Komentář k diapozitivům pro přednášky

Komentáře k několika vybraným obrázkům z všeobecné přednášky "Tragické Darwinovy omyly"

Který pohled na svět odpovídá věrněji skutečnostem? Který je přirozenějším (reálnějším) výkladem našeho původu?
Popis diapozitivu	čís.	poř.	Komentář
1. potopa, geologické vrstvy, zkameněliny, datování
Zeměkoule-nákres ochranného vodního obalu před celosvětovou potopou		1	čís. 37 - Před potopou byla Země zřejmě chráněna plynným obalem nasyceným vodními parami. Potopou byl tento vodní obal odstraněn, vody potopy přišly ovšem nejen shora, ale i zespodu (i dnes jsou obrovské vodní rezervoáry pod zemským povrchem, např. i pod Saharou).
Zeměkoule - průřez, rozložení sedimentů		2	čís. 38 - Povrch Země je pokryt oceány asi z 71% - je to neobvyklý jev vzhledem k ostatním planetám sluneční soustavy (362 milionů km2 z celkového povrchu Země 510 mil. km2 je pod vodou). Evoluční teorie nedokáže tuto skutečnost vysvětlit (mluví se o tom, že voda byla snad uvolněna ze skal…?). Navíc i pevniny jsou ze tří čtvrtin tvořeny sedimentárními vrstvami, tedy usazeninami vytvořenými vodou. Velmi silně to vnuká myšlenku, že literární doklady mnoha národů včetně Bible o tom, že Země prodělala v minulosti celosvětovou potopu, jsou pravdivé. O potopě světa si vypráví snad všechny národy všech kontinentů - asi ztěží se kdysi dávno lidé domluvili, že nějakou místní zátopu nazvou celosvětovou potopou a budou to takto nadále rozšiřovat.
Vody potopy zatopily mnoho živých organizmů a pohřbily je do usazenin		3	čís. 39 a 40 - Po celém světě nacházíme obrovská pohřebiště zkamenělých zvířat. Je to ukázka velké katastrofy. Například celá hejna ryb nebo zkameněliny dinosaurů vykazují smrt v agonickém stavu utonutím. Jedním takovým pohřebištěm je Kumberlandská jeskyně kostí v americkém státě Maryland. Zkamenělé kosti hrochů najdeme na Sicilii. Byly zde těženy jako zdroj dřevěného uhlí. Formace Karoo v Africe obsahuje odhadovaných 800 miliard obratlovců (plazů). Naleziště zkamenělých sleďů v Kalifornii obsahuje přibližně miliardu ryb na ploše 4 čtverečních mil. Vápencové útvary poblíž Oděsy obsahují asi 4500 kostí medvědů, hyen, kanců, mamutů, nosorožců, bůvolů, jelenů, zajíců, vlků a lišek. Přes 2000 zkamenělin objevili američtí vědci na stavbě nové trasy metra v Los Angeles v roce 2000 - většina fosilií se dochovala nepoškozena. Kosti na řadě fosilních hřbitovů nacházíme často pohřbeny pod vrstvami naplavenin a promíseny částmi rostlin, stromů, lasturami a pozůstatky ryb. Na univerzálnost potopy ukazují také obrovské vrstvy jílu, nalézané po celém světě.
Mamutí mládě		4	čís. 47 - Mamutí mládě bylo nalezeno zamrzlé v sibiřském ledu, nohama vzhůru. Mamuti jsou 8 tunová zvířata, osrstěná a jejich zmrzlé maso mohly expedice použít po rozmrazení jako potravu pro psy. Podél pobřeží severní Sibiře až k Aljašce jsou pohřbeny zbytky asi 5 milionů mamutů. Smrt přepadla zvířata tak náhle, že v jejich žaludcích i tlamách je nestrávená potrava. Různé druhy trávy, zvonky, blatouchy, ostřice a divoké fazole byly nalezeny v jejich útrobách. Dále byli nalezeni ovce, velbloudi, nosorožci, bizoni, koně, tagři, lvi a nespočet dalších zvířat pohřbených v sibiřském ledu.
