5.Pravdivá historie člověka
Přítel Jana telefonuje Janovi lehce zneklidněn. “Jendo, říká, za půl hodiny mám čekat na letišti na pana Wonga, ale nemohu. Zdržel jsem se. Myslíš, že bys tam mohl jít místo mne? Pana Wonga neznám a tak ti neřeknu, jak vypadá. Ale jsem si jistý, že ho bez problémů najdeš. Děkuji ti”. Jenda okamžitě vyšel, ale byl zneklidněn. Jak pozná pana Wonga, až přijde na letiště? Začal si v duchu celou situaci představovat. S tímhle jménem to musí být Číňan. Říká-li se mu pan Wong, nebude to chlapec, ale jistě dospělý člověk. Je-li to Číňan, bude mít tmavé vlasy, žlutou pleť, spíše menší postavu a šikmé oči. Když Jan přijel na letiště, pátral po člověku, kterého si představoval. Ženy s rudými vlasy, světlovlasí chlapci, vysocí muži – tihle všichni tu byli, ale žádný tmavovlasý Číňan. Ani po půl hodině nikoho takového nenašel. Náhle veřejný rozhlas oznamoval, že pan Wong čeká u hlavního vchodu. Jan tam spěchal, aby se seznámil s vysokým, světlovlasým Evropanem, který se mu představil jako pan Wong. Jan omluvil panu Wongovi přítelovu nepřítomnost i své vlastní zpoždění a uvědomil si, že jeho původní teorie o tomto muži byla beznadějně vzdálená skutečnosti, a že ve skutečnosti zmařila jeho pátrání.
Tato povídka ukazuje, jakým způsobem vědec pracuje. Když začne řešit problém, nemůže prostě zvažovat všechny skutečnosti, které se tohoto problému týkají. Podobně jako Jan se na letišti nemohl ptát všech lidí, jestli jsou pan Wong. Vědec prostě formuje teorii a potom – jako Jan, ji ověřuje. Jestliže všechny důkazy ukazují, že teorie je špatná, je čestné, aby vědec tuto teorii opustil a vytvořil novou, lépe se shodující se skutečností. Bylo by rozumné, aby po setkání s panem Wongem Jan stále ještě lpěl na tom, že je to Číňan? Když byla evoluce popré formulována, některým vědcům se zdála rozumná a začali ji ověřovat. Avšak 140 let shromažďování důkazů ukázalo, že tato teorie je ve skutečnosti nepřijatelná. Naproti tomu důkazy potvrzují ranou historii Země tak, jak to učí Bible. Nemyslím jenom, že učení Bible je jednoduše jiná možná teorie, vedle evoluční. Věřím, že učení Bible je pravdivé. Předpokládám, že kdyby nekřesťanští vědci přijali biblickou teorii alespoň jako alternativní, zjistili by, že se shoduje se skutečnostmi, na rozdíl od evoluční teorie. V této poslední kapitole chci ukázat, jak zvěst Bible lépe vysvětluje daná fakta. Biblická zpráva o historii Země může být rozdělena na čtyři oddíly:
1. Stvořitelský týden
Bible nám říká, že na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi. V té době Země byla pokryta vodou a Bůh vytvořil světlo nezávisle na slunci, které ještě nebylo stvořeno. Obsah druhého dne zahrnuje jednu zajímavou a důležitou událost, která je často křesťany ignorována. Říká se nám, že Bůh stvořil oblohu uprostřed vod. Ta oddělovala vody, které byly nad klenbou od vod, které byly pod ní. Nejčastější vysvětlení říká, že zatímco zde byl oceán, pokrývající celou zemi, byla zde ještě nad zemskou atmosférou vrstva vody v podobě vodní páry. Tato vodní pára se vyznačuje důležitou vlastností, jak uvidíme později. Třetího dne Bůh shromáždil vody na Zemi na jedno místo a ukázala se suchá země. Je jasné tedy, že zde byl jeden oceán a zbytek byla suchá země. Z toho vyplývá, že na Zemi bylo mnohem méně vody než dnes. Třetího dne stvořil Bůh vegetaci a všechny druhy rostlin nesoucí semeno. Takže rostliny byly vytvořeny dříve než slunce, což se neshoduje s teorií evoluce. Čtvrtého dne Bůh stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Pátého dne bylo vytvořeno mnoho druhů zvířat – ptáci, motýli, létající ještěři, netopýři a mořští živočichové. Šestého dne Bůh vytvořil zemská zvířata a konečně člověka. Bůh řekl Adamovi, že bude jíst všechny rostliny; byl tedy vegetarián. A Bůh viděl, že vše co učinil, bylo velmi dobré. (Gn 1.kap.)
