Byla
prostata špatně navržena?
(Was the Prostate Gland Poorly Designed?)
CRSQ, roč. 44, č. 3 (zima 2008), str. 230-234
http://www.creationresearch.org/members/crsq/44/44_3/2008v44p230.pdf
Přeložil M. T. – 4/2008
V následujícím článku je uveden přehled běžných názorů tvrdících, že prostata je špatně navržena. Naproti tomu je tu vysvětleno, že existuje mnoho velmi dobrých důvodů pro současný design (plán) prostaty i její umístění kolem močové trubice. Hlavní problém s prostatou, benigní hypertrofie prostaty, je zaviněn nemocí, hormonální nerovnováhou a dalšími zdravotními problémy, nikoli špatným designem (plánem).
Zvětšení prostaty, stav zvaný benigní hypertrofie prostaty (BPH) či benigní hyperplazie prostaty, se objevuje u asi poloviny všech mužů kolem 60. roku věku. Nejběžnějším důsledkem BPH je blokáda toku moči. Tenhle problém je široce vyhlašován darwinisty jako důkaz špatného designu a důkaz toho, že lidé nebyli naplánováni, ale spíše se vyvinuli přírodním výběrem náhodných mutací.
Prostata u průměrného dospělého muže je žlázou ve tvaru vlašského ořechu čtyři cm dlouhou, dva cm širokou, a vážící asi 20 gramů. Nalézáme ji pouze u mužů, při narození je malá, v pubertě se rychle zvětšuje, a někdy se scvrkává u osmdesátníků. Leží bezprostředně pod močovým měchýřem, obklopuje močovou trubici v místě, kde uretra opouští močový měchýř (viz obrázek 1).
Předstojná žláza sama je složitou fibromuskulární strukturou, jež obsahuje konglomerát 30 až 50 malých kulovitých žlázek. Celá prostata je rozdělena do dvou hlavních laloků a je úplně uzavřena do tuhého vazivového váčku (Garnick, 1996, str. 27).
Proximální část spojená s močovým měchýřem se nazývá základna, opačný konec, úzká distální část, apex. Hlavní části prostaty jsou ústřední oblast, přechodná (vnitřní) oblast, jež obklopuje močovou trubici, a periferální, čili vnější vrstva (Naz, 1997). Pro diagram její vnitřní struktury, viz obrázky 2 a 3.
Cowper, William (1666 – 1709). Britský chirurg a anatom. Bulbouretrální žlázu před ním již popsal Francouz Jean Méry, Cowperův popis byl však podstatně dokonalejší.
Jednou z několika funkcí prostaty je produkovat výměšky, které tvoří většinu objemu semenné tekutiny (Swanson a Forrest, 1984). Prostata je nazývána složitou továrnou na semeno; a její výměšky tvoří řídká, opalizující tekutina, jež obsahuje polévku složitých sloučenin, včetně kyseliny citrónové, fosfatázy, prostaglandinu (pojmenovaný po předstojné žláze, protože tam byl poprvé objeven), diastázy, fruktózy, beta glukuronidázy, silného fibrinolyzinu, sperminu, a několika proteolytických enzymů (Bloom a Fawcett, 1969). Semeno obsahuje sliz, který má zásadité pH 7 až 8 a slouží neutralizaci kyselé mužské močové trubice a ženského rozmnožovacího traktu, aby mohlo sperma přežít svou cestu z varlat do děložních (fallopiových) trubic – vejcovodů.
Fallopio Gabriele (1523-1562). Italský anatom, profesor v Padově, žák Vesalia.
Běžný dysteleologický názor je ten, že lidská předstojná žláza je špatně navržena, protože obklopuje uretru, tenkou trubičku, připomínající miniaturní slámku, jež vede moč z močového měchýře pryč z těla (Garnick, 1996, str. 26). Příkladem tvrzení o špatném plánu je tento názor:
„U mužů, močová trubice prochází přesně skrz předstojnou žlázu, žlázu velmi náchylnou k nákaze a následnému zvětšení. To pak blokuje uretru a je velmi běžným medicínským problémem u mužů. Vedení trubice, která snadno selže, skrze jiný orgán, který je velmi náchylný k expandování a blokování toku v této trubici, není dobrým řešením. Každý trouba s půlkou mozku (či méně) by mohl navrhnout mužskou kanalizaci lépe“ (Colby et al., 1993, str. 1).