Zkameněliny trilobitů		5	čís. 43 - Velké množství zkamenělin trilobitů se nachází po celém světě. Tyto zkameněliny mořských zvířat, které evoluční teorie zařazuje do počátku tzv. prvohor, jsou často nalézány docela nahoře na zemském povrchu. Potom je nutné vymýšlet různé další teorie, proč ony prvohory nebo jiné geologické formace nejsou v geologickém sloupci tam, kde by měly být, a jak se tyto vrstvy dostaly do jiné polohy. Nebo proč se některá vrstva vyskytuje třeba 5 krát a jiná naopak chybí.
Zkamenělina ryby požírající rybu		6	čís. 49 - Ryby - druh Dapalis macrurus - příklad náhlého zkamenění. Tato ryba požírající jinou rybu stejného druhu si na ní ani nestačila pochutnat - náhle zkameněla. Ryba (a ostatní organizmy) je dnes velmi nepravděpodobným kandidátem na zkamenělinu. Většinou je po smrti sežrána jinými rybami nebo klesne ke dnu, kde ji rozloží další jiné organizmy nebo mikroorganizmy. A přece nalézáme hřbitovy zkamenělých ryb po celém světě.
Pětiprstý plán: podle evoluční představy jde o homologické orgány		7	čís. 14 - Homologie končetin obratlovců: člověk, krokodýl, velryba, netopýr, kůň, krtek, pták. /vlevo uprostřed: Základní forma pětiprsté končetiny/ - velkým problémem homologií je, že tzv. homologické orgány, tedy údajně evolučně příbuzné, jsou často řízeny naprosto odlišnými geny. Můžeme měnit gen pro ploutev jakkoli, končetinu tím nenaprogramujeme, protože ta je řízena zcela jinými geny, ležícími na jiném místě chromozomu.
Porovnání koster ryby a obojživelníka		8	čís. 15 - Ryba Eusthenopteron z řádu lalokoploutvých a obojživelník Ichthyostega - žili současně, Grónsko, Devon (350 mil) Změnit by se muselo: ryby nemají jazyk, obojživelníci ano, vývoj pánve, změna celé kostry, ploutve na končetiny s klouby a chodidly a prsty, plíce místo žaber, srdce o jedné komoře a předsíni u ryby by se muselo změnit na srdce s jednou komorou a dvěma předsíněmi u obojživelníka, sluchové a čichové ústrojí; hlava ryby je přirostlá k trupu (není krk), oči (lom světla je jiný ve vodě než na souši) a řada dalších věcí. Opět neuvěřitelné: i známá kapacita, americký paleontolog Romer, zvažoval možnost, že k přeměně ryby na obojživelníka došlo tak, že se ryby "přeplácávávaly" asi 100 milionů (!!) let přes suchá místa, když jim vysychaly tůňky někdy v prvohorách a ony hledaly vodu. Co dadat? Věř, kdo můžeš (nebo musíš?). Znovu nutno zopakovat: všechny orgány jsou u ryby i obojživelníka řízeny sadou programů (genů), tedy instrukcí ke stavbě jednotlivých (výše zmíněných orgánů). Ani mutacemi ani plácáním ryb po souši nevznikne nový program. To může pochopit každý.
