Žula se tvořila katastroficky

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru 1 Komentář

… bez ohledu na to, co o tom tvrdí turistické tabule

Tas Walker

(Z časopisu Creation ročník 34, číslo 4/2012 přeložil M. T. – 10/2012.

Pod textem tohoto článku najdete upozornění na knihu, která je sice z jiného oboru, biologie, ale také velmi zajímavá z hlediska stvoření. PK)

„…geologové tvrdí, že obrovské „bubliny“ roztavené horniny prostupovaly horninou skalního podkladu…Tvrdí se, že tento proces trval miliony let.“ (turistická informační tabule)

*Albany, na jižním pobřeží Západní Austrálie, je populární zastávkou na vyhlídkových trasách po celé oblasti. Od jižního Pacifiku odděluje Albany poloostrov, na kterém nalezneme slavné skalní útvary „Soutěska“ a „Přírodní most“. Informační tabule v národním parku Torndirrup sdělují návštěvníkům, na co se dívají.

Jedna z nich říká:

  • „Toto rozeklané pobřeží spojovalo Austrálii a Antarktidu přes miliardu let v jediném superkontinentu zvaném Gondwana.“

Na pobřeží se vyskytují charakteristické žulové útvary, jako jsou kupolovité výchozy či zaoblené suky. Ale nedokážete si představit celou miliardu let ani to, jak k tomuto stáří došli. Nezahlédnete ani Antarktidu, kterou od vás dělí 3500 kilometrů oceánu.

Žula se často vyskytuje ve velkých oválných „plutonech“ s průměrem 10 až 20 km. Geologové tvrdí, že plutony vznikaly a chladly nesmírně dlouho, jak informuje tabule v parku:

  • „Tlak a tření u paty dvou spojených světadílů způsobily, že se hornina roztavila a stoupala pomalu skrze rulu (páskovanou metamorfovanou horninu). Představte si lávovou lampu (vlevo na horním obrázku). Tato roztavená hornina pomalu chladla, tuhla v žulu a pomáhala spojit oba kontinenty.“

„Představte si lávovou lampu.“ Stejně jako v lampě stoupají bubliny „lávy“, tak podle geologů stoupaly pomalu obrovské „balony“ roztavené horniny (zvané diapiry) skrz (ano, skrz) zemskou kůru. To je pravda, žulový balon, jako jediné vyčnívající těleso, stoupal skrz horninu skalního podkladu – „pomalu, pomalu“. Tvrdí se, že tento proces trval miliony let.

*Takové tvrzení je často používáno proti biblické chronologii historie Země čítající 6000 let. Skeptici se věřícím vysmívají s tím, že žula „dokazuje“, že biblická chronologie je směšná. Tabule v národním parku tento příběh opakují a nepřímo tak říkají, že „Bible nemá pravdu.“ Proč ale vládní agentury takové předpojaté názory propagují? Protože – jak nám bylo řečeno – se opírají o vědu.

Badatelé v oblasti geologie však tuto balonovou koncepci dávno opustili. Tvrdí nyní, že po dlouhou dobu převládal nesprávný vědecký názor. V Proceedings of the Geologists´Association napsal expert na žulu John Clemens:

„Dlouho zastávaný názor o žulových diapirech klestících si pomalu cestu do svrchních vrstev zemské kůry a namáhavě se zastavujících procesem tuhnutí byl nahrazen zcela odlišnou představou úzkých sběrných horninových žil prorážejících vzhůru během několika měsíců, pulzujících magmatem, a plnících rychle rostoucí plutony.“ (1)

Místo milionů let hovoří nyní geologové o tom, že se žulové plutony vytvoří za pár měsíců. A namísto toho, aby pomalu vystupovala vzhůru skalním podkladem, tryská roztavená žula rychle dlouhými prasklinami v kůře. To už dává mnohem větší smysl.

Dalším dlouho prosazovaným názorem, který vzal za své při výzkumu žuly, je představa, že růst krystalů zabere mnoho milionů let. Opět Clemens:

  • „Pokusně měřená tempa svědčí o tom, že pětimilimetrový krystal plagioklasu by mohl vyrůst za pouhou hodinu, každopádně by mu to netrvalo déle než 25 let.“ (1)


Víra ve starou zemi svedla mnohé lidi k tomu, že opustili biblickou chronologii. A nejen to – John Clemens zdůraznil, že víra ve starou zemi zavedla geologické myšlení ohledně žuly do slepé uličky. Říká, že vznik žuly patří do rostoucí řady geologických procesů, které byly „ve své náhlosti katastrofické.“

Takže se tabule v národním parku v Albany mýlí. Mělo by na ní stát, že žuly vznikly při katastrofě. To znamená, že to netrvalo dlouho. A na tabuli by také mělo stát, že tato katastrofa byla součástí katastrofy globální, která zasáhla celou zemi – kataklyzmatu Noemovy Potopy (Genesis 6-8).

