Více než vycházející hvězda

pavelkabrt Vesmír, astronomie Napsat komentář

Víc než vycházející hvězda

David F. Coppedge, Laboratoř tryskového pohonu NASA
(More Than a Rising Star, Acts and Facts, roč. 36, č. 11, listopad 2007, str. 15).
http://www.icr.org/article/3512/, přeložil M. T. – 11/2007

V rámci svého široce populárního vědeckého programu Cosmos popsal Carl Sagan roku 1980 naši ubohou existenci patetickými výrazy: „Žijeme na nevýznamné planetě tuctové hvězdy, ztracené v galaxii, zastrčené v jakémsi zapomenutém koutě vesmíru, v němž existuje daleko více galaxií než lidí“. Některé výzkumy od té doby dramaticky změnily tento pohled.

Především není Slunce naší Země tak tuctové. Patří do spektrální třídy představující jen 5% všech hvězd: žlutý trpaslík G2V – proměnná hvězda hlavní posloupnosti. Mnohé hvězdy v této třídě pulzují daleko radikálněji než slunce, vydávajíce smrtonosné záblesky.

Jak dopadá naše slunce ve srovnání se svými vrstevníky stejné třídy? V jednom z nejdéle běžících pozorovacích programů 20. století měřili astronomové ze sluneční observatoře McMath na Kitt Peak výkon slunce s velkou přesností. Badatelé White, Wallace a Livingstone nedávno zveřejnili výsledky svého programu „Slunce jako hvězda“ v časopisu Astrophysical Journal. Tato sada dat zahrnující 32 let pozorování – rarita ve vědě – konstatovala, že naše slunce je neobvykle stabilní.

Vědci vědí, že slunce prochází 11letým cyklem své aktivity. Záblesky a magnetické bouře vypadají hrozivě na snímcích moderních orbitálních observatoří jako SOHO, Hinode a STEREO. Některé výboje a výtrysky hmoty z koróny dosáhly v posledních letech maximálních hodnot. Avšak i tyto silné erupce produkují „jen málo nezářivého tepla ve formě magnetického pole“ (1). Energie těchto magnetických bouří uniká mezi granulemi místo aby zahřívala fotosféru. Důsledkem je fakt, že tepelný výkon slunce čili solární konstanta kolísala pouze o 6 setin procenta během celého období pozorování 1974-2006.

Granule = konvektivní cely ve sluneční fotosféře. Jeví se jako jasná bílá zrna na povrchu Slunce. Jejich velikost je 1´´ až 2´´ (750 až 1500 km) – poz. překl.

M. S. Giampapa srovnával tohle chování s jinými hvězdami. Velikost odchylek ve slunečním výkonu je „asi o 10% menší než jsou průměrné hodnoty z měření po několik období, i pro nejklidnější hvězdy slunečního typu“ (2). Naše slunce je mezi těmi málo hvězdami solární třídy s „neposkvrněnými fotosférami“, což je staví na horní pozice žebříčku všech hvězd.

Astrobiologové by mohli namítnout, že by stále mohly existovat kvadrilióny rivalů našeho slunce, ale mnoho dalších kvalit činí naše slunce ještě zvláštnějším. Jsme umístěni v relativně bezpečné poloze v rámci Mléčné dráhy. Sluneční energie je naladěna na chemické reakce vidění a fotosyntézy. A existuje zarážející shoda mezi zdánlivými průměry slunce a měsíce, která umožňuje, abychom na zemi sledovali úplná zatmění slunce – úžasné důkazy moudrosti a síly Boží.

V debatě v Americkém přírodopisném muzeu roku 2005 se pět z pěti nevěřících planetárních vědců vyslovilo pro myšlenku, že naše sluneční soustava je v čemsi zvláštní. Jeden z nich prohlásil: „Čím jsem starší, tím méně pravděpodobná se mi zdá teorie, že by existovalo více míst jako je naše sluneční soustava“ (4).

Slunce je hvězdou jako nespočet jiných, ale v mnoha ohledech je osamocené. Je dokonalým majákem pro onu jedinou planetu, jež, jak víme, poskytuje příznivé podmínky pro život. Vesele, jako „rek, když běží k cíli“, putuje po obloze každý den, vyzařuje svou energii udržující život a vypravuje o Boží slávě (Žalm 19: 1-6) .

Odkazy:

1. White, O. R., L. Wallace, W. Livingston, and M. S. Giampapa. 2007. Sun-as-a-star spectrum variations 1974-2006. Astrophysical Journal. 657:1137-1149.
2. Ibid.
3. Ibid.
4. Goudarzi, S. 2005. Five out of five researchers agree: earth’s solar system special. http://www.space.com/scienceastronomy/050331_asimov_debate.html.

Příloha Velikost
Více než vycházející hvězda.doc 31 KB

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na