Co přesně Bůh viděl, jaké byly podmínky na Zemi v této pradávné době? Abychom to mohli zodpovědět, je nutné si uvědomit, že Bůh stvořil druhého dne vodní baldachýn, a jak jsme viděli, taková vrstva vody pořádně ovlivňovala podmínky na Zemi. Tato vrstva páry způsobovala mírné, teplé, subtropické podnebí po celé Zemi bez výkyvů teplot na rovníku nebo pólech. Bible nám říká, že v této době na Zemi nepršelo. Nicméně byla zde hojnost vody. Bylo zde mnoho řek a zdá se, že byly napájeny podzemními prameny vod. Takové podmínky byly ideální pro růst rostlin a Země musela být pokryta bujnou vegetací. Stromy a květiny musely hojně růst zvláště proto, že v růstu nebyly omezovány žádným plevelem. Ovoce a zelenina byly k okamžitému a snadnému použití pro potravu člověka i každého zvířete. Tudíž Země mohla uživit mnoho druhů zvířat ve velkých množstvích. Teplé řeky a moře se hemžily rybami a vodními živočichy. Je-li toto obraz, který Bible vykresluje, jaké jsou vědecké důkazy pro tyto dávné zemské podmínky?
1) Je zde jasný důkaz, že v určité době měla Země univerzálně příznivé, teplé subtropické podnebí. Jenom namátkou uveďme několik případů z mnoha: Koráli, kteří jsou dnes omezeni pouze na vodu nejméně tak asi 20°C teplou, kdysi vyrůstali poblíž pólů – byli zde nalezeni zkamenělí koráli. Uhelná ložiska jsou též poblíž pólů, což ukazuje na bohatou subtropickou vegetaci, která kdysi rostla. Zvířata, která jsou dnes známa jen z teplých krajin, jsou nalézána v pozůstatcích po celé Zemi. Pozůstatky dinosaurů, těchto studenokrevných zvířat vyžadujících teplé podnebí, jsou nalézány skutečně všude. Zmrzlí mamuti na Sibiři mají v tlamách zbytky rostlin, rostoucích dnes v teplých oblastech. Tato zvířata žila tehdy v teplém podnebí. Důkazy tohoto celosvětového podnebí jsou tak hojné, že vědci tuto skutečnost obecně přijímají. Pro evolucionisty to však znamená velký problém, ale může to být snadno vysvětleno existencí obalu z vodní páry. Další důkaz tohoto obalu vyplynul ze studia isotropního helia v současné atmosféře.
2) Je zde důkaz, že hladina moře byla kdysi relativně nižší vzhledem k povrchu Země, než je tomu dnes. Např. některé ostrovy, které jsou dnes přes tisíc metrů pod hladinou oceánu, byly zřejmě kdysi nad hladinou. Některé velké kaňony jdou až do oceánu, jako pokračující suchozemská údolí řek, které zde dříve protékaly; abychom uvedli alespoň jeden příklad: Asi 500 km od ústí řeky Hudson (New York) až ke kraji kontinentálního šelfu se táhne podmořský kaňon. Jasný závěr vyvozený z těchto zatopených údolí je ten, že kdysi protékala normální řeka nad mořskou úrovní.
