Vážená paní Boženo Němcová

pavelkabrt Ostatní, různé Napsat komentář

Pavel Kábrt
28. 7. 2014

Děkuji všem, kteří modlitbou, slovem, vlastní prací i financemi pomáhají ostatním vybřednout z evolučních slátanin a zrůdné darwinistické mytologie.

Pavel Kábrt
Předmluva

Na našem internetovém fóru proběhla krátká diskuze o možnosti vzniku života z neživého a také o tom, jak vlastně život definovat, což se nedaří. Já tvrdím, že bez ohledu na definici, mezi nejjednodušším organizmem, který vykazuje nám známé pozorovatelné znaky života, a jakoukoliv neživou hmotou, která tyto znaky nemá, je velký předěl, skok, a ne nějaký pozvolný nepostřehnutelný přechod. Ten skok není dán odlišným materiálem mezi živou a neživou soustavou, ale odlišnou strukturou tohoto materiálu. Je to tedy skok informační, nikoli hmotný. Kvalitativní, nikoli kvantitativní. Přechod od jednoho stavu ke druhému dokáže jen předem existující informace, která z neživých stavebních kamenů postaví živý komplex, živou soustavu prvků, která pak vykazuje nám dobře známé znaky života.

Jeden biolog mi na to odpověděl. Jenže jeho odpověď mi připadá tak neuvěřitelně komická, až mám podezření, jestli si nedělá legraci (předtím psal, jak se na naší diskuzi „baví“), a proto reaguji také humorně. Všimněte si, jak do svého tvrzení, že není žádná „ostrá přechodová hranice“ mezi neživým a živým světem, zapletl i opice a fylogenetické linie, které prý jsou rovněž plynulé, bez skoků, stejně jako vznik člověka – všechno pěkně plynulé, žádné skoky. Proto nevím, zda nežertuje a odpovídám stejně humorně. Abych respektoval soukromí, změnil jsem jméno. Při četbě jeho komentáře je nutné si uvědomit, že on tvrdí dvě věci najednou: že neživá hmota zcela plynule přechází v živou (ten předěl je neznatelný), a dále, že evoluce živé organizmy podobným způsobem i tvořila, tedy neživá hmota plynule a postupně (asi myslí po miliardy let), krůček po krůčku, sama od sebe, přecházela od neživé hmoty až ke slonu či člověku. Nepíše však, z čeho vychází, jestli svoje tvrzení opírá o zkameněliny, laboratorní výzkumy nebo pozorování v ZOO. Zde je jeho komentář.

Komentář biologa B. N. – Ne, 07/27/2014 – 10:01:

Já jsem kloudné a pádné argumenty pro svůj názor uvedl (a vývoj diskuse mimochodem zcela potvrzuje, že jsou opravdu na místě). Především jsem ale ty kloudné a pádné argumenty musel předkládat, když jsem svůj – řekněme nekonvenční – postoj obhajoval na akademické půdě, tzn. před lidmi typu Craig Venter, kterého jste zmínil.
Znovu opakuji, že „život“ je na úrovni základních stavebních kamenů pořád jedna a tatáž hmota, živé organismy neobsahují žádné unikátní „stavební prvky“, prvky které by se nikde jinde nevyskytovaly a jejichž původ bychom nedokázali vysvětlit.

Vy tvrdíte, že k tomu, abychom mohli mluvit o „životě“, tak tato hmota musí splňovat jisté podmínky, ale nejste schopen tyto podmínky vymezit. A nejsou toho schopni ani jiní, protože žádná „ostrá přechodová hranice“ prostě není, stejně jako není v případě fylogenetických linií – tak, jako se dle ET „nečlověku“ nikdy nenarodil „člověk“, tak z „neživého“ se nikdy nenarodilo „živé“. „Život“, pokud vznikal, tak vznikal stejně tak kontinuálním vývojem – o tom je celá ET, o kontinuálním vývoji, nikoliv o diskrétních kategoriích.

Jestli to pořad nechápete, tak ještě jednou – ET neni o tom, jak se „opici narodil člověk“ ani o tom jak „neživé ožilo“. [Diakritika přidána, zvýraznění původní]

Odpovídá Pavel Kábrt:

Vážená paní Boženo Němcová,

jsem Váš oddaný čtenář, Vaše pohádky mě naplňují, ani raději nebudu říkat, čím vším. Paní Němcová, ve své poslední pohádce píšete, že už nejde o pohádku, ale o tvrdou vědu, realitu, abychom si to my děti, nespletly. Mohu se Vás k této Vaší vědecké prvotině něco zeptat?

