Je Turínské plátno autentické? (3)

Zkoumáme biblické, anatomické a chemické důkazy – díl III.

Matthew Cserhati a Rob Carter

Z Creation.com přeložil Pavel Akrman – 05/2026. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

(Víz také Díl I., a Díl II.)

Kde bylo plátno do středověku

Místo uložení plátna (jeho „původ“) nebylo známo před jeho veřejným vystavením roku 1355 v Lirey ve Francii. Podle některých badatelů bylo plátno ukradeno z Konstantinopole, pravděpodobně během čtvrté křížové výpravy (1203–1204). Předmět, o kterém se říkalo, že jde o Kristovo roucho, byl v Konstantinopoli známý jako Mandylion, ještě před čtvrtou křížovou výpravou, kdy křižáci přenesli mnoho relikvií z Východu na Západ.

Avšak zda Mandylion je totéž, co dnešní plátno, není vůbec jasné. Jednak mezi čtvrtou křížovou výpravou a objevením Plátna v Lirey je více než 150 let, ale Mandylion byl údajně také vystaven ve Francii u dvora krále Ludvíka IX. v Paříži, dokud nezmizel během Francouzské revoluce (1789–1799).¹²

Během svého umístění v Konstantinopoli byl Mandylion údajně vystavován čestným hostům na dvoře východního císaře. Byl uložen v nádobě tak, že byla viditelná pouze horní čtvrtina (ukazující Ježíšovu tvář), přeložený přes sebe a zavěšený na dřevěném trámu. Proto byl také známý jako tetradiplon, řecky „na čtyřikrát složený“.

Od roku 550 do roku 944 se Mandylion údajně nacházel v Edesse (dnes Şanlıurfa, zkráceně Urfa),¹³ tehdejší součásti Byzantské říše, nyní na území moderního Turecka. Takže za předpokladu, že látkový obraz z Edessy je totožný s Mandylionem i Turínským plátnem, znamená to, že po celou třetinu jeho existence (roky 33 až 550, a 944 až 1355 po Kristu) je místo pobytu plátna zcela neznámé. Jediný historický doklad o plátně/Mandylionu/látkovém obrazu z Edessy (ať už domnělý nebo skutečný) pochází z údajné výměny dopisů mezi králem Agbarem V. z Edessy (který tam měl vládnout v letech 13–50 po Kristu) a samotným Ježíšem Kristem. Nicméně historici a dokonce i některé římskokatolické autority pravost těchto dopisů odmítají.¹⁴

Dnešní plátno je nepochybně stejné jako to, které bylo poprvé spatřeno ve Francii v roce 1355. Je možné, že je stejné jako Mandylion z Konstantinopole (ačkoli radiokarbonová data tomu odporují, viz níže). Ale je nepravděpodobné, že by se jednalo o látkový obraz z Edessy. Toto je maximum, co o tom lze dohledat. Nicméně pravost plátna bychom museli odmítnout již vzhledem k výše uvedeným biblickým důkazům, i kdyby se dalo vysledovat až do roku 33 po Kristu v Jeruzalémě. K tomuto datu se však nemůžeme přiblížit ani časově, ani geograficky, takže vše, co můžeme říci je to, že plátno je sice starověké, ale není to Ježíšův pohřební rubáš.

Prayův kodex

Obr.6

Obrázek 6: Vyobrazení Kristova pohřbení z rukopisu Codex Pray. Čtyři drobné otvory ve tvaru písmene „L“, o kterých někteří tvrdí, že jsou podobné otvorům na plátně, jsou vidět dole, pod zdviženou paží osoby držící baňku. Značky podobné otvorům v rukopise tvoří podobný vzor jako otvory na plátně, ale jsou pootočeny o 90 stupňů. Další ozdobné vzory podobné otvorům jsou na spodní straně mezi červenými kříži a na křídle a opasku anděla.

