Jak
přežily sladkovodní a mořské ryby potopu?
Don
Batten (editor), Ken Ham, Jonathan Sarfati a Carl Wieland
(How
did freshwater and saltwater fish survive the Flood?)
Poprvé
zveřejněno v Revidované a rozšířené knize odpovědí (The
Revised and Expanded Answers Book), kapitola 14, přeložil M. T.
1/2008
(http://creationontheweb.com/images/pdfs/cabook/chapter14.pdf)
Jak přežily mořské ryby zředění mořské vody vodou sladkou, nebo jak přežily sladkovodní typy ve vodě slané? A jak přežily rostliny?
Byla-li za potopy celá země pokryta vodou, pak by bylo muselo dojít ke směšování vody sladké a slané. Mnoho z dnešních druhů ryb je specializováno a nepřežije ve vodě radikálně jiné slanosti než má jejich běžné místo výskytu. Tak jak přežily potopu? Vzpomeňte si, že Bible nám říká, že pouze suchozemská zvířata dýchající vzduch a ptáci byli v arše (Genesis 7:14, 15, 21-23).
Nevíme, jak slané bylo moře před potopou. Potopa byla způsobena protržením „všech pramenů obrovské propasti“ (Genesis 7: 11). Ať už byly „prameny obrovské propasti“ čímkoli, potopu jistě provázely masivní pohyby zemské kůry způsobené samotnou váhou vody, což by mělo za následek velkou sopečnou aktivitu.
Sopky vypouštějí velké množství páry, a podmořská láva vytváří horkou vodu a páru, jež rozpouští nerosty a přidává tak do vody sůl. Eroze v důsledku vody, která stékala z pevnin po potopě, by také přidala sůl do oceánů. Jinými slovy, očekávali bychom, že vody oceánů před potopou byly méně slané než byly po potopě.
Problém ryb, jak se vyrovnat se slaností vody, je tento: ryby ve sladké vodě mají sklon absorbovat vodu, protože slanost jejich tělních tekutin vodu vtahuje dovnitř (osmózou). Ryby ve slané vodě mají naopak sklon ztrácet vodu z těla, protože okolní voda je slanější než jejich tělní tekutiny.
Mnoho z dnešních marinních organizmů, zejména těch žijících v ústích řek či okolo pobřeží, je schopno přežívat velké změny slanosti vody. Například hvězdice bude tolerovat už tak nízkou koncentraci mořské soli jako je 16-18 % normálu po nekonečně dlouhou dobu. Vilejši přečkají vystavení méně než jedné desetině běžné koncentrace soli v mořské vodě.
Existují tažné druhy ryb, které cestují mezi slanou a sladkou vodou. Například losos, anadromní kanic a jeseter atlantský se třou ve sladké vodě a dospívají ve vodě slané. Úhoři se rozmnožují ve slané vodě a vyrůstají do dospělosti ve sladkovodních řekách a jezerech. Takže mnoho z dnešních druhů ryb je schopno přizpůsobit se jak sladké vodě tak vodě slané. Existují též důkazy popotopní specializace v jednom rodu ryb. Například jeseter atlantský je tažným druhem žijícím jak ve sladké tak ve slané vodě, kdežto jeseter sibiřský (jiný druh téhož rodu) žije pouze ve vodě sladké.
Anadromní = stěhující se z moře proti proudu řek do jejich horních toků k tření (pozn. překl.)
Mnoho čeledí ryb obsahuje jak sladkovodní tak mořské druhy. Patří sem čeledi ďasů, kostlínů, kaprounů, jeseterů, sleďů, lososů, pstruhů, štik, sumců, xenopterygií, koljušek, ropušnic a platýsů. Můžeme říci, že většina dnes žijících čeledí má zástupce jak mezi sladkovodními tak mořskými rybami. To napovídá, že schopnost tolerovat velké změny salinity měla většina ryb již v době potopy. Specializace díky přírodnímu výběru asi způsobila od té doby ztrátu této schopnosti u mnoha druhů.
