altenborough

David Attenborough a Přírodopisné muzeum živě

pavelkabrtÚvahy o kreacionismu, stvoření ad. Napsat komentář

Russell Grigg

(Z creation.com/natural-history-museum-alive přeložil M. T. – 03/2014. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

V tomto televizním programu1 představuje Sir David Attenborough divákům řadu zvířat z londýnského Přírodopisného muzea a „oživuje je“ pomocí opravdu působivých, počítačem zpracovaných animací. U žádného zvířete přitom nevyjmenovává řadu evolučních předků, ale pokračuje ve své evolucionistické indoktrinaci diváků občasnými narážkami na „miliony let“, které jsou sine qua non (nutnou podmínkou) tohoto ateistického světového názoru. Vyjádříme se zde k těm aspektům programu, které mají co dělat se sporem stvoření-evoluce.

Archaeopteryx

Jeho prvním exponátem je fosilní Archaeopteryx objevený v Německu roku 18612. Říká divákům: „Součástí jeho kostry byl i ocas. Jeho hlava byla opatřena čelistmi se zuby podobně jako hlava plazů a jeho přední končetiny měly tři protáhlé prsty s drápy.“ Měl peří, a Attenborough ho nazývá „vědecky nejdůležitějším a nejcennějším exponátem v celém muzeu…. Tento tvor byl zpola plazem a zpola ptákem. Byl prvním důkazem toho, že v prehistorii existovaly přechodné formy, které spojují velké, velmi odlišné skupiny zvířat, které známe dnes.“

Ve skutečnosti je Archaeopteryx jedinečným živočichem, u kterého je přítomna mozaika plně (nikoli částečně) vyvinutých rysů, z nichž některé má společné s třídou Aves, jiné s třídou Reptilia. To z něj však nedělá chybějící spojovací článek, natož „první doklad“ čehosi v takzvané „prehistorii“. Dr Jonathan Sarfati z CMI vysvětluje:3

Archaeopteryx měl plně vyvinuté letky (včetně asymetrických praporů a předních, zpevňujících rýh jako u moderních ptáků-letců), klasická eliptická křídla moderních lesních ptáků, a velkou vidlicovitou kost pro připojení svalů odpovědných za pohyb křídla směrem dolů4. Jeho mozek byl v podstatě totožný s mozkem ptáků-letců, s velkým mozečkem a zrakovou kůrou. Skutečnost, že měl zuby, není významná pro jeho údajný status přechodné formy živočicha – četní vymřelí ptáci měli zuby, zatímco mnoho plazů je nemá. Dále byla jako u dalších ptáků jak jeho maxilla (horní čelist) tak mandibula (spodní čelist) pohyblivá. U většiny obratlovců včetně plazů je pohyblivá pouze mandibula5. Konečně, kostry Archaeopteryxe měly dutinami odlehčené obratle a pánev. To svědčí o přítomnosti jak krčního tak břišního vaku, tj. přinejmenším dvou z pěti párů plicních vaků přítomných u moderních ptáků. Což ukazuje na to, že u tohoto tvora, kterého většina evolucionistů označuje za nejstaršího ptáka, byl již přítomen jedinečný design ptačí dýchací soustavy“6.

A roku 2012 oznámil tým badatelů z Brownovy univerzity, že „struktura peří Archaeopteryxe je totožná se strukturou peří moderních ptáků“7.

Fosilie Archaeopteryxe v „poloze mrtvých dinosaurů“, tj. hlava zvrácená dozadu, tělo prohnuté, končetiny skrčené, ocas natažený, odpovídá tomu, že pták byl zaživa pohřben Potopou podle Genesis.

Mimochodem, na fosiliích Archaeopteryxe je patrná „poloha mrtvých dinosaurů“ s krkem a ocasem zvrácenými dozadu. Existují pro to dvě moderní vysvětlení. V posledních několika letech si vědci uvědomili, že tato poloha je vlastně opistotonus, důsledek prudkých svalových křečí způsobených selháním centrální nervové soustavy zejména při nedostatku kyslíku8.

Jiným vysvětlením je, že vztlak pod vodou způsobil, že napětí páteřních vazů převážilo nad hmotností ocasu a hlavy a zvrátilo obojí dozadu. Obě vysvětlení jsou v souladu s představou, že zvířata se utopila či byla pohřbena zaživa Potopou popsanou v Genesis.

