William z Ockhamu

První „protestant“

Russell Grigg

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 01/2019. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

William z Ockhamu

William Ockham (asi 1287-1347), nebo také jen Ockham (někdy hláskovaný ‘Occam’), byl biblicky věřící anglický filozof 14. století. Tehdy se postavil vedoucím představitelům církve, protože opustili čisté učení Bible a místo toho toužili po moci, vlivu a bohatství. Dnes je však více známý díky vyřešení logického principu známého jako „Ockhamova břitva”. Přestože to původně není jeho myšlenka, používal ji tak účinně, že se začala nazývat jeho jménem.

Ockhamova břitva

Ockhamova břitva je fráze, která se v latině obvykle interpretuje jako Entia non sunt multiplicanda sine necessitate, což se překládá takto: „Entity [podle výkladu] se nemají zmnožovat více, než je nutné”. Tato koncepce však byla nesprávně přepracována jako „Všechny věci jsou na stejné úrovni, správné řešení bývá to nejjednodušší.”¹ Nicméně Ockham netvrdil, že příroda sleduje vždy tu nejjednodušší cestu, ani že jednoduché řešení převládne nad lepším a složitějším; a také ne, že by tato jednoduchost měla převládnout v potřebě vysvětlit všechny údaje. Spíše obhajoval názor, že by se k vysvětlení jakéhokoliv jevu neměly navrhovat žádné další příčiny, než jen ty nejnutnější.

Napsal (přeloženo):

„Nic by nemělo být předkládáno bez daného důvodu, pokud to není samozřejmé nebo známé ze zkušeností či ověřeno autoritou Písma Svatého.”

Skeptici a ateisté dnes používají Ockhamovu břitvu ne vždy takto a vynechávají poslední část, čímž se dopouštějí zneužití pojmu. Ateisté například rádi tvrdí, že jejich nevěra v Boha je nadřazena teismu, protože zahrnuje o jednu entitu méně a je tak jednodušší. Jenže Ockham nedal světu 14. století ekvivalent k „udržování jednoduchosti, hlouposti”. Spíše když doporučoval používání rozumu a vnímání při posuzování příčin, stavěl nade vše svou víru v autoritu Božího Slova.

Ockhamovo vzdělání

Předpokládá se, že Ockham se narodil v anglické obci Ockham v Surrey a že jako mladík vstoupil do Řádu sv. Františka v Londýně (františkáni), a tam dostal základní vzdělání, ve kterém následně pokračoval studiem teologie na Oxfordské univerzitě. Jeho vzdělání zahrnovalo studium logiky, kterou považoval za nepostradatelnou pro posuzování veškerých tvrzení. A opravdu, ve všech debatách, do nichž se zapojoval, „to byla právě logika, která mu sloužila jako hlavní zbraň vůči opozici.”³

Ockham u soudu

V Oxfordu dostali studenti za úkol napsat komentář k oficiální učebnici teologie, Knihy sentencí od Petera Lombarda. Ockhamovy názory na toto téma (známé jako Ordinatio) byly fakultou teologické univerzity vyhodnoceny jako nedostatečně pravověrné, takže univerzitu musel předčasně opustit, aniž by získal magisterský titul v teologii. Církevní úřady také zamítly jeho názory a v roce 1324 papež Jan XXII předvolal Ockhama k papežskému soudu ve francouzském Avignonu, aby tam vypovídal před komisí šesti teologů. Nicméně, jeho Ordinatio nebylo nikdy oficiálně prohlášeno za kacířské.³

Ockham vs. papež Jan XXII

Během pobytu v Avignonu Ockham bydlel v místním františkánském převorství. Zde se v roce 1327 setkal s hlavním správcem františkánů Michaelem z Ceseny, který byl s papežem Janem ve sporu o otázce vlastnictví. Věřil, že pokud františkáni žili v absolutní chudobě, která byla protikladem bohatství papežského paláce v Avignonu, následují tak příklad Krista a apoštolů. Papež Jan však pro dosažení tohoto cíle hledal pro církev velké bohatství a životní styl františkánů považoval spíše za trest než za pomoc.

Michael požádal Ockhama, aby prostudoval tři papežské buly,⁴ které ukazovaly, co papež Jan XXII tehdy psal o užívání majetku. Z nich Ockham dospěl k závěru, že papež Jan nechyboval jen pouhým pomýlením, ale že takto svéhlavě a kacířsky smýšlel, a tím ztratil právo na svůj mandát. Stručně řečeno, Ockham protestoval proto, že Jana považoval za „pseudo-papeže“. A skutečně, Ockham měl tu zvláštní výsadu být označen jako „první protestant” – a to v tomto ohledu přinejmenším s pravomocí Katolické encyklopedie.⁵

Ockham, jako biblicky věřící křesťan trval na tom, že jedinou prvotní příčinou a autoritou je pouze Bůh – skutečnost, kterou Bůh lidstvu odhalil ve svém Slově, Bibli. Toto odvolání se na Písmo jako na autoritu bylo o téměř dvě století později převzato a přepracováno Martinem Lutherem v protestantské reformaci jako doktrína Sola Scriptura (pouze Písmo). To znamená, že nejvyšší autoritou veškerého učení je Bible. Vše ostatní, zejména pak lidské domněnky, je podřízeno a korigováno psaným Slovem Božím.

