human-reproduction

Lidská reprodukce opět složitější

Pavel AkrmanGenetika-teorie informace Napsat komentář

Matčino tělo ví o dítěti mnohem dříve, než matka pocítí jakékoli ranní nevolnosti, známky otoků či vynechání menstruačního cyklu

Dr. Robert Carter

creation com přeložil Pavel Akrman – 01/2026. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Vývoj dítěte z oplodněného vajíčka je úžasný proces. Jemná souhra mezi matkou a dítětem je plná složitých zvratů a zákrut. Zahrnuje imunitní, hormonální, trávicí a vylučovací systémy jak matky, tak i dítěte. Vědní obor embryologie zahrnuje nespočet vědeckých termínů pro mnoho funkčních částí a vývojových stádií embrya a plodu. Setkáme-li se s krásou takové složitosti a úžasného inženýrství, nezbývá ​​než se v úžasu zastavit a přemýšlet o našem úžasném a inteligentním Stvořiteli.

„Žel, embryologie byla v naší kultuře také zneužita k podstrčení úmyslných evolučních podvodů.“

Žel, embryologie byla v naší kultuře také zneužita k podstrčení úmyslných evolučních podvodů. Jedním z nejhorších bylo očividně nepravdivé tvrzení, že nenarozené děti procházejí během svého vývoje evolučními fázemi. A také tvrzení, že mají žábry, ocas a jsou v různých obdobích pokryty chlupy. Tyto zhoubné lži vymyslel bojovný evolucionista 19. století Ernst Haeckel, kterého jsme my již před mnoha lety označili za „apoštola podvodu“.1 Žel, tyto chybné představy kolují dodnes, a to navzdory desetiletím úsilí mnoha autorů a propagátorů, včetně CMI.2

Matka a dítě si navzájem „signalizují“

S pokrokem vědy se však dozvídáme stále více zajímavých detailů o lidském vývoji. Nedávno jedna studie zdokumentovala něco skutečně úžasného: matka uvolňuje do dělohy obrovské množství DNA, kterou pak embryo vstřebává.3 Tato DNA ovlivňuje životaschopnost, implantaci a spotřebu energie v raném stádiu ještě před usazením embrya.

Baby face

Baby face while playing with a magnifying glass, which makes a funny and tender face.

Důležitá poznámka: kdykoli je řeč o vědeckém zkoumání vývoje lidského embrya, křesťanští čtenáři se musí potýkat s řadou morálních otázek. Tento případ není výjimkou. Vyžádalo si to pečlivé přečtení kapitol Materiály a Metody této nové studie a hledání míst, kde morálka zasahovala do jejich vědeckého zkoumání. Konkrétně to, jaký byl zdroj jejich vzorků? Pocházely vzorky od potracených dětí? Nebo to snad byla přebytečná embrya z kliniky pro léčbu neplodnosti? Ani jedno z toho v tomto případě neplatilo. Vzorky mateřské DNA byly získány od žen podstupujících standardní gynekologická vyšetření. Některé z těchto žen podstupovaly hormonální substituční terapii. Otázka potratů je tedy vyloučena.

Vědci hledali DNA, která byla vylučována lidským endometriem, tedy výstelkou dělohy. Pomocí nejnovějších vědeckých postupů zdokumentovali přítomnost a obsah DNA tří různých typů extracelulárních váčků (EV):

  • Exosomy (EXO): Extracelulární vezikuly, které se uvolňují z buňky a které se mimo jiné podílejí na mezibuněčné komunikaci na dlouhé vzdálenosti. Jsou mnohem menší než buňka a mohou obsahovat DNA, proteiny, tuky a/nebo metabolity. Vnější obal jejich buněčné membrány může nést mnoho různých signálních faktorů.
  • Mikrovezikuly (MV): Ty jsou podobné, ale obecně menší než EXO.
  • Apoptotická tělíska (AB): Provádějí apoptózu, tj. proces programované buněčné „smrti“,4 což je pro mnohobuněčné organismy kriticky důležité. Jedním z vedlejších produktů apoptózy je také produkce AB. Dříve se předpokládalo, že to jsou jen váčky na odpad, ale nyní víme, že často obsahují důležité signální molekuly, které mohou být přenášeny do jiných buněk.