Biolog chicagské univerzity Jerry Coyne napsal:
„Proč dal Bůh - pardon, Inteligentní Plánovač – velrybám zbytkovou pánev, a nelétajícímu ptáku kivi maličká, nefunkční křídla? …Jaký to šprýmař! Ani se nezdá, že by Plánovač byl tak inteligentní. Musel usnout u kormidla, když navrhoval naše slepé střevo, záda, a předstojnou žlázu“ (Coyne, 2006, str. 1).
Profesorka Karen Barteltová napsala, že předpokládáme-li, jak hnutí Inteligentního plánu postuluje, že
„lidé umějí rozpoznat plán, pak tvrdím, že také umějí poznat plán špatný (o to se přece s firmami stále soudíme!). V Darwinově černé skříňce, Behe mluví o plánu jako o účelném sestavení částí. Ale co když části nejsou účelné, podle všech standardních kritérií techniky? Když to srovnáme s „Plánovačem s oběma rukama levýma“ , ať už je to kdokoli, navrhl špatně páteř, porodní cesty, předstojnou žlázu, zadní část krku atd. Behe a lidé kolem ID se vracejí do teologie“ (1999, str. 4).
Internetová encyklopedie Wikipedia (2006) pod heslem „Tvrzení o špatném plánu, dysteleologické tvrzení proti existenci Boha“, zařadila jako první příklad špatného plánu „močové cesty u muže, zejména zbytečný průchod uretry předstojnou žlázou. Jelikož prostata téměř vždy roste s věkem, nakonec stlačí močovou trubici a často učiní močení obtížným či dokonce nemožným“. Na rozdíl od zastánců názoru o anti-inteligentním plánu, toto tvrzení předpokládá, že umíte detekovat plán v biologických systémech.
Je pravda, že pokud prostata onemocní nebo se zvětší, jak se muž přiblíží důchodovému věku, může vadit průtoku moči. Také, pokud se prostata zvětší, vadí močové trubici, deformuje výtokový trakt hrdla močového měchýře, a vadí normálnímu svěračovému mechanizmu, takže vyprazdňování močového měchýře se může stát neúplným. Tento stav způsobuje, že pacient se domnívá, že se vymočil, ale nějaká moč vždy v měchýři zbude. To ústí do problému, který vyžaduje na pacientovi, který se právě vymočil, močit znovu po pouze velmi krátké době.
Blokáda průtoku moči u mužů je obvykle způsobena zvětšením prostaty, medicínským stavem známým jako benigní hypertrofie prostaty (BPH). Ačkoli zvětšení se objevuje u asi poloviny všech mužů okolo 60.roku věku, stav lze často léčit léky a ve zhruba 70% všech případů je zvětšení menší (hodnoceno jako menší než mírné), a počet mírných až těžkých případů stoupá s věkem (Naz, 1997, str. 9).
Jedna studie zjistila, že pouze 25 až 30 procent mužů ve věku 70 až 74 let vykazovalo klinický obraz BPH (Naz, 1997, str. 10). Dále Naz zjistil, že prostata není náchylná k expanzi či zvětšení kvůli špatnému plánu, ale spíše se většinou zvětší jako důsledek špatného zdraví, bakteriální či virové infekce, nebo jiných nemocí, genetických mutací, hormonální nerovnováhy, rasových či etnických vlivů, špatné výživy, kouření, sexuálních návyků, obezity, užívání určitých léků, nadměrné produkce androgenu, nedostatku testosteronové regulace, či rakoviny (Naz, 1997).
