Darwinisté bastlí svou evoluční slátaninu opět od nuly

pavelkabrt Genetika-teorie informace Leave a Comment

Překvapující zdroj kódu života

(Z www.scientificamerican.com přeložil Pavel Kábrt – 9/2015. Vyšlo v Scientific American 31. srpna 2015, převzato z časopisu Quanta.)

Úvod překladatele

Celkem nedávno nám evolucionisté sdělili, že dodnes netuší, jak vznikají nové druhy organizmů. A nyní nám jen tak mimochodem sdělují, že ani netuší, jak vznikají nové geny. Takže dva základní pilíře jejich evoluční víry neexistují. Dokáže slušný a rozumný člověk pochopit, jak může tato drzá darwinistická lobby přesvědčovat 150 let lidi o evolučním původu živé přírody a nás všech, když nemá dodnes ani tušení o základních mechanizmech tohoto svého mýtu?

Může slušný a rozumný člověk pochopit, jak tahle parta dokázala oblafnout nepodloženou teorií milióny vzdělaných i nevzdělaných lidí a jak si mohla prosadit, že se bude evoluční dějeprava učit na školách v hodinách přírodovědy místo v hodinách nepodložených bizarních nápadů, a jak dokázala obsadit akademickou i mediální sféru?

Následující článek byl evolucionisty převzat do Scientific American. Prosím, mějte při jeho čtení na mysli, že „nové geny“ jsou tedy jasně stvořené geny (nové jsou pro evoluční ideology!), vždyť geny nejsou žádné kuličky na cvrnkání, ale programy, jsou to velmi složitě vzájemně propojené a kódované informace ke stavbě a funkci organizmu. Takže když evoluční mytolog řekne „geny se vynořují … geny se objevily … geny vznikly…geny vyskočily do existence“, tak se každý programátor může jen zasmát. Ale těm, kteří vědí, jaké nedozírné škody evoluční báchorka napáchala a dodnes páchá, určitě do smíchu není.

Prosím, čtěte následující evoluční vyprávění pozorně a všimněte si, kolik nesmyslů a fantazií je nejen mezi řádky, ale i přímo černé na bílém. Na některá ta místa jsem si dovolil upozornit poznámkami v hranatých závorkách.

Objevující se data dokládají zdánlivě nemožné

– že se záhadné nové geny vynořují z „odpadní“ DNA (junk DNA).

Emily Singer a časopis Quanta

Skip sterling pro časopis Quanta

Stejně jako lidé, i geny mají rodiny – genealogie, které jdou zpět v čase až k zakládajícímu členu. Tento zakládající člen se rozmnožil a rozšířil a trochu změnil s každým novým narozením.

Po většinu z posledních 40 let si vědci mysleli, že tohle je to hlavní, jak nové geny vznikají – prostě vzniknou z kopií už existujících genů. Ta původní verze pokračovala ve své práci, a nová kopie genu měla volné ruce vyvíjet nové funkce.

Jenže některé geny zřejmě tento příběh o původu genů popírají. Nemají žádné známé příbuzné a nenesou žádnou podobnost se kterýmikoliv jinými geny. Jsou takovým molekulárním ekvivalentem tajemného tvora, objeveného v hlubinách dalekého deštného pralesa, taková biologická záhada bez vztahu k čemukoliv jinému na zemi.

Tajemství, kde se vzaly tyto sirotčí geny, trápí vědce po desítky let. Ale během několika uplynulých let nabírá jisté, nejprve heretické vysvětlení, na zrychlené hybnosti – že mnoho z těchto sirotků povstalo z takzvané odpadní DNA, nekódující DNA, což jsou tajemné úseky DNA mezi geny. „Genetické funkce se nějak vynořily do existence,“ řekl biolog David Begun z kalifornské univerzity v Davisu.

