají se v programových paketech stylem „všechno nebo nic“ - proto evolucionisté dlouho Mendela nenáviděli, on byl totiž kreacionista). Dlouho ho nemohli rozdýchat. Jenže v gumové teorii se podaří nakonec všechno.
Kreacionista Mendel také darwinistům vysvětlil jejich starou bolístku: proč nejsou plynulé přechody mezi zkamenělými tvory v sedimentech a proč nejsou plynulé přechody ani mezi živými, obé Darwina trápilo a evolucionisty trápí dodnes (ti upřímní to přiznají). Proč na jeden druh ryby nejsou v sedimentech miliony k němu vedoucích mezičlánků, které ten druh ryby spojují s její homologickou prapraprapředkyní (tyto mezičlánky podle evoluční víry spokojeně ve svých dobách žily a množily se, samci i samice, byly více fit než ostatní méně úspěšní kolegové, a tak není žádný!! statistický důvod, aby nebyly zachovány a neležely natěsnány vedle svých konečných forem). Suma všech mezičlánků všech druhů rostlin a živočichů by musela čítat astronomické číslo! Realita je však opačná: na miliony hotových druhů tu a tam se vyhlásí nějaký mezičlánek, později se často opět dementuje.
Proč se to už v kambriu hemží životem beze stopy vývoje evolucionisté nevědí. Co vědí je, že evoluční teorie je vždy a za všech okolností platná a žádný stvořitel neexistuje. A tak nic jiného nezbývá, než přehánět. Dodnes platí: čím víc zkamenělin, tím méně evoluce v nich. Proto je nutné přeceňovat roli ojedinělých zkamenělin (zvláště vymřelých druhů), vymýšlet procesy, proč tam v těch sedimentech nejsou (punktuační teorie, alopatrie) a pořád je hledat a doufat, že se najdou. Jeden evolucionista vysvětluje 14C v současném uhlí tím, že se tam mohly tyto nuklidy vytvořit dodatečně, tedy po vzniku uhlí. Aby jeho argumenty působily mocněji, zapřehání si tím, že uvede všechno možné: procesy rozpadu v uhlí, okolní radioaktivitu a spodní vodu, která asi mohla do třeba 30 metrové uhelné mocnosti zanést a rovnoměrně uložit nuklidy 14C. A dokonce i bakterie mohly pomoct, aby se teorie o vysokém stáří uhlí mohla udržet. Fakt, „je toho hodně“.
Všimněme si evolučního přehánění v dalších oblastech: proč jsou mnohé buňky nalezených dinosaurů tak dobře zachované, přestože jsou evolučně 60 milionů let staré? Mysleli jsme si, říkají evolucionisté, že tak dlouho by nemohly vydržet (rozpadnou se či zkamení), ale mýlili jsme se – vydrží, teď už to víme! Ne, že by rozumně řekli: nemohou být tak staré, protože tak dlouho skutečně v zemi vydržet bez rozpadu nemohou. Ne, jsou staré miliony let, prostě víc vydrží. To je ten evoluční způsob „přísně vědecké“ argumentace. A ta objektivita je také šokující. (Přitom přímé datování dinosauřích tkání nedává víc jak 13 tisíc let – www.kolbecenter.org)
A kdepak se vzalo tolik vody na Zemi, ptají se kreacionisté evolucionistů? Máme velmi mnoho zápisů z minulosti od všech národů, že před tisíciletími zde došlo k celosvětové potopě, kdy voda přišla shora i zdola země, a hlavně o tom svědčí velké množství geologických skutečností (miliardy zkamenělin – kdepak nám dnes nějací živočichové fosilisují, že, a dokonce po miliardách?, dále uhlí (kdepak nám dnes vzniká 30m mocná uhelná sloj?), ropa, zem. plyn, polystráty, jíly, usazeniny, lledovce, v permafrostu zamrzlé miliony koster, hřbitovy pohřbených zvířat atd.). Evolucionisti však jakoukoliv zmínku o celosvětové potopě odmítají. Jejich vysvětlení vzniku oceánů je tzv. „přirozené“ (tj. přehnané): komety přinesly na Zem vodu, a kondenzací ze skal. Ne, že by komety nemohly přinést vodu a skály nějakou nevypotit – ale asi ne oceány. Opět jde o míru, o přehánění. Proč by pak nebyly oceány vody na Měsíci či Marsu? A tak evoluční církev, aby svoje dogma, založené původně na pozorování změn délek kravských ocasů, mohla vztáhnout na celý svět, musí přehánět. (Profesorka Lynn Margulis napsala v prosinci 1990, že neodarwinismus je náboženská sekta.