Prayův kodex je sbírka středověkých dokumentů psaných v maďarštině někdy na konci dvanáctého až začátku třináctého století. Byl pojmenován po Györgyovi Prayovi, který jej objevil v roce 1770. Podle některých zastánců plátna existuje mezi Prayovým kodexem a samotným plátnem zajímavá spojitost, která nám podle nich naznačuje, že mohlo dojít k určitému vzájemnému prolínání myšlenek. Během dvanáctého až třináctého století mělo Uherské království silné vztahy s Byzantskou říší za krále Bély III. (1148–1196 po Kristu), který jako mladý muž strávil osm let na císařském dvoře v Konstantinopoli. Béla III. předcházel čtvrté křížové výpravě. Pokud jsou Mandylion a plátno jedno a totéž, mohla být v této době vytvořena kresba Mandylionu pro pozdější použití v Prayově rukopise, který pochází z tohoto období. Přinejmenším přítomnost Mandylionu mohla ovlivnit pohřební scénu v Prayově kodexu, nebo alespoň v to někteří zastánci plátna doufají.

Jeden z dokumentů v Prayově kodexu obsahuje vyobrazení Kristova pohřbení (obrázek 6). Na zadní straně plátna (část, která zobrazuje mužova záda, nikoli známější přední obrázek) jsou vedle mužových stehen viditelné dvě sady čtyř „dírek“. Tvoří vzor podobný tahu koněm v šachu (viz červené kruhy na obrázku 7). Někteří lidé tvrdí, že tento vzor dírek je zobrazen i na scéně pohřbení v Prayově rukopise.

Obr. 7

Obrázek 7: Detail dírek obrázku, které vytvářejí vzor tahu koněm (v šachové hře) na zadní straně plátna, podél linie ohybu – a jak uvidíme, podél jednoho okraje, který byl spálen během požáru.

S tím je však spojeno několik problémů – v neposlední řadě to, že otvory jsou otočeny o 90 stupňů vzhledem ke vzoru na plátně. To by mohlo naznačovat, že tyto otvory jsou pouze ozdoby a neexistuje mezi nimi žádná skutečná spojitost. Podobné otvory lze vidět také na spodní látce a na křídle anděla a jeho opasku. Pokud jsou otvory neopravené stopy po spálení z požáru v roce 1532, nemohla být na nich založena scéna pohřbu v Prayově kodexu. Skutečnost, že otvory sledují opálenou linii ohybu, je zřejmá.

Alternativně je Lierovo plátno ručně kreslenou kopií plátna datovaného přibližně do roku 1516. I na něm jsou vidět otvory, ale chybí na něm mnohé menší otvory spojené se vzorem ohybu, které těmto otvorům odpovídají. Je tedy možné, že otvory byly v plátně před požárem. V tomto případě mohly být způsobeny opotřebením nebo poškozením hmyzem podél přeloženého okraje.

Plátno a Prayův kodex pocházejí přibližně ze stejné doby, ačkoli maximální stáří plátna (před 860 lety, tj. přibližně v roce 1128 po Kristu, viz tabulka 1) by předcházelo Prayovu kodexu. Ve skutečnosti ale nevíme, které z nich vzniklo dříve ani jaké myšlenky kolovaly ohledně ostatních artefaktů, které jsou pro nás nyní ztraceny.

Tabulka 1. Měření stáří C-14 (v letech před současností) z Turínského plátna.¹⁵ Výsledky pro vzorky z Arizony jsou průměry ze dvou měření, odebraných během čtyř různých dnů (viz níže).

Datování plátna

Jedním z nejběžnějších způsobů datování vzorku organického materiálu je radiokarbonové datování. To sice může být obecně kontroverzní, ale u materiálu zejména v tomto časovém rozpětí může být radiokarbonové datování docela přesné.

21. dubna 1988 byly z plátna odebrány čtyři vzorky (obrázek 8) k analýze. Každý vzorek o velikosti 10×70 mm vážil přibližně 50 mg.² Je důležité poznamenat, že vzorky byly odebrány z hlavní části plátna, mimo záplaty, ale ne nutně daleko od zuhelnatělých oblastí nebo viditelných skvrn od vody.

Obr. 8

Obrázek 8: Fragmenty Turínského plátna, které byly odeslány do tří radiokarbonových laboratoří.

Tato oblast se mohla nacházet uvnitř složeného obrazu, když bylo plátno vystaveno (obrázky 9 a 10). Byla by umístěna na nejvyšším okraji, nad a vlevo od čelní plochy. I kdyby byl samotný okraj odkrytý, byl by také chráněn několika vrstvami látky. S touto oblastí se tedy mohlo manipulovat méně často než s některými jinými částmi, čímž se minimalizovala možnost kontaminace dnešním uhlíkem.

