Důkaz rychlé přeměny hornin
Andrew A. Snelling, Ph.D.
(Dr.
Snelling je mimořádným profesorem na geologickém oddělení
ICR)
Tam, kde jsou mohutné sekvence
sedimentárních horninových vrstev uloženy v rozsáhlých
pánvích, mohou být nejhlubší vrstvy spodních sekvencí
následně zvrásněny pohyby zemské kůry a vystaveny
zvýšeným teplotám a tlakům, jež stačily k tomu, aby je
přeměnily v horniny metamorfované. Takto se tedy částice
jílu v jílovitých břidlicích a zrna nerostů
v pískovcích přeměnily v nerosty nové, jež nyní
nacházíme v krystalických břidlicích a rulách. Geologové
běžně předpokládají, že tyto procesy přeměny trvaly
milióny let (1).
Na rozdíl od nich tvrdí geologové z řad
kreacionistů, že právě tak, jak byly mohutné vrstvy
sedimentárních hornin uloženy rychle a k pohybům
tektonických desek zemské kůry došlo rychle během jednoho
roku potopy, byly ony průvodní procesy přeměn hornin stejně
rychlé. Horké prameny, jež sytily hluboce uložené
sedimentární a jiné horniny a/nebo jež jimi rychle
protékaly, byly zodpovědné za rychlou přeměnu těchto
nerostů ( 2, 3).
Norské metamorfované horniny
Konvenční geologové byli nedávno
překvapeni vědecky doloženými důkazy pro rychlé přeměny
hornin (4). Podél jihozápadního pobřeží Norska, v oblasti
Bergenu, byly bývalé vyvřelé (intruzívní) horniny
radikálně transformovány ve vyzrálé přeměněné horniny
(známé jako granulity) vysokými tlaky, jež na ně byly
vyvíjeny hluboko v zemské kůře v pozdním prekambriu (5).
Během následující kolize kontinentů v siluru pronikaly
horké tekutiny úzkými smykovými zónami, kde se, jak se
předpokládá, horniny plasticky deformovaly, jak se o sebe
třely, a přeměnily většinu granulitů v jinou
metamorfovanou horninu zvanou eklogit (6).
Tyto eklogity jsou neobyčejně krásné,
hrubozrnné horniny, charakterizované velkými růžovými
granáty v zeleném lůžku bohatém na pyroxeny. Běžně se
předpokládá, že se vytvořily v hloubkách asi 60 km a
teplotách kolem 700 stupňů Celsia (7). Tyto norské eklogity
však paradoxně vykazují rysy, jež běžně vídáme u
tektonických procesů za teplot nižších a blíže
k zemskému povrchu (8, 9). Další věc je, že datování
čoček granulitu nacházejících se bezprostředně vedle
těchto eklogitů (datování založené na izotopech rubidia a
stroncia) vykazuje „stáří“ bližší stáří granulitu
nepřeměněného (10, 11), ačkoli teploty vyžadované podle
hypotéz pro vytvoření eklogitů by měly vymazat toto
ranější „stáří“ (12). Objevil se tedy názor, že
norská transformace granulitu v eklogit musela proběhnout
během krátkodobých proudění tekutin za méně než milión
let (13).
Radikálně krátká časová stupnice
Nyní však byla postulována drasticky
kratší časová stupnice (14), nad níž „se mnoha geologům
protočí panenky“ (15)! Vědci použili ultrafialový laser k
změření profilů „stáří“ radioizotopů argonu-argonu
v jednotlivých nerostných zrnech nepřeměněných čoček
granulitu (16). Nadbytek argonu-40 (jenž vzniká
radioaktivním rozpadem draslíku-40) změřený touto technikou
určuje prý dobu, která uběhla od okamžiku, kdy byla
naposledy teplota dostatečně vysoká, aby mohl argon (plyn)
rychle pronikat těmito nerosty a unikat mezerami mezi zrny.
„Stáří“ takto zjištěné nejen že potvrdilo
dřívější „datování“ metodou rubidium-stroncium,
nýbrž též ukázalo, jak málo byly čočky granulitu
zasaženy pozdějším tvořením bezprostředně sousedících
eklogitů.
Dále pak byla tato data argonu-40 použita
k určení toho, jaká musela být teplota v čočkách
granulitu během utváření eklogitů. Tento odhad – méně
než 400 stupňů Celsia – je podstatně nižší než běžně
vyžadovaných zhruba 700 stupňů Celsia pro tvorbu
bezprostředně sousedících eklogitů. Jedinou cestou, jak lze
tento křiklavý rozpor odstranit, je předpoklad, že období,
po něž tato teplota působila na granulity během jejich
přeměny na sousední eklogity, bylo podstatně kratší než
dříve navrhovaný milión let či méně. Vědci tak
propočítali, že celková doba ohřevu byla asi pouhých 18 000
let – jedině to vysvětluje profilové „stáří“
argon-argon v nerostných zrnech.