3) Máme silný důkaz, že jak vegetace, tak i zvířena byly kdysi mnohem hojnější. Uhlí, nafta a zemní plyn jsou dnes na celé zemi známy v obrovských množstvích, což svědčí o hojnosti dávného života. Ohromné množství zkamenělých zvířat také hovoří pro hojně obydlenou zemi. Již jsme se zmínili, že Bůh dal člověku povolení jíst pouze ovoce a zeleninu a je zajímavé si povšimnout, že základní uspořádání lidského chrupu je uspořádání býložravce, tj. tvora, který se živí rostlinami. Jaký opravdu nádherný svět to byl! Stálá teplota, hojnost potravy, žádné těžkosti s podnebím, plevelem nebo infekcemi všeho druhu. Na zemi neexistovaly žádné choroby a bakterie, které existovaly, byly pro člověka všechny užitečné. (Jak je to ve skutečnosti s většinou ještě dnes). Smrt a rozklad byly neznámé. Adam nebyl určen k umírání a neměl vidět kolem sebe smrt. Svět, který Bůh stvořil, byl velmi dobrý. A k těmto všem materiálním darům se Adam a Eva těšili stálé Boží přítomnosti. Bylo to tedy naprosto neočekávané a nerozumné, že Adam toto všechno odhodil tím, že v pokušení zhřešil proti Bohu. Výsledkem Adamovy neposlušnosti a vzpoury byla Boží kletba vynesená nad jeho nádherným stvořením.
2. Období mezi pádem a potopou
Adamův pád přinesl na svět smrt. Najednou člověk zjistil, že plevely a nákazy stěžují zemědělství, choroby zhoršují jeho zdraví a stárnutí ovlivňuje jeho tělo. Druhý zákon termodynamiky začal působit a svět se ocitl v poutech rozpadu a zmaru. Nicméně je pravděpodobné, že obal vodní páry byl na svém místě mnohá staletí a výsledkem byla bujná vegetace a podnebí, které mohlo trvat na dlouhou dobu. Vodní obal měl též ochranný účinek. Pohlcoval kosmické ionizační záření a ochraňoval tak člověka od jeho účinků. Po všech stránkách svět i v okamžiku po pádu byl mnohem příjemnějším místem k životu než ten, ve kterém dnes žijeme. Nádherné podnebí a jen málo přírodních nebezpečí znamenalo, že člověk byl celkově zdravý tvor. To částečně souvisí se skutečností, že se dožíval vysokého věku. Bible nám říká, že průměrný lidský věk byl 900 let.
Občas si s tím křesťané nevěděli rady, ale není žádný důvod o tom pochybovat Podmínky na zemi v těch dobách byly mnohem prospěšnější k dlouhému životu. Nadto zprávy o lidech, dožívajících se dlouhého věku, nejsou omezeny jenom na Bibli. Vyskytují se v písemnictví a tradicích téměř všech starověkých národů. Egypt, Persie, Indie a Řecko mají své tradice o velké délce života během předchozích věků. Později budeme uvažovat nad důvody, proč dlouhověkost byla ztracena. Nyní si jen stačí uvědomit, že jsou zde historické důkazy podporující biblickou zprávu a žádné vědecké důkazy proti. Je tragické, že lidé, tolik materiálně od Boha požehnaní, se vydali jeho hněvu svým špatným chováním a vzrůstající hříšností. To, že se člověk úplně odřekl Boha a jeho měřítek nakonec způsobilo strašný soud. Zůstal jen jeden člověk, který se bál Boha a sloužil mu – Noe. Bůh tudíž určil, aby Noe a jeho rodina byli zachráněni od přicházejících strašlivých událostí.
3. Potopa
Jak snadno se díváme na potopu. A přece událost toho roku nás ovlivňuje. Podnebí celé Země bylo změněno, vulkanická seismická činnost dneška se začala tehdy. Délka lidského života byla omezena na jednu desetinu původní délky (přibližně). Jak a proč k těm věcem došlo? Musíme si připomenout, že před potopou člověk nikdy neviděl déšť. Teplé podnebí bylo závislé na vrstvě vodní páry nad zemskou atmosférou. Při Božím soudu nad Zemí se pravděpodobně z Boží iniciativy tento obal zhroutil. To je asi to, co Bible míní výrokem, že okna do nebes byla otevřena a dravé proudy padaly na Zem 40 dní. Nejen to, ale i obrovské množství podzemní vody vytrysklo na zem a do oceánů. Tím je míněno, že pořádné množství vody se shromáždilo na Zemi, takže i nejvyšší hory těch dní byly alespoň 7 metrů pod vodou. Jaké máme důkazy, že k takové potopě skutečně došlo? Důkazy hojné a šokující – tak četné, že je těžké rozhodnout, čím začít.