Takováhle metamorfóza byla kdysi považována za nemožnou, ale vzrůstající počet příkladů v organizmech od kvasinek a much až k myším a lidem přesvědčila většinu z oboru, že tyto de novo geny existují. Někteří vědci říkají, že mohou být dokonce běžné. Právě minulý měsíc výzkum prezentovaný ve Společnosti pro molekulární biologii a evoluci ve Vídni zjistil 600 potenciálně nových lidských genů. „Existence de novo genů byla považována za poměrně zřídkavou věc,“ řekla Mar Albá, evoluční bioložka z výzkumného institutu při Nemocnici del Mar v Barcelóně, která o výzkumu referovala. „Ale lidé to začali pozorovat víc a víc.“

Výzkumníci začínají chápat, že de novo geny zřejmě tvoří podstatnou část genomu, i když vědci mají jen nepatrnou představu, jak mnoho jich je a co vlastně dělají. A co víc, mutace v těchto genech může vést ke katastrofálním selháním. „Vypadá to, že tyto neobvyklé geny jsou často těmi nejdůležitějšími,“ řekl Erich Bornberg-Bauer, bioinformatik z univerzity v Münsteru v Německu.

V rodové linii (červená čára) se nové geny vynořují do svojí existence v různých okamžicích evoluční historie myši. Nárůst kolem 800 miliónů let před námi souhlasí s dobou, kdy se země vynořila ze svojí fáze „sněhové koule“, ve které byla planeta téměř kompletně zamrzlá. [Jak se asi dařilo životu na zamrzlé zemi stovky miliónů let předtím? To už evosekta neřeší. – pozn. PK] Nejposlednější vrchol představuje nově zrozené geny, z nichž mnohé budou následně ztraceny. Pokud by všechny geny vznikly cestou duplikace, byly by všechny vygenerovány brzo po vzniku života, zhruba 3,8 miliardy let před námi (zelená čára). Olena Shmahalo/Quanta Magazine; source: Tautz and Domazet-Lošo, Nature Reviews Genetics, 2011.

Hon na sirotky

Model standardní genové duplikace vysvětluje mnoho z tisíců známých genových rodin, ale má svoje meze. Předpokládá to, že by se většina genových inovací udála velmi záhy v historii života. Nejranější biologické molekuly by dle tohoto modelu před 3,5 miliardami let vytvořily sadu genetických stavebních kamenů. Každý nový cyklus života by tedy byl omezen na tvorbu nových stavebních jednotek.

Jestliže je ale nástrojová výbava života tak omezená, jak mohla evoluce vyprodukovat celý ten obrovský zvěřinec, který dnes na Zemi vidíme? „Pokud vznikají nové části pouze z těch starých, nejsme pak schopni vysvětlit základní proměny ve vývoji,“ řekl Bornberg-Bauer.

První důkaz, že model striktní duplikace nemůže dostačovat, přišel v 90. letech 20. století, když se rozvinuly technologie na sekvenování DNA. Výzkumníci analyzující genom kvasinek zjistili, že třetina genů tohoto organizmu nemá žádnou podobnost se známými geny jiných organizmů. [Velmi pěkně to odpovídá zkamenělinám, které nespojují žádné mezičlánky s předchozími tvory – pozn. PK]. V té době mnoho vědců předpokládalo, že tyto sirotčí geny patří do rodin, které ještě nebyly objeveny. [To samé čekal Darwin a dosud čekají evolucionisté: že se mezičlánky ještě najdou. – pozn. PK] Ale tento předpoklad se ukázal jako mylný. V minulých desetiletích sekvenovali vědci DNA z tisíců různých organizmů, ale sirotčí geny stále vzdorují klasifikaci. Jejich původ zůstává tajemstvím. [Tajemstvím to zůstává jen pro evoluční mytology v důsledku jejich špatné hypotézy. – pozn. PK]

V roce 2006 našel Begun určité první důkazy, že geny mohly ve skutečnosti vyskočit do existence [krásný vědecký výraz pro vznik složitých programů, že? – pozn. PK] z nekodující DNA [kterou evolucionisti dlouho označovali a dosud ještě mnozí označují za zbytečný odpad v buňce – pozn. PK]. Porovnal genové sekvence standardní laboratorní octomilky, Drosophila melanogaster, s jinými jejími blízkými příbuznými druhy. Různé mouchy mají velkou část genomu společnou. Ale Begun a spolupracovníci našli několik genů, které byly jen v jednom či dvou druzích, ale ne v jiných a domnívají se, že tyto geny nejsou potomky žádných existujících předchůdců. Místo toho Begun navrhuje, že nahodilé sekvence odpadní DNA v genomu mouchy octomilky mohly zmutovat do fungujících genů. [Jak se to asi slučuje s tvrzením, že tyto geny jsou pro octomilku životně důležité? Takže se nám octomilka stvořila a ožila nedávno. – pozn. PK]