Čtyři vzorky byly odeslány k testování do tří nezávislých laboratoří pro hmotnostní spektrometrii s urychlovačem (AMS) v Tucsonu (Arizona), Oxfordu (Anglie) a Curychu (Švýcarsko). Zahrnuty byly také tři další srovnávací vzorky: 1) kus lnu z núbijské hrobky z jedenáctého až dvanáctého století, 2) lněná látka z mumie Kleopatry z Théb z počátku druhého století a 3) nitě vyjmuté z kápě (druh pláště) svatého Ludvíka z Anjou z baziliky Saint-Maximin ve Francii, z přelomu třináctého století. Tabulka 1 shrnuje výsledné stáří, jak je uvádí časopis Nature. Po použití přísných kalibračních metod se radiokarbonové datování plátna pohybovalo v rozmezí let 1260–1390 po Kristu. Důležité je, že data srovnávacích vzorků odpovídala jejich očekávanému časovému rámci.¹⁵

Námitky proti radiokarbonovému datování

Skutečnost, že tři laboratoře nezávisle na sobě datovaly Turínské plátno do středověku a nikoli do prvního století (tj. blíže k datu lněné látky z mumie Kleopatry), je silným důkazem toho, že Turínské plátno je až středověkou relikvií. Zastánci stáří plátna do prvního století velmi dobře vědí, že datování plátna do 13.–14. století je pro ně velkou překážkou. Proto přišli s několika argumenty, které má zpochybnit radiokarbonová data.

Antonacci nám na str. 310–314 knihy Test the Shroud uvádí, že radiokarbonová data z arizonské laboratoře jsou ve skutečnosti průměrné hodnoty. Arizonská laboratoř provedla osm měření (dvě denně, po čtyři určené dny od května do června 1988). Tyto hodnoty jsou uvedeny v tabulce 2.

Nejnižší stáří měřené třemi radiokarbonovými laboratořemi bylo 540 let, které shodou okolností pochází z arizonské laboratoře. Nejvyšší stáří je 795 let, a pochází z oxfordské laboratoře. To by znamenalo rozdíl stáří 255 let. Tento velký rozdíl mezi vzorky plátna, které jsou od sebe vzdáleny jen několik centimetrů, může naznačovat určité pochybnosti o radiokarbonových datech. A právě proto arizonská laboratoř zprůměrovala své hodnoty stáří. Ale i s rozmezím 225 let to řadí plátno přesně do pozdního středověku (1203–1458 po Kristu). Pamatujme, že takováto rozmezí při měření jsou zcela běžná i pro objekty se známým stářím.

Tabulka 2. Neprůměrovaná měření stáří Turínského plátna pomocí C-14 (roky před současností) provedená radiokarbonovou laboratoří v Arizoně (Test the Shroud, str. 311).

Zastánci pravosti plátna také tvrdí, že plátno bylo kontaminováno velkým množstvím vnějšího ¹⁴C, a proto vypadalo mnohem mladší, než ve skutečnosti je. Vnější kontaminace mohla pocházet mimo jiné z olejů, z lidské kůže a sazí ze svíček. Riani a kol.¹⁶ analyzovali data naměřená třemi radiokarbonovými laboratořemi a dospěli k závěru, že původní odběr vzorků byl založen na špatném experimentálním návrhu. Na základě 12 vzorků měřených třemi radiokarbonovými laboratořemi zjistili, že stáří radiokarbonu klesá s tím, jak se vzdaluje od hlavní části plátna.

Jinými slovy, vzorky odebrané blíže k části Plátna, kde leželo tělo, byly datovány jako starší (méně zbytkových vzorků ¹⁴C, méně novodobé kontaminace). Vzorky odebrané dále od střední části plátna byly datovány jako mladší (více zbytků ¹⁴C, více kontaminace). Vzorek nejdále od hlavní části plátna (měřeno Oxfordskou laboratoří) zasadil materiál do doby 750 let před současností. To je sice o něco mladší než některá jiná měření, ale ani to nejstarší měření se neblíží k roku 33 po Kristu!

