Znáte rozdíl mezi pozorováním a interpretací?

pavelkabrt Úvahy o kreacionismu, stvoření ad. Napsat komentář

Hostující autor Dr. Thomas Phillips, PhD

(Z www.reasons.org a www.reasons.org/articles/do-you-know-the-difference přeložil V. Dostál – 6, 7/2014. Tyto dva články (1. a 2. díl) vyšly na stránkách Reasons to Believe 23. a 30. června 2014, zde jsou uvedeny pod sebou.)

Ve vědě je důležité rozlišovat mezi pozorováním a interpretací. Pozorovány jsou věci, které měříme, zatímco interpretace jsou závěry, které odvozujeme z těchto pozorování. V dobře navržených pokusech jsou výsledné interpretace jedinými možnými vysvětleními pozorování – ale to se vyskytuje řídce. Častěji jsou možné alternativní interpretace.

Bohužel je to často interpretace, co se uvádí v recenzních článcích, v tisku a v učebnicích, zatímco pozorování mohou být popsána jen v prvotních zdrojích. V případech, kdy jsou možné další interpretace, nebo hůře, kde pozorování ve skutečnosti nepodporují proklamovanou interpretaci – může být nezbytné zkoumání prvotního zdroje (nebo dokonce hrubých dat) pro určení, které závěry jsou oprávněné a které nejsou.

Abych to ilustroval, dovolte mi dát příklad z mého vlastního výzkumu.1 Většina lidí předpokládá existenci temné hmoty a temné energie jako vědecká fakta – ale ve skutečnosti tento závěr je jenom jednou z mnoha interpretací založených na pozorování.

Existuje temná hmota a temná energie?

Nikdy jsme přímo nepozorovali temnou hmotu; její existence je odvozena z astronomického pozorování. Použitím Dopplerova jevu u světla můžeme velmi přesně měřit rychlost, jíž hvězdy a plynná mračna obíhají své galaktické středy. Když porovnáme naměřenou rychlost s rychlostí vypočtenou na základě gravitační síly, poskytnuté viditelnou hmotou (viz zde), shledáváme, že naměřená rychlost neklesá prudce se vzdáleností, jak je předpovězeno naší teorií gravitace. Místo toho zůstává „plochá“ na vysoké hodnotě až do velkých vzdáleností od středu galaxie. Přijatá interpretace pro tato pozorování je, že pro růst gravitační síly k dostatečnému udržení hvězd a plynu na oběžných drahách kolem středu galaxie tam musí být temná hmota s dodatečnou hmotností, kterou nemůžeme vidět.

Temná hmota ovšem není jediná interpretace, která může vysvětlit, proč galaxie mají ploché rotační křivky. Možná je naše porozumění gravitaci jen nedostatečné. Mírně upravená rovnice gravitační síly, Modifikovaná newtonovská dynamika (MoND) může odpovídat galaktickým rotačním křivkám bez nutnosti temné hmoty. Ale MoND je empirická zákonitost, ne teorie – nevysvětluje galaktické rotační křivky, pokud by neexistovala teorie gravitace, z níž by rovnice MoNDu mohla být odvozena. (Podobně Keplerovy zákony odpovídají pohybům planet, ale proč tomu tak je nebylo známo až do doby, kdy Isaac Newton přišel s teorií všeobecné gravitace).

Bylo navrženo několik takových teorií, ale mým favorizovaným předpokladem je existence gravitačních dipólů, které modifikují gravitaci polarizací vakua2. To je moje upřednostňovaná teorie nejen proto, že jsem já navrhl3 výzkum (ještě nefinancovaný) k testování základního předpokladu této teorie (zvláště, že antihmota a hmota se vzájemně gravitačně odpuzuje), ale také proto, že by to řešilo dvě jiné záhady ve fyzice: chybějící antihmotu ve vesmíru a data supernov typu Ia4. Tu druhou záhadu to může řešit bez nutnosti kosmologické konstanty nebo temné energie5.