Studie izolovala různé typy EV v různých fázích menstruačního cyklu a určila sekvence DNA, kterou obsahovaly. Zajímavé je, že množství DNA se v průběhu času značně měnilo. Například množství mitochondriální DNA (mtDNA) bylo nejvyšší během receptivního období, kdy může nejlépe dojít k oplodnění a implantaci.

„Matka vysílá vyvíjejícímu se embryu signály DNA, které napomáhají jeho implantaci, a embryo na to „odpovídá.“

Matka i dítě uvolňují všechny tři typy EV do děložní sliznice. Co však EV přesně dělají, je stále ještě předmětem zkoumání. Předchozí studie prokázaly, že EV ovlivňují vývoj embrya, proces adheze a implantace, migraci buněk trofoblastu (rané kožní buňky) a angiogenezi (tvorbu nových krevních cév). Matka i dítě uvolňují mnoho mikroRNA, která má vlastnosti transkripčních a epigenetických modifikátorů. To znamená, že upravují způsob, jakým je DNA čtena, a zda je konkrétní gen exprimován či nikoli. EV se významně podílejí na obousměrné komunikaci mezi matkou a dítětem. Matka vysílá vyvíjejícímu se embryu signály DNA, které napomáhají jeho usazení do dělohy, a embryo na to „odpovídá“.

Prolomení Weismannovy bariéry

Počkat! DNA by se tímto způsobem neměla přenášet. „Vertikální přenos“ není povolen. Podle dlouhodobě uznávaných biologických „znalostí“ existuje mezi tělesnými (somatickými) buňkami a reprodukčními (zárodečnými) buňkami dělící stěna. Tuto definici stanovil koncem 19. století evoluční teoretik August Weismann. Weismannova bariéra je jedním ze základních aspektů moderní genetické revoluce. Během vývoje procházejí reprodukční buňky procesem zvaným meióza, při kterém se jejich genetický obsah přeskupuje a dělí na dvě poloviny. Nemělo by docházet k žádnému genetickému vstupu z tělesných buněk.

„Počkat! DNA se takhle přenášet nemá. Vertikální přenos není povolen.“

Jenže dnes už víme, že Weismannova bariéra byla prolomena.5 U mužů spermie aktivně absorbují somatické (tělesné) RNA během svého vývoje v mužském nadvarleti, tedy spirálovité trubici, která odvádí spermie z varlat. To znamená, že tělo produkuje RNA v reakci na faktory prostředí, což nás vrací zpět k lamarckovské hypotéze dědičnosti (např. „dědičnosti získaných vlastností“), dlouho zpochybňované teorii, k níž tíhnul i Charles Darwin.6 Nyní víme, že samice předávají svým mláďatům DNA. Ta se sice nemusí začlenit do genomu, ale rozhodně ovlivňuje vývoj embrya (tj. Lamarckova dědičnost je stále možná).

Lidská DNA smíchaná s myšími embryi

baby-womanJe jasné, že standardní biologická teorie je složitá. A tato nová studie o lidské reprodukci stojí nachází přímo uprostřed tohoto zmatku pojmů a myšlenek. Věci se však brzy ještě více zamotají a nastává obrovský problém, když zjistíte, co vědci udělali potom. Poté, co zdokumentovali typ (a množství) DNA nesené různými EV, smíchali lidskou DNA EV s myšími embryi (o morálních problémech viz rámeček níže).