-http://www.natur.cuni.cz/~vpetr/Predml.htm)
Další příklad, když jsme u těch komet: za 4 miliardy let by už nebyla ani jedna. Komety ztrácí svoji hmotu a navíc občas „ufujazdí preč“, tedy změní dráhu z eliptické na parabolickou a už se k nám domů, do sluneční soustavy, nevrátí - lze spočítat, že by už za pár tisíc let zmizely z oblohy všechny do jedné. Proč je tedy ještě po 4 miliardách let máme, ptají se kreacionisté? Není to důkaz, že sluneční soustava není tak stará? Aby udrželi svojí víru v miliardy let, vymysleli tedy evolucionisté tajný zdroj komet. Kdesi na okraji sluneční soustavy. A v čem je to přehánění? Nová kometa snad může vzniknout z úlomků materiálu a ledové tříště v meziplanetárním prostoru, ne však současné množství komet a ne tak, že by evoluční tajný zdroj dodával tyto nové komety po miliardy let v potřebném množství. Aby se tato víra udržela, je třeba přehánět.
Jiný příklad nedostatku soudnosti a respektu k míře: vznik života. Evolucionisté přehánějí roli spontánních procesů, lidově řečeno roli náhody. Náhodou vznikne v otevřené soustavě nějaká zajímavá změna, ale nikde nikdo nikdy nezdokumentoval, že by v jedné (otevřené) soustavě trvale a postupně, třeba dvacet let, vznikal samovolně program a neperiodická uspořádanost nějakých chemických prvků. Tedy kde pozorujeme dvacet let otevřenou soustavu, ve které se stále spontánně zvyšuje organizovanost neperiodického uspořádání (ne tedy třeba růst krystalu nebo činnost přílivu a odlivu). A pokud to nepozorujeme dvacet let, proč tedy věřit, že se to dělo miliardu let? Porovnejme si v hlavě, kolik známe případů, že se něco rozpadá, stárne, samovolně degraduje a destabilizuje, a kolik známe těch opačných? Už tato prostá úvaha by nás mohla vést k poznání, že nám evoluční sekta lže, když postuluje dlouhodobou sebeorganizaci materiálu před miliardami let po miliardy let.
V evolučním myšlení jde opět o přehánění role pozorování izolovaných změn tu a tam vykazujících spontánně vzniklou geometrickou nebo periodickou uspořádanost (dissipativních struktur, fraktálů apod.), což s molekulární uspořádaností bakteriálního organizmu nemá naprosto nic společného. A tak se vágně přehání schopnost otevřených soustav a na počítači dokazuje evoluce – jen tam funguje, v přírodě ne. Proč v lese nevznikají samovolně papíry během tisíců let? Není tam dost rozdrceného dřeva či energií? Není tam dřevitá kaše, nejsou v lese pryskyřice a pojiva, nebo tam neexistují procesy rozemílání, propírání, válcování? To vše se tam čas od času najde a odehraje. Proč tam tedy nevznikají papíry? Protože příroda nezná postup! Ten zná jen program či inteligence. Někde je rozdrcené dřevo, ale zrovna tam nejsou pryskyřice. Jinde hoří nebo jsou horké prameny, ale není kaše, která by se povařila. Anebo shoří právě to, co nemá. Jinde dochází k drcení, válcování a lisování, ale zrovna není co drtit a válcovat anebo se drtí a válcuje to, co nemá.
