William
A. Hoesch, M. S.
(William A. Hoesch je výzkumný asistent v geologii)
(Acts and Facts, roč. 37, č. 1, leden 2008, str. 16)
(The Hualapai and the Flood), přeložil M. T. 2/2008
http://www.icr.org/article/3622/:
Pršelo 45 dní, a celá země byla
zaplavena. Všichni lidé byli zničeni, kromě jednoho starého
muže na vrcholu hory Spirit. Uběhlo mnoho dní a holubice mu
přinesla pokyny od Stvořitele, aby zarazil do země beraní
roh. Starý muž poslechl a vody ustoupily. Poslal holubici
pryč, a když se vrátila s čerstvou trávou v zobáčku,
zaradoval se, neboť země byla opět suchá.
Když starý muž zemřel, učinil Stvořitel „mladšího bratra a staršího bratra“. Ti poslechli Stvořitelův pokyn ve snu a oškrabávali bláto, uklízeli a pěstovali k jídlu třtinu. Než se druhý den rozednilo, třtina se velmi rozrostla a vláda staršího bratra nad ní byla dobrá. Když zemřel, nařídil mladší bratr Bratranci Kojotovi, aby přinesl oheň pro pohřební hranici ze vzdáleného Zdroje ohně. Ale kojot neposlechl a ohlédl se po cestě, jen aby spatřil, že oheň začal bez něho. Řítil se tedy zpět ke hranici, sáhl do plamenů, uchvátil srdce staršího bratra, a utekl s ním ve svých zaťatých zubech. (Dodneška nesou kojoti znak povstalectví ve svých zvrácených, znetvořených tlamách).
Tímto skutkem se země stala neodvolatelně „nedobrou“, a mladší bratr zavedl lid „přes vodu“ do nové země na východě. Brzy došlo k přelidnění a vládce-mladší bratr rozdělil lid do tří velkých skupin – národů (Navahové, Mohavové a Hualapaiové).
Tohle je příběh o potopě, jak se zachoval u Indiánů kmene Hualapai v severozápadní Arizoně (1). Podobně jako stovky jiných vyprávění o potopách, byl i tento příběh zřejmě ústně tradován po staletí. Příběh Hualapaiů odpovídá rytinám v kameni – jedna zobrazuje plavidlo vezoucí osm lidí (včetně náčelníka mladšího bratra) přes záplavu. Rytiny jsou zachovány na svazích hory Spirit v oblasti Davis Dam, Kalifornie, blízko řeky Colorado. Některé z nejlepších důkazů horninových vrstev, které máme pro globální potopu, se nacházejí na pozemcích Hualapaiů na nejzazším západě Grand Canyonu. Výzkum vedený geology Institutu pro výzkum stvoření (ICR) je tam prováděn posledních deset let za laskavé spolupráce Hualapaiů. V těchto krajinách se vše – písně, horniny i nápisy v kameni – shoduje na globální potopě.
Zcela jasně holubice, 45 dní, osm lidí na palubě záchranného plavidla a úpadek, který zničil i říši zvířat, jsou jasně a zřetelně podobné biblické zprávě. Mohli bychom Hualapaie podezřívat, že prostě převzali biblický příběh, ale to je nepravděpodobné ze tří důvodů:
1. příběh Hualapaiů je alespoň 150 let starý, datován i před těmi nejranějšími křesťanskými vlivy;
2. Hualapaiové jsou velmi hrdí, a většinou se vyhýbají způsobům „bílého muže“ včetně jeho náboženství; a
3. příběh se shoduje s nápisy ve skalách známými jako prastaré (ačkoli je nelze absolutně datovat). Příběh se jeví autentickým.
„Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všecko ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko“ (Skutky 17: 24-27).
Ježíš nebyl bílý, ani nezaložil „náboženství bílého muže“. Bůh miluje Hualapaie a poslal Svého Syna na zem, aby to dokázal. Toto je příběh lásky začínající už v Genezi, a moderní Hualapaiové si pamatují události, které tam byly zaznamenány.
Odkazy:
1. Parafrázováno autorem na základě příběhu v následující publikaci: Talieje, Paul. 1984. Wikahme. In Hinton, Leanne and Lucille Watahomigi (eds.), Spirit Mountain: An Anthology of Yuman Story and Song. Tucson, AZ: Sun Tracks and the University of Arizona Press, 15-42.