„Všichni přeci vědí…“ v proměnách staletí

pavelkabrt Úvahy o kreacionismu, stvoření ad. Napsat komentář

Představujeme vám druhé číslo kreacionistické přílohy časopisu Život v Kristu.
Více o časopisu naleznete zde

Je nejen zajímavé, ale i poučné sledovat změny veřejného mínění v průběhu delších časových úseků. Jistě by každý z nás mohl snadno doplnit, co „přeci všichni víme“ a pak se ukáže, že tomu bylo jinak. Zažili jsme doby, kdy v oblasti výživy vědci „prokázali“, že mateřské mléko není pro kojence nejlepší a prosazovali sunar, po čase zase jiní vědci potvrdili, že se mýlili. Tím nepřímo potvrdili, že Boží řád pro stvoření, který je od počátku, „překvapivě“ stále platí. Jindy zase slýcháme, že „je dávno vědecky dokázáno…“, že „moderně uvažující člověk už nepochybuje…“ atd.

Z historie vidíme, že zástupy je možné ovlivňovat nejen pravdou, ale i líbivými řečmi, reklamou či ideologiemi, které s pravdou nemusejí mít zase až tolik společného. Výsledkem v takových případech zůstává „pevné přesvědčení, že předkládané skutečnosti jsou pravda“.

Někdy stačí k pevnému přesvědčení všeobecně zakořeněný předsudek: „had je slizký“. Leckdo si hada pohladit nepůjde a tak se svým poznáním vystačí až do smrti, a zkuste ho přesvědčit. Jindy místo předsudku zafunguje lidová slovesnost. Co miloučký ježeček a jablíčko? Neznám dítě, které by nevidělo pěkně malovaný obrázek či neslyšelo říkanku o tom, jak si ježek nese na bodlinách jablíčko. Až vyroste a bude-li mít štěstí, dočte se, že ježek je hlavně hmyzožravec a jablko by pozřel jen v nouzi. Navíc na bodlinách potravu nepřepravuje.

Zábavný je též obecně rozšířený středověký názor řadící bobra mezi ryby. Proč ne? Je to logické: žije ve vodě, výborně plave, má „šupinatý“ ocásek… Navíc se jeho maso smí jíst o velkých postech (podobně jako ostatní rybí maso), všichni to přeci vědí (včetně vědců), tak jakýpak ostych a mudrování.

Posuňme se k závažnějším tématům – co například původ života? Aristotelés, starořecký přírodovědec, myslitel a po mnoho staletí až do renesance uznávaná vědecká autorita, o původu života nepochyboval: Živá zvířata mohla vzniknout i z neživého prostředí (abiogeneze) – žáby z bláta, myši ze starých hader… Jako důkaz Aristotelés uváděl jednoduchý recept: Vezmeme větší hrnec, vložíme dovnitř starý oděv, přisypeme trochu zrní a nakonec přidáme kousek sýra. Za pár dní jsou myši na světě. – Jednoduché, experimentálně snadno ověřitelné a hlavně vědecké, že? (Jen se nesmíte na hrnec dívat, když podle sýra myši hrnec vyčenichají a vlezou dovnitř.

Moderně smýšlejícím řeckým myslitelům navíc věda usnadnila problém, co se zastaralým mytologickým pohledem na svět. Tak se bohyně života Gaia, která mohla podle tradice vkládat do neživých předmětů (hlína, kámen, dřevo) život, mohla odsunout do světa legend a moderní vědě nestínila cestu. Pozoruhodné je, že se „myši líhly z hader“ (proces samoplození obecně známý jako Generatio spontanea) až do 17. století, tuto teorii hlásal i vlámský vědec Jan Baptista von Helmont ještě r. 1667.

Prvním krokem ve vyvrácení této představy byl experimentální výzkum původu červů v mase, který prováděl Francesco Redi. Do tří nádob uzavřel maso bez přístupu hmyzu a do jiných třech nádob dal maso a nechal mouchy volně působit… Výsledky, které si snadno domyslíme, publikoval. (v díle z roku 1668 Esperienze Intorno alla Generazione degl’Insetti) a položil tak základ pozdějšího poznání, že „živé vzniká jen ze živého“.

Zanedlouho vědci (a poté celá společnost) přijali, že vyšší živočichové spontánně nevzniknou z neživého prostředí. Nicméně o původu mikroorganizmů se bádalo dále.

Slavný vědecký spor o samoplození probíhal v polovině 18. stol. mezi italským knězem a profesorem anatomie Lazzarem Spallanzanim a římskokatolickým knězem Angličanem Johnem Turberville Needhamem. Oba uvařili vývary z masa. Spallanzani láhev zalil voskem – a žádné bakterie se neobjevily. Needham ucpal láhev ovčí vlnou a za několik dní „prokázal“ spontánní vznik života. Spor zůstal tehdy nevyřešen, dnes víme, že obsah Needhamovy láhve po ochladnutí nasál vzduch a strhl s sebou bakterie usazené ve vlněné zátce, ty se pak v roztoku rozmnožily.

V 19. století vypsala Francouzská akademie věd peněžitou odměnu na vyřešení tohoto sporu. Ekonomika potřebovala zoufale chránit potraviny před kažením a medicína hledala ochranu před infekcemi. Cenu vyhrál profesor Louis Pasteur, francouzský chemik a mikrobiolog. 7. dubna 1864 pronesl v nabité universitní hale pařížské Sorbonny slavnou přednášku, ve které mimo jiné uvedl:

„Okolo nás je mnoho záhad, které zaměstnávají lidského ducha a na které marně hledáme odpověď. Jedna z nich je řešitelná pokusem a já jsem tomu věnoval mnoho úsilí. Je to otázka, zda se neživá hmota kolem nás může změnit v život.” Ukázal napjatým posluchačům baňku a pokračoval: „Když v obyčejné nezazátkované baňce uvařím polévku z masa a baňku nechám několik dní stát, polévka se zkazí. Když však polévku uvařím v uzavřené baňce, může stát na vzduchu celé měsíce a hnilobné procesy se jí nedotknou.” Ve dvoraně university bylo hluboké ticho, všichni cítili, že jsou svědky dějinné události. Profesor Pasteur pokračoval: „Dámy a pánové, v této baňce je roztok vhodný k tvorbě mikrobů. Je, jak vidíte, uzavřena. Už čtyři roky. Čtyři roky ji pozoruji a prosím ji, aby mi předvedla první stvoření života, aby stvořila mikroorganizmy. Ale tekutina je prázdná, je prázdná proto, že jsem nedopustil, aby do ní mohlo vniknout to, co člověk dosud uměle nevytvořil – život. Nedopustil jsem, aby k tekutině pronikly zárodky vznášející se ve vzduchu, nedopustil jsem, aby tam pronikl život.”

Pasteurův hlas zanikl v bouři potlesku. (L. Švihálek: Znamení doby, J. Segal: Je život záhadou?)
Nepřekvapí nás, že ochrana potravin „pasterizací“ denně dokazuje, jak velkou měl Pasteur pravdu.

Spor ale nekončí. Evoluční věda ještě dnes tvrdí, že život vzniknul spontánně během milionů let z neživé hmoty a pak se vyvíjel náhodnými změnami do dnešní podoby a rozmanitosti. Je považováno za bláznovství a tmářský fanatismus, pokud tuto vědeckou teorii nesdílíme. Všichni přeci vědí, že Ono se to samo… navíc s vědeckými důkazy se přece většina nemůže mýlit. Nebo snad ano? Historie se stále opakuje. Písmo nám od počátku ukazuje odpovědi, vědci je postupně odhalují a potvrzují, ale jen potud, pokud stojí o objektivní pravdu. Nestačí jen slepě prosazovat tu „odnož pravdy“ zbavenou Boží přítomnosti.

Potíž je, že vědecké názory, které se snažily vyhnout biblickým zásadám a zodpovědnosti vůči Bohu, zplodily něco daleko horšího než myši v hadrách. V jejich pozadí hraje svou nezastupitelnou roli též okultismus, který napovídá, která strana za těmito „vědeckými teoriemi“ stojí v pozadí.

Připomeňme si jen několik stěžejních příkladů během 20. století: Myšlenky o evolučním vývoji lidské rasy dovedly lidstvo k nacismu. Sám Hitler byl darwinista a hájil své názory o přežití silnější rasy vědeckými důkazy. Demagogie o nadčlověku tak přinesla více než 60 milionů obětí během 6 let.

Pilíře komunismu a nadšení darwinisté Engels, Marx a Lenin daly vzniknout ideologii vědeckého ateismu, který na základě „vědeckých“ argumentů odmítá Boží existenci a v důsledku toho i biblické morální závazky. Komunisté jako Stalin či Mao Ce-tung chtěli zajistit ráj na Zemi, ale místo něj vznikají mj. rozsáhlé hladomory, koncentrační tábory (od Stalina je odkoukal i Hitler), války, represe a narůstá počet mrtvých na 97 milionů (souhrnně odhaduje historik Stéphane Courtois, editor Černé knihy komunismu).

Věda není sama o sobě špatná, je to jen nástroj. Pokud hledá upřímně a přijímá, co Bůh o sobě dal poznat ve svém díle, přináší požehnání. Pokud od Boha i pravdy slepě utíká, brzy překročí biblické mantinely, morálku i závazky vůči Stvořiteli. Tváří se sice stále objektivně, ale plodí prokletí a smrt.

Příloha Velikost
Evoluce a Stvoření 2 – ZvK2010_10.pdf 1.14 MB

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na