Podle Dr. Harryho Govea, profesora fyziky na Univerzitě v Rochesteru, který vyvinul technologii AMS a byl svědkem datování plátna v arizonské laboratoři by mělo platit, že pokud plátno skutečně pocházelo z prvního století a výsledky zkreslila kontaminace, což vedlo k mladšímu věku plátna, pak by testované vzorky plátna musely obsahovat až jednu třetinu kontaminace, což zjevně tak není (Relic, str. 291–292).

I když radiokarbonové datování nemusí být úplně přesné, je plně v souladu se současným stavem. Když „uhlíkově datujeme“ objekty se známým historickým stářím, často se můžeme dostat k toleranci v řádu desítek let, v nejhorším případě až stovek let. Výsledky datování plátna uhlíkem ¹⁴C vykazují to, co bychom od takového objektu očekávali v tom stavu, v jakém je, a v časovém období, ve kterém se poprvé objevil.

Obr. 9

Obrázek 9: Možné vzory skládání plátna při vystavení nebo uskladnění. Pokud se věnujeme opakujícím se vzorům na látce, je možné rekonstruovat způsob, jakým bylo plátno složeno, když bylo v roce 1532 poškozeno požárem. Víme, že plátno bylo nejprve dvakrát podélně přeloženo napůl (1 a 2). Spodní třetina (3) a poté boky (4) byly přeloženy zpět. Vznikla tak téměř čtvercová část, která obsahovala pouze obraz obličeje. Poté byly vytvořeny další dva přehyby, jeden svislý (5) a jeden vodorovný (6). Umístěním červené tečky do jediné viditelné stopy po spálení, modré tečky na jedinou viditelnou skvrnu od vody a obdélníku kolem jediného viditelného opáleného okraje lze vysvětlit všechny relevantní vzory. Důležité je, že vzor „tahu koněm“ (v šachové hře do písmene „L“), o kterém někteří tvrdí, že spojuje plátno s Prayovým kodexem, se nachází podél opáleného okraje přeloženého plátna. Chcete-li vidět, jak to ovlivňuje plátno, viz obrázek 10.

Neutronové záření?

Jaký druh procesu nebo události by byl schopen vytvořit přebytek uhlíku ¹⁴C? Antonacci ve své knize Test the Shroud tvrdí, že když Ježíš vstal z mrtvých, jeho tělo muselo vyzařovat neutrony do látky plátna, čímž přeměnilo uhlík ¹²C do radioaktivního ¹⁴C. Ačkoli je to pouze nepodložený předpoklad, tvoří jeden z hlavních pilířů údajného důkazu o stáří plátna. Ještě horší je to, že v zemské atmosféře se uhlík ¹⁴C vytvoří v případě, kdy neutron (součást kosmického záření) narazí do atomu dusíku ¹⁴N. Ale protože ¹⁴C je nestabilní prvek, po rozpadu se opět změní na ¹⁴N. Takže radioaktivní uhlík ¹⁴C nevzniká z ¹²C.

Zastánci staršího plátna se také zasazují o testování na přítomnost radioaktivního chloru ³⁶Cl (který pochází z červených krvinek) a radioaktivního vápníku ⁴¹Ca (který se běžně vyskytuje v buňkách). Poločasy rozpadu u ³⁶Cl a ⁴¹Ca jsou 301 000 let a 102 000 let. Stáří plátna je tedy ve srovnání s těmito mnohem delšími časovými úseky zcela zanedbatelné.

Teoreticky by tímto údajným neutronovým zářením (při zmrtvýchvstání Ježíše) měl vzniknout na plátně i ³⁶Cl a ⁴¹Ca, přičemž by neměl čas se významně rozpadnout. Ale naopak, pokud je plátno až ze středověku, a nebylo vystaveno neutronovému bombardování, mělo by obsahovat poměrně dost uhlíku ¹⁴C a žádný chlor ³⁶Cl ani vápník ⁴¹Ca (protože bez neutronového záření by tyto atomy nevznikly).