Ještě radikálnější je však závěr
z kalkulací kolem vedení tepla. Vyplývá z nich, že
jednotlivá proudění tekutin, kdy horké tekutiny (za 700
stupňů Celsia) protékaly zónami střihu v granulitech a
přeměňovaly je v eklogity, musela trvat pouhých deset či
méně let, jinak by se zbývající granulitové čočky mezi
zónami střihu zahřály hodně přes 400 stupňů Celsia. Dále
vědci vyvodili závěr, že tato fakta přesně odpovídají
situaci, kterou bychom očekávali, kdyby pohyb tekutin byl
spuštěn opakovanými nárazovými deformacemi vznikajícími
při zemětřeseních, kdy byly horké tekutiny opakovaně
injektovány dovnitř a čerpány okolo zón střihu působením
pohybů zemské kůry.
Tato fakta jsou v souladu s důkazy
hydraulického lámání (17) a tvorby hornin tavením následkem
tření podél zlomů (18) spojených s těmito zónami střihu
naplněnými eklogity (19). Tento model tak překonává
konvenční uvažování v dlouhých časových obdobích,
protože vytváří radikálně odlišnou představu podmínek
odpovědných za přeměnu v eklogity, kdy k mimořádně
rychlým přeměnám dochází pouze za deset či méně let!
Přesvědčivé důkazy
Takové případy rychlých proudění
tekutin nejsou bez předchozích událostí. Vědci je spojují i
s rychlou tvorbou žil v horninách během regionálních
přeměn krystalických břidlic v Connecticutu – USA (20).
Existují však i nezávislé důkazy v případu těchto
norských eklogitů – jde o proudění horkých tekutin, jež
stálo za rychlou přeměnou předchozích granulitů. Vědci
blíže prozkoumali vzorek eklogitu příbuzného (který
obsahoval šupinky biotitu) a našli v něm stopy záření
polonia-210 (7 dávek záření v 50 mikroskopických řezech,
z nichž každý obsahoval 20-30 šupinek biotitu) (21). Tento
objev, kdy bylo poprvé pozorováno radioaktivní záření
v eklogitech, je velmi významný.
Biotit se nevyskytoval v předchozích
granulitech, takže se musel vytvořit jako důsledek jak jejich
přeměny v eklogit, tak proudění tekutin. A radioaktivita v biotitových
zrnech se samozřejmě mohla vytvořit teprve poté, co zrna
vznikla. Dále, protože neexistoval zdroj ani mateřského
uranu-238 či produktů jeho radioaktivního rozpadu ani
v eklogitech ani v předchozích granulitech, muselo být
dopraveno velké množství polonia-210 (potřebné k tomu, aby
se uvolnilo zjištěné záření) do biotitových šupinek
v těchto horninách z vnějších zdrojů působením horkých
tekutin (22). Polonium-210 má však poločas rozpadu pouhých
138 dní, a jeho záření by se bylo mohlo uvolnit a přetrvat
jen poté, co teplota v horninách klesla pod 150 stupňů
Celsia. Toto tedy ještě více omezuje dobu trvání proudění
horkých tekutin (odstartovaného zemětřesením) a s tím
spojenou metamorfózu eklogitů, snad na pouhých pár týdnů
či měsíců! A protože proudění tepla do granulitů, které
vedlo k jejich metamorfóze, bylo způsobeno konvekčními
proudy kapaliny spíše než pouhým sdílením tepla kondukcí
(23), je taková drasticky krátká časová stupnice v trvání
pouhých týdnů pro metamorfózu eklogitů zcela dobře možná.
Závěr
Samozřejmě, že v konvenčním
geologickém dogmatu, jež předpokládá v první řadě
pomalé a postupné procesy po dlouhou dobu, je časová stupnice
deseti let asi příliš radikální a kontroverzní na to, aby
ji vědci ochotně přijímali. V kontextu zrychlené eroze při
katastrofě, zrychleného ukládání silných vrstev, pohybů
země, deskové tektoniky a srážek kontinentů během jednoho
roku trvající globální potopy (jak je líčena v Genesi) je
však zcela dobře možné, že rychlé proudění horkých
tekutin (odstartované zemětřeseními) pronikalo do zón
střihu v granulitech a přeměňovalo je v eklogity během
týdnů. Pokračující výzkum tak znovu poskytl důkazy, jež
potvrzují reálnost jednoho z dalších aspektů modelu
Stvoření-Potopa pro historii Země, a sice rychlou přeměnu
hornin během potopy podle popisu Genese. Tento výzkum je
konzistentní se spolehlivým záznamem Božího Slova.
Odkazy na literaturu
- Bucher,
K., and M.Frey, 2002. Petrogenesis of Metamorphic Rocks,
7th edition, pp. 67-68, Springer-Verlag, Berlin.
