O STROMECH A JEJICH STÁŘÍ

Otázka pana M.: Na zemi jsou mnohde stromy, staré kolem 10.000 let. Jak to, že nebyly během potopy pohřbeny pod kilometrovou vrstvou sedimentů? A jak to, že na nich potopa nezanechala stopy? Nebo chcete snad zpochybňovat jejich stáří, tj. letokruhy? Ale odnepaměti tohle přece perfektně funguje...

Kábrtova odpověď z 21. 5. 2006: Na naší zemi není žádný živý strom starý 10 000 let. Pravděpodobně nejstaršími stromy jsou štětinaté borovice v Kalifornii, stáří jedné takové bylo stanoveno na 4723 let /viz upřesnění níže od pana L./, dle letokruhů, přibližně to tedy odpovídá datu potopy (asi o 400 let navíc). Také sekvoje jsou velmi staré (a hlavně velmi vysoké stromy), ale žádná nepřevyšuje stářím tuto borovici v Kalifornii. Některé jehličnany (borovice Huon pines) v Tasmánii byly prohlašovány za 30 až 40 tisíc let staré, nikoli však na základě počtu letokruhů. Bylo na toto stáří jen spekulováno z toho, že tyto stromy se rozmnožovaly vegetativně, z kořenových systémů či spadlých větví, a také se měřilo množství 14C. Podobně se to dělá se zkamenělými kusy stromů. Žádná z těchto borovic však počtem letokruhů nepřesahuje 3500. Je známo, že strom může vytvořit až pět letokruhů do roka, tzv. falešné letokruhy, které se nedají ani mikroskopem rozlišit od těch běžných ročních. Je to způsobeno např. klimatickými stresovými podmínkami, dnes se nic takového běžně v přírodě neděje.

Závěr: na zemi dnes není znám žádný strom, ať živý či fosilizovaný, který by počtem letokruhů nějak významně převýšil datum potopy, což je právě velmi dobrý důkaz pro chronologii potopy. Kdyby evoluční teorie byla pravdivá, musely by zde být lesy stromů s dvaceti, třiceti či padesáti tisíci letokruhů – není důvod, aby některé tyto stromy nepřežily, a bylo by velmi podivné, že tento počet u všech dnešních stromů je právě v relaci s datem potopy. Jak známo, např. sekvoje mají velmi tvrdé dřevo, naprosto odolné jak parazitům, tak prakticky nehořlavé. Kůra některých sekvojí dosahuje až 1,4 m síly. Sekvoj obrovská, nazvaná Generál Sherman, v Kalifornském národním parku, je

považována za nejmasívnější strom na světě. Dalo by se z jejího dřeva postavit 40 přízemních domků každý o pěti pokojích. Síla kůry je asi 1,3 m. Původně se o něm tvrdilo, že je starší než 6 000 let, nyní bylo toto stáří zredukováno na 2 150 let. Jeden vědec o sekvojích říká: „Relativní mládí světově největších stromů se ukazuje být velkým překvapením“. (Tree News: Largest tree a mere stripling, 2 July 2002.) Tyto největší sekvoje jsou stále ve svých středních letech, a rostou rychle jak „teenageři“ – rostou tak rychle, že každým rokem přibude tolik dřeva na tomto jednom stromě, že by z toho byl další strom 30 m vysoký a 30 cm silný. Věří se, že porostou ještě mnoho tisíc let. Je tedy evoluční, nikoliv kreační záhadou, jak je možné, že nejsou o mnoho starší než datum biblické potopy a proč nezačaly růst již mnoho tisíc let před tímto datem (datum potopy dle biblické chronologie je asi 2 300 let před Kristem).

Reakce pana M.:

Ještě k tomu stromu, obávám se, že pan Kábrt nemá pravdu.

Např. King Clone creosote bush v Mohavské poušti je 11,700 let starý!!!
Doporučuji se také podívat na stránku http://www.extremescience.com/OldestLivingThing.htm

 

Reakce pana L.:

Ahoj M.,

panu Kábrtovi jsi napsal :"Na zemi jsou mnohde stromy, staré kolem 10.000 let....Nebo chcete snad zpochybňovat jejich stáří, tj. letokruhy?" Pan Kábrt měl ale pravdu, když tvrdil, že žádné takové stromy na zemi nežijí. Dopustil se jen drobné nepřesnosti, když stáří nejstaršího žijícího stromu uvedl jako 4723 - tento věk totiž odpovídá roku, kdy tento strom objevil doktor Schulman, tj. roku 1957. Najdeš ho v národním parku Shulman Grove. V roce 1964 byla v jeho sousedství pokácena borovice, jejíž stáří bylo stanoveno na 5000 let.

To, o čem píšeš ty, není strom a stáří se nedá určit pomocí letokruhů. Jedná se o keř druhu Larrea tridentata, kterému se říká "kreozolový keř" - to podle jeho zápachu. Tato rostlina sice kvete a vytváří i semena, ale současně z jeho kořenů raší nové výhonky. Tito "klonovaní jedinci", kteří mají s mateřskou rostlinou stejné geny, rostou v kruhu. I z jejich kořenů rostou další rostlinky, takže průměr celého kruhu se zvětší o metr každých cca 500 let. Stáří toho, o kterém píšeš, bylo roku 1980 stanoveno profesorem Vasekem na 11 700 let. Jinak první výhonek, který vyrostl ze semena, již dávno zahynul.

Zpět