Jako by to nestačilo, Antonacciho teorie předpokládá zmizení Ježíšova těla během zmrtvýchvstání, a spojuje Jeho následný návrat se 130 krevními stopami na plátně. Podle jeho teorie vytvořilo zmizení Ježíšova těla vakuum, které „vcuclo“ přední a zadní část plátna do prostoru naplněného neutrony, které pak měly zakódovat Ježíšovy fyzické vlastnosti do struktury plátna. Nicméně De Wesselow nesouhlasí a myslí si, že tělo bylo oživeno, nikoli že zmizelo.¹ Také i jiní badatelé, podporující starší plátno, jsou k Antonacciho radiační hypotéze velmi skeptičtí.¹⁷

Jak vůbec může někdo tvrdit, že neutronové záření způsobilo po zmrtvýchvstání Ježíše otisk Jeho fyzických vlastností na plátně? Vždyť samotné vzkříšení je nadpřirozená událost, a tudíž přesahuje veškeré naše vědecké zkoumání. A pokud Ježíšovo tělo emitovalo záření, tak proč zrovna neutrony, a ne nějaké jiné částice? Matouš 17:2 říká, že Ježíšova tvář se při proměnění „zaskvěla jako slunce“ a jeho oděv byl učiněn bílým jako světlo“.

V 9. kap. Skutků apoštolských Pavel popisuje, že viděl Ježíše po záblesku světla. Pokud by Ježíš vyzařoval nějaké částice, byly by to spíše světelné částice než neutrony, které jsou pro lidské oko dodnes neviditelné. Ještě horší je to, že Petr, Jakub a Jan by byli výronem neutronového záření okamžitě zabiti, protože stáli blízko Ježíše a sledovali Jeho proměnění.

Rozpad ligninu

Obr. 10

Obrázek 10: Začneme-li s přeloženým plátnem, a věnujeme pozornost umístění stopy po spálení (červená tečka), stopy po vodě (modrá tečka) a opáleného okraje (obdélník), můžeme vysvětlit několik vzorů na plátně po jeho rozložení. Například dvanáct menších otvorů (na koncích a uprostřed) a osm větších otvorů vzniklo jedním spálením. Malé otvory jsou po přeložení naskládány hned na sebe. Větší otvory byly na tomto obrázku naskládány pod menšími otvory, ale nevíme, která strana byla „nahoře“, když na plátno kapalo roztavené stříbro, které údajně způsobilo stopy po spálení. Část, odejmutá pro datování uhlíkem, je v levém dolním rohu.

De Wesselow uvádí další způsob datování Plátna (The Sign, str. 111–112). Tato metoda je odvozena od obsahu ligninu a vanilinu ve vláknech plátna. Vanilin je jedním z produktů rozpadu ligninu, a oba prvky jsou molekulárními složkami buněčných stěn rostlin, použitých k výrobě plátna. Po jeho vytvoření se vanilin z vláknitého materiálu pomalu ztrácí, přičemž po 1 319 letech a při teplotě 25 °C zmizí 95 % vanilinu.

De Wesselow tedy dochází k závěru, že jelikož vanilin nebyl na Plátně detekován, nelze jej datovat do období po roce 700 po Kristu. I když se zdá, že tyto důkazy hovoří proti mladšímu plátnu až ze 13. až 14. století, přesto rozhodně nedokazují, že plátno pochází z prvního století.

Nicméně i sám de Wesselow připouští, že měření rozkladu ligninu je relativně nepřesná metoda datování. Například vzorek ligninu při teplotě 20 °C ztrácí 95 % svého obsahu vanilinu až po 3 095 letech. Takže kolísání teploty o pouhých 5 °C má za následek rozdíl stáří 1 776 let.

Také víme, že plátno utrpělo poškození požárem, který mohl způsobit vypaření vanilinu, což znamená, že plátno nakonec může být klidně středověké. Také se divíme, proč neexistují žádné důkazy o průběžném rozpadu ligninu. Vždyť přece plátno bylo po staletí uloženo v běžných podmínkách, kde čelilo vlhkosti, výkyvům teplot a požárům. Kde je tedy potom vanilin?

Další navrhované aspekty

Existuje ještě několik dalších argumentů, které ale v této recenzi nebudou blíže rozvedeny. Jeden se zabývá tkaním látky ve tvaru rybí kosti. Tento vzor zahrnuje vodorovnou nit procházející pod třemi svislými nitěmi, a poté přes další svislou nit.

Další argument se zabývá přítomností vápencových částic na plátně, což může blíže určit místo pohřbu.

