Život: Bůh ho navrhl k adaptaci

pavelkabrt Fakta pro stvoření Napsat komentář

Dr. Jean Lightnerová

(Přeloženo z: Life: Designed by God to Adapt ze 4. června 2008,  přeložil M. T. v listopadu 2009)

Když Bůh poprvé tvořil živočichy, tvořil je v souladu s jejich druhy, se schopností množit se a s přáním, aby jich přibývalo a naplnili Zemi (i moře; Genesis 1 : 20-22, 24-28). Po Potopě se suchozemští živočichové i ptáci zachránění díky Arše znovu rozmnožili, aby naplnili Zemi (Genesis 8 : 15-19). Baraminologové (kreacionisté zabývající se identifikací stvořených druhů) zjistili, že se mnozí živočichové zastoupení v Arše jediným plodným párem rozrůznili do té míry, že dnes většinou tvoří celou čeleď. Kupříkladu o čeledi Canidae – psovití se má za to, že ji tvoří živočichové jediného baraminu, tedy jediného stvořeného druhu (1).

Tahle čeleď zahrnuje psy, vlky, kojoty, lišky a šakaly. Skládá se ze 34 druhů ve 14 rodech, které jsou zastoupeny ve značném počtu na všech světadílech kromě Antarktidy, což potvrzuje, že jich opravdu přibylo a rozmnožili se na Zemi (srov. Genesis 8 : 17) (2). V Bibli se píše o psech (3), liškách (4), vlcích (5) a možná i o šakalech (6,7). První zmínky jak o psech tak vlcích pocházejí z doby kratší než tisíc let po Potopě, což svědčí o tom, že k rozrůzňování docházelo velmi rychle. Evolucionisté nám nejprve tvrdili, že ke změnám v živé přírodě dochází pomalým, rozvážným tempem (9). Kreační model však jednoznačně vyžaduje, aby k podstatným změnám u živočichů i rostlin docházelo poměrně rychle, což je nutnou podmínkou jejich zdárného množení na Zemi. Dnes se setkáváme s živočichy, kteří se adaptovali na celou škálu biotopů a nik. Existují nějaké vědecké důkazy toho, že se zvířata dovedou přizpůsobit tak rychle? Ovšemže existují! Jeden takový příklad týkající se ještěrek popsali vědci začátkem letošního roku v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (10).

Změna biotopu

V Jaderském moři u pobřeží Chorvatska leží řada ostrovů. Ostrov Lastovo je obklopen několika ostrůvky. Na jednom z nich, Pod Kopište, žije již dlouho zvláštní druh ještěrek, Podarcis sicula. Roku 1971 přestěhovali badatelé pět dospělých párů tohoto druhu na jiný ostrůvek, Pod Mrčaru. Zhruba po 36 letech vypracovali vědci podrobnou studii, ze které vyplynulo, že zmíněnému introdukovanému druhu se nejen dobře dařilo, nýbrž že u něho také došlo k významným adaptivním změnám.

Změněné potravní nároky a změna tvaru hlavy

Ještěrky na druhém ostrůvku, Pod Mrčaru, měly delší, širší a vyšší hlavy. Kromě nárůstu objemu tu byly také výrazné změny jejich tvaru. Tyto změny provázel silnější skus, což se jeví jako nezbytnost umožňující ještěrkám přizpůsobit se potravním nárokům s podstatně vyšším podílem rostlin. Zatímco rodičovská populace na prvním ostrůvku konzumuje rostlin málo (7% stravy na jaře, 4% v létě), ještěrky na Pod Mrčaru jich spotřebují daleko více (34% a 61%). Zhruba polovina rostlinné stravy na Pod Mrčaru vykazuje vysoký podíl celulózy, například z listů a stonků.

