chromosome-fiasco

Velké chromozomové fiasko

pavelkabrt Ostatní, různé Napsat komentář

Carl Wieland

Z creation.com/great-chromosome-fiasco přeložil M. T. – 4/2012.

Theophilus Shickel Painter (1889-1969) byl americkým zoologem, kterého proslavilo zkoumání chromozomů. Stal se význačným profesorem zoologie na Texaské univerzitě a byl jejím rektorem po značnou část druhé světové války, a pak až do roku 1952.

A aby toho nebylo málo, vystupoval během svého rektorování na univerzitě z moci svého úřadu jako obžalovaný v průlomové při ohledně občanských práv Sweatt proti Painterovi. Proces přitom posloužil jako odrazový můstek pro plnou integraci americké vzdělávací soustavy; šlo v něm o to, že jakémusi Hermonu Sweattovi nepovolili studium na Texaské univerzitě z rasových důvodů (1).

„Skutečný počet chromozomů je samozřejmě 23 párů, tj. 46, ne 48. „Autorita“ slavného Theophila Paintera byla však tak velká, že se tento omyl po více než 30 let nikdo neodvážil opravit.“

Už dávno předtím se však Painter proslavil tím, že stanovil pro svět oficiální počet chromozomů ve všech lidských buňkách. Roku 1921 použil poprvé buňky spermatu, aby pod mikroskopem spočítal jejich chromozomy. Buňky spermatu a vajíčka mají poloviční počet chromozómů, což by snad mohlo usnadnit zmíněné počítání toho, co se nejevilo příliš zřetelné při tehdejších technikách. Painter dospěl k číslu 24, a je znám jeho výrok, „Jsem si celkem jistý, že tenhle údaj je správný“. Když pak zopakovali jeho pokus další vědci, došli k témuž číslu, takže bylo rozhodnuto, že celkový počet chromozomů musí činit 2 x 24, tj. 48.

Skutečný počet chromozomů je samozřejmě 23 párů, tj. 46, nikoli 48. „Autorita“ slavného Theophila Paintera byla však tak velká, že se tento omyl neodvážil nikdo po více než 30 let opravit. Podle komentátora BBC Roberta Matthewse, „Biochemici dlouho odmítali uvěřit tomu, že lidé mají 23 párů chromozomů“ (2). Proč? „Protože to odporovalo tvrzením“ tohohle „vlivného amerického zoologa“. Takže „mnozí odmítali věřit vlastním očím, jen aby neurazili uvedeného velikána“ (2).

Teprve roku 1956 se začalo opravdu seriózně uvažovat o prolomení tohoto magického údaje. Stalo se tak díky zveřejnění článku dvou badatelů (Joea Hin Tijoa a Alberta Levana, ve skandinávském časopisu Hereditas), kteří užili odlišnou techniku pracující se somatickými, nikoli už s pohlavními buňkami.

„Vidíme-li, co nastalo v případě Painterova debaklu v tak jasné otázce o počtu chromozomů, nemůžeme se divit, že tak mnoho vědců se otrocky drží evolučního učení – navzdory všem důkazům.“

Matthews navíc konstatuje v jiném článku, že problémem nebylo ani to, že Painter udělal chybu, jako to, že „se vědci raději podvolili autoritě, místo aby uvěřili vlastním očím. Když totiž později zkoumali fotografie chromozomů přetištěné v učebnicích, zjistili, že je na nich zřetelně vidět párů 23 – a přece v popiscích pod fotografiemi se uvádí číslo 24“ (3).

Počet chromozómů spadá do experimentální vědy, do vědy, která se zabývá opakovatelnými a pozorovatelnými fakty o světě a jeho fungování. Evoluce se na druhé straně zabývá vědou historickou, kde na prvním místě nejde o fakta, ale o jejich výklad. Z evoluce a dlouhých věků se stalo vládnoucí paradigma, myšlenkový rámec považovaný za dokázaný a používaný jako základna pro následnou interpretaci všech dalších dat. Vědci tak neustále narážejí nejen na jednoho „Paintera“, na celé zástupy „vážených autorit“, kteří prohlašují daný myšlenkový rámec za „fakt“.

Takže zamyslíme-li se nad tím, co se stalo v případu Painterova debaklu v tak jednoznačné otázce jakou je počet chromozomů, nemělo by nás překvapovat, vidíme-li, že se mnoho vědců otrocky drží evolučního učení – navzdory všem důkazům.

Odkazy

  1. Stát Texas používal dlouhodobě vlastní praktiky, ze kterých byl vytvořen zákon, který školy používaly jen pro černochy. A tento školský zákon byl pak použit vrchním soudem za základ rozsudku, že Sweattova ústavní práva na rovné zacházení nebyla porušena. Nejvyšší soud Spojených států však tento rozsudek zrušil a nařídil univerzitě Sweatta přijmout.
  2. Issue 214 of www.bbcfocusmagazine.com, April 2010, p. 24.
  3. Matthews, R., “The bizarre case of the chromosome that never was”, www.fortunecity.com/emachines/e11/86/cromsome.htm, accessed 11 August 2010.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na