Je rozumné věřit v něco, co nevidíme?

Neviditelné reality, jako Bůh a duše, jsou zjevné skrze svůj vliv a účinky, což vyvrací materialistické popírání.

Dr. Jonathan Corrado

Z Creation.com přeložil Pavel Akrman – 07/2026. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Teoretický fyzik a nositel Nobelovy ceny Steven Weinberg jasně řekl: „Neviditelné a neexistující jsou si velmi podobné.“ Jeho bonmot byl zacílen na Boha. Nicméně i ateisté uznávají existenci mnoha skutečností, které nelze přímo pozorovat – jako jsou černé díry, magnetismus, gravitace či vítr. Ateisté jsou však zajedno v tom, že je lze poznat podle jejich účinků. Totéž bychom ale mohli říci i my o Bohu a jeho stvořitelských činech a – pro ty z nás, kteří jsme toho nebyli svědky – o Ježíšově zmrtvýchvstání. Dnes se takové věci nedějí, ale ovlivnily svět viditelným a měřitelným způsobem.

Jiná, podobná námitka zní takto: „Věda jednoznačně vyžaduje, aby všechny věci byly složeny pouze z hmoty a energie. Proto nemohou existovat nehmotné substance – jako je Bůh nebo lidská duše.“

Jenže samotná věda pro tento předpoklad neposkytuje žádný podklad. Nicméně pokud se věda může zabývat jen hmotou a energií, nemůže prokázat, že jiné věci nemohou existovat. Tento deklarovaný požadavek je tedy spíše filozofickým postojem zvaným materialismus, a existují podstatné důvody pro jeho zpochybnění. „Materialismus“ ve filozofii neznamená usilování o hmotné statky, ale přesvědčení, že hmota (respektive hmota/energie) je vše, co existuje.

Nehmotný Stvořitel vesmíru

Mezi důvody pro odmítnutí materialismu patří přesvědčivé argumenty, které podporují existenci nehmotného Stvořitele vesmíru. Mimo jiné mezi ně patří tělesné plány živých organismů, jemné vyladění vesmíru pro život a důkazy o jeho konečném stáří.

Tyto reálné rysy pak nejlépe vysvětluje biblické učení, že Bůh je Stvořitelem. Pokud platí tyto argumenty, materialismus selhává.

Lidé jsou víc než jen stroje

© Volicholi | Dreamstime.com

Pokud by platil materialismus, lidé by byli složeni pouze z organizované hmoty, o čemž máme důvod pochybovat. Známý ateista Richard Dawkins výmluvně formuluje svůj pohled na lidskou přirozenost:

„Na jedné planetě [Zemi] – a možná jen na jedné planetě v celém vesmíru – se molekuly, které by normálně nevytvořily nic složitějšího než kus kamene, shlukují do kusů hmoty natolik ohromující složitosti, že jsou schopny běhat, skákat, plavat, létat, vidět, slyšet, uchopovat a jíst další podobné pohyblivé kusy složité hmoty; v některých případech jsou schopny myslet a cítit a zamilovat se do jiných kusů této složité hmoty.“

Tato materialistická perspektiva však čelí vážným filozofickým a vědeckým pochybnostem. Pokud jsou lidé redukováni jen na čistě fyzické objekty zbavené jakéhokoli nehmotného aspektu, je potom nesmírně obtížné vysvětlit mnoho základních pravd o lidských bytostech.

Vnitřní hodnota

První z nich je hodnota člověka. Fyzické objekty mají hodnotu pouze takovou, jakou jim my lidé připisujeme. Jsou to naše nástroje, nikoli cíle samy o sobě. Jejich hodnota je vnější, a je závislá na mnoha proměnlivých faktorech. Naproti tomu lidské bytosti mají hodnotu vnitřní, a to pouze tím, že jsou lidmi, nezávisle na vnějších faktorech. Svou hodnotu neztrácíme, ani když přijdeme o významné schopnosti – například když se zhorší náš tělesný/duševní stav nebo upadneme do kómatu.

Křesťané vědí, že naše vnitřní hodnota pramení z toho, že jsme stvořeni k Božímu obrazu (viz rámeček níže „Nositelé obrazu“, v odkazované knize na str. 47). Nejsme jen tělem, ale máme duši, která si může rozumět s Bohem. Přesto i nekřesťané často uznávají hodnotu lidských bytostí, ať už rozpoznávají pouze samotný zdroj této hodnoty, nebo ji důsledně uplatňují na všechny lidi.

Bez vnitřní hodnoty by bylo například těžké pochopit lidská práva. Víme, že je špatné zacházet s lidmi jako s pouhými předměty. Evoluční materialismus naší doby však trvá na tom, že jsme se sami vyvinuli ze zvířat, která původně vznikla náhodně z jednoduchých, neživých chemikálií. To znamená, že lidé nemají duši a nenesou žádný Boží obraz. Jinými slovy, nemohou být ničím jiným než pouhými fyzikálními předměty. Z takového pohledu tudíž nelze vysvětlit vnitřní povahu naší hodnoty.

Vztah k prvnímu člověku

Za druhé, fyzickým objektům chybí perspektiva první osoby. Chybí jim vědomí a sebeuvědomění, a nejsou schopny mít skutečně subjektivní úhel pohledu, s použitím sebereflexe zájmenem „já“. Pouze počítače a roboti postrádají skutečné vědomí, byť mohou být složité a s umělou inteligencí.