Attenborough nepředkládá žádné důkazy pro své tvrzení, že Archaeopteryx žil zhruba před 150 miliony let. Avšak shora zmíněná fakta jsou důkazy, které odpovídají popisu Genesis, totiž že jeho život začal spolu se všemi ostatními ptáky 5. dne stvořitelského týdne, zhruba před 6 000 lety.

Zde je velký rozpor mezi Biblí a převažující teorií, podle které se ptáci vyvinuli z dinosaurů. Dinosauři však byli stvořeni až 6. dne současně s dalšími tvory, pohybujícími se po zemi spolu s člověkem. Čtenáře možná překvapí zpráva, že existují čelní evolucionisté, kteří nesouhlasí s dogmatem o vývoji ptáků z dinosaurů. Např. paleoornitolog Alan Feduccia, bývalý profesor na Univerzitě Severní Karolíny a světová autorita na fosilní ptáky, napsal: „Paleontologové se pokusili udělat z Archaeopteryxe opeřeného dinosaura pohybujícího se po zemi. Ale není tomu tak. Je to pták, stromový pěvec. To nezmění žádné množství ´paleoblábolů´“9.

Profesor Richard Owen

Attenborough nám představuje prof. Richarda Owena (1804-92) a vypráví nám, že to byl on, kdo nejenže získal vystavenou fosilii Archaeopteryxe, nýbrž vybudoval i celé toto muzeum. Attenborough blahosklonně dodává: „Třebaže nesouhlasil s Darwinovým pojetím evoluce, byl jedním z největších vědců své doby a měl zvláštní talent pro určování fosilií.“ Poté, co bylo v Sussexu nalezeno několik nových a dosud neznámých fosilií, přinesli je do muzea – a Attenborough uzavírá výklad slovy: „Profesor Owen je prozkoumal a rozhodl, že zřejmě patří zcela novému druhu zvířete, které nazval ´dinosaurus´- ´hrozný ještěr´“.

Owen byl rovněž vládním poradcem, psal o zdravotních zátěžích pramenících ze znečištěného životního prostředí, a dostal více než 100 vyznamenání včetně povýšení do šlechtického stavu. Byl slavným pedagogem a vyučoval také přírodní vědy děti královny Viktorie. Dnes je patrně nejznámější tím, že vytvořil slovo Dinosauria, jak o tom už byla zmínka.

Had jménem Gigantophis

Poté, co se seznámíme s několika fosiliemi megafauny, přichází na řadu obří had, a jeho název, Gigantophis, znamená právě tohle. Attenborough prohlásil, že tento 10 metrů dlouhý had „žil před 40 miliony let a vymřel dlouho předtím, než se na Zemi objevily lidské bytosti.“ Jeho kořistí nebyli dinosauři, protože: „Dinosauři jsou ještě starší než Gigantophis a vymizeli zhruba 25 milionů let předtím, než se vyvinul.“ Místo toho ho vidíme, jak napadá „prehistorického slona, který měl právě tu smůlu, že běhal po planetě přesně v téže době jako Gigantophis, zhruba před 40 miliony let.“

Attenborough neposkytuje žádné důkazy ve prospěch dvakrát opakovaného stáří 40 milionů let pro Gigantophise. Místo toho se diváci baví počítačem generovanou podívanou na obřího hada-škrtiče napadajícího mládě „prehistorického“ slona. Termínem „prehistorický“ se rozumí časový úsek předcházející dějiny, o kterých máme záznamy. Tato nálepka slouží tomu, aby se veřejnosti vštěpoval evolucionistický, antibiblický světový názor šířením představy, že mnoho druhů živých organizmů žilo a umíralo v průběhu závratných věků předtím, než na scénu vstoupilo lidstvo.

Avšak dinosauři nejsou o nic víc „prehistoričtí“ než sloni, jelikož oba tvorové žili po začátku psaných dějin, kterými je historická zpráva Bible – Genesis. Genesis nás přivádí až k počátku, ke stvoření času, země, zvířat i člověka během stvořitelského týdne, zhruba před 6 000 lety. Vycházíme-li z této premisy – jak to činil Pán Ježíš a pisatelé Nového zákona, pak neexistuje žádná taková věc jako éra prehistorie. Předtím existoval jen Bůh (Jan 1:1; Genesis 1:1; 2. Timoteovi 1:9; Titovi 1:2.

Ichthyosauři vs delfíni

Obrázek: Tento Ichthyosaurus fosilizovaný během porodu mláděte je jasným důkazem toho, že byl pohřben velmi rychle, jako třeba při katastrofické potopě.