Latimerie (jediná žíjící ryba z řádu lalokoploutvých)		9	čís. 17 - Latimerie byla známá jen z údajně 70 mil. let starých zkamenělin, ale v roce 1938 byla chycena živá u Madagaskaru, dnes už známo více jak 200 exemplářů; bylo to velké překvapení pro evolucionisty, protože do té doby představovala indexovou fosilii (podle které se určuje stáří dané vrstvy). Teorii evoluce zpochybňuje také fakt, že latimerie žije dodnes přes oněch údajných 70 mil. let, ale její zkameněliny se nalézají jen ve vrstvách starších než 70 mil. let. V žádných mladších vrstvách - kupodivu - už nebyla nalezena - jakoby nežila či neumírala. Je však také jiné řešení této záhady: žádných 70 mil let od nalezených zkamenělin do současnosti neuběhlo, ale jen pár tisíc let od biblické potopy, kdy většina sedimentárních vrstev a v nich existujících zkamenělin vznikla. Představa prvohor, druhohor, třetihor a čtvrtohor je zřejmě zcela mylná.
Latimerie v moři		10	čís. 18 - První Latimerie byla chycena v Indickém oceánu (u Madagaskaru) a je to tzv. lalokoploutvá ryba. Při její pitvě došlo ke zklamání: žádné známky přípravy přechodu na souš, žádná evoluce. Je spokojená ve vodě a nechce se nikam vyvíjet.
Ropné vrty - náčrtek		11	čís. 42 - Ropa se těží až ze 6ti km hloubek. Je často pod velkým tlakem, doprovázena zemním plynem. Podle evoluční teorie pochází z prvohor i mladších hornin (10-500mil.let). Ropa a zemní plyn (ten ještě víc) migrují do podloží i nadloží a nevydržely by v zemi miliony let. Víra, že zemní plyn byl zachycen ve vrstvách Země od 10 do 500 miliónů let, je víra v nadpřirozeno - lépe řečeno v nepřirozeno.
Lignitová pánev		12	čís. 44 - Lignit je slabě prouhelněné dřevo, někdy je tento termín používán pro hnědé uhlí špatné kvality. Uhelné pánve se nachází po celém světě, nikde však nevidíme přecházet rašelinu v lignit, lignitovou pánev do hnědouhelné a tu v kamenné uhlí či antracit. Uhlí ukazuje na náhlou přeměnu (zuhelnatění) velkého množství organického materiálu (dřeva, rostlin) na uhlí. Jeho vznik je lépe a přirozeněji vysvětlitelný katastroficky, za účasti velkého množství vody (doprovázeno sedimenty).Tak si lze existenci uhelných pánví lépe vysvětlit celosvětovou potopou než evolucí (stromy v lese za dlouhý čas neuhelnatí). V laboratoři možno vyrobit ze dřeva uhlí za několik minut tlakem a za určité teploty. Spíše než autochtonní vznik uhlí se jeví přijatelnější alochtonní vznik - tedy ne na místě, kde dřevitá masa rostla, ale vodou nanesené plovoucí "koberce" na určité místo zeměkoule byly zasypány sedimenty a ve velmi krátké době se přeměnily na uhlí. Údajné miliony let jsou v rozporu s tímto procesem.
Grand Canyon		13	čís. 54 - Tzv. Velký kaňon v USA, st. Arizona, hluboký 1,5km, dole teče řeka Colorado. Zkameněliny: perm na karbonu, obé na kambriu, chybí ordovik, silur, devon (150 milionů let evoluční teorii zde chybí). Geolog Suess řekl, že je to udivující. Ještě těžší je vysvětlit, proč se některá skalní pořadí v jiných částech světa vyskytují vícekrát. Např. Highlands ve Skotsku (5xstejná posloupnost). "Špatná pořadí" evolučních vrstev jsou po celém světě velkým problémem pro evoluční teoretiky: Skandinávie, Čína, Skotsko, Švýcarsko, Spojené státy, Alpy v Rakousku atd. neukazují "správné evoluční pořadí vrstev".