Poznámka mimo tento článek:

Upozorňuji zájemce, že vyšla kniha Mýtus evoluce aneb geny křičí: „Jémine, mýlíte se, Darwine“. Napsal ji český biolog Profesor RNDr. Jiří Antonín Mejsnar, DrSc., IOM. Knihu lze objednat např. zde: www.azknihy.cz/mytus-evoluce.html

Anotace:

Rok 2000 byl svědkem pozoruhodné skutečnosti. Poprvé v lidských dějinách vstoupil člověk do nového století znaje svůj vlastní genom, se všemi souvislostmi tohoto revolučního úspěchu. Šlo pravděpodobně o nejctižádostivější vědecký úkol, do kterého se lidé pustili za celou dobu své existence. Tento obrovský historický úspěch sám o sobě nás však nepřiblížil k objasnění původu života, původu druhu a původu člověka. Náš současný přístup k těmto třem obecným problémům musí být založen na objevech dosažených v molekulární biologii a genetice v druhé polovině dvacátého století, které nakonec umožnily i úspěšné přečtení genomu.
Je minimálně zarážející, kolik lidí včetně biologů ještě na počátku třetího tisíciletí věří v mechanismus „přírodního výběru“. Kromě metod k rozluštění lidského genomu shromáždila molekulární biologie během posledních šedesáti let experimentální výsledky prokazující překvapivě velkou stabilitu tak složité struktury, jakou je jeden gen. Tato stabilita svou podstatou rozhodně nenahrává náhodným změnám genu. Intenzivní výzkum na tomto poli poskytl určitý počet dnes laboratorně používaných, ale velmi komplikovaných technik, které umožňují molekulární manipulaci s DNA, vedoucí k záměrné změně v genu. Je to právě tato komplikovanost, která vylučuje náhodnou realizaci takových změn v přírodě. V knize jsou ukázány některé skutečnosti, jež jsou těžko slučitelné s hypotézou o spojité biologické evoluci, založené na přírodním výběru nahodilých změn, a které tak ukazují, že představa „o původu druhů přírodním výběrem“ není geniální teorií, ale špatnou hypotézou. Publikace je zamýšlena pro širokou, a tedy velkým dílem laickou veřejnost.
(Z předmluvy autora)

Obsah

Předmluva
Kapitola I. Člověk v přirozené klasifikaci
Kapitola II. Stáří člověka
Kapitola III. Kromaňonci a neandertálci
Kapitola IV. Původ člověka
Kapitola V. O původu druhů
Dekalog jako výzva Darwinově koncepci
De-1. Rozdíl mezi teorií a hypotézou
De-2. Mutace (variace) v rámci stejného druhu
De-3. Chromosomové aberace jako zdroj variace
De-4. Rekombinace a variace
De-5. Opravy mutace
De-6. Mutace v populaci
De-7. Dlouhý běh věků
De-8. Vsunutí genů
De-9. Mezidruhová homologie chromosomů
De-10. Epigenetická dědičnost variací
Kapitola VI. Myšlenka vedoucí k člověku
Na počátku bylo Slovo
Odvěká touha člověka létat
Probíhají fyzikálně-chemické a biologické procesy v přírodě spojitě, nebo nespojitě?
Myšlenka vedoucí ke vzniku člověka a její nespojitá materializace
Čtyři aspekty týkající se materializace myšlenky vedoucí ke vzniku člověka (Aspekt 1: První buňka * Aspekt 2: Kambrická exploze * Aspekt 3: Hominidae – bezocasé velké opice a člověk * Aspekt 4: Proč nemohl pravěký člověk lovit dinosaury místo mamutů)
Epilog
Slovníček
Citovaná literatura
Dodatek 1. Mitochondriální (mt) DNA
Dodatek 2. Radiochemické datovací metody (Metoda radioaktivního uhlíku * Metoda radioaktivního draslíku* Uranová metoda)
Dodatek 3. Struktura DNA a její základní funkce
Dodatek 4. Exkurze do „heterocyklické chemie“
Životopis autora
Rejstřík

Autor

Profesor RNDr. Jiří Antonín Mejsnar, DrSc., IOM,
se narodil 13. února 1941 v Praze.