Počítačová simulace ukazuje divákům „prastarého ichthyosaura“ a v komentáři zaznívá, „jak je úžasně podobný dnešním delfínům. Jeho tělo má stejný proudnicový tvar, stejné ostré čelisti, dýchal plícemi, dokonce rodí živá mláďata“10. A opravdu, někteří tvorové byli fosilizováni téměř na závěr porodu, což svědčí o velmi rychlém pohřbení. Všimněte si, že mláďata ichthyosaurů se rodila podobně jako u delfínů ocasem napřed, připravená vyplavat k hladině a tam se poprvé na vzduchu nadechnout.

Pak Attenborough říká: „Delfíni jsou savci. Ichthyosauři plazi. Velmi, velmi odlišné skupiny. Vůbec nejsou blízce příbuzné, a přece mají obě velmi podobný tvar těla. Jsou pozoruhodným příkladem toho, co nazýváme konvergentní evolucí – dvě skupiny nepříbuzných zvířat, u kterých se vyvinula podobná těla, aby se dobře uplatnily ve stejném prostředí.“

Cože má být ta „konvergentní evoluce“?

Odpověď: Je to termín, který vymysleli evolucionisté, aby vysvětlili podobnosti u zvířat, pro která nemají společného předka. Velká spousta takových podobností, nehodících se do evolučního příběhu (tj. nemohou být vysvětleny vývojem ze společného předka), je pro evolucionisty obrovským problémem. Je to pro ně tak traumatizující, že mají pro tento jev speciální termín. Nelze-li podobnost vysvětlit rodokmenem po společném předkovi, nazývá se to „homoplazie“. V knize Homoplasy11 z roku 1996 je tento termín definován takto: „…homoplazie vyjadřuje skutečnost, že orgány vypadají „stejně“, ač se vyvinuly nezávisle na sobě (kurzíva v originálu)“12. Problémem pro evolucionisty je, že toto především zpochybňuje většinu jejich argumentů o podobnosti (známé také jako homologie) coby důkazu pro společného předka. Drastickým příkladem je zhruba 200 genů pro echolokaci u netopýrů a delfínů, které se údajně „kdysi změnily stejným způsobem nezávisle na sobě“13.

Kde jsou však důkazy pro cokoli z toho, co bylo uvedeno? Evoluční problém podobností bez společného předka není vyřešen vyumělkovaným tvrzením, že evoluce náhodně vyprodukovala podobně vypadající výsledky v odlišných liniích na odlišných místech. Daleko logičtějším a konzistentnějším vysvětlením pro podobnosti je, že všechna zvířata měla prostě téhož Tvůrce, jak učí kniha Genesis. A Tvůrce použil tentýž dobrý design u mnoha různých tvorů z toho velmi dobrého důvodu, že šlo o velmi dobrý design, a proto velmi dobře fungovaly.

Kreacionistický geolog Michael Oard píše:

„Kolik prostředí se tak podobá jedno druhému po miliony let, že jsou s to vyvinout neřízenými, náhodnými procesy podobné struktury u „nepříbuzných“ zvířat? Konvergentní evoluce je dalším evolucionistickým fíglem, jak vysvětlit desítky tisíc výjimek z jejich ´důkazu´ evoluce pomocí srovnávací anatomie14.

„Právě tak, jako najdeme podobnosti vyplývající z parametrů designu u artefaktů vyrobených člověkem, stejně tak je najdeme u živých tvorů. Odlišné modely aut mají mnoho společných „rysů“, protože jsou určeny k plnění týchž úkolů. Všechna auta mají pneumatiky, motor, volant, čelní ochranné okno, světla atd. Rozdíly svědčí o specifičnosti účelu: terénní vůz není totéž jako rodinný sedan. Podobný obrázek vidíme v biologickém světě, který můžeme připsat velkému Stvořiteli“15.

Dinosauři a Archa

Obrázek: Noe vzal do archy po páru ode všech druhů dinosaurů. Od velkých druhů vzal zřejmě jen odrostlejší mláďata.