Polystrátové zkameněliny		14	čís. 50 - Někdy kmen stromu, jindy i dlouhý had či nějaká rostlina ve zkamenělém stavu a vertikální pozici protíná i 6 m mocnost sedimentu či uhlí. Vršek i spodek těchto fosilií je stejně dobře zachovalý, což ukazuje na náhlé zkamenění. Miliony let fosilizace jsou vyloučeny. Těžko si představit, že by se kmen nebo had zapíchl svisle do sedimentu a trčel obnažený stovky tisíc let a čekal, až se vše postupně kolem navrství a zkamení, a on se také postupně měnil v anorganickou strukturu snadno odlišitelnou od svého okolí. To je zcela absurdní představa. Tyto nálezy ukazují, že celý tento masiv sedimentu musel vzniknout najednou a ve velmi krátké době. Zdroj: Joachim Scheven: Data k evolučnímu učení ve vyučování biologii, obr. č. 23: „Kamenné jádro vzpřímeně sedimentovaného dutého kmene Sigillarie svědčí o vysoké rychlosti sedimentace této karbonské břidličnaté hlíny. Essen-Kupferdreh, 1954 /archív muzea Porúří, Essen/“
Polystrátový strom ve skalní vrstvě		15	čís. 51 - Pohled na polystrátový kmen stromu (zkamenělý) ve skalní vrstvě, ukazující, že prostupuje mnoha vrstvami sedimentu, které musely tak vzniknout najednou - spodní i horní vrstvy. Z obrázku je patrné, že kmen nemohl dodatečně zapadnout do těchto vrstev.
Polonium - izotop, na obrázku jsou vidět radiační dvůrky		16	čís. 58 - Poločas rozpadu polonia 218 je 3 minuty! Polonium se vyskytovalo v granitických skalách, dnes už jen nacházíme vyzařováním vzniklé, barevně odlišné kulovité dvůrky, v průměru 1/10-1/100 mm. To způsobilo asi 1/1000 mm velké radioaktivní centrum, které se ale už nenalézá. Polonium je prvek rozpadové řady uranu 238, ale uran se tam nenalézá, ani polonium. Nenalézají se žádné rodičovské prvky. Jen kulovité dvůrky a konečný stabilní produkt, olovo206. Radiační dvůrky se zachovají jen do teploty 300°C, jinak mizí. Podle Roberta Gentryho polonium vzniklo jadernou syntézou in situ, při vzniku horniny ve studeném stavu, možná velmi náhle. Model žhavé Země, která miliony let chladla, je s tím neslučitelný. /226Radium>222Radon>218Polonium/, pol. rozp. radonu je 3,8 dní.
Arizonský meteoritic-ký kráter (Barringerův) - nákres - viz foto níže		17	čís. 56 - Datování: 800-200 000 let /Dendrochronologicky-cedry 800let, erose 22 500 let, geologicky 200 000 let, C14 16tis-26tis let, termoluminiscencí 49 900 let, Indiánský kmen Hopi traduje, že kráter vznikl před 10 000 lety. Z velkého rozptylu různých datovacích měření vidíme, jak nesnadné je určit stáří starých objektů. Proto lze snadno vybrat třeba pro teorii evoluce ta data, která se hodí. Ostatní data, která ukazují na nízké stáří Země i zkamenělin, lze ignorovat nebo prohlásit za chybná či ovlivněná kontaminací, nebo měření opakovat tak dlouho, až se dostaví kýžený evoluční věk.
Arizonský meteorit. kráter - foto		18	čís. 57 - Ostré okraje kráteru - také sonda Magelo objevila na Venuši povrch zbrázděný množstvím kráterů s velmi ostrými okraji, jakoby vznikly včera a ne před miliony let. Američané před rokem 1969 v Arizonském meteoritickém kráteru nacvičovali přistání na Měsíci. Tento kráter se nazývá též Barringerův.
Krápníky		19	čís. 52 - Stalagmity (ze dna), stalaktity (od stropu) a stalagnáty (srostlé). Jsou nejčastěji ze sintru, ale mohou být tvořeny z aragonitu, lávy, limonitu, ledu apod. Sintry vznikají působením vody s rozpuštěným oxidem uhličitým a tento roztok kyseliny uhličité rozpouští vápenec. Oxid uhličitý se pak uvolní a kalcit vysráží ve formě krápníku. Krápníky nepotřebují ke svému vzniku desítky tisíc let. Viz následující obrázek. Rychlost vzniku byla po potopě zřejmě vyšší než dnes.
