Ve válce s faktickou realitou se obětí stala evoluční bioložka
Z portálu Science & Culture přeložil Pavel Akrman – 11/2025.
Dr. Carole Hoovenová, významná evoluční bioložka, oceňovaná pedagožka a autorka, s akademickým vzděláním v biologické antropologii na Harvardské univerzitě:
„Poté, co jsem uvedla banální fakta o lidské biologii, jsem se ocitla v síti DEI, bez podpory k výkonu své práce, kterou jsem milovala. Jedinou cestou bylo odejít…“
Poznámka redakce: Zkratka DEI formálně označuje v USA iniciativu „Cancel Culture“, jinak zvanou DEI – „Diversity, equity, and inclusion“ („Diverzita, rovnost a inkluze), která se staví proti diskriminaci a usiluje o podporu rovného zacházení a plné účasti všech lidí, zejména skupin, které byly historicky nedostatečně zastoupeny nebo vystaveny diskriminaci na základě identity či postižení.
Carole Hoovenová, mj. autorka knihy T: Příběh testosteronu (2021), si žila svůj sen jako mainstreamová evoluční bioložka. Nejenže přednášela na Harvardu, ale před zahájením obhajoby doktorátu v roce 1999 strávila osm měsíců v Ugandě, kde zkoumala „pohlavní rozdíly v chování divokých šimpanzů“.
Základem jejího vysokoškolského oboru je přesvědčení, že všechno lidské lze redukovat až na pouhé zvířecí impulsy. A ona rozhodně nepatřila mezi ty, kteří by to jakkoli zpochybňovali.
Přesto se nemohla vyhnout střetu s tzv. „Cancel Culture“ – to je kulturní jev, v němž se lidé rozhodnou veřejně zdiskreditovat jednotlivce, protože se domnívají, že jednal nebo mluvil nepřijatelným způsobem. Používají k tomu obvykle sociální sítě a další hromadné akce, za účelem ostrakizace, bojkotu, vyloučení nebo propuštění dané osoby. V článku pro platformu Tablet Hoovenová shrnuje, co se jí v této aféře stalo:
„Svými názory na evoluční biologii jsem se nijak netajila: ani ve výuce, psaném projevu (zejména v mé knize T: The Story of Testosterone – T: Příběh testosteronu) či ve veřejném vystupování. Nicméně mé tvrzení v pořadu Fox & Friends v roce 2021 o tom, že existují pouze dvě pohlaví, evidentně překročilo mez trpělivosti mých kolegů. Krátce poté jsem se na akademické půdě i na svém oddělení cítila natolik nepříjemně, že jsem v té chvíli neviděla jinou možnost než opustit svou práci, kterou jsem milovala.“
Hoovenová nyní pracuje u kognitivního psychologa Stevena Pinkera jako neplacená asistentka.
Co se tedy stalo?
Brankové tyče se pohnuly. Ale Hoovenová ne.
Všechna přesvědčení její disciplíny, včetně těch základních – jakkoli jsou jinak chybná a omezující – závisí na přijetí základní fyzické reality (jsou jen dvě pohlaví).
Jenže akademie se v této otázce postavila proti realitě. Titulek v deníku Washington Post shrnuje jejich nový postoj: „Trump říká, že existují pouze dvě pohlaví. Avšak odborníci a věda tvrdí, že není jen binární pohlaví.“ Jakékoli spojování těchto dvou gamet s Donaldem Trumpem ve své podstatě ničí realitu binárního pohlaví u lidí.
Můžete se usmívat, pokud chcete. Ale i šéf Hoovenové, světoznámý Steven Pinker, byl propuštěn. Nová elita má jasno: ohnout se musí realita; oni ne.
K napsání článku v Tabletu přimělo Hoovenovou nečekaně pokroucené hodnocení jejího přístupu ve vědeckém deníku The Lancet od ženy, o níž si dosud myslela, že je s ní pracovně zadobře:
„Ačkoli se s profesorkou Richardsonovou v otázce podstaty pohlaví zásadně neshodujeme, přesto jsem ji jednou pozvala k přednesení hostující přednášky v mé třídě, a v průběhu let jsme spolu často srdečně hovořily. Proto mě její slova v prestižním lékařském časopise The Lancet překvapila. Nepřekvapilo mě, že Richardsonová zahrnula chválou novou knihu Sex Is a Spectrum (Pohlaví je spektrum) od princetonského antropologa Agustína Fuentese, ale zaskočil mě její útok na charakter a motivy zastánců názoru, že pohlaví je binární a že organismy jsou klasifikovány jako mužské nebo ženské v závislosti na jejich schopnosti produkovat spermie, respektive vajíčka.“
„Richardsonová si nejen myslí, že „gametická“ (dvojpohlavní) definice pohlaví je chybná, ale také trvá na tom, že její stoupenci mají zlé politické motivy.“
Jde jasně o politiku
Hoovenová by možná ale neměla být tak překvapena. Vlastní motivace Richardsonové zní jasně politicky. Mohla tedy přirozeně očekávat takové motivace i v chování všech ostatních.
Základní rysy nových postojů chápe Hoovenová vskutku velmi jasně:
„Odkud se berou tyto nové příběhy o pohlavích? Z míst jako je Harvard a vědeckých časopisů jako The Lancet – tj. z institucí, které se před veřejností tváří, že představují shodné stanovisko předních vědeckých autorit ve svých oborech. V případě povahy pohlaví a v dalších oblastech se však zdá, že tyto instituce ve snaze posílit svou autoritu stále více reprezentují nikoli konsenzus vědeckých expertů, ale názory politických aktivistů, aby se pak tyto názory mohly zpětně mapovat jako „vědecké.“
A důsledky jejich nové „vědy“?
Mezitím přináší Helen Lewisová článek v deníku The Atlantic o probíhajícím kolapsu hnutí za změnu pohlaví teenagerů, které je výslovně poháněno těmito „novými narativy“:
„Poté, co Anglie v roce 2020 omezila používání blokátorů puberty, požádala vláda psychologa Louise Applebyho o prošetření, zda v důsledku toho dramaticky vzrostla míra sebevražd u pacientů v místní genderové klinice pro mládež. Nic takového nezjistil: Ve skutečnosti nezjistil vůbec žádný nárůst sebevražd, a to navzdory senzačním tvrzením v médiích. „Způsob, jakým se o této otázce diskutovalo na sociálních sítích byl necitlivý, znepokojivý a nebezpečný, a je v rozporu s pokyny pro šetrné hlášení sebevražd,“ uvedl Appleby. „Jedním z rizik je to, že mladí lidé a jejich rodiny budou vyděšeni předpověďmi, že bez blokátorů puberty je sebevražda nevyhnutelná.“
„Když se diskutuje o státních zákazech, uslyšíte také liberály říkat, že konzervativní obavy z cesty technické změny pohlaví jsou přehnané – protože všechny děti před předepsáním blokátorů nebo hormonů absolvují rozsáhlé, personalizované vyšetření. Jenže ani toto není pravda. Ačkoli oficiální standardy péče doporučují důkladné vyšetření po dobu několika měsíců, mnoho amerických klinik uvádí, že blokátory předepíší už hned při první návštěvě.“1
Ovšem dezinformace šířené na nejvyšších úrovních jsou jen začátkem škodlivých důsledků.
Evoluční biologové sami přispěli ke svému pádu
Odmítnutí pravdy (fyzické reality) – v duchovním slova smyslu – byl špatný nápad. Pokud jsou lidé jen nějak více vyvinutá zvířata, pak je hledání pravdy pouhou strategií o přežití. A na této lži mohou někteří lidé – ve skutečnosti celé systémy – klidně prosperovat. Je však narušován medicínský pohled na určování pohlaví dětí, a přesně to dělá nová elita na Harvardu a časopis The Lancet.
Jejich současný systém se začíná hroutit. Nic jim však nebrání v budování nových. Jen musí i nadále pokračovat s vylučováním lidí, jako je dr. Hoovenová.
Je tu ale ještě jedna věc. Dost lidí si možná stále nemyslí, že lidská bytost je pouze nějaké vyspělejší zvíře, a vědí, že existuje něco jako reálná pravda. A protože existuje, pak je v této prohlubující se krizi zatím ještě příliš brzy na to, abychom vyhlásili vítěze.
Odkazy
- The Liberal Misinformation Bubble About Youth Gender Medicine, June 29, 2025