Mezi další aspekty patří předchozí výsledek radiokarbonové analýzy z roku 1982 a dopis biskupa d’Arcise z Troyes ve Francii, který byl napsán v roce 1389 papeži Klementovi VII. V něm se tvrdí, že plátno je padělek.

Postačí tedy jen říci, že kolem Turínského plátna existuje celá řada rozporů, a to i mezi konzervativními věřícími v Bibli.

Jde o středověkou relikvii?

Turínské plátno není jedinou potenciálně falešnou relikvií ze středověku. Víme o mnoha dalších, včetně:¹⁸

• Krev svatého Januária ve skleněné ampuli v Neapoli v Itálii
• Obraz Marie, namalovaný svatým Lukášem v augustiniánském kostele v Bologni
• Kus Mojžíšova mosazného hada (Numeri 21:5–9; 2. Královská 18:4) v kostele sv. Ambrože v Miláně
• Stůl, u kterého Ježíš jedl Poslední večeři v kostele sv. Jana v Lateránu v Římě
• Svaté schody, po kterých Ježíš vystoupil k soudu před Pilátem
• Voda z vězení, kde byli drženi apoštolové Petr a Pavel
• Dům, ve kterém se narodila Marie (tzv. Santa Casa); převezen z Nazareta do Loretta
• Části závoje Marie
• „Svatá miska“, ve které se připravovalo jídlo pro ještě malého Ježíše

Vzhledem k tomu, že ve středověku byly falešné relikvie tak běžné, je nutné to vzít v úvahu i při rozhodování o pravosti Turínského plátna. Středověk není v historii období, kdy bychom se mohli spolehnout na skutečné historické artefakty se solidním původem a popisem právní chronologie. Žel, jde spíše o dobu, kdy mnoho (i vlivných) lidí lhalo o historických událostech a předmětech z různých důvodů, včetně zvýšené prestiže a finančního zisku.

Jak mohlo být plátno vyrobeno?

Vzhledem k existenci řady padělaných relikvií je docela možné, že i Turínské plátno je padělek.

Zastánci Turínského plátna se ale mohou ptát: „Pokud je Turínské plátno padělek, jak tedy bylo vyrobeno?“ To je dobrá otázka, a bylo navrženo hned několik možností – ty ale nejsou předmětem tohoto článku. Některé z nich jsou zajímavé, a některé jsou spíše spekulativní. Připomeňme si pravidlo, že vědecká metoda se používá k vyvrácení teorií, nikoli k jejich dokazování. V tomto bodě ale můžeme s jistotou říci, čím Turínské plátno není: Není biblickým pohřebním rouchem Ježíše Krista.

Obr. 11

Obrázek 11: Negativní a pozitivní Volckringerovy otisky (také křišťálové otisky) rostliny na papíře.

Avšak možné řešení této ožehavé otázky navrhuje sám de Wesselow. V roce 1942 francouzský lékárník Jean Volckringer upozornil na slabé otisky rostlin na papíře, na který byly rostliny přitlačeny (obrázek 11). Obrázky 38 a 39 v de Wesselowově knize zobrazují otisky části lidské ruky, podbřišku a také rostliny – vše vytvořené přírodní cestou. Obrázek lidské ruky a podbřišku vznikl reakcí abnormálního chemického složení moči pacienta v hospici Jospice International v Liverpoolu v Anglii s lůžkovou matrací a vznikl tak částečný obrys jeho těla.

De Wesselow naznačuje, že otisk je výsledkem tzv. Maillardovy reakce, která probíhá mezi sacharidy (molekulami cukru) a aminy (jako jsou aminokyseliny, stavební kameny proteinů). Maillardovy reakce mohou probíhat rychle při nízkých teplotách. K těmto reakcím dochází v chemii potravin, například při zhnědnutí kůrky chleba a v látkách obalujících egyptské mumie.