Vzdělání:

1958-1963 / Přírodovědecká fakulta UK v Praze, dvouoborové studium biologie-chemie, specializace fyziologie živočichů, diplomní práce „Krátkodobý vliv okolních teplot na termoregulační vlastnosti netopýra velkého“ – promovaný biolog
1970 / Přírodovědecká fakulta UK v Praze, kandidátská disertace „Úloha noradrenalinu v chladem indukované termogenesi savců“ – CSc., RNDr.
1971-1976 Matematicko-fyzikální fakulta UK v Praze, postgraduální studium, specializace numerická matematika, diplomní práce „Základní matematické vlastnosti kompartmentových systémů“ – absolvent PGS
1991 / Přírodovědecká fakulta UK v Praze, habilitační práce „Význam disipace energie pro studium kosterního svalu“ – jmenován a ustanoven docentem pro obor fyziologie živočichů
1993 / Akademie věd ČR, doktorská disertace „Bilance entropie v energetice svalu“ – DrSc.
1997 / Přírodovědecká fakulta UK v Praze – jmenován profesorem pro obor fyziologie živočichů
Zaměstnání:
1963-1965 / asistent – katedra obecné zoologie a srovnávací fyziologie, PřF UK Praha
1963-1964 / vojenská prezenční služba – tankový prapor, Západní vojenský okruh
1965-1991 / odborný asistent – katedra obecné zoologie a fyziologie, PřF UK Praha
1977 / odmítnuto habilitační řízení na PřF UK Praha – z politických důvodů
1990 / rehabilitace fakultní komisí a děkanem
1991-1997 / docent katedry fyziologie živočichů a vývojové biologie, PřF UK Praha
1997-2004 / profesor katedry fyziologie živočichů PřF UK Praha
2005-2008 / přednosta Ústavu obecné biologie a genetiky 3. LF UK Praha

1978 / pracovní pobyt v Institutu klinické a experimentální medicíny AV SSSR, Novosibirsk (1 měsíc)
1981 / pracovní pobyt v Institutu klinické a experimentální medicíny AV SSSR, Novosibirsk (1 měsíc)
1984 / Visiting Professor, Centre Médical Universitaire, Ženeva (6 měsíců)
1988-1989 / Visiting Scientist, Washington University, Dept. Chem., St. Louis (1 měsíc), Visiting Scientist, University of Washington Medical Center, Seattle (9 měsíců)
1991 / Visiting Scientist, Centre Médical Universitaire, Ženeva (2 měsíce)
1995 / Visiting Professor, Université Claude Bernard, Lyon (1 měsíc)
1997 / Visiting Professor, Université Claude Bernard, Lyon (1 měsíc)

Pedagogická činnost:

45 let soustavné univerzitní výuky praktik, základních, výběrových a specializačních přednášek

Publikace:

Autor a spoluautor 120 publikací citovaných více než 500krát jinými autory v impaktovaných časopisech, autor 13 kapitol v monografiích s rozsahem 1-7 %, autor odborných překladů a skript

Ocenění:

1974 / James D. Hardy Medal, National Academy of Sciences, USA
1991 / Medaile Viléma Laufbergera České fyziologické společnosti ČLS JEP
1995 / člen The New York Academy of Sciences
1999 / The 2000 Millennium Medal of Honor, American Biographical Institute
1999 / The First Five Hundred Medal, IBC Cambridge UK
1999 / International Order of Merit (IOM), IBC Cambridge UK
2001 / Zlatá medaile PřF UK v Praze
2001 / čestný člen České fyziologické společnosti ČLS JEP
2007 / čestný člen České lékařské společnosti JEP

1
Komentujte

Please Přihlásit to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Stanislav Hrouzek Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
Stanislav Hrouzek
Stanislav Hrouzek

Žulové plutony jsou taky skvělým důkazem o tom, že potopa světa je neslučitelná s elementární logikou. Granitová vrstva je totiž součástí všech kontinentů. A teď si představte, že se něco takového (o čem geologové na základě pokusů jasně ví, že vznikalo pod tlakem horninového masivu v hloubce 10 a více kilometrů a teplotách tavení) najednou vzniklo během potopy světa. Co by to znamenalo ? No především to, že by nic takového jako žulová vrstva jako základ kontinentů nemohla existovat, protože díky poměrně malé tepelné vodivosti by prostě nebyly miliony let… Číst vice »