Jak je to s přírodními zákony

Fyzik Stephen Hawking se snažil popřít existenci Boha, a tedy i Boha jako tvůrce zákonů přírody/fyziky. Na str. 107 knihy The Grand Design říká (bez vysvětlení): „Zákony přírody v našem vesmíru vznikly z velkého třesku“. V kapitole 6 pak na str. 183 píše: „Výsledky popsané v této kapitole naznačují, že náš vesmír sám o sobě je také jedním z mnoha, a že jeho zdánlivé zákony nejsou určeny jednoznačně.“

Hawking vs. Lennox

Je zajímavé že ateisté, kteří odmítají věřit v neviditelného Boha na základě chybějících důkazů o Jeho existenci, přijímají existenci neznámého počtu dalších vesmírů, pro které neexistují naprosto žádné důkazy – ba dokonce ani žádný důsledek jejich existence. Každopádně i kdyby existovalo více vesmírů, stejně by to dilema ateistů nevyřešilo; Ať už multivesmír existuje nebo ne, stále je nezbytné se vyrovnat se samotným vznikem přírodních zákonů. A jediným schůdným vysvětlením je Božská Mysl.

Žádný vědec se neobejde bez předpokladu, že příroda se chová určitými předvídatelnými a měřitelnými způsoby; a právě toto umožňuje vědecké objevy. Paul Davies (nebyl křesťan ani kreacionista) tvrdil, že „věda může pokračovat v podstatě pouze tehdy, pokud vědec přijme teologický světonázor.“ Z evolučního pohledu totiž neexistuje důvod, proč by se příroda měla řídit nějakými zákony; proto jejich existence nutně vyžaduje vysvětlení. Je třeba zodpovědět tři otázky:

1. Odkud se vzaly fyzikální zákony?
2. Proč máme právě tyto zákony, a ne nějaké jiné?
3. Jak by mohla tato sada zákonů přivést beztvaré plyny k životu, vědomí a inteligenci? (materialisté věří, že jinak život vzniknout nemohl)

William James, otec americké psychologie, vypráví o setkání s jednou starou paní, která mu řekla, že Země spočívá na hřbetě obrovské želvy. Profesor James reagoval co nejzdvořileji: „Ale, drahá paní, co drží tu želvu?“ Paní odpověděla: „Aha – ale to je přece snadné. Stojí na hřbetě jiné želvy.“ „Rozumím,“ řekl profesor James stále zdvořile. „Ale byla byste tak laskava a řekla mi, co drží tu druhou želvu?“ Stará paní si uvědomila, že profesor se ji snaží zavést do logické pasti a řekla: „To je zbytečné, pane profesore. Želvy-želvy-želvy, samé želvy až do konce!“¹

Tento příměr můžeme vztáhnout i na vznik přírodních zákonů – my věříme, že na počátku je promyšleně stvořil Bůh, a ateisté věří, že vznikly v rámci velkého třesku, jen tak, „z ničeho nic.“ Náš vesmír se neřídí pouze jemně vyladěnými fyzikálními zákony, ale i zákony, které jsou jemně vyladěny pro existenci života. Neschopnost poskytnout přesvědčivou náhradu za Boha jako zdroj přírodních zákonů, je sotva překvapivá. Jakmile někdo odmítne koncept Boha Stvořitele, který není jen živoucí nadpřirozenou bytostí, ale také všemohoucím, vševědoucím a všudypřítomným, je v podstatě nemožné vymyslet adekvátní náhradu. (PA)

Odkazy

1. Wilson, RA, Prometheus Rising, New Falcon Publishers, Phoenix, 1983; citováno z carnegi- escience.edu, září 2014.)