Amoniak a aminy, jako je putrescin a kadaverin, mohly z rozkládajícího se těla reagovat se lněnou látkou plátna a vytvořit tak obrys těla. To však odporuje biblickému popisu ve Skutcích 2:27, že by to mohl být Ježíš, Syn Boží, kdo byl zabalen do plátna:

„Neboť nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu.“ (zvýraznění přidáno)

Také nepodceňujme vynalézavost lidí ze středověku a renesance. Například Leonardo da Vinci nebyl jen umělec, ale také vědec a inženýr. Prováděl detailní studie lidského těla a také vymyslel předmoderní létající stroje.¹⁹ Nelze vyloučit, že středověký umělec s trochou vynalézavosti ve spojení se základním pochopením přírodních procesů mohl vytvořit něco jako Turínské plátno. Existuje mnoho možných způsobů, jak mohl být otisk vytvořen, včetně mnoha dalších, které tu nejsou zmíněny. Faktem je, že sice neznáme konkrétní způsob vzniku otisku, ale ani vysvětlení, že otisk vznikl v Ježíšově hrobě, se nejeví jako platné.

Závěry

Zastánci plátna nemusím mít obavy, pokud plátno není autentické. Dokonce i sám turínský arcibiskup Antonio Ballestrero přijal radiokarbonová data, když byla v roce 1988 oznámena.²⁰ V každém případě toto nemá na křesťanskou víru žádný vliv a zůstává tak stoprocentně nedotčená. Po zvážení všech příslušných informací musíme dojít k závěru, že Turínské plátno s největší pravděpodobností není pohřebním rouchem Ježíše Krista. Nemáme žádný dobrý důvod ho považovat za autentické. Zde je shrnutí důkazů:

• Ježíš byl zabalen do několika pohřebních pláten, nejen do jednoho.
• Používala se samostatná rouška hlavy, kterou si Pán sundal po svém zmrtvýchvstání.
• Lazar byl pohřben podobným způsobem jako Ježíš, se lněnými pruhy pláten na těle a samostatnou látkou na hlavě.
• Muži na plátně visí vlasy dolů a jeho vousy jsou také neporušené, což je v rozporu s Písmem.
• Na plátně není ani stopy po tak velkém množství lepkavé směsi vonných látek, s níž byl Ježíš podle známých informací pohřben.
• Výška muže na plátně neodpovídá výšce židovského muže z prvního století. Paže se jeví být zkreslené a neproporcionální. A argument, že hlava je nakloněna dopředu, je těžko uvěřitelný.
• Je sice možné diskutovat o datování plátna uhlíkem ¹⁴C, nicméně stále neexistuje žádný pozitivní důkaz o tom, že plátno pochází z prvního století. Palynologie (zkoumání tvaru a stavby pylů) nepomohla nic objasnit.
• Historické záznamy jsou neúplné. Mezi ukřižováním a prvním dokladem o obrazu z Edessy je i v tom nejlepším případě 500letá mezera.

To zakládá nutnost uplatnění principu autority Písma (viz Skutky 17:10–11, 1. Korintským 4:6, 2. Timoteovi 3:16–17). Ačkoli muž na plátně vykazuje několik charakteristik muže, který byl bit a zbičován (podobně jako bylo zacházeno s Ježíšem během jeho soudu a popravy), stále platí, že pokud existují jakékoli další důkazy, které jsou v rozporu s Biblí, musí být toto tvrzení zamítnuto.

Na závěr musíme mít stále na paměti Římanům 10:17:

„Víra tedy pochází ze slyšení, a slyšení skrze slovo Kristovo.“

A současně nesmíme zapomínat na slova ve 2. Korintským 5:7:

„Neboť žijeme vírou, a ne viděním.“

Antonacci říká: „…pokud tyto důkazy potvrzují, že mučení, ukřižování, smrt, pohřeb a zmrtvýchvstání Ježíše Krista byly skutečnými událostmi v historii, pak jsou jejich důsledky ohromující“ (Test the Shroud , str. 329).

Pokud ale plátno není autentické, i tak nic neztrácíme. A co hůř, pokud je plátno falešné a my se ho držíme, riskujeme ztrátu veškeré důvěryhodnosti. Není třeba hledat hmotné důkazy o Kristově zmrtvýchvstání. Apoštolové to rozhodně nedělali, a pokud chtěl některý z novozákonních pisatelů něco doložit, vždy se odvolával na svědectví očitých svědků. Tato svědectví jsou shromážděna a zaznamenána v posledních 27 knihách Bible. Podívejme se na Pavlova slova v 1. Korintským 15:3–8:

„Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije), poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.“

To však neznamená, že neexistují žádné důkazy pro biblická tvrzení. Znamená to však, že pro Ježíšovo vzkříšení nepotřebujeme fyzické důkazy. Toto je historicky ústředním bodem pro vykoupení, a bylo univerzálně dosvědčeno každým novozákonním pisatelem. A svědectví očitých svědků by jistě mělo stačit. Připomeňme si, co Ježíš řekl Tomášovi v Janovi 20:29:

„Ježíš mu řekl: Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl? Blahoslavení jsou ti, kdo neviděli a přesto uvěřili.“ (zvýraznění přidáno)

Viz také Díl I., a Díl II.)