Začínáte úchvatným popisem, jak se neživé prvky, jako je dusík a uhlík, fosfor a síra, vápník a vodík a kyslík a další začaly postupně vyvíjet v živé. Byly tedy na naší zemi nejprve ve stavu „skladem“, volně ložené, pospojované jen dle svých přirozených vazeb a afinit, jak to můžeme pozorovat i dnes. Ale pak se začaly vyvíjet zcela přirozeně, postupně a pomalu, (přirovnáváte to k pozvolnému vývoji člověka z opice), a přecházet do stavů stále bližších živé buňce, až – a opět ne náhle, jak píšete – pozvolně pomalu, ožily. Jestli dobře rozumím, je to tak pozvolný a dlouhotrvající proces, že by ho v podstatě nemohl pozorovat žádný člověk, ani kdyby se dožil věku Metuzaléma (969 let). Jedině kamera, která by to sledovala z výšky po dobu třeba 1 miliardy let, by tento proces mohla zaznamenat a zrychleně nám ho pak pustit. Snad jsem to pochopil dobře, je mi teprve jedenáct let.

Jsem tímto Vaším popisem vzniku života přímo nadšen, hltám každé Vaše slovo, paní Boženo, jen mě, jako malého chlapce trápí, proč mě na to neupozornili moji rodiče, proč mi neřekli, že kolem nás jsou všude tisíce či milióny shluků prvků, které jsou v různých stádiích svých přechodů k živé hmotě? Přece tato stádia musí být roztroušena po celé naší planetě (a snad i na jiných nebeských tělesech)? Některý ten shluk prvků bude teprve v začátcích („volně ložené“), něco už bude v jedné třetině tohoto pozvolného vývoje (už tam bude něco proteinů, nějaké ty geny, nějaké ty polysacharidy, snad i první primitivní ribozomy – ale pořád je to málo na „probuzení se k životu“, jiný shluk bude v polovině svého vývoje, jiný ve třech čtvrtinách a jiný už před ožitím (už je tam skoro kompletní genom, cytoskelet, membrána atd.) a za „geologickou chvilku“ to ožije a začne se to horempádem dělit a je tu první život. Neumíme ho definovat, ale velmi dobře ho umíme pozorovat a rozeznat od neživé struktury těch samých prvků. Tedy mohu-li mluvit aspoň já za sebe, já velmi dobře poznám, třeba u nás doma, když nějaké jídlo ve špajzu nebo v odpadkovém koši „ožije“, ani nemusím hledat definici života, a hned s tím běžím do popelnice.

Abyste mi rozuměla, tyto shluky „dosud neživých, ale k životu se vyvíjejících prvků“ bychom samozřejmě na naší zemi zdědili z dávné minulosti, kdy už se tyto neživé soustavy začaly vyvíjet. Některé se svým vývojem začaly před 4 miliardy let – a z toho už jsme my lidé. Ale některé chemikálie tento proces nastoupily až později (proč by ne?), mají za sebou třeba teprve dvě miliardy let vývoje, protože se začaly vyvíjet až někdy v proterozoiku, jiné neživé prvky ještě později, až ve fanerozoiku. Myslím, že by těchto vyvíjejících se soustav měly být kolem nás milióny, protože podmínky pro vývoj neživé hmoty v živou se nijak podstatně nezměnily (dostupný materiál, různé teploty a tlaky a pH atd.). Tyto soustavy kolem nás by biochemické laboratoře snadno identifikovaly, protože by tam byly jednoduché uhlovodíky, karboxylové kyseliny, polysacharidy, lipidy, proteiny, nukleové kyseliny, polynukleotidy, membrány, geny atd.