Úpravy trávicího ústrojí

Zvířata sama by celulózu nestrávila. Býložravci se při trávení této látky (a tedy zabezpečování využitelných živin) opírají o mikroorganismy ve svém trávicím ústrojí. U některých zvířat tráví mikroorganismy potravu v předním střevě (tj. v počátečním oddílu žaludku – například u přežvýkavců, velkých i menších klokanů i u opic živících se listím), zatímco u mnohých jiných ji tráví ve střevě zadním. Ještěrky na Pod Mrčaru mají cekální záklopku, která zpomaluje průchod potravy trávicím ústrojím a skýtá tak mikroorganismům čas k jejímu natrávení v zadním střevě. Tuhle strukturu nemá rodičovská populace z Pod Kopište ani blízce příbuzný druh Podarcis melisellensis, který dříve žil na Pod Mrčaru, avšak nedávno tam vyhynul. Jiné býložravé ještěrky této čeledi (Lacertidae – ještěrkovití) cekální záklopku mají. Svědčí to o tom, že jisté struktury důležité pro přežití živočicha na jednom biotopu mohou v populaci vymizet, pokud se přesune do biotopu jiného a zmíněnou strukturu již nepotřebuje. Tato struktura se však může objevit znovu, změní-li se životní podmínky té které populace a příslušná struktura se opět stane činitelem důležitým pro přežívání. Hlísti byli také nalezeni v zadních střevech ještěrek na Pod Mrčaru, nikoli však v rodičovské populaci z Pod Kopište. S hlísty se setkáváme u býložravých ještěrek dosti často (11). Zatímco obvykle jsou považováni za parazity, byl nejméně v jednom případě, u pulců skokana volského, zjištěn mutualistický vztah s hlísty (12). V tomto případě umožňovala přítomnost hlístů pulcům lepší trávení a urychlovala jejich celkový vývoj. Bude ještě předmětem dalšího bádání, zda hlísti přinášejí ještěrkám užitek, škodí jim, či zda jde o vztah neutrální.

Změny v hustotě populace a v chování

Populace ještěrek na Pod Mrčaru je mnohem početnější – patrně díky hojnější, dostupnější potravinové základně. Zdá se také, že se změnila sociální struktura, protože zvířata zřejmě již nemusí bránit svá teritoria. Změny ve způsobu opatřování potravy (tj. popásání se místo lovu) i v sociální struktuře přispěly zřejmě ke zkrácení zadních končetin a snížení maximální rychlosti běhu (pozorované u těchto ještěrek dříve) ve srovnání s populací rodičovskou (13).

Úvahy o zdroji uvedených změn

Jelikož se velké hlavy a cekální záklopky vyskytovaly u mláďat a dospívajících jedinců, domnívají se autoři studie, že za těmito odlišnostmi by mohly stát genové změny (14). K sekvenování byla však použita pouze DNA mitochondriální, a zde se zjistilo, že je u obou populací Podarcis sicula totožná. Zůstává tedy nevyjasněno, co by asi tak mohlo být zdrojem takové genové změny; 36 let je stěží dostatečnou dobou na to, aby se dalo uvažovat o výskytu blahodárné náhodné mutace. Přirozený výběr může nastoupit teprve poté, co došlo ke genové změně; nevysvětluje tedy samotnou přítomnost této změny, může však objasnit to, proč je ona změna v dané populaci rozšířena více či méně. Zmínění autoři tedy doporučují, aby se příští studie zaměřily na jiné možné činitele (tj. fenotypovou tvárnost a vlivy samiček), jež by snad mohly stát za uvedenými rozdíly mezi oběma ještěrčími populacemi. Ať už budou konečné závěry jakékoli, vyplývá z téhle studie jasně, že se živočichové umějí přizpůsobit rychle, což je v souladu s předpoklady kreacionistů o tom, že Bůh pečuje o své tvory a chce, aby obývali Zemi (Žalm 147 : 8, 9 ; Matouš 6 : 25-34 ; Izajáš 45 : 18).

Došlo k evoluci?

Jedním z nejkontroverznějších aspektů sporu mezi kreacionisty a evolucionisty je fakt, že existuje několik odlišných definic slova evoluce, které evolucionisté neustále zaměňují (15). Jedna z nich počítá se změnami (podle všeho na genovém základu), kterými zvířecí populace časem prochází. Přijmeme-li tento závěr, pak k evoluci zcela jistě došlo. Ironií je, že právě kreacionisté ve svých úvahách požadují, aby k uvedeným změnám docházelo relativně rychle. V dostupné literatuře existuje mnoho příkladů rychlé adaptivní evoluce, přemístíme-li zvířata do nového prostředí či změní-li se jejich stávající biotop (16). Evolucionisté museli dokonce na základě takovýchto pozorování svůj model vývoje života změnit (9).

Když však běžný člověk slyší slovo evoluce, spojí je s teorií, podle které vznikl veškerý život na Zemi ze společného předka před mnoha milióny let. To samozřejmě nikdo neměl možnost pozorovat. Studie postulující adaptivní evoluci neprokazují, že z jednoho druhu živočicha vznikl druh jiný, evolucionisté se je však snaží využívat k podpoře svých teorií o jednotném původu veškerého života. Myšlenka, že veškerý biologický život má jeden zdroj, je navíc založena na odmítání biblické zprávy o dějinách a zavrhování existence stvořitele, který žije a hovoří s naším světem (17). Ač se evolucionismus považuje za vědu, jde ve skutečnosti o pouhou filozofii, která předem vylučuje odlišná vysvětlení jevů, aniž je přezkoumá.