Odkazy a poznámky

1. Antonacci, M., Test the Shroud at the Atomic and Molecular Levels, LE Press, LLC, Chesterfield, 2015.
2. De Wesselow, T., The Sign: The Shroud of Turin and the Secret of the Resurrection, Penguin Group (USA) Inc., New York, 2012.
3. Bennett, J. Sacred Blood, Sacred Image, The Sudarium of Oviedo, Libri de Hispania, Publications about Spain, Littleton, CO, 2001
4. Gove, H. E., Relic, Icon or Hoax? Carbon Dating the Turin Shroud, Institute of Physics Publishing, Techno House, Bristol, United Kingdom, 1996
5. Wilcox, R. K., The Truth about the Shroud of Turin, Regnery Publishing, Washington DC, 2010
6. Catechism of the Catholic Church (para 82), 2nd ed. Vatican: Libreria Editrice Vaticana, 1997
7. jewishencyclopedia.com/articles/13993-stature
8. Santachiara Benerecetti, A.S. et al. The common, Near-Eastern origin of Ashkenazi and Sephardi Jews supported by Y-chromosome similarity, Annals of Human Genetics 57(1):55–64, 1993.
9. Borrini, M. and Garlaschelli, L., A BPA approach to the Shroud of Turin, Journal of Forensic Sci ence 64(1):137–143, 2019.
10. Oommen, T.V., Shroud coins dating by image extraction. Shroud Science Group International Conference, Aug 14–17, 2008; ohioshroudconference.com/papers/p20.pdf.
11. Jordan, T.R. et al. Seeing inscriptions on the Shroud of Turin: The role of psychological influences in the perception of writing, PLoS One 10(10):e0136860, 2015 | doi: 10.1371/journal.pone.0136860.
12. Runciman, S., Some remarks on the Image of Edessa, The Cambridge Historical Journal 3(3):238–252, 1931.
13. Edessa is a town in SE Turkey very close to the biblical site of Haran (Genesis 11:32 and 12:4) and the ancient archeological site called Göbekli Tepe.
14. Leclercq, H. (1907). The Legend of Abgar, In: The Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company. Retrieved May 15, 2019 from New Advent:newadvent.org/cathen/01042c.htm
15. Damon, P.E. et al., Radiocarbon dating of the Shroud of Turin, Nature 337:611–615, 1989.
16. Riani, M., et al. Regression analysis with partially labelled regressors: carbon dating of the Shroud of Turin, Statistics and Computing 23:551–561, 2013.
17. Rogers, R., A Chemist’s Perspective on the Shroud of Turin, Florissant, CO, 2008.
18. Rev. John Dowling, A.M., History of Romanism: From the earliest corruptions of Christianity to the present time, Edward Walker, 114 Fulton Street, New York, 1845.
19. Kalb, C., Leonardo’s enduring brilliance, National Geographic, May 2019, pp. 56–93.
20. Waldrop, M.M., Shroud of Turin is medieval, Science 242:378, 1988.
21. Wilson, I., The Shroud—The 2000-year-old Mystery Solved, Bantam Press, London, 2010, pp. 21–22.
22. This program can be obtained from imagej.nih.gov/ij.
23. Vial, G., Shrouded in Mystery, HALI (The International Magazine of Fine Carpets and Textiles) 49, 1990; Sourced from medievalshroud.com/the-medieval-weave.
24. Fanti, G., Malfi, P. and Crosilla, F., Mechanical and opto-chemical dating of the Turin Shroud, MATEC Web of Conferences 36:01001, 2015.
25. biblestudytools.com/lexicons/greek/nas/epi.html.
26. Jerome, Of illustrious men, 2; see also newadvent.org/fathers/2708.htm.
27. Origen, commenting on John 2:12.