„Strojový kód genů je až znepokojivě podobný programu v počítači … stránky knihy o molekulární biologii by se daly zaměnit se stránkami o počítačovém inženýrství.“
Redakční
Richard Dawkins se takto vyjádřil ve své knize River Out of Eden (Řeka z ráje, 1995, str. 17).
Obr. 1
Toto vyjádření prof. Richarda Dawkinse v podnadpisu dnešního článku je velmi pozoruhodné už samo o sobě – vezmeme-li v úvahu, že autor je zarytým odpůrcem inteligentního stvoření podle Bible, je v dnešní době asi nejznámějším (a nejhlasitějším) ateistou, který je výsostným vzorem pro většinu evolucionistů.
Nicméně tento výrok je hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. V moderní vědě má slovo kód svůj přesný význam. Kód není jen chemie nebo vzorec – je to systém symbolů, kde jednotlivé sekvence představují přesné instrukce interpretované samostatným mechanismem, za účelem vytvoření funkčního výsledku.
Této definici pozoruhodně dobře odpovídá i DNA. Používá čtyřpísmennou abecedu uspořádanou v přesných sekvencích, které molekulární stroje překládají do proteinů pomocí složitého dekódovacího procesu.
Obzvláště pozoruhodné je to, že kódy nevznikají na základě fyzikálních zákonů. Gravitace, elektromagnetismus a chemie mohou sice vysvětlit vzájemné interakce – ale nevytvářejí symbolické instrukce. V každé oblasti tak, jak jí rozumíme – informatika, lingvistika, kryptografie – kódy vznikají vždy za působení inteligence. Hmota může informace ukládat, ale sama je nezapisuje.
Podívejte se na krátké video, názorně vysvětlující nemožnost vzniku nehmotné DNA z hmoty:
DNA nevzniká z hmoty (video 3 min.)
DNA tedy není jen složitá; ale je i specifická. Náhodné sekvence nejsou schopny vytvořit proteiny. Funkční geny vyžadují přesné uspořádání, korekci chyb, regulační logiku a správné načasování.
Buňky také obsahují nezbytné kontrolní a opravné systémy, pomocí nichž tyto informace aktivně uchovávají – což ukazuje na předvídavost, nikoli na náhodné procesy.
Ještě pozoruhodnější je koordinace, která je s tím vším spojena. Genetický kód, překladový aparát, buněčné prostředí a energetické systémy musí existovat společně od samého počátku, jinak život nemůže fungovat.
Odstraněním byť jen jediné položky systém okamžitě selhává. Tento druh vzájemné závislosti jednoznačně odráží záměrně vytvořené systémy, které jsou na míle vzdálené postupným procesům typu „pokus – omyl“.
Naplánované stvoření inteligentním Stvořitelem nepopírá chemii ani biologii. Stačí jen jednoduše sledovat důkazy tam, kam nás vedou. A pokud se setkáváme s vysoce organizovanými, informačně bohatými systémy, pak nejkonzistentnějším vysvětlením – založeným na jednotné lidské zkušenosti – je působení inteligence.
Život není jen chemie. Život začíná informací – a informace ukazují na inteligentní mysl. Uznání záměrného plánu v přírodě není protivědecké. Je to závěr vyvozený ze samotné vědy.
Odkazy
- Dawkins, R., River Out of Eden. 1995, str. 17.