Zvlášť zajímavý je pro nás Attenboroughův popis fosilizovaného vejce sauropoda. Tyto dinosaury líčí Attenborough jako „gigantické, vegetariánské dinosaury pohybující se po čtyřech…jde o největší suchozemská zvířata, která kdy existovala.“ Takže kreacionisté jsou často tázáni, „Jak se vešla Noemovi do archy?“

Odpověď na tento zdánlivý hlavolam poskytuje (lépe řečeno ilustruje) mimoděk Attenborough, když ukazuje divákům počítačové simulace toho, jak vypadalo toto sauropodí vejce, když je samice kladla, a následně, jak se z vejce klube malý sauropod. Čerstvé vejce je velké zhruba jako fotbalový míč a má i jeho tvar; malý dinosaur, který se z něj vyklube, je dlouhý necelý metr. A komentář zní: „Tenhle mrňous musí v příštích několika letech ještě pořádně vyrůst“ – než bude mít rozměry svojí maminky.

Pokud jde o dinosaury a archu, máme za to, že Noe do ní nemusel brát „ velké jedince pokročilého věku“; v arše byli patrně mnohem méně hmotní dospělí jedinci mladého věku či „teenageři“. Nedávno bylo objeveno, že dinosauři prodělávali v dospívání růstový skok, takže Bůh mohl přivést do archy (srov. Genesis 6:20) dinosaury správného věku tak, aby tento růstový skok mohl začít hned po jejich vylodění. Pro podrobné vylíčení tohoto scénáře s příslušnými odkazy na příslušný výzkum viz Jak mohli dinosauři tak vyrůst? a Jak je dostal Noe do archy? a Byli dinosauři v Noemově arše? Takže díky, Sire Davide, že jste nám osvětlil tuto záležitost!

Stáří dinosaurů

Dalším dinosaurem, kterého Attenborough představuje svým divákům, je sauropod druhu Diplodocus, kterého s láskou nazývá přezdívkou „Dippy“, a sděluje nám: „Dnes, po 150 milionech let, máme docela věrnou představu o tom, jak Dippy vypadal.“ A poskytuje nám zajímavý popis odvozený z jeho fosilií. To, co odmítáme, je údajné stáří, které mu připisuje (v programu se o něm zmiňuje dvakrát).

Je jisté, že se o dinosaurech hovoří v Bibli. Samozřejmě tam takto nejsou nazýváni, protože slovo „dinosaurus“ pro ně vymyslel až shora zmíněný Sir Richard Owen roku 1841, ale setkáváme se tam s jejich popisem. Ve Starém zákoně se objevuje hebrejské slovo תנין, tannîn, asi 15krát – některé moderní anglické překlady ho překládají jako „příšera“, „had“ či „šakal“, zatímco ve starší Bibli krále Jakuba je užito slovo „drak“. Septuaginta, řecký překlad Starého zákona cca z roku 250 př. Kr. užila rovněž slovo pro „draka“ δρακων (drakon). Tannîn by se mohlo vztahovat, alespoň v některých kontextech, na velké plazy/dinosaury.

V knize Jób je také podrobný popis zvířete, které nelze jednoznačně určit jako některé ze zvířat, která dnes známe. Po několika stovkách let od Potopy mluvil Bůh k muži jménem Jób a připomenul mu, jak velký je Stvořitel, poukazem na obzvlášť obrovského tvora, kterého učinil:

„Pohleď jen na behemóta, i jeho jsem učinil jako tebe; žere trávu jako dobytče. Pohleď, jakou má sílu v bedrech, jak mocné jsou svaly jeho břicha. Napřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené, jeho kosti jsou bronzové válce, jeho hnáty jako železný sochor“ (Job 40:15–18)

Jedním z obtížných úkolů, se kterými se badatelé zabývající se Biblí setkávají, je snaha zjistit, co by to vlastně tento „behemót“ mohl být. Zřejmě žil v Jóbově době, jinak by Boží poučení o něm nedávalo smysl. Někteří překladatelé Bible, kteří si nebyli jisti tím, co to je za podivné zvíře, prostě transliterovali hebrejské בּהמוֹת, behemôth. Avšak jeho popis hodně připomíná nějakého z velkých dinosaurů hnízdících na zemi16. Viz „Mohl být behemót dinosaurem“?

Kapitola 41 v Jóbovi popisuje také mořského netvora zvaného livjátan. Jde jednoznačně o velké a silné mořské zvíře, s hroznými zuby a pancéřovanými šupinami, které dokázaly snadno odvracet oštěpy a šípy. Zdá se, že už vyhynulo, ale věříme, že jak toto zvíře tak i behemóta, spolu se všemi ostatními zvířaty včetně dinosaurů, stvořil Bůh a ne evoluce. Viz „Byl livjátan Parasaurolophus?