Ve Skotsku byly objeveny hybridy divokých pstruhů (sladkovodních) a šlechtěných lososů (tažný druh), což napovídá, že rozdíly mezi sladkovodními a marinními typy mohou být docela malé. A opravdu, rozdíly ve fyziologii se zdají být do značné míry rozdíly spíše ve stupni než v samotné podstatě věci. Ledviny sladkovodních druhů vylučují více vody (moč má nízkou koncentraci soli), zatímco ledviny druhů marinních vylučují více soli (moč má vysokou koncentraci soli). Mořští žraloci mají v krvi vysoké koncentrace močoviny, aby zadržela vodu v mořském prostředí, zatímco sladkovodní žraloci mají nízké koncentrace močoviny, aby se v nich voda nehromadila. Když se pilouni přemísťují z moře do řek, zvyšují vylučování moči dvacetinásobně, a koncentrace močoviny v jejich krvi klesá na méně než třetinu.
Velká veřejná akvária využívají schopnosti ryb přizpůsobit se vodě o slanosti odlišné od jejich běžného místa výskytu k tomu, aby vystavovala sladkovodní i mořské druhy společně. Ryby se mohou přizpůsobit, pokud měníme slanost dostatečně pomalu. Z uvedeného vyplývá, že mnoho druhů ryb je schopno se přizpůsobit jak sladké tak slané vodě v průběhu svého života.
Mořští savci dýchající plícemi, jako třeba velryby či delfíni, by potopu lépe přežívali než mnohé jiné ryby, jelikož nejsou závislí na čisté vodě, z níž by čerpali kyslík. Je též pozoruhodné, že sladkovodní pstruh se může křížit s (mořským) lososem.
Mnoho marinních tvorů zřejmě při potopě zemřelo v důsledku zkalení vody, změn teplot atd. Fosilní nálezy svědčí o masivní destrukci mořského života - vždyť mořští živočichové tvoří 95% fosilních nálezů (3). Někteří z nich, jako třeba trilobiti či ichtyosauři (ryboještěři) zřejmě v oné době vymřeli. Je to v souladu s biblickým líčením potopy začínající protržením „pramenů obrovské propasti“ (tj. začínající v moři; „obrovská propast“ znamená oceány).
Existuje též možnost, že v některých částech oceánu se vytvořily a přetrvávaly stabilní vrstvy sladké a mořské vody. Sladká voda může ležet na vodě slané po značnou dobu. Turbulence mohla být v zeměpisných šířkách daleko od rovníku dostatečně nízká na to, aby se takové navrstvení udrželo a umožnilo přežití jak sladkovodních, tak i mořských druhů v těchto oblastech.
Mnoho semen pozemských rostlin může přežít dlouhá období nasáknutí v různých koncentracích mořské vody (4). Slaná voda dokonce brání naklíčení některých druhů, takže semeno vydrží déle ve slané vodě než ve sladké. Jiné rostliny mohly přežít v plovoucích masách vegetace, či na pemze ze sopečné aktivity. Části mnoha rostlin se mohou rozmnožovat asexuálně.
Mnoho rostlin mohlo přežít jako plánované zásoby krmiva na Arše, či jako náhodné přimíšeniny v takových potravních zásobách. Mnoho semen má orgány pro uchycení na zvířatech, a některá mohla také takto přežít potopu. Jiná mohla přežít v žaludcích nafouklých, plovoucích zdechlin mrtvých býložravců.
Olivová ratolest přinesená holubicí zpět Noemovi (Genesis 8:11) ukazuje, že rostliny se zdatně vzpamatovávaly již předtím, než Noe a další osazenstvo opustili archu.
Existuje mnoho prostých, hodnověrných vysvětlení toho, jak mohly sladkovodní i mořské ryby a rostliny přežít potopu. Není důvod pro pochyby o realitě potopy, jak je popsána v Bibli.
Doporučená četba:
Woodmorappe, J.: Noemova archa, studie proveditelnosti, ICR - Institut pro výzkum Stvoření, Santee, CA, USA, 1996.