Jak staré jsou Saturnovy prstence?

David M. Harris

Prstence okolo Saturnu z něj činí jeden z nejkrásnějších objektů na obloze pozorovaných dalekohledem. Slavný italský astronom Galileo obdivoval planetu před téměř 400 lety, a psal o jejím „zvláštním vzhledu“ už roku 1610. Ale prstencová struktura kolem Saturnu byla objevena až roku 1655 – holandským astronomem Christianem Huygensem.

Od té doby přispěli mnozí badatelé k našemu pochopení Saturnových prstenců. V 80. letech 20. století vyfotografovaly americké vesmírné sondy Voyager 1 a 2 Saturn zblízka. Ukázaly nám mnoho set prstenců kolem naší druhé největší planety. Šířka prstenců je tak nesmírná, že ani 20 planet Zemí za sebou by nestačilo k jejímu obsáhnutí – činí více než 255 000 kilometrů (160 000 mil).

Mnoho astronomů žasne nad tím, jak mohla složitá jemná struktura Saturnových prstenců zůstat na stejném místě po miliardy let – pokud je sluneční soustava skutečně tak stará. Dokonce i někteří evolucionističtí astronomové nemohou uvěřit, že prstence jsou tak staré jako je „evoluční“ věk požadovaný pro sluneční soustavu (okolo pěti miliard let). Připouštějí, že prstence nemohou být starší než 100 miliónů let, a předpokládají, že se utvořily po rozpadu malého měsíce, který kdysi obíhal Saturn.

Astronom Wing-Huan Ip z Astronomického institutu Maxe Plancka se zaměřil na podmínky nutné pro to, aby se měsíc rozpadl. Říká, že celková hmotnost Saturnových prstenců by utvořila měsíc o průměru alespoň 100 kilometrů (Měsíc naší Země je široký 3473 kilometry). Ip konstatuje, že takový měsíc by mohl být roztrhán kometou dlouhou jen dva kilometry. Avšak Ip vypočítal, že taková srážka, jež by vytvořila prstence, by byla pravděpodobná  jen jednou za 30 miliard let. To je asi dvakrát tak dlouho, než činí věk vesmíru udávaný většinou evolucionistů.

Laurance R. Doyle (NASA) z Amesova výzkumného střediska a jeho kolegové také podporují myšlenku relativně mladého věku pro Saturnovy prstence. Zkoumali 14 snímků pořízených kamerami Voyageru, aby se zjistila odrazivost Saturnova nejjasnějšího prstence. Zjistili, že částice tvořící prstenec jsou nejspíše pokryty jemným, práškovitým ledem. Říkají, že mikrometeority by postupně nahlodaly a ztemnily povrch částic. I kdyby zrna začala existovat jako čistý led, zčernala by po pouhých 100 miliónech let. „Kdyby prstence existovaly… od počátku sluneční soustavy“, říkají, „měly by být mnohem tmavší než v současnosti jsou.“

Z těchto požadavků vyplývají pro evolucionisty tyto problémy:

O Saturnu se věří, že je starý miliardy let, ale současný stav jeho prstenců naznačuje, že nemohou být starší než 100 miliónů let.

O vesmíru se věří, že je starý asi 15 miliard let, ale okolnosti, jež mohly utvořit Saturnovy prstence, nemohly zřejmě v této době nastat.

Měli bychom zdůraznit, že pokud měl Saturn prstence od té doby, kdy vznikla sluneční soustava, podkopává to víru v dlouhé věky předpokládané evolucionisty.

Důkazy svědčí pro víru kreacionistů, že Saturn i jeho prstence byly vytvořeny nedávno.

(Tento článek je založen na informacích časopisu Sky and Telescope, červenec 1989, str. 10 – 11).

David M. Harris získal na manchesterské univerzitě doktorát z fyziky a elektroniky. Má počítačovou firmu v Kanadě, byl prezidentem Asociace pro vědy o stvoření v Ontariu a je členem Mensy a různých vědeckých skupin. Přeložil M. T. v říjnu 2007.

Zpět