Z tohoto důvodu není blokáda výsledkem špatného plánu, ale spíše je jasným ukazatelem toho, že něco není v pořádku (jako třeba BPH nebo rakovina prostaty), a že by příslušná osoba měla zajít k lékaři ke zjištění příčiny. Proto změny v průtoku moči často spustí vyšetření, jež umožní ranou detekci rakoviny prostaty, obvykle uplatněním testu specifického antigenu prostaty (PSA) a digitálním vyšetřením prostaty. Takže rané systémy problémů s prostatou mohou být vlastně prospěšné tím, že umožní vyšší úroveň pravděpodobnosti úspěšného léčení vážnějších stavů (Foster a Bostwick, 1998). Rakovinné buňky často pocházejí ze zadní části prostaty, a tedy raná rakovina může být pociťována jako velmi tvrdé uzlíky vyšetřením per rectum.
Příčinám BPH dobře nerozumíme. BPH se vyskytuje hlavně u starších mužů a nevyvíjí se u mužů, kteří byli kastrováni před pubertou. Z tohoto důvodu jsou faktory vztahující se ke stárnutí a špatné regulaci hormonů produkovaných varlaty předpokládány jako hlavní příčiny BPH. Muži během svého života produkují jak testosteron, tak malá množství ženského hormonu estrogenu. Jak muži stárnou, množství aktivního testosteronu v krvi klesá, zanechávaje vyšší proporci estrogenu (Snyder et al., 1999). Studie na zvířatech naznačují, že BPH může vznikat z vyššího množství estrogenu ve žláze a tento stav zvyšuje aktivitu hormonů podporujících buněčný růst.
Jiná příčina se soustřeďuje na dihydrotestosteron (DHT), což je látka odvozená od testosteronu, která snad pomáhá regulovat růst prostaty. Většina zvířat ztrácí schopnost produkovat DHT s postupujícím věkem. I s poklesem hladiny testosteronu v krvi pokračuje u některých starších mužů produkce vysokých hladin DHT v prostatě. Vysoké hladiny DHT a dalších hormonů jako třeba oxytocinu mohou snad zavinit abnormální buněčné dělení – příčinu BPH (Cook a Sheridan, 2000; Nicholson, 1996). Důkazem pro tento závěr je i nález, že muži, kteří neprodukují nadměrné hladiny DHT, neonemocní BPH.
Výzkum také napovídá, že BPH se může rozvinout v důsledku instrukcí daných buňkám v mládí. Tahle teorie konstatuje, že BPH se vyskytne, protože buňky v jedné části žlázy se znovu probudí později v životě jako důsledek těchto instrukcí. Tyto probuzené buňky pak dodávají signály dalším buňkám ve žláze, buď jim nařizují, aby rostly, nebo je činí vnímavějšími vůči jistým růstovým hormonům.
Jedním důvodem pro existující plán je fakt, že prostata slouží jak jako podpora pro močový měchýř tak jako rozpěrná vložka mezi měchýřem a urogenitální přepážkou. To umožňuje chámovodu a prostoru semenných váčků napojit se na uretru. Protože uretra je malá, úzká trubička bez zásadního podpůrného systému, měchýř, když je plný, by způsoboval zauzlení uretry. Jedním možným řešením by bylo podepřít měchýř vazy, aby se zabránilo tomu, aby vadil odtoku moči močovou trubicí, ale to by vyžadovalo nový podpůrný systém, nová místa úchytu, a jiné struktury. Ekonomie umožňuje prostatě, aby splňovala tuto úlohu stejně jako další role zmíněné v tomto článku.