Nastavení argumentů a věroučných postojů

Vědci rádi myslí, že jejich víry jsou zcela empirické, založené jenom na pozorování. V určitém rozsahu je to pravda. Například, před publikováním dat ze supernov typu Ia téměř všichni fyzici a astronomové věřili, že kosmologická konstanta Λ musí být přesně 0, protože se vesmír rozpíná a přirozená hodnota Λ je enormní (10120krát větší než je pozorovaná hodnota). Avšak po přijetí nových pozorování badatelé nyní věří, že Λ musí být nenulová, i když malá. Budou-li ale konfrontováni s ověřeným měřením, že se hmota a antihmota vzájemně gravitačně odpuzují, většina týchž vědců by opět změnila svou víru.

Z osobního popudu a pro poskytnutí dodatečného vhledu do výzkumu vědců, výzkumník RTB (Reason to Believe) a badatel UCLA (University of California, Los Angeles) Jeff Zweerink pracuje na experimentu, kde se pokouší pozorovat interakce temné hmoty. Někdo si může myslet, že Jeff a já bychom se mohli považovat za rivaly, protože já navrhuji pokus, který by ukázal, že temná hmota vůbec nemusí existovat. Naopak, my sami sebe pokládáme za kolegy. V podstatě se oba pokoušíme vysvětlit tatáž pozorování; jen se přibližujeme k problému odlišnými cestami. Každý z nás by byl potěšen, kdyby ten druhý měl úspěch, protože pak bychom znali výklad a získali dodatečný vhled do toho, jak Bůh stvořil vesmír. Dokonce i kdybychom měli přijít o argumenty a jejich základ, obhajující ten či onen názor, který by se tak ukázal jako mylný, budou tím nakonec posíleny ty druhé argumenty jako výsledek nových pozorování.

Hlavní věc pro určitou obhajobu je důležitost rozpoznání, že když se nový vědecký závěr jeví jako rozporný s naším křesťanským světonázorem, tak je tento publikovaný závěr obvykle jen jednou z možných interpretací dat. A i když se tato speciální interpretace může střetnout s našim světonázorem, je pravděpodobné, že existují jiné možné interpretace těch samých pozorování, které konflikt nezpůsobují.

Jste-li pravidelným čtenářem Today’s New Reason to Believe (Nový důvod, proč dnes věřit), můžete vidět, že otázce interpretace nových vědeckých výsledků ve světle křesťanského světonázoru se věnuje mnoho článků. Pozorování jsou fakta (pokud jsou důkladně měřena) a pozorování mohou obecně být interpretována množstvím různých způsobů. Když se vědecký výsledek jeví v rozporu s křesťanským světonázorem, ptejte se, jaká pozorování tvoří podklad pro tento závěr, a jaké jiné interpretace jsou možné.

2. Díl zkoumá příklad z biologie, který ukazuje, jak můžeme interpretovat vědecké výsledky křesťanským pohledem, i když byly tyto výsledky široce prezentovány na podporu materialismu.

Dr. Thomas Phillips, PhD získal svůj doktorát v částicové fyzice na Harvardské univerzitě v r. 1986 a nedávno odešel z fakulty Univerzity Duke a pracuje jako manažer. V současnosti je také výzkumným profesorem fyziky na Technologickém Institutu v Illinois.

Hostující autoři z RTB (Reason to Believe) využívají svoje vzdělání a zkušenosti pro upevňování a budování víry pomocí testovatelných důkazů ze svých vlastních oborů vědy.
Chcete-li nahlédnout do seznamu všech hostujících autorů, klikněte sem.

Odkazy

1. Thomas J. Phillips, „Antimatter: Out of Darkness,“ Nature Physics, published electronically June 22, 2014, doi:10.1038/nphys3011.
2. Dragan Slavkov Hajdukovic, „Is Dark Matter an Illusion Created by the Gravitational Polarization of the Quantum Vacuum?“ Astrophysics and Space Science 334 (August 2011): 215.
3. A. D. Cronin et al., „Letter of Intent: Antimatter Gravity Experiment (AGE) at Fermilab,“ (working paper, March 2009), http://www.fnal.gov/directorate/program_planning/Mar2009PACPublic/AGELOI….
4. J. Guy et al., „The Supernova Legacy Survey 3-year Sample: Type Ia Supernovae Photometric Distances and Cosmological Constraints,“ Astronomy & Astrophysics 523 (November–Decemeber 2010): A7.
5. A. Benoit-Lévy and G. Chardin, „Introducing the Dirac-Milne Universe,“ Astronomy & Astrophysics 537 (January 2012): A78.