Jenže vytvoření genu z náhodné sekvence DNA se jeví podobně, jako rozházet po podlaze střepy z nádoby s písmeny a očekávat, že se ta písmena sestaví do smysluplné věty. Odpadní DNA musí akumulovat mutace, které umožní, aby je buňka přečetla či konvertovala do RNA, stejně tak jako regulační složky, které označují kdy a kde by měl být daný gen aktivní. A podobně jako je tomu u věty, gen musí mít start a cíl – tedy krátké kódy signalizující jeho počátek a konec.

K tomu všemu musejí být RNA nebo protein, vyprodukované genem, užitečné. Nově zrozené geny se mohou ukázat jako jedovaté, které budou produkovat škodlivé proteiny, jako jsou třeba ty, které se k sobě shlukují v mozcích pacientů s Alzheimerovou chorobou. „Proteiny mají silnou tendenci k chybné konformaci /sbalování/ a způsobit tak katastrofu,“ řekla Joanna Masel, bioložka z univerzity v Arizoně v Tucsonu. „Je těžko představitelné, jak by se mohl vytvořit nový protein z nahodilé sekvence, když od takové sekvence očekáváte právě to, že bude působit tak mnoho potíží.“ Paní Maselová studuje způsoby, jak by evoluce mohla tento problém obejít.

Další námitka proti Begunově hypotéze je v tom, že je velmi obtížné rozlišit skutečný de novo gen od toho, který se drasticky změnil od svých předchůdců. (Tato obtíž identifikovat skutečně pravé de novo geny zůstává zdrojem sporů na tomto poli vědy.)

Závěr překladatele:

Evolucionisté přiznávají, že o tom, jak evoluce funguje a jak vytvořila živý svět, neví z vědeckého hlediska zhola nic. A jak také víme od evolučních astronomů a astrofyziků, ti zase nevědí nic o tom, jak vznikl vesmír. To jediné, co se všem těmto vypravěčům vyfantazírovaných evolučních příběhů velmi dobře podařilo, je rozvrátit původní víru společnosti v Boha stvořitele a tím i odvrátit lidi od respektování jeho rad a zákonů.

V celé té směšné hypotéze, jak svět stvořil sám sebe, stíhá jedna domněnka druhou, jedna lež druhou, jeden podvod druhý, nesmysl střídá nesmysl, fantazie fantazii, hypotéza hypotézu a pronásledování odpůrců a vysmívání se jim je jednou z četných zbraní, jak nesmyslný mýtus udržet při životě.

Jedinou naprosto pevnou víru však evoluční materialisté mají: všechno se to tu udělalo samo, „zatím sice nevíme, jak, vypadá to, že se to samo udělat nemohlo, avšak my na to přijdeme, a tak to budeme učit na školách i veřejnost pořád dál“. Dobrá situace, že?

Historie evolučního náboženství připomíná jakobínský teror ve Francii koncem 18. století. Tam parta poblázněných snílků navazujících na osvícenství vzala do ruky moc a přišla s nápadem zrušit stávající víru lidí a dosavadní pořádky, protože oni mají lepší model na fungování společnosti.

Výsledkem bylo, že společnost zcela rozvrátili, jejich „osvícenost“ se změnila v hluboké temno, zavedli horší teror než ta nejhorší sekta a mnohé i sebe nakonec popravili pod gilotinou, takže se pak musely staré pořádky vrátit.

Takto dopadne i celý úžasný evolučně revoluční experiment a nápad, jen s tím rozdílem, že do pekel s sebou vezme o moc větší část společnosti než tomu bylo ve Francii. Rozvrátit společnost a zničit zdravý rozum se jim už podařilo, nyní sklízíme důsledky této duchovní katastrofy a čekáme na další hrůzy lůzy. Pavel Kábrt

Komentujte

Please Login to comment
  Subscribe  
Upozornit na