Spíše než to, že uretra prochází prostatou, je přesnější popisovat prostatu jako rozšířenou část uretrální stěny. Každá ze zřetelných žlázových oblastí prostaty vyrůstá z jiné části prostatické uretry (viz McNeal, 1998, str. 19). Fakt, že prostata je částí uretry, je vlastně příkladem inteligentního plánu, protože tento plán umožňuje prostatě rychleji ukládat své výměšky do uretry, kde se mísí s výměšky semenných váčků. 30 až 50 žlázek prostaty se vyměšuje do 16 až 32 malých vyměšovacích vývodů, jež se otvírají nezávisle do uretry, aby rychle přeměnily své produkty (Foster a Bostwick, 1998, str. 3). Tato rychlá přeměna je třeba, aby systém pracoval účinně. Hladké svalstvo prostaty je vysoce účinný systém k vyprazdňování trubiček během sexuální reakce, a tak žene semeno rychle do uretry. Trubičky se otvírají jak na pravé tak na levé straně colliculus seminalis, otvoru ve tvaru U, který se táhne podél uretry.
Colliculus seminalis = hrbolek na zadní stěně prostatické části mužské uretry na crista urethralis. Ústí zde dva vývody semenných váčků a chámovodů a utriculus prostaticus.
Celá prostata se též stahuje během sexuální reakce, a zároveň stahuje uretru ve tvaru U, a tak žene semeno uretrou vpřed. Protože se četné malé kavernózní dutiny všechny otvírají přímo do otvoru ve tvaru U, stahy prostaty pomáhají účinně hnát semeno vpřed během sexuální aktivity. Semeno musí vyjít z uretry s dostatečnou silou, aby jeho cesta byla úspěšná a dosáhlo se oplodnění. Slovy Baggishe, část uretrálního pouzdra vymačkává tekutinu z prostaty během ejakulace (1996, str. 2).
Rytmické stahy prostaty ženou semeno vpřed uretrou během prvního stadia sexuální aktivity (Katchadourian, 1989, str. 71; de Groat a Booth, 1980; Dunsmuir a Emberton, 1997). Jednocestný ventil (preprostatický sfinkter) brání zpětnému toku semene. Tato složitá a propracovaná struktura je velmi podobná u různých druhů savců a je vysoce konzervativní, což je důkaz toho, že systém je dobře navržen, vysoce účinný a funkční (Foster a Bostwick, 1998).
Lidé, kteří tvrdí, že prostata je špatně navržena, musí pamatovat na lepší alternativní plán. Jedinou další možností je zvláštní prostata umístěná po jedné straně uretry. To by vyžadovalo nový vývodový systém, který by přidal nešikovnou sadu struktur a značně zpomalil průtok semene do uretry. Tento alternativní plán by vyžadoval další strukturu, která by hnala semeno do uretry a ještě další systém, který by pomáhal hnát semeno uretrou, aby se tak nahradilo několik rolí, jež prostata nyní splňuje.
Prostata také obsahuje četné nervové svazky, které většinou tvoří nemyelinovaná nervová vlákna, a smyslová nervová zakončení. Jak jsme se již zmínili, prostata sama se stahuje během sexuálního vzrušení, a je to toto stahování, které produkuje velkou část potěšení, doprovázejícího sexuální aktivitu, díky četným nervovým svazkům. Autonomní nervy vycházející z podbřiškového svazku přispívají ke svazku prostaty. Normální zdravá prostata je z tohoto důvodu zdrojem potěšení spíše než bolesti (viz Morganstern a Abrahams, 1996, str. 4).
Další funkcí prostaty je pomáhat kontrolovat tok moči. Zpráva klinických urologů z Clevelandu konstatovala, že „předstojná žláza, která obklopuje trubici umožňující odtok moči z těla, pomáhá také zadržet moč až do doby vyprázdnění (Shuman, 2006). Když je prostata odstraněna, dostaví se u většiny mužů do jisté míry inkontinence, obvykle trvající od tří do šesti měsíců, ale někdy trvající po zbytek života (Dierich a Felecia, 2000). Úrovně post-prostatektomické inkontinence mohou sahat od úplné k inkontinenci objevující se jen za jistých podmínek, jako třeba stresová inkontinence. Asi 10 procent všech mužů má extrémní urinární inkontinenci po operaci prostaty. Ta je často dočasná, ale může trvat i roky (Newman a Dzurinko, 1997; Burgio et al., 1990). Jak poznamenává Leach (2004, str. 1), ztráta kontroly měchýře po operaci prostaty je devastující komplikací, která má významný negativní dopad na kvalitu života.