Naproti tomu lidské bytosti mají vědomí o první osobě. Jsme vnímaví činitelé, schopní nejen uvědomit si sami sebe, ale i uvědomovat si své schopnosti a formulovat svůj úhel pohledu. Pokud však jsou lidé jen fyzickými objekty, je obtížné vysvětlit tuto univerzální zkušenost.¹

Uvědomělý duševní stav

Za třetí, lidé disponují intencionálním duševním stavem. „Intencionalita“ je technický filozofický termín, který označuje schopnost mysli reprezentovat nebo odkazovat na jiné věci. To znamená, že některé duševní stavy se mohou týkat něčeho jiného nebo se k něčemu „vztahovat“. Kdykoli lidé myslí, věří, touží, bojí se nebo se diví, směřují své myšlenky ke konkrétnímu tématu nebo konceptu. Mohou například myslet na snídani nebo zažívat strach z pavouků. Fyzické události samy o sobě nejsou „vztahem“ nebo „se netýkají“ jiných věcí ve stejném smyslu, takže to, co se děje v naší mysli, rozhodně není fyzické. Denně se setkáváme s duševními stavy, které nelze vysvětlit pouze mozkovou hmotou.²

ID 118686008 © Pop Nukoonrat | Dreamstime.com

Lidské emoce a další „pociťované“ zážitky

Za čtvrté, když člověk pociťuje radost, je rozrušený nebo úzkostný, dává tyto prožitky dané osobě mozek, který hraje tuto roli, je součástí nervového okruhu. Mozek samotný však není radostný, rozrušený ani úzkostný; tím je člověk. Mozek je pouze složitý orgán – fyzický objekt s fyzikálními vlastnostmi, a v tomto smyslu podobný počítači. Počítač by mohl být naprogramován tak, aby říkal: „Jsem smutný“, ale ve skutečnosti by žádný smutek necítil. Emoce jako štěstí, smutek a strach nejsou hmotné entity. Mohou je prožívat pouze vědomé, vnímající bytosti, které mají nemateriální aspekt své bytosti, jako jsou lidé, a i mnoho zvířat. To je důkaz, že nejsme jen pouhými mozky v tělech.

Subjekty výzkumu mozku

Výše uvedené filozofické argumenty jsou zcela v souladu s vykazovanými výsledky empirických studií. Například průkopnický neurovědec Wilder Penfield provedl přes 1100 operací mozku, při kterých stimuloval jeho určité oblasti a zaznamenával jejich reakce, přičemž pacienti byli při vědomí.³ Dokázal vyvolat tělesné pohyby, pocity, emoce a vzpomínky. Pacienti však vždy vypověděli, že reakce byla jako reflex, nikoli jako reakce, kterou by si sami zvolili. Penfield zjistil, že nedokáže stimulovat jejich vůli. Také je nedokáže přimět k vyvozování závěrů, k rozhodování nebo jen k abstraktním myšlenkám (například o matematice). Takové experimenty svědčí o tom, že tyto činnosti má nakonec ve své moci nehmotné já, nikoli fyzické já.⁴

Nejen hromada složité hmoty

Pokud by lidé byli tvořeni pouze hmotou, vysvětlení výše uvedených pravd o lidských bytostech by bylo prakticky nemožné. Ale naopak, pokud lidé mají i nefyzikální složku, dává to dokonalý smysl. Máme tedy dobrý důvod nejen pochybovat o materialismu, ale také věřit, že duše skutečně existuje.

Máme také mnoho důvodů věřit, že Bůh je skutečný, a že je duchovní – tj. transcendentní, nehmotná, netělesná mysl. Není imaginární, přestože je neviditelný.

Pohled do neviditelného

Bible nám jasně říká, že existují určité neviditelné skutečnosti, které jsou dokonce ještě důležitější než věci nám viditelné. To neznamená, že fyzické věci nejsou důležité. Ačkoli stvoření je nyní hříšné, Bůh ho původně učinil „velmi dobrým“ (Genesis 1:31), a i nadále má svou hodnotu. Věčný stav věřících bude zahrnovat i život ve fyzické říši, s fyzickými vzkříšenými těly. Křesťanství potvrzuje hodnotu hmotné říše.⁵

Nejprve hledejte Boha

Křesťané však musí hledat věci, které jsou neviditelné a trvalé, například:

„Ačkoli totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.“ (2. Korintským 4:16–18; srov. 1. Timoteovi 4:7–8).

Tyto neviditelné reality mají mnohem větší důležitost než ty fyzické. Ježíš řekl v Matoušovi 6:25: „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?“ Máme „hledat nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše nám bude přidáno.“ (Matouš 6:3).

Odkazy a poznámky

1. Jaeger, L., Christ and the concept of person, Themelios 45(2):277–290, 2020.
2. Horgan, T. and Tienson, J., The intentionality of phenomenology and the phenomenology of intentionality, in Chalmers, D.J. (ed.), Philosophy of Mind: Classical and Contemporary Readings, Oxford University Press, New York, pp. 520–533, 2002.
3. What 1,000+ brain surgeries taught about the mind, evolutionnews.org, 24 Aug 2024.
4. Egnor, M., Neuroscience and dualism, in Menuge, A.J. et al. (eds.), Minding the Brain: Models of the Mind, Information, and Empirical Science, Discovery Institute Press, Seattle, WA, pp. 237–264, 2023.
5. Sanders (Cosner), L. and Bates, G., The new earth: Christ’s victory over the Fall, creation.com/new-earth, 20 Apr 2014.