Vyvrácení Darwina

pavelkabrt Úvahy o kreacionismu, stvoření ad. Napsat komentář

Terence J. Hughes

(Z www.kolbecenter.org přeložil M. T. – 5/2011) Vyšlo 29. března 2011

Katedra věd o Zemi
Institut pro výzkum klimatických změn
Univerzita státu Maine
Orono, Maine 04469

Karl Popper, renomovaný filozof vědy ve 20. století, navrhl test ke zjištění toho, zda je možno konkrétní teorii považovat za teorii vědeckou. Pokud odpovíme kladně, musí být daná teorie „vyvratitelná“ v tom smyslu, že musíme mít možnost prokázat, že není správná. Vyvratitelnost přitom není opakem „ověřitelnosti“, protože žádnou opravdu vědeckou teorii nelze ověřit. Lze jen prokázat, zda je slučitelná či neslučitelná se studiemi téže přirozené soustavy provedenými nezávislými badateli. Ať už je ale sebevíce takových studií s danou teorií slučitelných, neznamená to, že je ověřena. Stačí totiž jediná studie neslučitelná a teorie je vyvrácena.

(Popper, Karl Raimund: rakouský filozof, 1902-1994. Vůdčí kritik vídeňského novopozitivizmu z pozice kritického racionalizmu; vytvořil obecné vědecko-teoretické učení o metodách, jehož základním znakem je princip neustálého opravování chyb (falzifikace, vyvracení) při utváření teorie. Pozn. překl.)

Připouštěl to i sám Charles Darwin. Často se vyjadřoval v tom smyslu, že celá jeho teorie evoluce cestou přírodního výběru vezme za své, dokáže-li někdo, že nějaký organizmus nevznikl z jiného hromaděním zdánlivě nedůležitých změn v jeho fyzické struktuře po dostatečně dlouhou dobu. Vědci mezitím přijali Popperův test vyvratitelnosti. Kupříkladu newtonovská fyzika by nedokázala vysvětlit relativitu času a prostoru postulovanou Albertem Einsteinem a posléze potvrzenou pokusy sahajícími od studia atomových jader po studium viditelného vesmíru. Tenhle objev ovšem newtonovskou fyziku nevyvrátil. Jen dokázal, že je součástí fyziky einsteinovské, součástí, která zůstala velmi dobrým přibližným modelem fyzikálních podmínek existujících na planetě Zemi. Síly studované Newtonem na Zemi existují ve vesmíru také.

Největší výzvou pro darwinovskou evoluční teorii je dnes teorie inteligentního plánu. Darwinovská evoluce je založena na předpokladu, že biologická evoluce je výsledkem přírodního výběru, kdy v přírodě probíhají náhodné mutace v jádrech reprodukčních buněk v době rozmnožování organizmů, takže si tyhle změny (které jsou téměř vždy drobné, jak to požaduje Darwin) nese s sebou dospělý organizmus při svém opětovném rozmnožování. Změny musí zvyšovat schopnost organizmu přežít jakoukoli zátěž, které je v přírodě vystaven. Teorie inteligentního plánu zpochybňuje předpoklad, že náhodné mutace na buněčné úrovni mohou vybudovat celý složitý genom a s ním spojené struktury potřebné k tomu, aby mohla probíhat biologická evoluce. Statistické studie ukazují, že u náhodných mutací vyžadovaných darwinovskou evolucí existuje nulová pravděpodobnost toho, že vytvoří za dobu trvání Země lidskou bytost. Mutace nemohou být náhodné. Jsou řízené. Genetické kostky jsou naprogramované.

Konkurence představovaná teorií inteligentního plánu i množící se důkazy o genetické složitosti v přírodě přinutily zastánce darwinovské evoluce vystoupit se zdánlivě nekonečným množstvím domněnek ad hoc, které in toto /vcelku/stále více znemožňují obhájit darwinovskou evoluci na čistě vědeckém základu. V zoufalství se tedy její zastánci obrátili na americké soudy, aby ustanovily, že inteligentní plán se nesmí učit na veřejných školách, protože to porušuje princip „odluky církve od státu“, zásadu, která sice není zakotvena v ústavě USA, ale o které aktivističtí soudci přesto tvrdí, že ji obsahuje první dodatek zmíněné ústavy. Výrok o zákazu inteligentního plánu tak v nedávných dnech vynesl soudce Jones v Pennsylvanii, když své rozhodnutí prakticky slovo za slovem opsal ze žaloby podané Americkou unií pro občanské svobody, navrhovatele v celém případu.