Abyste tomu rozuměla, naše vážená paní spisovatelko, my jsme intelektuální rodina. Moji rodiče jsou vědci, evoluční biologové, často jezdí po světě po různých vědeckých sympóziích, a vždy mi vypráví, o čem se tam mluvilo, to jsou Vám samé zajímavé věci, co tam ti evoluční vědci řeší; já jsem trochu jiné dítě, fotbal ani hokej mne nebaví, ale biologie ano. Ale chápete, jsem ještě malý kluk, pořádné školy mne teprve čekají, jsem dosud v páté třídě, ale zajímám se o to všechno. Avšak nikdy jsem od svých rodičů neslyšel, že by někde na zemském povrchu nebo v laboratoři někdo pozoroval různé shluky neživých prvků v různých evolučních fázích vývoje k buňce, tedy jak jste to tak poutavě popsala.

Vážená paní Boženo Němcová, mohla byste mě informovat, kde bych mohl tyto shluky neživých chemikálií v různém přechodu jejich vývoje k živé buňce najít? Zda někde v terénu, či v nějaké laboratoři, kde jistě umí nastavit prvotní podmínky. Jistě jste i Vy sama něco takového pozorovala, když o tom tak zasvěceně mluvíte! Věda je jen o pozorovatelných jevech a procesech, je to pravda? Vím, že kdybyste jednotlivá stádia neživé hmoty v procesu evoluce k buňce někde nepozorovala, že byste o tom s tak velkým přesvědčením nepsala, případně byste to uvedla poctivě jako jednu z Vašich dalších pohádek. Moje rodiče to bude určitě také velmi zajímat, jsou evolucí přímo posedlí, nadšení, je to jejich vášeň, skoro bych řekl, že jsou do evoluce úplní blázni. Teď nevím, možná z evoluce. Jak je možné, že mi o těchto věcech dosud nikdy nevyprávěli, tedy jak se na některých místech na naší zemi vyvíjí neživá hmota v živou?

Děkuji, Váš oddaný čtenář
Pavel Kábrt
Adresa:
Ulice: Vyjevená 666
Město: Evokocourkov
Stát: Magodarwistán

PS:
Přemýšlel jsem o tom a ani nemohl spát, paní Němcová. Napadlo mne, že dnešní svět je už asi v takové turbulenci, že by tyto vyvíjející se shluky neživé hmoty nepřežily – buď by je něco sežralo, rozpustilo, nebo rozšlapalo, možná by je zničila technika nebo smetly hordy lidí či zvěře. Přesto však, opravdu by se nenašlo na této planetě pár panenských míst z archaika či pozdějších etáží, třeba na pustých ostrovech, kde bychom určitá stadia vývoje neživé hmoty v živou mohli rozpoznat? Nemluvím o pozorování procesu, ale o rozpoznání jeho dosavadního výsledku, třeba po miliardě let, snad mi rozumíte. A co na Měsíci či Marsu, tam bychom nemohli tuto evoluci najít? Třeba na jiné bázi než uhlíkové? Evoluce si umí vždy poradit, to mi říkali moji rodičové. Citovali mi jednoho svého kolegu, pana Davida Storcha (to není autor Lovců mamutů, to byl Eduard Štorch, to Vám jako spisovatelce jistě nemusím říkat), kterýžto vědec to tak krásně a pravdivě napsal: „…ovšem nevíme, jak vznikají druhy, když k evidentní izolaci nedochází. …Poučení tedy zní: má-li evoluce k dispozici izolované plochy, dělá nové druhy. A když nemá? Však ona si nějak poradí.“ (Vesmír 7/98/str.362) To je tak krásně vědecky vyjádřené, že? Musel jsem si to dokonce poznamenat do svého adresáře, který mám nadepsán „Evoluční debility“.

Ale já už to tuším, paní Němcová, já si myslím, že to bude hodně záviset na příhodných podmínkách, a ty asi nebudou moc příznivé. Vy sama jste evoluci materiálu k buňce jednou krásně vědecky popsala:

„Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, dávno tomu, dávno, milé děti…pardon, vážení evoluční vědci,…tehdy to všechno začalo, z nebe se blýskalo, ze země kouřilo, svítilo sluníčko a foukal větříček…ale předtím, nejdříve, úplně na samém začátku, abych nezapomněla, byl velký, ale fakt hodně velký PRÁSK, tak to švihlo, že byste milé děti určitě ohluchly…ale pořád se pletu, jaké děti, myslím přece Vás, velevážené evoluční biology.

Evolucionisto, pamatuj:

Z lejna bič neupleteš. A upleteš-li, tak s ním nezapráskáš. A zápráskáš-li, tak leda sebe.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na