S možnou výjimkou zubu ptakořitného
savce, prý 62 miliónů let starého, nejstarší známá
fosilie ptakopyska byla datována 15 miliónů let zpět. Nyní,
fosilie z Austrálie popsaná v časopise Science vytváří
nový rekord: je stará 112 miliónů let (1).(Early Platypus Stuns Evolutionists)
Creation Matters, roč. 12, č. 6, str. 9 (listopad – prosinec 2007) – přeložil M. T. – 3/2008
http://www.creationresearch.org/creation_matters/pdf/2007/CM12%2006%20low%20res.pdf
S možnou výjimkou zubu ptakořitného
savce, prý 62 miliónů let starého, nejstarší známá
fosilie ptakopyska byla datována 15 miliónů let zpět. Nyní,
fosilie z Austrálie popsaná v časopise Science vytváří
nový rekord: je stará 112 miliónů let (1).
„Je to skutečně staré, velmi staré, na ptakořitného“, řekl Timothy Rowe z Texaské univerzity (UT), Austin. Bylo to na schůzi Společnosti pro paleontologii obratlovců minulý měsíc v Austinu, Texas.
Jak zařadit tento nález do evoluce ptakořitných?
To by posouvalo zpět fosilní nálezy ptakopyska o pěkný kus; nejbližší tak stará fosilie je Obdurodon dicksoni z hornin starých 15 miliónů let z Austrálie. Je to též mnohem starší než současné odhady z DNA o době, kdy se ptakopyskové a ježury oddělili od svého nejbližšího společného předka. Molekulární hodiny kladou toto datum někam mezi 17 miliónů a 80 miliónů let zpět. Rowe spekuloval o tom, že jedním z důvodů nízkého odhadu může být fakt, že ptakořitní se vyvíjejí nižšími rychlostmi než jiní savci, myšlenka, která se hodí k jejich nižší diverzitě.
Byl tento ptakopysk přechodnou formou? Ne. Vyvíjel se z jednoduššího zvířete ve složitého tvora s kachním zobákem, jedovým bodcem, elektrickým čidlem, nohama s plovací blánou, kožíškem a schopností klást vejce? Nikoli – to byla Darwinova noční můra objevovat cesty, cesty zpět v nálezech, přes 100 miliónů let starých (v evolučním vlastním datovacím schématu), dříve než existující nejbližší jasná fosilie ptakopyska. Proč se nesmířit se zřejmým faktem, že nikdy neexistovalo oněch 113 miliónů let mezi oběma fosiliemi?
Podle evoluční teorie se většina jiných savců rozdělila na slony, žirafy, lvy a velryby v mnohem kratší době, ale tihle Darwinovi vzdorující chlupatí kachnosavci si prostě žili dál a dál ve své nice, jakoby se ve světě nic jiného nevyvíjelo. Roweova odpověď, že se prostě vyvíjeli pomaleji (a že nižší diverzita tomu napovídá) by měla být chápána nejen jako zbytečná spekulace, ale i jako útěk od reality.
Je to takhle: Darwin byl prorokem Druhého Života, virtuálního světa, kde jakákoli fantazie, kterou si chcete vysnít, se stává pravdou a nazývá se vědou. Kdykoli má jejich virtuální fantazijní svět vnitřní konflikt, mohou si vždy vysnít virtuální cesty k jeho řešení. Věda musí opustit své špatné návyky a vrátit se do reálného světa – doslova, nikoli virtuálně.
1. Stokstad, E. 2007. Jaw shows platypus goes way back. Science 318:1237,
DOI: 10.1126/science.318.5854.1237a.