Jeden z důkazů je historický. Ve všech částech světa nalézáme tradice, hovořící o velké potopě, která kdysi pokryla Zemi a zničila vše kromě nepatrného zbytku lidí. Mnoho z těchto tradic hovoří o velkém korábu, ve kterém se zachránilo několik lidí, zvířata a který konečně přistál na nějaké hoře. (Poz. - Koráb je průběžně hledán různými expedicemi a je mnoho nepřímých důkazů, že leží pohřben asi 2-3 tisíce metrů vysoko pod sněhovou pokrývkou Araratu.)
Důkaz, na který se zde soustředíme, je vědecký. Přes popírání geologů a evolucionistů nálezy geologie a paleontologie ukazují neotřesitelně na velkou katastrofu. Důkazy můžeme shrnout do čtyř hlavních odstavců.
Vody potopy stoupaly 6 týdnů než pokryly celou Zemi. Zatímco mořští tvorové zemřeli první, zemští živočichové byli ve snazší pozici uniknout. Ustupovali vodám, jak to jen šlo. Obojživelníci, kteří nejsou příliš pohybliví a bývají vodě nejblíže, byli zaskočeni dříve. Plazi by měli trochu lepší šanci, ale protože nejsou nějak příliš pohybliví, brzo se také utopili. Savci mohou relativně rychle utíkat, a tak byli schopni odolávat poměrně dlouho. Člověk by se ovšem snažil použít prostředky záchrany a mnozí zřejmě se udrželi do posledního okamžiku, než voda pokryla celou Zem. V tomto obecném pořádku bychom očekávali, že nalezneme zkameněliny ve skalách: mořské bezobratlé, nad nimi ryby, obojživelníky, plazy, savce člověka. Ve skutečností je toto pořadí, ve kterém jsou skutečně nalézány zkameněliny. Evolucionisté se mylně domnívají, že toto pořadí ukazuje na vývoj života od jednoduchých organismů k člověku. Avšak obráží to pouze zvyšující se schopnost uniknout potopě. Ve své základní podstatě byla však potopa chaotickou a neuspořádanou událostí a nutně nás vede ke dvěma závěrům:
4. Období od potopy až dodnes
S jakým rozdílným světem se Noe setkal. Neodvratně pryč bylo mírné podnebí, které znal. Na rovníku nyní bylo vedro a póly se prudce pokryly ledem. Náhlá ztráta obalu vodní páry měla takový účinek, že mohla začít velká doba ledová. Obal z vodní páry více nepohlcoval nebezpečné kosmické záření a Noe a jeho rodina začali podléhat mutacím genetického materiálu v buňkách svých těl. Tento účinek se hromadil v dalších generacích a spolu s těžšími podmínkami života vyústil ve zkracování lidského života. Po množství generací toto zkracování lidského života dosáhlo úrovně menší než jedna desetina života před potopou. Bůh věděl, že pro člověka tento nový typ země bude méně příznivý. Žít s předpotopní stravou by bylo obtížné. Bůh řekl, že nyní může jíst stejně tak maso jako zeleninu a ovoce. Strašný soud potopou způsobený hříchy lidstva, nás ovlivňuje dodnes. Mnoho druhů zvířat a rostlin vymřelo. Není již tak snadné zajistit potravu. Existují vulkány a zemětřesení. Podnebí bývá často nehostinné a nebezpečné. Délka našeho života byla radikálně omezena. A to vše kvůli hříchu.
V těchto pěti studiích jsem chtěla ukázat, že vědecké důkazy plně podporují Bibli a odporují teorii evoluce. Proč se tedy většina vědců této hypotézy stále drží a někteří se i posmívají těm, kteří věří Bibli? Bůh tuto otázku odpověděl a před touto situací nás již předem varoval. V následujícím oddílu nám Bible říká o hrozném konci, jak těch, kteří mu vzdorují, tak jejich nesmyslných teorií. 2.kniha apoštola Petra, 3. kapitola, říká:
“Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření. Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i Země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou ochráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a tak zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm. Bůh je ponechal do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou a vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.”
“Když se tedy toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a prvky se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost”.