Jonesův výrok má ironický podtext. Poprvé rozhodoval soudce o darwinovské evoluci v „opičím procesu“ se Scopesem v Tennessee. Rozhodl ve prospěch Williama Jenningse Bryana, který jako navrhovatel vystoupil proti darwinovské evoluci. Darwinisté tenkrát dávali najevo pohrdání soudci-amatéry, kteří mají rozhodovat o odborných otázkách; nyní však soudce Jones činí totéž. Tak hluboko klesli obhájci darwinovské evoluce.

Ale odlehčeme to trochu. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že darwinovská evoluce stojí na dvou nohou. Jednou je přírodní výběr, který postuloval Darwin sám. Druhou jsou genové mutace, vědecký obor založený římskokatolickým mnichem v Rakousko-Uhersku, Gregorem Mendelem. Mendelovy zákony dědičnosti stály u zrodu genetiky. Má-li být „odluka církve od státu“ argumentem při rozhodování o tom, co lze a nelze učit v hodinách přírodních věd na veřejných školách, pak musí darwinisté opustit „náhodné“ genové mutace jako jednu nohu darwinizmu. Každopádně Darwin ještě o genetice nevěděl nic. Mendelovo dílo bylo zveřejněno několik desetiletí po Darwinově „O původu druhů přírodním výběrem čili o přežívání zvýhodněných ras v boji o život“ publikovaném roku 1859. Mendelova „katolická“ noha by měla být amputována, jelikož porušuje zásadu odluky církve od státu. Darwin by tak měl být přinucen balancovat pouze na své ateistické noze: „přírodním výběru“, který nemá z čeho vybírat.

Dnes se Darwinovo magnum opus nazývá prostě „O původu druhů“. Jeho pojetí „zvýhodněných ras“ se hodilo dobře k britskému imperializmu 19. století, rasistickému podniku, pokud to tak lze říci, ale dnes „vyšlo z módy“. Zvlášť po Osvětimi. Darwinovská evoluce nezná mravní řád. Jde v ní pouze o „přežití nejschopnějších“. Jednou z domněnek ad hoc užívaných dnes k udržení darwinizmu naživu je, že jakási „mravnost“ může být obsažena již v samotných čistě fyzických náhodných mutacích navozovaných přírodním výběrem. Žádný z podobných předpokladů ovšem samozřejmě nelze v popperovském smyslu vyvrátit, takže nejsou vědecké. Jsou pouhými články víry v tom, co je vlastně ateistickým náboženstvím.

Navzdory Osvětimi je možné dále se bavit darwinovskou evolucí. Antropologové pátrající po fosiliích raných „hominidů“, aby jimi ozdobili rodokmen evoluce člověka, kladou velký důraz na fosilní lebky, zejména fosilní mozkovny. Lebky s nejvyššími, hodně kolmými čely a největšími mozkovnami jsou vždy řazeny na tomto rodokmenu nejvýše, obzvlášť když vnitřek mozkovny vykazuje oblouky jako stopy po závitech ve velkém mozku, který obsahovala. Jsem mimořádným profesorem na Institutu pro výzkum změn klimatu (CCI) a na katedře věd o zemi (ESD) univerzity státu Maine. Loni v létě jsem poslal řediteli CCI a vedoucímu ESD e-mail upozorňující je na to, že až opustí své pozice, měli by být jejich nástupci vybráni z lidí majících nejvyšší, zcela kolmá čela a největší mozkovny, věří-li celá fakulta doopravdy v darwinovskou evoluci. Vědecké diplomy a akademické hodnosti jsou druhotné. Moc je to nepotěšilo.

Tak ještě další perličku. Rubrika Novinky z výzkumu v časopisu Science, oficiálním orgánu Americké asociace pro podporu vědy, měla na stranách 1232-1234 vydání z 12. prosince 1980 (je k dispozici online) článek s titulkem „Potřebujete opravdu mozek?“ Pojednával o studentu univerzity v anglickém Sheffieldu, „který má IQ 126, prospívá v matematice s vyznamenáním, a jeho sociální vztahy jsou zcela normální. A přece ten chlapec nemá skoro žádný mozek“, podle Johna Lorbera, britského neurologa. Sken mozku prokázal, že zmíněný student jakýsi mozek přece jen má, ale jeho hlavní část má průměr pouhý jeden milimetr, je přilepená k lebeční kosti a oddělená od mozkového kmene mozkomíšním mokem. V obecné mluvě se tomu říká vodnatelná hlava. Vysoké svislé čelo a velká mozkovna s rýhami po mozkových závitech (jak může mít mozek o průměru jeden milimetr závity?) nehrají u tohohle studenta roli. A přece jsou to právě tyhle znaky, které dopomohly „hominidům“ k zařazení do rodokmenu, jehož vrcholem je člověk. Zmíněný student přitom není sám. Lorber referuje o tom, že mezi námi žije spousta takových studentů a že žijí zcela normálním životem. O některých to ovšem bohužel neplatí. Jsou v různé míře postiženi.

A teď k jádru pudla. Tenhle student i další jemu podobní mají mozky, které jsou zásadně odlišné od mozků většiny lidí. Nejde přitom jen o darwinovskou „menší odchylku“ od normy, kterou může navodit přírodní výběr a vytvořit takovéto lidi. Je to zásadní změna a přírodní výběr s ní nemá co dělat. Student ze Sheffieldu byl ve stejném přírodním prostředí jako všichni ostatní studenti. Nevyvrací právě on (a další jemu podobní) darwinovskou evoluci? Přemýšlejte o tom.

Přírodní výběr v darwinizmu závisí na náhodných přírodních procesech. Teď se ukazuje, že se mnoho z těchto procesů řídí nově objevenými zákony fraktální geometrie. Je „přírodní výběr“ řízen? Darwinisté citují to, co nazývají „odpadovou DNA“, jako důkaz neúspěšných náhodných genových mutací. Teď víme, že „odpadová“ DNA má důležitou funkci. Darwinisté vybírají z vědeckých poznatků jen ty, které se jim hodí. Mimosmyslové zážitky, byť všestranně doložené, je nezajímají, protože je darwinovská evoluce neumí vysvětlit. Životy svatých a všestranně doložené zázraky s nimi spojované je z téhož důvodu také nezajímají.

Vědci nazývají data z pokusů a pozorování, která se nehodí do zavedené teorie, „daty ležícími vně“ a většinou je pomíjejí, protože nezapadají do podstatné části dat, která teorii podporují. Jestliže však začíná být takovýchto „bludných balvanů“ příliš mnoho, měli by vědci přehodnotit samotnou teorii. Podle Karla Poppera k tomu dokonce stačí jediný nestandardní poznatek, pokud skutečně existuje a lze k němu dospět opakovanými pokusy či pozorováními. Student ze Sheffieldu opravdu existuje. A věda potvrdila, že takových jako on existuje ještě mnohem víc. Sheffieldský student i ti další vyvrátili darwinizmus jako „vědeckou“ teorii.

Co zbývá? Teorie inteligentního plánu. Proč? Protože poskytuje vysvětlení pro sheffieldského studenta i další jemu podobné za pomoci jediného dalšího postulátu. Teorie inteligentního plánu předpokládá, že veškeré fyzikální procesy, nejen v biologii, nýbrž v celém vesmíru, řídí nejvyšší inteligence. Křesťané i další lidé přijímající monoteizmus ztotožňují tuhle inteligenci s Bohem, ryzím duchem, který stvořil a udržuje vesmír i celé lidstvo, teorie sama se však nemusí dovolávat Boha takového, jaký se zjevuje v Bibli. Ta obsahuje další postulát. Jsme stvořeni „k obrazu“ Božímu, jak je zaznamenáno v knize Genesis.

