Evoluční neodolatelná posedlost přehánět, zkreslovat, blafovat
Redakce CMI
Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 09/2026. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Již dříve tu byly tzv. bloby, tj. drobné, tekuté „kapky“ uvnitř našich buněk, známé jako biomolekulární kondenzáty nebo koacerváty. Ale jsou nyní tvrzení o těchto koacervátech přesvědčivá věda, nebo opět jen sci-fi?
Souvislosti: Časopis New Scientist publikoval v červnu 2026 článek, v němž tvrdil, že drobné částice v našich buňkách, zvané koacerváty nebo kondenzáty, si mohly zachovat stopy po původu života.1 Autor dodává: „Ačkoli jsou nepatrné, jsou nezbytné pro naše přežití.“
Will Brooks, britský podporovatel naší společnosti CMI, napsal do zmíněného časopisu dopis, který ale New Scientist nezveřejnil (jaké překvapení!), a tak jej zde nyní zveřejňujeme:
Vážený pane redaktore,
S údivem a pocitem déjà vu jsem četl článek Michaela Marshalla o biomolekulárních kondenzátech a koacervátech. Vzhledem k tomu, že jsem studoval téma původu života (OOL) na Univerzitě St Andrews, netvrdím, že jsem zrovna specialista, ale pokud narazím na chemický paradox „kuřete a vejce“, určitě ho poznám.
Marshallova teze se opírá o „záhadné skvrnky“ a „kapky“, které mohly koncentrovat RNA a mohly ukrývat rané proteiny. Podotýkám, že tyto náhodné, bezduché malé kapičky jsou mimořádně hbité, všestranné a cílevědomé!
Ve skutečnosti se dá říci, že Marshall jako by instaloval vnitřní rozvody a chytrou domácnost ještě předtím, než vůbec postavil vnější zdi nebo střechu. V moderní biologii nejsou tyto „skvrnky“ žádným náhodným průlomem; jsou to složité produkty, vytvořené již plně uzavřenou buňkou.
Jejich zpětná extrapolace (tj. použití aktuálních známých dat k vytvoření odhadu o něčem mimo tento známý rozsah; pozn. překl.) do otevřené, chaotické „prvotní polévky“ nastoluje architektonickou krizi. Bez funkční buněčné membrány s jejími komplexními přenosovými kanály, které by fungovaly jako správná vnější ochrana, by se každá hypotetická volně plovoucí prebiotická kapka rozpustila, zředila a zničila vodou rychleji, než by mohla provést svůj další zázrak. Kapičky bez ochranné membrány jsou ze své podstaty rozpustné; nemohou se samy udržet.
Pokud vědci v laboratoři úspěšně donutí něco takto spolupracovat, nedokazují tím přírodní procesy („příroda se stvořila sama“). Chovají se jako inteligentní designéři – čistí činidla, upravují pH a řídí hru Scrabble, o které příroda ani neví, jak se hraje. Slepá chemie nemá žádnou předvídavost. Dokud nenajdeme způsob, jak postavit dům dříve, než se plánované potrubí rozpustí, tyto všestranné malé „kapky“ zůstanou opět jen fikcí populárně-vědeckých textů.
S pozdravem
Will Brooks
Odkazy a poznámky
- Marshall, M., Skrývá se odpověď na původ života po celou dobu v našich buňkách? New Scientist, 15. června 2026.