Vztahy mezi účastníky sporu se zhoršily a v květnu 1328 Michael, Ockham a někteří františkánští sympatizanti z Avignonu uprchli pod ochranu svatého římského císaře Louise IV (Ludvíka) z Bavorska, který se stal Ockhamovým patronem. Papež Jan okamžitě Ockhama a jeho společníky vyloučil z církve, nikoli pro kacířství, ale pro vzepření se vůči jeho autoritě (tj. že opustili Avignon bez jeho svolení). Již předtím v roce 1324 papež Jan vyloučil Ludvíka a odpíral mu veškerá císařská práva, takže Ludvík rád poskytl Ockhamovi morální a literární podporu. Ockham strávil zbytek svého života v Mnichově a psal o různých otázkách, z nichž jedna se týkala toho, že papežství nemělo právo ovládat císařské úřady. Ockham byl tak prvním zastáncem oddělení církve od státu.

Aplikace Ockhamovy břitvy na stvoření / evoluci

Dnes je upřednostňovanou hypotézou o původu vesmíru „velký třesk”, totiž že cosi, co prý tehdy „vybuchlo”, a z ničeho nic začalo existovat⁶ prostřednictvím „kvantové fluktuace”. Toto se údajně rychle rozšířilo a nakonec to nějak vyprodukovalo všechno, co nyní existuje. Jenže tato teorie musí vycházet z předpokladu, že existuje něco, co může kolísat, měnit se.⁷ Kde a kdy mohlo dojít k takové domnělé kvantové fluktuaci dříve, než existoval nějaký prostor nebo čas?

Použitím Ockhamova pravidla na scénář „velkého třesku” vidíme, že je zde množství hypotetických příčin (např. kvantová fluktuace z ničeho, náhlá expanze, omezení expanze, většina vesmíru je tvořena „temnou” hmotou a „temnou” energií, kterou nelze detekovat atd.). Nic z toho není samozřejmé, známé ze zkušeností nebo prověřeno autoritou Písma Svatého. Připomeňme si, že stav samozřejmosti byl podstatnou součástí Ockhamova logického posuzování všech tvrzení. „Velký třesk” pod Ockhamovou břitvou zcela selhává.

Tento model pod Ockhamovou břitvou naprosto selhává. Klikni pro zvětšení

Navíc vesmír vykazuje inteligentní design, zejména v biologickém světě, ale stejně tak to platí i pro nebeská tělesa.⁸ Zastánci velkého třesku to popírají, aby se tak vyhnuli nutnosti to vysvětlit. Nicméně objasnění všech dat ve vesmíru, včetně jasně zřetelného designu a inteligence svědčí o tom, že vesmír byl stvořen inteligentním Designérem, který měl tu moc, schopnost a přání tak učinit.

Oponenti tohoto konceptu „stvoření” tvrdí, že odvolávání se na „Boha” bylo pouze pokusem primitivního člověka vysvětlit věci, než přišla věda. Nicméně důsledkem té myšlenky inteligentního Designéra je fakt, že taková Bytost měla mít také potřebnou inteligenci, aby nám On mohl sdělit, co udělal. A toto je přesně to, co nacházíme v Bibli, v popisu o počátcích v knize Genesis, které Ockham věřil.

Závěr

Ačkoli Ockham určitě nebyl první pronásledovanou osobou pro biblicky pravou víru, plným právem si zaslouží uznání jako „první protestant”. To, co napsal ve 14. století, nejenže odsuzovalo náboženskou korupci tehdejších dnů, ale jeho filozofická břitva může být použita i dnes jako odsouzení ateistického odpírání uznat Boha ve všech aspektech života. Neboť Bůh není jen náš Stvořitel, On je také náš Zákonodárce, náš Soudce a pro ty, kteří touží po odpuštění svých hříchů, také náš Spasitel.

Odkazy a poznámky

1. E.g. by Carl Sagan’s fictitious SETI scientist Ellie Arroway in his sci-fi film Contact.
2. William of Ockham, Stanford Encyclopedia of Philosophy; see plato.stanford.edu/entries/ockham, p. 9. The reference given therein is “Sent. I, dist. 30, q.1.”
3. William of Ockham, Encyclopaedia Britannica; britannica.com/biography/William-of-Ockham.
4. A papal bull is a legal publication issued by a pope of the Catholic Church. It is named after the lead seal (bulla) that was appended to the end in order to authenticate it.
5. Catholic Encyclopedia: William of Ockham.
6. E.g. as claimed by Krauss, L.M. in A Universe from Nothing: Why There Is Something Rather than Nothing, Free Press 2012. See review: Reynolds, D.W. Godless universe untenable, J. Creation 27(1):30–35; creation.com/krauss-review.
7. Sometimes said to be a quantum vacuum, which is equally not ‘nothing’; see Sarfati, J., In the beginning God created—or was it a quantum fluctuation?; creation.com/krauss.
8. Sarfati, J., By Design, Creation Book Publishers, Georgia, USA, 2008; creation.com/s/10-2-524.