Kromě biblických důkazů o tom, že dinosauři žili v téže době jako člověk, existují i důkazy vědecké, založené na mnoha objevech dinosauřích měkkých tkání a neporušených biomolekulách. Viz „Dvě dekády neklidu kolem dinosaurů“ (v češtině) – pro souhrn celé problematiky a další informace.

Nemůžeme dokázat, že dinosauři byli stvořeni šestého dne Stvořitelského týdne o nic víc, než mohou evolucionisté dokázat, že žili před 150 miliony let a vymřeli před 65 miliony let. Máme o nich stejné poznatky, ale zastáváme protichůdné světové názory, založené na našich rozdílných vírách, a ty nám určují, jak interpretovat fakta. A proto kreacionisté a evolucionisté dospívají k odlišným závěrům.

Proč na tom záleží

Náš světový názor se opírá o Bibli (Židům 11:3), která, jak věříme, byla inspirována Všemohoucím Bohem, který nemůže lhát (Numeri 23:19). Proto věříme, že Bible je naprosto pravdivá a přesná (v češtině) – ať už se vyjadřuje k zásadním otázkám dějepisu, teologie či přírodních věd. Nepřekvapuje proto, že historie zaznamenaná v Genesis, která jasně potvrzuje nízké stáří země, a tedy i jejích obyvatel, je v souladu s podstatnou částí vědeckých důkazů. Vždyť také všechny křesťanské doktríny začínají v Genesis – viz „Genesis – živná půda veškeré křesťanské nauky“.

Jedním ze základních učení je, že hřích vstoupil mezi lidi, když se naši prarodiče Adam a Eva vzbouřili v zahradě Eden proti Boží autoritě (Genesis kapitola 3). Důsledkem toho je, že „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Římanům 3:23). Dobrou zprávou je, že Bůh nabídl pomoc ve smrti a vzkříšení Pána Ježíše Krista (Římanům 4:25).

Poznámky a odkazy

  1. A Colossus Production for Sky Television, UK; it premiered in the UK on 1 January 2014, and was shown on ABC1-TV in Australia on 2 March 2014.
  2. Eleven Archaeopteryx fossils have been found so far, plus a single feather fossil.
  3. Sarfati, J., Refuting Evolution 2, pp. 132–33, Creation Book Publishers, 2011.
  4. Feduccia, A., Evidence from Claw Geometry Indicating Arboreal Habits of Archaeopteryx, Science 259(5096):790–793, 5 February 1993.
  5. See Wieland, C., Bird Evolution flies out the window, Creation 16(4):16–19, June–August 1994.
  6. Christiansen, P., and N. Bonde, N., Axial and Appendicular Pneumaticity in Archaeopteryx, Proceedings of the Royal Society of London, Series B. 267:2501–2505, 2000.
  7. Brown University News and Events: Winged dinosaur Archaeopteryx dressed for flight, http://news.brown.edu/pressreleases/2012/01/archaeopteryx, 24 January 2012; Catchpoole, D., Supposed icon of evolution , Archaeopteryx, was dressed for flight in modern, probably black, feathers, 31 July 2012.
  8. Marshall Faux, C. and Padian, K., The opisthotonic posture of vertebrate skeletons: post-mortem contraction or death throes? Paleobiology 33(2):201–226, 2007.
  9. Feduccia, A.; cited in: V. Morell, Archaeopteryx: Early Bird Catches a Can of Worms, Science 259(5096):764–65, 5 February 1993.
  10. Albeit with a couple of minor differences, which Attenborough mentions: “Dolphins beat their tails up and down … Ichthyosaurs had tails like fish, that beat from side to side. Dolphins only have two flippers, whereas ichthyosaurs had four.”
  11. Sanderson, M., (Ed.), Homoplasy: The Recurrence of Similarity in Evolution, Academic Press, San Diego, 1996.
  12. Wake, D., Introduction, Ref. 11, p. xvii.
  13. Pennisi, E., Bats and dolphins evolved echolocation in same way, news.sciencemag.org, 4 September 2013; Sarfati, J., Echolocation evolved in the same way 3 October 2013.
  14. Oard, M., 320-million-year-old amber has flowering plant chemistry, J. Creation 24(2):16, Aug. 2010, creation.com/amber-with-flowering-plant-chemistry.
  15. Oard, M., Did birds evolve from dinosaurs? J. Creation 25(2):22–31, 2011.
  16. This section adapted from Chapter 19 What about Dinosaurs? In The Creation Answers Book.
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments