Je Turínské plátno autentické? (1)

Zkoumáme biblické, anatomické a chemické důkazy – díl I.

Matthew Cserhati a Rob Carter

Z Creation.com přeložil Pavel Akrman – 05/2026. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

(Pokračování – Díl II. a Díl III.)

Souhrn

Obr. 1

Obrázek 1: Turínské plátno obsahuje slabý zadní (horní polovina) a přední (dolní polovina) obraz muže s mnoha rysy souvisejícími s ukřižováním. Historický záznam o plátně je však neúplný, četné prvky na něm jsou v rozporu s biblickým záznamem událostí a radiokarbonové datování jej jednoznačně řadí do středověku.

Turínské plátno (dále jen „plátno“), které někteří považují za autentické pohřební roucho Ježíše Krista, vykazuje několik rozporů. Toto plátno zobrazuje přední a zadní podobu muže, který zjevně podstoupil mnohá mučení. Nicméně vzhledem k několika důkazům máme za to, že Turínské plátno není autentickým pohřebním plátnem Ježíše Krista.

Biblický zápis: Naše závěry jsou založeny především na biblických důkazech, konkrétně např. to, že podle Jana 11:44 a Jana 20:7 bylo židovským zvykem pohřbívat své mrtvé do několika kusů látky, nejen do jediné. Židé pohřbili Ježíše s obličejovou rouškou, a již toto samotné vyřazuje plátno jako pohřební roucho Krista. Navíc Ježíš byl podle Jana 19:39-40 pomazán silně lepkavou směsí myrhy a aloe o hmotnosti asi 75 liber (přibližně 34 kg), ale plátno po něm žádné známky nevykazuje.

Morfologie: Několik rysů muže na plátně se jeví být zkreslených, a je i neobvykle vysoký, ve srovnání s průměrnou výškou židovského muže z prvního století. Také je zřejmé, že nebyl do látky zabalen, protože obrázek neukazuje otisk hlavy ani těla ze stran.

Fyzikální chemie: Je také otázkou, proč krevní skvrny zůstaly červené tak dlouho po smrti.

Jaderná chemie: Vědečtí zastánci autentičnosti roucha vždy zpochybňovali spolehlivost vícenásobných radiokarbonových dat získaných z plátna. Navzdory pokusům o přehodnocení radiokarbonového datování je přesto jediným možným závěrem, že plátno není staré 2 000 let. Myšlenka, že Ježíšovo tělo zmizelo z plátna za údajného vyzařování neutronového záření, a tím mělo zanechat stopy na přední a zadní straně plátna, není naprosto ničím podložena, proto ji odmítáme.

Původ: Ze středověku je známo mnoho falešných relikvií, včetně mnohých především z oblastí severní Itálie a Francie. Tudíž i toto plátno může být padělek, jelikož bylo poprvé vystaveno až ve 14. století ve Francii. Neexistuje žádná „papírová stopa“, která by nám poskytla jasný řetězec úschovy, a nelze s jistotou říci, že starší objekty s podobnými tvrzeními (např. obraz z Edessy) jsou jedno a totéž.

Výroba: Je možné, že obraz na plátně vznikl obvyklými biochemickými reakcemi zvanými Maillardovy reakce (procesy při tepelném zpracování, způsobující hnědnutí potravin a vznik stovek aromatických sloučenin, pozn. red.). Ale i kdyby plátno bylo kdysi omotané kolem lidského těla (ale nebylo, viz výše), stejně by to vyloučilo tělo Ježíše, protože tyto reakce jsou spojeny s rozkladem. Neměli bychom také přehlížet vynalézavost středověkých řemeslníků – například Leonardo da Vinci byl známý svými podrobnými popisy anatomie a mechanických struktur, které zkonstruoval.

Nakonec jak bylo plátno vyrobeno ani vědět nemusíme. A není-li autentické, i tak to pro nás nebude ztrátou. Ani apoštolové se neodvolávali na fyzické důkazy o vzkříšení. Místo toho poukazovali na svědectví očitých svědků. Tato svědectví jsou s námi dodnes, na stránkách Nového zákona.

Úvod

V turínské katedrále na severu Itálie se nachází zvláštní kus lněné látky. Říká se mu Turínské plátno a údajně se jedná o pohřební roucho Ježíše Krista. Nese jakýsi negativní otisk mužského těla v celé jeho délce, zpředu i zezadu (obrázek 1).

Turínské plátno je však jeden kus látky dlouhý asi 4,3 metru a široký 1,1 metru. Poprvé bylo veřejně vystaveno v 50. letech 14. století v Lirey ve Francii. V roce 1532 utrpělo plátno poškození požárem v kapli, kde bylo uloženo. Protože bylo v té době složené, vznikla na něm řada opakujících se děr po spálení. Poté byly na nejvíce poškozené částí přišity záplaty. V roce 1578 bylo plátno předáno do rukou savojských vévodů, kteří jej uložili v katedrále v Turíně v severozápadní Itálii. Další opravy byly provedeny v letech 1694 a 1868. V roce 1983 bylo plátno darováno Vatikánu, ale stále se nachází v katedrále svatého Jana pod ochranou turínského arcibiskupa.

Autenticita plátna byla vždy předmětem debat, ale v posledních letech se situace jen zhoršila a pravidelně dostáváme dotazy ohledně této problematiky. Proto jsme si udělali čas na prozkoumání argumentů „pro“ a „proti“ na základě vědeckých i biblických důkazů. Tato recenze se opírá hlavně o dvě knihy, které obě obhajují autenticitu plátna.

První je kniha Marka Antonacciho z roku 2015 s názvem Test the Shroud at the Atomic and Molecular Levels (Testování plátna na atomové a molekulární úrovni).¹ Antonacci je právník a zakladatel a nadace Test the Shroud Foundation. Je předním odborníkem na Turínské plátno a jeho studiu se věnuje 30 let.

Druhá je kniha Thomase de Wesselowa z roku 2012 s názvem Znamení – Turínské plátno a tajemství vzkříšení.² Wesselow je historik umění s doktorátem londýnského Courtauldova institutu umění. Plátno zkoumá již 12 let. Studovali jsme také knihy Posvátnou krev, Posvátný obraz, Sudarium z Ovieda³ od Janice Bennettové, která má magisterský titul ve španělské literatuře a certifikát z pokročilých biblických studií z Katolické biblické školy v Denveru. Z poněkud skeptické pozice jsme se také zmínili o tématu Relikvie, ikona, nebo podvod? Uhlíkové datování Turínského plátna,⁴ od Harryho E. Govea, zesnulého emeritního profesora fyziky na Rochesterské univerzitě v New Yorku, ale nenašli jsme v ní mnoho nového materiálu. A konečně, četli jsme také knihu Pravda o Turínském plátně od novináře Roberta K. Wilcoxe.⁵

Je obraz na plátně skutečný?

Velká otázka tedy zní, zda je na plátně opravdu Ježíšův obraz. Je to skutečné pohřební plátno nějaké neznámé osoby, nebo jen propracovaný padělek? A nemůže to být vedlejší produkt přirozeně se vyskytujících chemických procesů? Nebo možná kombinace všech těchto věcí?

Různé skupiny mají různé názory na to, zda je plátno pravé. Je to jedna z nejvýznamnějších relikvií středověké římskokatolické církve a je uctívána mnoha věřícími. Římskokatolická církev má proto skutečný zájem na pravosti plátna. Navzdory tomu však samotná církev nečiní žádné přímé tvrzení, že plátno je pravé.

Na druhé straně ateisté a skeptici nevěří, že plátno je autentické. Jejich ateistický světonázor již předem vylučuje jakýkoli zázrak. Proto se bezděky snaží vyvrátit důkazy údajně podporující pravost plátna. Stávají se tak obětí zautomatizovaného vysvětlování důkazů (vzorec uvažování, kdy potvrzení jedné příčiny automaticky ruší hledání dalších alternativních příčin pozorovaného účinku), které by ve skutečnosti mohly být skutečné.

Protestanté mohou být ohledně plátna nejméně předpojatí. Na základě principu sola Scriptura protestanté považují Bibli za jedinou a nejvyšší autoritu týkající se víry. Pokud je tedy plátno skutečné, pak je to jen další důkaz, že Ježíš vstal z mrtvých. Pokud je však plátno falešné, protestanté nic neztrácejí. Katolická doktrína se nedrží principu sola Scriptura, ale připouští navíc také tradici, která pomáhá formovat jejich doktrínu.⁶ Pokud plátno není skutečné, pak ani katolíci by neměli nic ztratit, pokud s jeho obhajobou nezašli příliš daleko. Jde tu především o Ježíšovo zmrtvýchvstání, nikoli o plátno.

Biblické důkazy

Bude dobré začít popisem Ježíšova pohřbu v Novém zákoně. Ježíšovo pohřební roucho je zmíněno čtyřikrát – v Lukášově evangeliu dvakrát a v Janově evangeliu také dvakrát.

Způsob, jakým bylo Ježíšovo tělo zabaleno před jeho pohřbením, popisuje Lukáš 23:52–53:

„Tento muž [Josef z Arimatie] šel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován.“

Lukáš 24:12 popisuje, jak Petr našel plátno poté, co Ježíš vstal z mrtvých:

„Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.“ (zvýraznění přidáno)

Dále Jan 19:40 říká:

„Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi.“ (zvýraznění přidáno)

A Jan 20:5–7 popisuje Ježíšovo pohřební roucho trochu podrobněji:

„Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť.“ (zvýraznění přidáno)

Podle Lukáše a Jana tedy existovalo více kusů látky, na rozdíl od jednodílného Turínského plátna. Jedinou další možností je to, že Ježíš byl zabalen do pruhů látky potřených lepkavou myrhou a aloe, přes obličej mu byla položena látka a poté bylo zabalené tělo položeno na samostatné lněné prostěradlo, o kterém se však Bible nezmiňuje. Toto prostěradlo by pak muselo být přeloženo přes tělo, počínaje hlavou. To by však byl nejen tzv. argument z ticha, ale navíc prostěradlo by se mělo přilepit k vnitřním vrstvám látky silně napuštěné vonnými mastmi, které by se absorbovaly, a také by zakryly krev a krvavé stopy na těle.

