pseudoscience

Vliv vzniku ras a mutací na evoluční teorii

pavelkabrt Evoluce organizmů Napsat komentář

Maciej Giertych, Kornik, Polsko

(Z The Scientific Impossibility of Evolution přeložil M. T.)

NÁSLEDUJE POUZE SOUHRN článku a přednášky, prezentované na kongresu katolických vědců dne 9. listopadu 2009.

Kongres měl název: „Evoluce je z vědeckého hlediska nemožná“ a konal se v prostorách Libera Università degli Studi San Pio V, Via Cristoforo Colombo, No. 200, Řím

Souhrn

Na evropských školách se učí evoluce jako biologický fakt. Hlavním argumentem příslušných učebnic přitom je tvrzení, že vznik ras je příkladem vývojového krůčku. To je naprostý nesmysl. Rasy vznikají v důsledku genového driftu, výběru a izolace. Příčinou genového driftu je náhodné omezení genové pestrosti v malých populacích následkem vzájemného křížení (inbreedingu).

(genový drift = náhodné kolísání genových četností v populaci. Takto získané genové změny tvaru nebo funkce orgánu nezpůsobují výraznější poruchy organizmu. Pozn. překl.)

Přírodní výběr spočívá ve vyloučení takových jedinců z populace, kteří se nepřizpůsobí konkrétnímu biotopu. V důsledku takového vylučování se ztrácejí i některé konkrétní formy genů (alely). Aby se projevila některá přirozená rasa, musí zůstat konkrétní malá populace delší dobu izolována od jádra příslušné populace.

Tentýž postup používají šlechtitelé: napodobují prostě metodu, kterou používá při tvorbě ras příroda, pouze s tím rozdílem, že příslušné selekční tlaky vyvíjejí na zmíněnou omezenou populaci sami podle svého uvážení. Makroevoluce přitom vyžaduje nárůst genové pestrosti, takže tvorba ras spočívající v jejím omezení je vlastně procesem „genového zakrňování“ srovnatelným s procesem vymírání.

Kladné mutace jako mechanizmus vedoucí k novým funkcím či orgánům jsou nedokázanými postuláty. Je prokázáno mnoho mutací neutrálních či záporných, ale žádné kladné. Tvrzení o tom, že existence odolnosti vůči chemikáliím vyrobeným člověkem (herbicidům, fungicidům, antibiotikům atd.) je důkazem kladných mutací, lze zpochybnit na základě toho, že zmíněná odolnost patří k plejádě obranných mechanizmů (jako jsou procesy hojení či získání imunity), které slouží k zachování existujících životních funkcí organizmu, aniž by vytvářely funkce nové.

Dr. Maciej Giertych je magistr v oboru lesnictví získaný na Oxfordské univerzitě v Anglii a doktor dendrologie na Torontské univerzitě v Kanadě; další doktorát (z genetiky) pak získal na Zemědělské akademii v Poznani, Polsko.

Pracuje v oboru populační genetiky (odvětví genetiky zabývající se studiem zákonitostí dědičnosti v populacích organizmů) a zveřejnil více než 200 odborných článků a několik knih, zejména z oboru populační genetiky lesních stromů.

 

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na