Chrlení horké lávy na staré myšlenky

David F. Coppedge

David F. Coppedge pracuje na programu Cassini v laboratoři tryskového pohonu v NASA, USA

(Spewing Hot Rocks on Old Ideas, přeložil M. T. - 11/2007)

Acts & Facts, roč. 36, č. 10 – říjen 2007, str. 15, http://www.icr.org/articles/print/3477/

Sopečně nejaktivnějším tělesem ve sluneční soustavě je malý měsíček Jupitera nazývaný Io. Tento měsíček chrlí lávu o dosud nejvyšší známé teplotě, od rovníku k pólu, 24/7. Fakt, že malé těleso by mohlo být takhle hyperaktivní, je jednou z velkých záhad pro zastánce hypotézy, že vesmír je starý mnoho miliard let.

Vědci v Laboratoři tryskového pohonu byli v úžasu, když Voyager 1 předal obraz vulkanického oblaku vystupujícího nad okrajem Io roku 1979. Tyto sopky jsou činné stále, i po 28 letech. Povrch Io podobný pizze, prostý impaktních kráterů, napovídá, že tato aktivita pokračuje už mnohem déle. Každý čtvereční metr měsíčku byl nahrazen novým povrchem vytvořeným ze sopečných erupcí. Pro srovnání, povrch Io vyzařuje pětkrát více energie než yellowstonské termální prameny: 13,7 wattu na čtvereční metr.

Když prolétala kolem Io 1. března 2007 sonda New Horizons, vyfotografovala oblak vystupující do výšky 350 km blízko severního pólu Io. Tato oblast ukázala světlý lávový pramen, když ji fotografovala sonda Galileo roku 1999. Nyní, po osmi letech, zůstalo jezero lávy viditelné coby světlá skvrna. Sonda Galileo pozorovala oblak vysoký 560 km. Materiál z těchto erupcí tvoří velký, koblize podobný prstenec čili torus kolem Jupitera. Měsíček Io má horské hřbety vysoké jako Skalisté hory či Himálaje.

Spektrální analýzy lávy z Io ukazují, že je mnohem žhavější (1727°C) než láva pozemská (927°C). Tato ultramafická láva obsahuje těžké prvky železo a hořčík. Kdyby byl Io tak starý jak se tvrdí, nejtěžší prvky by musely klesnout k jádru a zanechat lehkou kůru 50 km silnou, kterou by těžké prvky nemohly proniknout.Ale pokud by vnitřek byl kašovitý, nemohl by unést vysoké hory. A co asi produkuje všechno to teplo?

Ultramafické horniny = vyvřelé horniny složené téměř výhradně z tmavých minerálů olivínu, pyroxenů, amfibolů, biotitu a rudních nerostů. Časté jsou typy téměř monominerální (dunit, pyroxenit, hornblendit atd.) (pozn. překl.)

Obvyklým vysvětlením je, že Io je stlačován přitažlivostí Jupitera a svého sousedního měsíce, Europy. Výpočty však ukazují, že slapová energie je o řád nižší, než aby mohla vyprodukovat pozorované tepelné vyzařování. Série článků s názvem „Io po Galileovi“ ve vydání časopisu Icarus z května 2004 nedokázala tyto problémy vyřešit. Jeden vědec vypočítal roku 2003, že pokud by Io soptil po celou svou „geologickou dobu“ jen 10% své současné míry, byl by do dneška vychrlil celou svou hmotu už 40krát.

Zatím však Io pokračuje v pohrdání názory na svůj vysoký věk. Rekordní erupce 22. února 2001 byla největší erupcí, jakou kdy sluneční soustava zažila. Pokryla tisíckrát oblast pozemské Etny. Tento jediný výbuch se vyrovnal všem sopkám na Io dohromady. Jiný významný výbuch nastal o něco méně než měsíc později na jiném místě. Pozorování zveřejněná v červenci 2007  zaznamenala zdvojnásobení zastoupení sodíku v oblaku plynů za několik měsíců.

Io tu stojí jako dynamické svědectví proti víře, že planety jsou staré 4,5 miliardy let. Evolucionsté však mají smůlu, protože Io není svědectvím jediným.

Zpět