- Snelling,
A.A., 1994. „Towards a Creationist Explanation of Regional
Metamorphism.“ Creation Ex Nihilo Technical Journal, 8
(1): 51-77.
- Snelling,
A.A., 1994. „Regional Metamorphism Within a Creationist
Framework:What Garnet Compositions Reveal.“ In Proceedings
of the Third International Conference on Creationism,
R.E. Walsh (editor), pp. 485 – 496. Creation Science Fellowship,
Pittsburgh, PA.
- Kelley,
S., 2005. „Hot Fluids and Cold Crusts.“ Nature, 435:
1171.
- Wain,
A.L., D.J.Waters, and H.Austrheim, 2001. „Metastability
of Granulites and Processes of Eclogitisation in the UHP
Region of Western Norway.“ Journal of Metamorphic
Geology, 19: 607-623.
- Austrheim,
H., and W.L.Griffin, 1985. „Shear Deformation and Eclogite
Formation within Granulite Facies Anorthosites of the
Bergen Arcs, Western Norway.“ Chemical Geology, 50:
267-281.
- Boundy,
T.M., and D.M. Fountain, 1992. „Structural Development
and Petrofabrics of Eclogite Facies Shear Zones, Bergen Arcs,
Western Norway: Implications for Deep Crustal Deformational
Processes.“ Journal of Metamorphic Geology, 10:
127-146.
- Austrheim,
H., M.Erambert, and T.M.Boundy, 1996. „Garnets Record Deep
Crustal Earthquakes.“ Earth and Planetary Science Letters,
139: 223-238.
- Austrheim,
H., and T.M.Boundy, 1994. „Pseudotachylytes Generated
During Seismic Faulting and Eclogization of the Deep Crust.“
Science, 265: 82-83.
- Kühn,
A., J.Glodny, K.Iden, and H.Austrheim, 2000. „Retention
of Precambrian Rb/Sr Phlogopite Ages through Caledonian Eclogite
Facies Metamorphism, Bergen Arc Complex, W-Norway“ Lithos,
51: 305-330.
- Bingen,
B., W.J.Davis, and H.Austrheim, 2001. „Zircon U-Pb Geochronology
in the Bergen Arc Eclogites and Their Proterozoic Protoliths,
and Implications for the Pre-Scandian Evolution of the Caledonides
in Western Norway.“ Geological Society of America
Bulletin, 113(5): 640-649.
- Jamtveit,
B., K.Bucher-Nurminen, and H. Austrheim, 1990. „Fluid Controlled
Eclogization of Eclogites in Deep Crustal Shear Zones,
Bergen Arcs, Western Norway.“ Contributions to
Mineralogy and Petrology, 104: 184-193.
- Austrheim,
H., and T.M.Boundy (1994), op.cit.
- Camacho,
A., J.K.W. Lee, B.J. Hensen, and J.Braun, 2005. „Short-lived
Orogenic Cycles and the Eclogitization of Cold Crust by Spasmodic
Hot Fluids.“ Nature, 435: 1191-1196.
- Kelley,
S. (2005), op.cit.
- Camacho,
A., J.K.W.Lee, B.J.Hensen, and J.Braun (2005), op.cit.
- Jamtveit,
B., H.Austrheim, and A.Malthe-Sorenssen, 2000. „Accelerated
Hydration of the Earth´s Deep Crust Induced by Stress Perturbations.“
Nature, 408: 75-78.
- Austrheim,
H., and T.M.Boundy (1994), op.cit.
- Bjornerud,
M., H.Austrheim, and M.G.Lund, 2002. „Processes Leading
to Eclogitization (Densification) of Subducted and Tectonically
Buried Crust.“ Journal of Geophysical Research,
107(B10): 2252- 2269.
- VanHaren,
J.L.M., J.J.Ague, and D.M.Rye, 1996. „Oxygen Isotope Record
of Fluid Infiltration and Mass Transfer During Regional Metamorphism
of Pelitic Schist, Connecticut, USA.“ Geochimica et Cosmochimica
Acta, 60(18): 3487-3504.
- Snelling,
A.A., 2005. „Radiohalos in Granites: Evidence for Accelerated
Nuclear Decay.“ In Radioisotopes and the Age of the Earth:
Results of a Young-Earth Creationist Research Initiative
, L.Vardiman, A.A.Snelling, and E.F.Chaffin (editors), chapter
3, pp.101-207 (especially Table 4, p. 188). Institute for
Creation Research, El Cajon, CA, and Creation Research
Society, Chino Valley, AZ.
- Snelling,
A.A. (2005), op.cit.
- Snelling,
A.A., and J.Woodmorappe, 1998. „The Cooling of Thick Igneous
Bodies on a Young Earth.“ In Proceedings of the Fourth International
Conference on Creationism, R.E.Walsh (editor), pp.527-545.
Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA.
Článek byl přeložen z časopisu Impact
#392, který vyšel v únoru 2006. Přeložil 21. 12. 2006 M. T.
Zpět