Co tím chceme říci? To, že každý z nás má nesmrtelnou duši stvořenou přímo Bohem, cosi navíc kromě našich fyzických těl, která se v průběhu let „vyvíjela“, až naše mozky dosáhly takového stavu fyzického vývoje, který umožnil lidskému mozku „oživení“ našimi nesmrtelnými dušemi. Naše duše jsou sídlem všech vlastností, které nás činí lidmi. I mozek studenta ze Sheffieldu dosáhl tohoto stavu fyzického vývoje, přestože na Darwinově evolučním rodokmenu pro něj není místo. Inteligentní plán je nutný k tomu, aby vznikl lidský mozek, který může být oživen nesmrtelnou duší. Naše mozky jsou pouhými poslíčky, kteří předávají zprávy od jedné duše ke druhé prostřednictvím našich těl. Taková je celá pravda.

Mého otce postihla v 60. letech mrtvice. Přerušil jsem postgraduální studium na Northwestern University a vrátil se do Jižní Dakoty, abych ho doprovodil do nemocnice pro veterány (byl veteránem z první světové války). Zpočátku nebylo jeho řeči rozumět. Nahlas a zřetelně vyslovoval pouze kletby. Po fyzioterapii se mu řeč postupně vracela, až začal zase užívat většinu svého dřívějšího slovníku, i když artikuloval obtížně. Usoudil jsem, že po celou dobu si jeho duše plně uvědomovala, co se děje, jen mi to nebyla schopna prostřednictvím mozku sdělit. Ony kletby byly výrazem její frustrace. Otcův mozek byl poškozen. Když se zotavil, byl s to říci mi to, co mi chtěla říct jeho duše. Proklínání ustalo.

Vzpomínám na tenhle zážitek, když mi „experti“ říkají, že nemá cenu udržovat naživu lidi v „přetrvávajícím vegetativním stavu“. To je závěr vyplývající z darwinizmu. Pro mě jsou zmínění lidé těmi nejcennějšími mezi námi. Jsou těmi, kdo apelují na naši vyšší přirozenost, „kousek pod anděly“, a činí nás těmi nejlepšími, kterými můžeme být. Alternativou k tomu je Darwinův svět „člověk člověku vlkem“, ve kterém jsme „vlky“ s mozkem vymýšlejícím fyzické i duševní nástroje hromadného ničení. Není právě tohle realitou dnešního světa?

Sheffieldský student vyvrátil darwinizmus. Není totiž vědou. A nikdy nebyl. Jde o náboženství, náboženství hromadného ničení. Náboženství Osvětimi. Götterdämmerung!

Götterdämmerung? Germánský „soumrak bohů“? Ano. Výměna biblické filozofie, podle které jsme byli stvořeni Stvořitelem vesmíru a naším osudem je žít s Ním věčně, za darwinovské pojetí, podle kterého pocházíme z červů a naším osudem je být červy sežráni, připomíná Esauovu výměnu prvorozenství za čočkovou kaši. Jakmile se tak stane, nemá člověk proč plodit děti. Výchova dětí vyžaduje čas, energii i finanční zdroje. A za jakým účelem? Aby měli červi co žrát? Populace v Evropě i dalších zemích, kde Charles Darwin přetrumfnul Ježíše Krista, se přestaly obnovovat. A přitom jde o země obývané Darwinovými „zvýhodněnými rasami“ vyhrazenými pro „přežití v boji o život“. Jelikož však přijaly darwinizmus, jsou to právě ony, kdo je určen k vymření. To je Götterdämmerung.

Dr. Terrence Hughes má magisterský titul a doktorát věd v oboru materiálového zkušebnictví z Northwestern University. Publikoval stovky článků v renomovaných vědeckých časopisech a dvě knihy pojednávající o zalednění a změně klimatu v uplynulých 40 letech. Je členem sboru poradců při Kolbeho středisku pro studium Stvoření.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na