Hlavní příčinou pooperační prostatektomické inkontinence je roztažení vůlí neovladatelného
svalu svěrače u hrdla močového měchýře. Tato rána po operaci může být trvalá nebo dočasná kvůli otoku, nechávajícímu jen vůlí ovladatelný sfinkter nižší. Chybění prostaty po operaci však též přispívá k problému. Protože ženy nemají prostatu, která by pomáhala kontrolovat průtok moči, někteří cítí, že toto je jedním z několika důvodů, proč ženy jsou mnohem náchylnější k tomu trpět inkontinencí. Inkontinence u žen pochází hlavně z poklesu (prolapsu) přední stěny pochvy iniciovaného traumatem a napínáním během porodu. MD z Harvardské lékařské fakulty Andrew Weil napsal o prostatektomii:
„Chirurgické odstranění předstojné žlázy je další drahou a bolestnou operací, často ústící do impotence a urinární dysfunkce. Je prováděna jako léčba benigní hypertrofie prostaty (BPH) a raných stadií rakoviny prostaty. V případě rakoviny, odstranit žlázu není často třeba, pokud rakovina není agresivní“ (Wallenchinsky a Wallace, 1993, str. 117).
Jak vědci studují prostatu, poznali, že jde o složitou, dobře navrženou strukturu s mnoha přídavnými strukturami, které jsou všechny důležité a žádná není zakrnělá, jak kdysi učili darwinisté. Náš krátký článek může pouze načrtnout některé z hlavních struktur a funkcí prostaty samé. Příkladem jedné takové struktury je utriculus prostaticus. Zatímco se kdysi myslelo, že je zbytečný, nyní se ví, že jde o důležitou přídavnou žlázu (Bloom a Fawcett, 1969, str. 718-719).
Ti, kdo tvrdí, že prostata je špatně navržena, obvykle dokazují své chatrné znalosti jejích mnoha funkcí. Aby podpořili své tvrzení, musí navrhnout lepší plán, který se vyrovná stejně dobře s jejími mnoha funkcemi a požadavky. Do té doby musíme konstatovat, že prostata je navržena dobře pro svých mnoho rolí. Problémem není špatný plán, nýbrž infekce, mutace, teratogeny, degenerace genomu a nezdravé chování.
Ministerská specialistka na patologii, Agatha Thrashová, napsala, že přes všechny ty skromné posudky o prostatě, jde o úžasný kus techniky (Thrashová, 2006, str. 1). Několik funkcí prostaty zahrnuje vytváření podmínek (jako třeba požadované pH) umožňujících spermatu přežít cestu z varlat do vejcovodů k oplodnění. Plní všechny tyhle úlohy pozoruhodně dobře. Když jsou léta plodnosti za námi, může prostata způsobovat problémy, ale z klinického stanoviska, je pozoruhodně prosta nemocí i v těchto pozdních letech. Jen v páté či šesté dekádě života skutečně problémy činí, obvykle tehdy, když je daleko za námi její primární funkce při rozmnožování.
Chtěl bych poděkovat Viji Soderovi, MD, Williamu Morrisovi, MD, Jodymu Allenovi, RN, Davidu Demingovi, MD, E. Norbertu Smithovi, PhD, a Cliffordu Lillovi, MA, za jejich užitečné připomínky k dřívější verzi tohoto článku.
Baggish, J. 1996. Making the Prostate Therapy Decision. Lowell House, Los Angeles, CA.
Bloom, W., and D. Fawcett. 1969. A Textbook of Histology. Saunders, Philadelphia, PA.
Bartelt, K. 1999. A central Illinois scientist responds to the black box. The Real News 7:1, 4.
Burgio, K. L., K. L. Pearce, and A. J. Lucco. 1990. Staying Dry: A Practical Guide to Bladder Control. The Johns Hopkins University Press, Baltimore, MD.