Příčkat žebříku obalená kalcitem		20	čís 53 - Z obrázku je patrné, že kalcitem může být obalen nějaký předmět relativně rychle. I na moderních stavbách, třeba mostech či budovách, sledujeme někdy rychlé tvoření minerálních krápníků.
Měsíční horniny		21	čís. 91 - Měsíční hornina z Apolla 16 vykázala metodou olovo-olovo stáří 7-18mlrd. let, což je v rozporu s udávaným evolučním stářím Měsíce - okolo 4mlrd. let - (Schneider); dále ve všech krystalických měsíčních horninách expedice Apollo 12-15 nalezli vědci množství 230Th podstatně převyšující radioaktivní rovnováhu - protože je 230Th radiogenní, musel by být Měsíc mladý, neboť 230Th má poločas rozpadu jen 77000 let.
Měsíc - mladé těleso		22	čís. 90 - Z povrchu Měsíce vyzařuje teplo, což by spolu s měsíčními otřesy a měsíčním magnetickým polem ukazovalo na žhavé jádro. Evolucionisté tvrdí, že magnetizmus je jen zbytkový a otřesy jsou způsobeny dopady meteoritů. Pokud by tomu tak nebylo, pak za 4,6mlrd. let by musel být Měsíc už dávno vychladlý. R. 1567 Měsíc ještě nezakryl při zatmění Slunce, které se od té doby podstatně zmenšilo (o 1/10 % za 100 let se zmenší průměr slunečního disku - už jen před několika miliony let by vše na Zemi shořelo, kdyby Slunce a Země byly opravdu tak staré, jak učí evoluční teorie)
Poznámky k datování: Chybná datováni skal: 200 let stará vulkanická láva jedné havajské sopky byla testována kanadským chemikem dr. Earl Hallonquistem metodou K-A_r, výsledek byl 160 mil. let. Jedna skála ve Švédsku vykázala třemi různými izotopovými metodami (238U-206P_b, 235U-207P_b, 207P_b-206P_b) stáří 380, 440, 800 miliónů let. Jiné metody: Zemské mag. pole, pol. rozpadu 1400 let (exponenciálně). Při tomto poklesu by Země byla již před 8 000 lety magnet. hvězdou - proudy v jádře by jí roztavily. Atmosférické helium vzniká rozpadem uranu a thoria v zem. kůře. Při současném obsahu helia v atmosféře vychází kalkulace (při alfa rozpadu) na asi 10 000 let starou Zemi. Každým rokem zanesou řeky do moře cca 27 mlrd. tun usazenin. Za 1 miliardu let by na mořském dně byl 30 km vysoký nános - je tu však necelý kilometr na mořském vulkanickém podloží. Slunce pohltí za den 100 000 tun mikrometeoritů z okolního prostoru. Stačilo by jen 10 000 let, aby byl prostor kolem Slunce úplně zameten, ten však není.
Komety stále ztrácí hmotu směrem od hlav k ocasu. (asi 30t/sec) Za pouhých 25 000 let už by žádná z komet nemohla existovat. Komety se považují za stejně staré, jako Sluneční soustava, což ukazuje na její nízký věk. Kdybychom uvažovali, že rod Homo je tu více jak milion let, pak by populace při svém růstu musela dnes dosáhnout 10²¹⁰⁰, tedy nevešla by se do celého vesmíru, a to při všech přihlédnutích k válkám a nakažlivým nemocem. Asi dalších 70 procesů ukazuje na mladou Zemi i Sluneční soustavu (rotace Země se snižuje, Měsíc se od Země vzdaluje, hvězdokupy se rychle rozpadají atd.).
Na další stránku Zpět