Příroda nezná postup, ani ve fyzice, ani v chemii, nestojí-li u procesu laborant či není-li v soustavě vložen program. Proto tisíce pokusů vytvořit spontánně život vyústil jen v lepkavou dehtu podobnou hmotu na vnitřní straně laboratorních skel. Ve školách se však děti učí jinou povídačku. Evolucionisté přehánějí roli náhody a samovolných změn v soustavách a sebeorganizační schopnosti hmoty v dlouhých časových úsecích, přehánějí význam mutací a selekce či různých změn, podceňují a bagetelizují nepříjemné nálezy a výsledky pokusů a všechna pozorovaná protievoluční zjištění, aby udrželi nejnesmyslnější teorii, jaká se kdy v dějinách lidského myšlení zrodila: pohádku o tom, jak neživá hmota ožila a stala se člověkem.
A protože i lidé nevzdělaní toto podvědomě vědí, protože naše zkušenost je odmalička naprosto neevoluční (proto chodíme do škol, abychom se naučili procesy ve hmotě ovládat a usměrňovat jinak než se samovolně děje, a protože jsme všichni vypozorovali, že čím dáme něčemu neživému víc času, tím je to horší), musí se evoluční propaganda (na rozdíl od té náboženské) do lidí stále pumpovat pod tlakem. Ti „hloupí“ lidé mají tendenci stále se přirozeně obracet spíše na duchy než myslet, že jsme vznikli evolučně anebo že nám evoluce něco bezpracně vytvoří. Proto ten frenetický evoluční brainwashing už od dětství a ta velká nervozita z kreacionistů nebo z toho, když se objeví nové přírodovědecké důkazy, že nás evoluční sekta podvádí.
Hlavní duchovní problém evolučních dějepravců je pýcha. Oni si rozhodli, že z délky měnících se kravských ocasů vysvětlí prostě všechno: vesmír, život, člověka i Pána Boha. Pýcha je v tom, že metodu, která je výborně použitelná v jedné malé části reality (kauzální procesy) evoluční církev vztáhne na všechno. Chyba je v nadutém myšlení, že jednou jedinou metodou mohu vysvětlit všechno. Je to pýcha, blízká nám všem, že když jsem se učil fyziku, „něco bych o tom měl vědět“. A když se znám s pěti Němci, vím, jací jsou Němci a mohu to vztáhnout na celý národ. A když jsem studoval genetiku, automaticky také vím, jak geny vznikly, ale co jen geny, i jak vznikl život. A když jsem studoval astronomii, vím, jak vznikl vesmír. Nebo to alespoň vím lépe než bába zelinářka. A když jsem se naučil něco z matiky, tak si myslím, že celý vesmír jsou jen čísla a že čísly se dá všechno vysvětlit. Je to pýcha, která předchází pád. Je to chybná touha udělat si Pána Boha (přesněji modlu) z toho nepatrného úseku poznání, kterého se mi dostalo - a pak se této své "univerzální" metodě klanět jako bohu, který vládne celému světu. Nic nového pod sluncem.
Škoda jen, že si darwinisti nevšimli, že ve světě denně kolem nich probíhá bilióny biliónů procesů a dění, které s příčinností a univerzálností jediné jejich zamilované metody nemají pranic společného. Ať už jde o vznik všech těch miliard lidských výrobků kolem nás, ať pomyslíme na každodenní vznikání životů či jeho zánik třeba nehodami na silnicích, všechny hry dětí či dospělých, nebo trajektorie jediného ptačího či hmyzího letu nebo to, že mi manželka přinese večer domů dobrý zákusek z cukrárny - to nemá s jejich zamilovanou, všeobjímající a vševysvětlující univerzální evoluční mechanikou naprosto nic společného. Jinými slovy, moudrý člověk uzná, že svět je složitější, než by mohla vysvětlit jedna metoda, která se začala formovat před sto lety zjištěním, že ne všechny krávy a jejich telata mají stejně dlouhý ocas.
Mnoho dějů v přírodě je diskrétních, nespojitých, a velmi mnoho nekauzálních, tedy takových, kdy nedokážeme odvodit účinek absolutně z vůbec žádné jednoduché příčiny ani souboru příčin – tedy sněhuláka z kaluže či pěnkavu z délky jejího zobáku. Proto ono nutné evoluční masírování mozků ve školách a médii. Protože odvysvětlit svět tím, že všechno narazím na kopyto jedné metody, může fakt jen hodně přehánějící primitiv. Darwinisté však do omrzení pyšně vyhlašují, že mají „teorii všeho“. Bůh jim žehnej i těm, které podvedou.