Svědectví o úžasném Stvořiteli

Křesťané by se měli radovat z rostoucího počtu článků o rychlých adaptivních změnách. Přinášejí podrobnější fakta o celé věci a bude velmi zajímavé sledovat, jak se budou evolucionisté pokoušet vysvětlovat ony změny ve svém naturalistickém modelu. Veškeré poznatky o zmíněných tvorech přizpůsobujících se rychle novým biotopům jsou v souladu s biblickým svědectvím o tom, že máme opravdu úžasného Stvořitele, který stvořil život proto, aby se zabydlel na Zemi.

Dr. Jean K. Lightnerová vystudovala zoologii. Po dosažení doktorského a magisterského titulu veterinární medicíny pracovala tři roky jako úřední veterinářka pro ministerstvo zemědělství USA.

Odkazy:

1. T.C. Wood, “The Current Status of Baraminology,” Creation Research Society Quarterly 43 no. 3 (2006):149–158.
2. B. Fahey and P. Myers. 2000. “Canidae” Animal Diversity Web, http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Canidae…..
3. כלב, keleb; used 32 times in the Old Testament; first mentioned in Exodus 11:7.
4. שועל shuw`al; used 7 times; in NIV translated as fox(es) 4 times and jackals 3 times; in the KJV it is always rendered fox(es); however the Strong’s defines the related proper name, Shual, as meaning jackal; first used in Judges 15:4,5.
5. זאב ze’eb; used 7 times; first mentioned Genesis 49:27.
6. אח ‚oach; used once in Isaiah 13:21; refers to howling animal, jackal or hyena. While the word “jackal(s)” appears 19 times in the NIV, it is usually a translation of תנין tanniyn which is often translated “dragon” in the KJV.
7. J.R. Kohlenberger and J.A. Swanson, The Hebrew-English Concordance to the Old Testament (Grand Rapids: Zondervan, 1998); BibleWorks™ Copyright © 1992-2005 BibleWorks, LLC.
8. If the Flood is considered to have taken place in the year 1656 Anni Mundi (AM; years since creation) and the Exodus occurred in 2513 AM, some 857 years later, then both wolves, זאב ze’eb, and dogs, כלב keleb, were distinct by then. Pierce, L., “The World: Born in 4004 BC?” Answers, July–September 2006, pp. 25-27.
9. Understanding Evolution, “Misconceptions about Evolution and the Mechanisms of Evolution: Most Biologists Have Rejected Darwinism.”
10. A. Herrel, K. Huyghe, B. Vanhooydonck, T. Backeljau, K. Breugelmans, I. Grbac, R. Van Damme, and D.J. Irschick, “Rapid Large-scale Evolutionary Divergence in Morphology and Performance Associated with Exploitation of a Different Dietary Resource,” Proc Natl Acad Sci USA 105 no. 12 (2008):4792–4795.
11. J.E. Martin, G.A. Llorente, V. Roca, M.A. Carretero, A. Montori, X. Santos, and R, Romeu, “Relationship Between Diet and Helminths in Gallotia caesaris (Sauria: Lacertidae),” Zoology (Jena) 108 no. 2 (2005):121–130.
12. G.S. Pryor and K.A. Bjorndal, “Effects of the Nematode Gyrinicola batrachiensis on Development, Gut Morphology, and Fermentation in Bullfrog Tadpoles (Rana catesbeiana): A Novel Mutualism,” J Exp Zoolog A Comp Exp Biol 303 no. 8 (2005):704–712.
13. B. Vervust, I. Grbac, R. Van Damme, “Differences in Morphology, Performance, and Behaviour Between Recently Diverged Populations of Podarcis sicula Mirror Differences in Predation Pressure,” Oikos 116 no. 8 (2007):1343–1352.
14. Ref 10, p. 4794.
15. Understanding Evolution, “An Introduction to Evolution.”
16. K. Byrne and R.A. Nichols, “Culex pipiens in London Underground Tunnels: Differentiation Between Surface and Subterranean Populations,” Heredity 82 Pt. 1 (1999):7–15; J.D. Arendt and D.N. Reznick, “Evolution of Juvenile Growth Rates in Female Guppies (Poecilia reticulata): Predator Regime or Resource Level?” Proc Biol Sci 272 no. 1560 (2005):333–337; P.R. Grant B.R. and Grant, “Evolution of Character Displacement in Darwin’s Finches,” Science 313 no. 5784 (2006):224–226.
17. Understanding Evolution, “Misconceptions about Evolution and the Mechanisms of Evolution: Evolution and Religion Are Incompatible

 

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na