Znáte rozdíl mezi pozorováním a interpretací? 2. díl

Nejobvyklejší vymezení vědy vyžaduje po badatelích, aby přijímali jen přirozené příčiny (tzv. naturalismus), což znamená, že nadpřirozená interpretace dat je vyloučena už samotným předpokladem. Potom ale, i když je správným výkladem nějakého pozorování – jako je původ vesmíru, původ života a původ živých druhů – nadpřirozená příčina, vědci nezbytně dojdou ke špatné interpretaci. Mnozí lidé zůstávají v nevědomosti o tom, že nadpřirozené výklady – kterým pozorování lépe odpovídalo než těm materialistickým výkladům – byly na základě tohoto předpokladu vyloučeny. Proto je pro nás tak důležité mít schopnost rozlišit mezi pozorováním a interpretací a uvést správnou interpretaci, když ta materialistická (naturalistická) je špatná.

V 1. dílu této série jsme se podívali na jeden příklad z astrofyziky, kdy široce přijímaná vědecká víra (že temná hmota a temná energie musí existovat) se ukazuje jako interpretace založená na pozorování (že galaxie mají ploché rotační křivky). V Dílu 2. se podíváme na příklad z biologie, kde alternativní interpretace založená na biblickém světonázoru lépe odpovídá pozorováním než převládající vědecký výklad.

Společný projekt vs. společný původ

V moderní biologii se široce drží názor, že všechny živé organismy mají svoje společné předky. Tato myšlenka je popisována jako „společný původ“. Pozorování, která k této interpretaci vedla, zahrnovala sdílené biochemické struktury (např. všechny organismy používají tentýž kód DNA) a morfologii (např. podobnosti v tělesných plánech nebo tělesných strukturách). Zatímco společný původ ne nezbytně vylučuje působení Stvořitele, pozorování jsou lépe vysvětlena pomocí „společného projektu“, tj. myšlenky, že Bůh vždy znovu použil biologické designy napříč mnoha druhy. (Pozn. edit.: slovo design se překládá jako projekt, plán či ponechává jako design.)

Příklady společného projektu můžeme najít napříč lidskými výrobky. Například vzduchové ventily na pneumatikách mého kola a mého auta jsou v postatě tytéž. Když inženýři přijdou s dobrým projektem, použijí ho, nebo něco velmi podobného, napříč mnoha různými aplikacemi. Jinými slovy, když design funguje v mnoha situacích, není třeba znovu vyvíjet třeba kolo (nebo vzduchový ventil).

Stejně tak, jako inženýři použijí ten samý projekt znovu a znovu, Bůh velmi zřejmě udělal totéž. Uvažme třeba strukturu kostí u středního ucha savců. Protože tato struktura je tak složitá, biologové spekulují, že se mohla vyvinout jen jednou, a tudíž všichni savci s touto strukturou musejí sdílet společného předka. To ovšem bylo jen do doby, dokud vědci neobjevili fosílie, které ukazují „že se konfigurace kostí v uších všech živých savců vytvořila alespoň dvakrát nezávislými evolučními cestami.“1 A teď už vědecká interpretace je, že se tato kostní struktura vyvinula více než jednou. Lepší interpretace ale je, že Bůh znovu použil ten samý projekt.