Colby, C., and L. Petrich. 1993. Evidence for jury-rigged design in nature. The Talk.Origins Archive. http://www.talkorigins.org/faqs/jury-rigged.html (Accessed 9/15/07).
Cook, T., and W. P. Sheridan. 2000. Development of GnRH antagonists for prostate cancer: new approaches to treatment. The Oncologist 5:162–168.
Coyne, J. 2006. Ann Coulter and Charles Darwin. Coultergeist. The New Republic Online. July 31, 2006.
deGroat, W.C., and A.M. Booth. 1980. Physiology of male sexual function. Annuals of Internal Medicine. 92:329–331.
Dierich, M., and F. Felecia. 2000. Overcoming Incontinence. Wiley, New York, NY.
Dunsmuir, W., and M. Emberton. 1997. Surgery, drugs, and the male organism. British Medical Journal 314:319
Foster, C.S., and D.G. Bostwick. 1998. Pathology of the Prostate. Saunders, Philadelphia, PA.
Garnick, M.B. 1996. The Patient’s Guide to Prostate Cancer: An Expert’s Successful Treatment Strategies and Options. Penguin Books, New York, NY.
Katchadourian, H. A. 1989. Fundamentals of Human Sexuality, 5th Edition. Holt, Rinehart, and Winston, New York, NY.
Leach, G. 2004. Incontinence treatment options for post-prostatectomy. Prostate Cancer Research Institute Newsletter 7(2)1–3.
McNeal, J. 1998. Anatomy and normal histology of the human prostate. In Fos ter, C.S., and D.G. Bostwick (editors), Pathology of the Prostate, pp. 19–34. Saunders, Philadelphia, PA.
Morganstern, S., and A. Abrahams. 1996. The Prostate Sourcebook. Updated edition. Lowell House, Los Angeles, CA.
Naz, R. K. (editor). 1997. Prostate: Basic and Clinical Aspects. CRC Press, Boca Raton, FL.
Newman, D.K., and M.K. Dzurinko, with foreword by Ananias C. Diokno. 1997. The Urinary Incontinence Sourcebook. Lowell House, Los Angeles, CA.
Nicholson, H. D. 1996. Oxytocin: a para crine regulator of prostatic function. Reviews of Reproduction 1:69–72.
Shuman, T. 2006. Prostate Cancer:Urinary Incontinence. The Cleveland Clinic Report, Cleveland, OH.
Snyder, P.J., H. Peachey, P. Hannoush, J.A. Berlin, L. Loh, D.A. Lenrow, J.H. Holmes, A. Dlewati, J. Santanna, and C.J. Rosen. 1999. Effect of testosterone treatment on body composition and muscle strength in men over 65. Journal of Clinical Endocrinology and Metabo lism 84:2647–2653.
Swanson, J.M., and K.A. Forrest (editors). 1984. Men’s Reproductive Health. Springer Series: Focus on Men, Vol. 3. Springer, New York, NY.
Thrash, A., M.D. 2006. Prostate disease counseling sheet. Uchee Pines Institute, Seale, AL.
Wallenchinsky, D., and A. Wallace. 1993. The Book of Lists: The 90s Edition. Little, Brown and Company, Boston, MA.
Wikipedia. 2006. Argument from poor de sign, a dysteleological argument against the existence of god. www.wikipedia. org. Of interest is the fact that this claim has been dropped in newer versions of this article, such as the version accessed June 21, 2007.
(1) Jerry Bergman, Ph. D., Biology
Jerry Bergman has taught biology, genetics, chemistry, biochemistry, anthropology, geology, and microbiology at Northwest State College in Archbold OH for over 17 years. Now completing his 9th degree, Dr Bergman is a graduate of Medical College of Ohio, Wayne State University in Detroit, The University of Toledo, and Bowling Green State University. He has over 600 publications in 12 languages and 20 books and monographs. He has also taught at the Medical College of Ohio where was a research associate in the department of experimental pathology, and he also taught 6 years at the University of Toledo, and 7 years at Bowling Green State University.