Plátno zobrazuje i mužskou tvář, ale Jan 20:5–7 jasně říká, že Ježíšova rouška na obličej byla samostatným kusem lněného plátna, odloženým na místě vedle pohřebních „pláten“. Jan 20:5 tyto látky nazývá „τὰ ὀθόνια“ (ta othonia), což je v řečtině tvar v množném čísle. Již ze samotného řeckého textu lze snadno pochopit, že tělo bylo zabaleno do několika pruhů látky a obličej byl zakryt samostatnou látkou.

Vidíme to i v jiné pasáži Nového zákona, která se zabývá tehdejšími pohřebními zvyky, a to na místě nedaleko od Ježíšova pohřbení. Jan 11:11–45 popisuje událost, kdy Ježíš vzkřísil Lazara. Verš 44 podrobně popisuje, jak Lazar vypadal, když vyšel z hrobu:

„A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou. „Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.“

I když jsou tu konkrétně zmíněny jen jeho ruce a nohy, Lazar je svázán několika látkami, stejně jako Ježíš v Janovi 20:7, se zvlášť oddělenou rouškou kolem hlavy.

(Pokračování – Díl II. a Díl III.)

Odkazy a poznámky

1. Antonacci, M., Test the Shroud at the Atomic and Molecular Levels, LE Press, LLC, Chesterfield, 2015.
2. De Wesselow, T., The Sign: The Shroud of Turin and the Secret of the Resurrection, Penguin Group (USA) Inc., New York, 2012.
3. Bennett, J. Sacred Blood, Sacred Image, The Sudarium of Oviedo, Libri de Hispania, Publications about Spain, Littleton, CO, 2001
4. Gove, H. E., Relic, Icon or Hoax? Carbon Dating the Turin Shroud, Institute of Physics Publishing, Techno House, Bristol, United Kingdom, 1996
5. Wilcox, R. K., The Truth about the Shroud of Turin, Regnery Publishing, Washington DC, 2010
6. Catechism of the Catholic Church (para 82), 2nd ed. Vatican: Libreria Editrice Vaticana, 1997
7. jewishencyclopedia.com/articles/13993-stature
8. Santachiara Benerecetti, A.S. et al. The common, Near-Eastern origin of Ashkenazi and Sephardi Jews supported by Y-chromosome similarity, Annals of Human Genetics 57(1):55–64, 1993.
9. Borrini, M. and Garlaschelli, L., A BPA approach to the Shroud of Turin, Journal of Forensic Sci ence 64(1):137–143, 2019.
10. Oommen, T.V., Shroud coins dating by image extraction. Shroud Science Group International Conference, Aug 14–17, 2008; ohioshroudconference.com/papers/p20.pdf.
11. Jordan, T.R. et al. Seeing inscriptions on the Shroud of Turin: The role of psychological influences in the perception of writing, PLoS One 10(10):e0136860, 2015 | doi: 10.1371/journal.pone.0136860.
12. Runciman, S., Some remarks on the Image of Edessa, The Cambridge Historical Journal 3(3):238–252, 1931.
13. Edessa is a town in SE Turkey very close to the biblical site of Haran (Genesis 11:32 and 12:4) and the ancient archeological site called Göbekli Tepe.
14. Leclercq, H. (1907). The Legend of Abgar, In: The Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company. Retrieved May 15, 2019 from New Advent:newadvent.org/cathen/01042c.htm
15. Damon, P.E. et al., Radiocarbon dating of the Shroud of Turin, Nature 337:611–615, 1989.
16. Riani, M., et al. Regression analysis with partially labelled regressors: carbon dating of the Shroud of Turin, Statistics and Computing 23:551–561, 2013.
17. Rogers, R., A Chemist’s Perspective on the Shroud of Turin, Florissant, CO, 2008.
18. Rev. John Dowling, A.M., History of Romanism: From the earliest corruptions of Christianity to the present time, Edward Walker, 114 Fulton Street, New York, 1845.
19. Kalb, C., Leonardo’s enduring brilliance, National Geographic, May 2019, pp. 56–93.
20. Waldrop, M.M., Shroud of Turin is medieval, Science 242:378, 1988.
21. Wilson, I., The Shroud—The 2000-year-old Mystery Solved, Bantam Press, London, 2010, pp. 21–22.
22. This program can be obtained from imagej.nih.gov/ij.
23. Vial, G., Shrouded in Mystery, HALI (The International Magazine of Fine Carpets and Textiles) 49, 1990; Sourced from medievalshroud.com/the-medieval-weave.
24. Fanti, G., Malfi, P. and Crosilla, F., Mechanical and opto-chemical dating of the Turin Shroud, MATEC Web of Conferences 36:01001, 2015.
25. biblestudytools.com/lexicons/greek/nas/epi.html.
26. Jerome, Of illustrious men, 2; see also newadvent.org/fathers/2708.htm.
27. Origen, commenting on John 2:12.