Beránek – a historie podle Genesis

Pravda o Kristu jako Beránkovi Božím byla zjevena dávno před Jeho Vtělením – už v knize Genesis.

Dr. Carl Wieland

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 04/2026. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Mnoho zpochybňovačů Bible se snažilo vykreslit vývoj biblického poselství od Starého až po Nový zákon jako ukázku „evoluce“ křesťanství. Věří se, že v evoluční historii jsou to náhodné genetické mutace, které generují zcela nové informace, struktury a funkce. Podobně se podle této představy říká, že se (v průběhu času) objevovaly zcela nové doktríny a myšlenky. Ty pak byly či nebyly přijaty podle stále se vyvíjející víry, spolu s jakýmsi sociálním a kulturním vývojem lidstva – podobně, jako to dělá přírodní výběr s hypotetickými mutacemi.

Je pravda, že v Bibli dochází k určitému pokroku v učení. Lepší popis může vést k širšímu zjevení. Velký kazatel J. Sidlow Baxter¹ to přirovnal jako k postupnému zvedání žaluzie. Sluneční světlo venku (zde analogicky Boží pravda, sláva evangelia) se nemění – ale skrze postupné odhalování je toto existující světlo stále intenzivnější.

Příkladem Baxterova postupu a jeho celkově naprosté konzistence v průběhu věků, kdy byli Boží muži inspirováni k napsání Písma svatého (2 Petr 1:21), je biblická doktrína o Beránkovi. Nejspíš víte, že Kristus byl Božím velikonočním beránkem,² ale podívejme se, jak se to celé odvíjelo. Shrnuto v přehledu:

• Na počátku Genesis: Adamův pád → první zvíře zabité kvůli hříchu – možná ovce/beránek?³ V příběhu o Kainovi a Ábelovi se dozvídáme o nezbytnosti beránka a také o tom, že je nutné ho zabít – protože bez prolití krve není odpuštění hříchu, jak říká Bible (Židům 9:22).
• Abraham a Izák – drama mezi otcem a synem jasně odráží zástupnou povahu berana (beránka) – a to, že „Bůh sám se postará o beránka“ (Ježíš je naším Zástupcem, který na sebe bere Boží oprávněný hněv za náš hřích).
• Knihy Exodus a Leviticus představují charakter zabitého beránka při svátku Pesach – musel být bez vady a poskvrny. Jeho krev byla potřena na dveřní překlad a veřeje dveří, jako na kříži. Takto chránila obyvatele před Božím hněvem, stejně jako krev posledního, pravého Božího Beránka chrání věřící před následky hříchu. Kdyby Ježíš nebyl bezhříšný (bez vady a poskvrny), nemohl by být naším Zástupcem.
• V 53. kapitole Izajáše čteme o Tom, kdo bude veden jako Beránek na porážku – kdo bude probodnut za naše přestoupení a zabit za naše nepravosti. Zde poprvé vidíme, že beránkem je člověk.
• V Janově evangeliu Jan Křtitel ukazuje na Ježíše a říká: „Hle, Beránek Boží“; proto nyní víme, že Beránek je konkrétní člověk: Ježíš z Nazareta.
• A v poslední knize, v 5. a 6. kapitole Zjevení, čteme o vzkříšeném Beránkovi, který bude kralovat nad vesmírem na věky věků.

Celkový obraz

Mnoho věřících je obeznámeno s tímto a mnoha dalšími úžasnými vzorci, které spojují všechny části Bible do jednotného celku, přičemž všechny vyprávějí stejný příběh. Proč je dobré to zde zmínit? Protože popírači historicity knihy Genesis od jejího počátku nám často říkají, že to, co se v této knize píše, není důležité, ať už je to pravda či není. Domnívají se, že záleží především na teologii, která je v ní obsažena. Na to jsme ale již často odpovídali, totiž že samotná Bible zakládá svou teologii právě na této historii a její platnosti.

Abychom však plně pochopili dopad tohoto uvažování, vezměme např. jen zprávu o Exodu a jeho roli ve výše uvedené rozvíjející se doktríně o Beránkovi. Tvrdí-li Bible, že se něco skutečně stalo, pečlivě to popisuje; národ Izrael, potomci Jákoba, byl v zajetí v Egyptě. Pokud se to nikdy nestalo, tedy pokud žádné zajetí nebylo, pak také nebyl žádný Anděl smrti, který by zabíjel prvorozené z těch rodin, jejichž dveře nebyly označeny krví Božího Beránka. Tím se ale hroutí celkový obraz, tj. způsob, jakým se to či ono vztahuje k Božímu zjevení v evangeliu a jak k němu přispívá. Jinými slovy, zničíme-li historickou podstatu události, pak rozbijeme důvěryhodnost jakékoli teologie, která je s ní v Bibli pevně svázána.

Historie nám poskytuje teologii

Pokud Mojžíš neudeřil do skály na Chorebu historicky, pak se Pavel mýlí teologicky, říká-li, že skála byla duchovním předobrazem Krista (1. Korintským 10:4). Vidíme tedy, že základní doktríny kříže – tj. Boží odpověď na problémy hříchu a smrti – jsou pevně spjaty s historickými událostmi v Exodu. A jsou také – o to více – pevně zakořeněny v historii zaznamenané v Genesis (jak vůbec hřích a smrt vstoupily do vesmíru). Tato historie je v Novém zákoně mnohokrát zmiňována – jak přímo, tak narážkou.

Satanova nenávist k evangeliu/kříži je dobře známá. Není tedy divu, že vidíme toto obrovské a soustředěné úsilí, a to i uvnitř samotných církví – cílem je podkopat důvěryhodnost historie související s křížem, ať už jakýmikoli prostředky. Zesměšňováním, odvoláváním se na „vědu“ či akademickou důvěryhodnost, přinucením lidí, aby to či ono vnímali jako něco zcela nedůležitého – zkrátka čímkoli.

S tímto smýšlením si můžete být jisti, že nám tím pomáháte šířit toto zásadní prohlášení, totiž že historicita knihy Genesis je pravdivá – fakta jsou s ní v souladu, a stojí na ní nebo padá i důvěryhodnost celého evangelia. Těm z vás, kteří nás v tom jakkoli podporují (i když jen trochu, i to nám velmi pomáhá při pokračování v práci) – srdečné díky!

Odkazy a poznámky

1. Tento článek byl inspirován dávným poselstvím Sidlow Baxtera. James Sidlow Baxter (1903–1999) narozený v Austrálii byl slavným kazatelem a spisovatelem ve Spojeném království.
2. 1 Petr 1:18–20 říká, že naše vykoupení nastalo díky „drahocenné krvi Krista, jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného.“
3. Nejspíš nebyl dostatek času na to, aby se z dospělých zvířat stvořených k rozmnožování narodila jehňata. Prvnímu manželskému páru, bez mutačních vad nebo problémů s neplodností bylo řečeno, aby se rozmnožoval. K pádu došlo dříve, než Eva počala své první dítě, Kaina, tedy maximálně o několik týdnů. Viz Timing of the Fall.