Jakmile jednou zjistíme, že pozorování běžně přisuzovaná evoluci, jsme schopni interpretovat jako důsledek projektu, pak je oprávněné se ptát, která interpretace lépe odpovídá pozorování. Zde je několik článků z mnoha v Today’s New Reason to Believe, které se vztahují k této otázce:

„Alu Sequences in Primate Genomes: Evidence for Common Descent or Common Design?“
„Old DNA Causes New Problems for Human Evolution“
„Paleoanthropologists Fail to Find Common Ancestor to Modern Humans and Neanderthals“
„High Levels of Pseudogene Expression Help Silence the Case for Common Descent“
„TNRTB Classic: A Well-Ordered Challenge to Biological Evolution“
„New Research Suggests Two Overlooked Functions of Junk DNA“
„Extinct Shell Fish Speaks Today“
„Cambrian Explosion Brings Burst of Evidence for Creation“

Z předpokladu materialismu se můžeme opravdu osvobodit a nahradit jej interpretací pomocí projektu, pokud zjistíme, že tomu data odpovídají lépe. Je vždy důležité zjistit, která pozorování vedla k té které interpretaci. Se vší pravděpodobností interpretace s použitím projektu bude faktům odpovídat stejně dobře, ne-li lépe, než interpretace materialistická (naturalistická).2

Poznámky a odkazy:

1. Sid Perkins, „Groovy Bones: Mammalian Ear Structure Evolved More than Once,“ Science News, published February 9, 2005, https://www.sciencenews.org/article/groovy-bones-mammalian-ear-structure…. For the original study, see Thomas H. Rich, et al., „Independent Origins of Middle Ear Bones in Monotremes and Terians,“ Science 307 (February 11, 2005): 910.
2. Ovšem ne všechna pozorování se ukazují jako správná. To může být někdy důvodem, proč pozorování neodpovídá našemu světonázoru.

(Pozn. překladatele: musíme však být velmi opatrní. Např. pozorování východu a západu Slunce vedlo ke geocentrickému názoru. Pak se ukázalo, že nás naše pozorování klame a ujal se heliocentrismus. Jenže ještě později jsme odhalili, že naše Slunce se otáčí kolem středu Galaxie, a že i ta se pohybuje. Takže jsme uzavřeli: pohyb je relativní!)

Několik poznámek V. D.:

Nejlépe se mi líbí věta „Možná je naše porozumění gravitaci jen nedostatečné.“ Téměř všichni odborníci i laici podlehli mnohokrát opakovanému tvrzení, že Newton zavedl přitažlivost těles a to „na dálku“ neboli přes prázdný prostor. Tento génius naopak řekl, že taková představa je absurdní a opakovaně žádal, aby mu nebyla připisována! Nic mu to nepomohlo: v učebnicích, v článcích, ve vyučovacích hodinách se pořád „mele“, že „hmoty“ (tj. tělesa) se přitahují na dálku. Newton také napsal, že připsání přitažlivosti „hmotě“ jakožto její vnitřní vlastnosti je jen epikurejský přístup (který je nesprávný). Ano, naše porozumění gravitaci je nedostatečné (tj. „za pět“).

Newton byl velice chytrý. Ale jeho takzvaní žáci jenom „papouškují“ jeho nádherné věty, nemaje ani tušení, o čem je vlastně řeč!

Zmínku o rozpínání vesmíru autor pravděpodobně uvedl tak, jak bývá uváděno jako interpretace rudého posuvu. Asi se tím nechtěl zabývat – musel by vsunout poměrně rozsáhlou pasáž.

Celkové úsilí o rozlišení mezi pozorováním a interpretací je vynikající. Obávám se však, že mu mnozí vůbec neporozumí, hlavně proto, že nebudou chtít! Ti, kteří jsou „naočkováni“ soustavnou dezinterpretací pozorovaných faktů jen stěží sami od sebe něco ve svém smýšlení změní!

Díky kreacionistickým vědcům, kteří nám mohou pomoct ke správné interpretaci! Jestliže však nebudeme chtít, porozumění nenastane.

Mnozí lidé se mylně domnívají, že odvržením Boha se osvobodí. Pravý opak je pravda!

Příloha Velikost
00697-24.7.2014-znate_rozdil_mezi_pozorovanim_a_interpretaci_-_1._a_2._dil.doc 184.5 KB

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na