Myší embrya vykazovala četné důkazy o absorpci lidských EV. Předně, bylo možné je vidět pod mikroskopem. AB byla dostatečně velká, takže bylo možné dokonce rozpoznat jejich „ko-lokalizaci“ s myším jádrem. Kromě toho se „značné množství DNA odvozené z AB nahromadilo ve velkých depozitech v diskrétních zónách embrya“. Trofoektoderm (vnější buněčná vrstva blastocytového stádia embrya neboli „raná kůže“) také vykazoval obrat ATP po absorpci. Jinými slovy, lidské mitochondrie neboli mtDNA v EV poháněly produkci energie v myších buňkách.

Co to znamená?

Jak věda stále více poznává lidskou reprodukci, dozvídáme se, že všechno je mnohem složitější, než se dosud předpokládalo. Dítě není ani náhoda, ani parazit. Vzniklo záměrným a krásným procesem, který zahrnoval počáteční přispění DNA i RNA od otce i matky.

Proces je pak ovlivněn pokračující komunikací mezi matkou a dítětem, která začíná několik dní předtím, než vůbec dojde k uhnízdění embrya. Matčino tělo ví o přítomnosti dítěte dlouho předtím, než matka začne pociťovat jakékoli ranní nevolností, známky otoků nebo vynechání menstruačního cyklu.

To vrhá nové světlo na známou pasáž v Žalmu 139:13–14:

„Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!“

mouse-dnaZde se znovu objevují morální otázky. Nicméně alespoň nebyla použita DNA od živých lidí. Místo toho izolovali DNA EV z buněčné linie Ishikawa. Tyto buňky tedy mohly být získány různými nemorálními způsoby, ale zde pocházely z adenokarcinomu endometria (rakovinný nádor, vytvořený ve žlázové tkáni uvnitř děložní sliznice) 39leté (anonymní) Japonky, která na tuto rakovinu mohla, ale nemusela zemřít. Buněčná linie je prodávána prostřednictvím společnosti Sigma Aldrich a je k dispozici od roku 2012.7 Vzhledem k tomu, že kladně reaguje na mnoho lidských hormonů, stala se důležitým nástrojem pro studium lidské endokrinologie.

Z hlediska ochrany zvířat autoři pečlivě popsali, jak byly samice myší utraceny před získáním hormonálně nucených embryí. Z transgenního hlediska (geneticky modifikované organismy) se musíme vyrovnat s faktem, že tito vědci přímo způsobili, že myší buňky absorbovaly lidskou DNA. Není to ovšem totéž jako vytvoření viru chiméra, protože lidská DNA se nedostala do myších jader a nesloučila se s myšími genomy. Myším buňkám také nebylo umožněno dorůst do plného vývinu (ve skutečnosti by takto nemohly dorůst ani v kultivační misce).

Odkazy a poznámky

  1. Grigg, R., Ernst Haeckel: Evangelist for evolution and apostle of deceit, Creation 18(2):33–36, 1996; creation.com/haeckel.
  2. van Niekerk, E., Countering revisionism—part 1: Ernst Haeckel, fraud is proven; J. Creation 25(3):89–95, 2011; creation.com/haeckel-fraud | part 2: Ernst Haeckel and his triple-woodcut print, J. Creation 27(1):78–84, 2013; creation.com/haeckel-woodcut.
  3. Bolumar, D. et al., Vertical transmission of maternal DNA through extracellular vesicles associates with altered embryo bioenergetics during the periconception period, eLife 12:RP88008, 2023.
  4. Bell, P., Apoptosis: cell ‘death’ reveals creation, J. Creation 16(1):90–102, 2002; creation.com/apoptosis.
  5. Carter, R., The barrier has been breached, creation.com/weismann, 9 Sep 2021.
  6. Carter, R., Darwin’s Lamarckism vindicated? creation.com/epigenetics-and-darwin, 1 Mar 2011.
  7. Datový soubor pro buněčnou linii Ishikawa: lincs.hms.harvard.edu/db/cells/50018/

 

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře