Kamenné nástroje tvrdé, evoluční data měkká

Tento příběh ilustruje křehkost a silnou závislost evolučního datování na předpokladech

Jerry Bergman, Ph.D.

Z Creation Evolution Headlines přeložil Pavel Akrman – 06/2026. Úvodní obrázek: Krystaly rostoucí uvnitř kosti nalezené v archeologickém nalezišti Lingjing; Tyto krystaly byly použity k datování lokality a nalezených nástrojů údajně na dobu ledovou před 146 000 lety. Zdroj: Zhanyang Li

Nejprve úryvek ze sekulárního časopisu:

Vědci v Číně objevili důkazy o tom, že starověcí lidé před 146 000 lety vyráběli překvapivě pokročilé kamenné nástroje, a to dokonce během drsné doby ledové. Nástroje, které vytvořil Homo juluensis, ukazují na pečlivé plánování a komplexní myšlení, nikoli jen prosté sekání kamene. Výzkumníci datovali naleziště pomocí drobných krystalků kalcitu uvnitř zvířecích kostí a zjistili, že nástroje jsou mnohem starší, než se očekávalo. Tento objev také zpochybňuje myšlenku, že lidská kreativita se rozvíjí pouze v úspěšné a prosperující době. (zvýraznění dodáno)
—ScienceDaily

Evoluční teorie se často odvolává na obrovské časové rozpětí, aby mohla vysvětlit vývoj sofistikovaného lidského chování. Nedávný objev (květen 2026) však ukazuje, že naši domnělí primitivní předkové byli behaviorálně mnohem vyspělejší, než se dříve evolucionisté domnívali. Jedna zpráva dokonce mluví o tom, že „dávní lidé vyráběli překvapivě pokročilé kamenné nástroje během drsné doby ledové“ asi před 146 000 lety.¹ Problém je ale v tom, že jde o celých 20 000 let dříve, než říkal předchozí předpoklad. Řešení? Jednoduché. Revidovat odhadované stáří vzniku pokročilých kamenných nástrojů o 15 % – tzn. z přibližně 126 000 let na zhruba 146 000 let.

Detaily studie

Zmíněná studie byla provedena Jü-čchaem Čaem, asistentem kurátora východoasijské archeologie ve Field Museum v Chicagu. Čao byl hlavním autorem článku zkoumajícího kamenné nástroje objevené v Ling-jing v severní Číně. Zpráva, publikovaná v časopise The Journal of Human Evolution uvádí, že nejstarší sofistikovaný systém dostředivého odlupování byl objeven ve východní Eurasii.

Jedním z hlavních problémů je datování těchto nástrojů. Dřívější odhady nástrojů z Ling-jing neměly být starší než asi 126 000 let. Krystalová analýza provedená Čaem a jeho týmem však dokázala posunout toto odhadované stáří nástrojů zhruba o 20 000 let zpět, tj. na přibližně 146 000 let.

Ovšem i toto „přehodnocené“ datování je problematické, neboť umisťuje tyto dávné výrobce kamenných nástrojů do mnohem nehostinnějšího prostředí, než říkal předchozí archeologický výzkum.² Mnozí archeologové se domnívali, že starověcí lidé ve východní Asii nedokázali vyvinout tak sofistikované technologie výroby kamenných nástrojů jako ty, které se nacházejí v Evropě nebo Africe – což je názor, který právě zpochybňují nově objevené artefakty z Ling-jingu.

Z kreacionistického hlediska je toto zjištění samozřejmě v souladu s tím, že všichni lidé pocházejí z našich prvních rodičů. Proto bychom jistě očekávali, že sofistikované technologie výroby kamenných nástrojů používané lidmi ve východní Asii se budou podobat těm, které používají lidé žijící v Evropě nebo Africe.

Vyspělost technologie nástrojů z Ling-jing

Některá kamenná jádra byla tvarována z obou stran. Jedna strana sloužila jako úderová plocha a druhá byla připravena k výrobě ostrých štěpků. Nástrojáři tvarovali jádra v několika fázích a zároveň zachovali úhly potřebné k vytvoření četných řezných hran.³ Tento proces demonstruje pečlivé plánování a uvažování, které sahá daleko za rámec pouhého sekání kamene.⁴

Obr. 1

Obrázek 1: Kamenná jádra nalezená v Ling-jingu v Číně, údajně stará 146 000 let, se používala k výrobě řezných nástrojů. Zdroj: Yuchao Zhao

Detaily a problémy revidovaného datování

Revidované datování bylo založeno na nálezu fosilního žebra kopytníka střední velikosti obsahujícího usazeniny kalcitu. Bylo odebráno osm vzorků kalcitu pro datování metodou uran-thorium (²³⁰Th).⁵ Tuto datovací techniku ​​však může ovlivnit několik faktorů.

Jedním z problémů je kontaminace detrity z neradiogenních nečistot, jako je bahno nebo eolický prach, které mohou uměle navýšit datované stáří. Tyto chyby mohou být značné, v některých případech s odchylkou až 100 000 let. Metoda také předpokládá, že vzorek zůstal po celou dobu „uzavřeným systémem“, což znamená, že od jeho vzniku nebyl přidán ani odebrán žádný uran ani thorium. Procesy, jako je vyplavování z podzemní vody nebo rekrystalizace, mohou tento předpoklad snadno porušit změnou izotopových poměrů, a tím anulovat výsledky.

Vysoce porézní nebo kontaminované vzorky je mimořádně obtížné přesně datovat, což se jeví být případem fosilního žebra L11. Nízké počáteční koncentrace uranu mohou navíc omezit akumulaci dceřiných izotopů, což ztěžuje stanovení přesných chronologií. V ideálním případě se korekce počátečních izotopů ²³⁰Th provádějí pomocí izochronních metod nebo stratigrafických omezení, ale tyto přístupy často vyžadují komplexní analýzy více vzorků, aby se dosáhlo spolehlivějších výsledků.⁶ V závěru studie byly ještě zmíněny i další potenciální problémové oblasti:

„Pozdní střední pleistocén (před cca 300–120 tisíci lety) předznamenal přechod z mladého paleolitu do středního paleolitu (MP) v západní Eurasii a Africe (raná až střední doba kamenná), a také významné milníky v evoluci člověka, včetně postupného přechodu od Homo erectus k pozdějším lidským formám. Nedávné fosilní, genetické a archeologické nálezy však odhalují složitější evoluční a behaviorální podmínky. Dále tato studie zpochybňuje tento ustálený příběh díky výzkumu kamenné technologie v Ling-jing (před cca 146–90 tisíci lety) v severní Číně, což je klíčové místo pro pochopení evoluce člověka ve východní Asii.“⁷

Problematické je také tvrzení, že severní Čína představuje „zásadní místo pro pochopení lidské evoluce ve východní Asii“. Ze sekulárního pohledu to ukazuje, že evoluční vývoj člověka mohl probíhat v různých regionech světa odlišně. Názor, že lidská evoluce probíhala v různých částech světa různým tempem, je často spojován s takzvanou teorií multiregionální evoluce.

Kritici poznamenali, že některé dřívější formy multiregionálních úvah byly spojeny s polygenními a rasově definovanými interpretacemi lidského původu, které považovaly lidské skupiny za vyvíjející se na oddělených a odlišných cestách. Naproti tomu moderní vědecký konsenzus zastává názor, že všichni lidé sdílejí společný původ a patří do jedné lidské rodiny. Tento názor se často označuje jako monogeneze nebo společný původ.

Monogeneze předpokládá, že všechny lidské populace pocházejí z jediné rodové populace, na rozdíl od polygenismu, podle něhož různé rasy vznikly odděleně. Historicky tento postoj někteří využívali k podpoře rasismu, tedy že určité skupiny lidí – zejména ti s bílou pletí – jsou vyvinutější než jiné skupiny, například lidé s černou pletí. Moderní genetika však silně podporuje názor monogeneze.

Jedním z důležitých důkazů pro monogenezi je genetická variabilita v rámci lidských etnik, která je často větší než variabilita u celé populace. Jinými slovy, ačkoli fyzické rozdíly mezi etnickými skupinami jistě existují, lidé jsou si celkově geneticky velmi podobní. Toto zjištění silně podporuje jednotu lidského druhu.

Shrnutí

Zde jsem se dotkl pouze několika potenciálních nesrovnalostí spojených s posunutím výskytu sofistikovaného chování při výrobě nástrojů dávnými lidmi o dalších 20 000 let zpět. Tyto problémy nám ukazují, jak vratké a jen na předpokladech závislé mohou být mnohé závěry evolučního datování.

Poznámka red.: 20 000 let je více než dvojnásobek celé zaznamenané historie, během níž se lidé posunuli od hliněných chatrčí k mrakodrapům, od pěšího cestování k cestování vesmírem a od vorů k plovoucím letadlovým základnám. Přijetí evolučního datování těchto kamenných nástrojů vyžaduje víru, že jejich lidští tvůrci, s těly a mozky rovnými těm našim, nikdy nevynalezli za celou tu dobu lepší nástroje.

Odkazy

1. Field Museum, “Ice age humans in China crafted surprisingly advanced stone tools 146,000 years ago,” ScienceDaily, www.sciencedaily.com/releases/2026/05/260508003113.htm, 9 May 2026.
2. Scott, Anastasi,  “146,000-year-old butchering tools reveal creativity may have helped ancient humans adapt to the Ice Age,” Discover Magazine, https://www.discovermagazine.com/146-000-year-old-butchering-tools-reveal-creativity-may-have-helped-ancient-humans-survive-the-ice-age-49071, 2026.
3. Scott, 2026.
4. Field Museum, 2026.
5. Kamrani, Kambiz, “The crystals in the bone changed everything at Lingjing,” https://www.anthropology.net/p/the-crystals-in-the-bone-changed, 2026.
6. Garnett, E., et al., “230Th/234U dating of Holocene tufas: Possibilities and problems,” Quaternary Science Reviews 23(7-8):947-958.
7. Zhao, Yu-chao, et al., “Earliest centripetal flaking system in eastern Eurasia reveals human behavioral complexity in late Middle Pleistocene China,” Journal of Human Evolution, in press, corrected proof, article 103841, published online 7 May 2026.