Uveďme tvrzení o ´opolidech´ na pravou míru

pavelkabrt Původ člověka 0 Koment.

Neandertálci jsou ve stále větší míře znázorňováni jako plně lidské bytosti, tak jako na tomto komerčním obrázku. A plně lidskými bytostmi také byli.

Z creation.com/apeman přeložil M. T., editace Pavel Kábrt – pavelkabrt@seznam.cz – 10/2015. Permition granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com. Článek vyšel v časopisu Creation 36(3):38-41 v červnu 2014. Anglickou verzi časopisu je možné si objednat zde.

Dnes jsem vybral další pikantnost z rozsáhlého darwinistického hnojiště výmyslů, omylů, lží a podvodů. Jde o oblíbený mýtus původu člověka ze zvířat. Vzpomeňme na školní obrázky, jak půvabně stvořené lidské tělo zhanobili perverzní darwinisti svými zrůdnými malůvkami tupě zírajících chlupatých nestvůr, které se nikdy nenašly, protože nikdy neexistovaly. Jedinou realitou těchto obrázků je to, že zobrazují darwinistickou zdeformovanou duši.
Pavel Kábrt

Upraveno z “Neustále se měnící příběh ‘lidské evoluce’,” 7. kapitola autorovy knihy Jedna lidská rodina: Bible, věda, rasa a kultura, onehumanfamily.us.

apeman-claimsExistuje mnoho, někdy protichůdných, tvrzení o takzvaných ‘opolidech’, fosilních tvorech vydávaných za důkazy ‘lidské evoluce’. O těchto ‘hominidech’ se předpokládá, že jsou naši předkové, přechodné formy spojující nás a údajného společného předka jak lidoopů tak lidí.1 Kdykoli jsou s pompou ohlašovány nové ‘nálezy’, mnozí se diví, jak může někdo popírat to, že jsme se vyvinuli z předků podobných lidoopům. Koneckonců, není každý nový nález dalším článkem v evolučním řetězu?Avšak ‘onen velký obraz’ je docela jiný, a pro biblického kreacionistu povzbudivý. Po mnoho desetiletí se už, s pár výjimkami,2 vynořuje neustále týž vzorec. Je to jako by každý nález zapnul nějaké další pixely v zrnité struktuře – poněkud se to zaostří, ale nezmění to obraz, jehož kontury byly již dlouho zřetelné. Veškeré nálezy se více či méně přirozeně řadí do jedné z pouhých tří hlavních skupin. A dvě z nich, neandertálci a Homo erectus, jsou si každopádně podobné. Obě jednoznačně zahrnují lidské Adamovy potomky.3Prakticky všichni ostatní včetně slavné ‘Lucy’, jsou ve zbývající skupině, která u evolucionistů vzbuzuje největší emoce. Ale ukazuje se, že jde o skupinu vymřelých primátů, nikoli lidí, kterou nelze anatomicky zařadit mezi lidoopy a lidi.Budoucí nálezy budou také téměř jistě spadat do jedné z těchto skupin. Takže jejich přehled, který zde podáme, by nás měl informovat, abychom pohotověji chápali, jak pravděpodobně také příští takový proklamovaný ‘předek člověka’, zapadne do tohoto velkého obrazu, který je v souladu s biblickou historií.

1. NEANDERTÁLCI

Neandertálci mají robustnější kostry než většina dnes žijících lidí – a větší mozkovny. Všechno na nich je v souladu s představou, že to byli popotopní potomci Adama, kteří žili v době po zmatení jazyků v Babylonu.

Evolucionista Donald Johanson, objevitel slavné fosilie ‘Lucy’, píše jako spoluautor o Darwinově obhájci a příteli, biologovi Thomasu Huxleyovi FRS:

“Ze sbírky moderních lidských lebek dokázal Huxley vybrat sérii se znaky sahajícími ´řadou neznatelných postupných kroků´ od průměrného moderního vzorku k lebce neandertálce. Jinými slovy, nešlo o nic kvalitativně odlišného od dnešního Homo sapiens.”4

Huxley nevěřil tomu, že se neandertálci vyvinuli v moderní lidi, nýbrž že byli plně lidští. ‘Standardní’ evoluční pojetí hovoří o tom, že nebyli přímými předky moderních lidí, ale spíše vedlejší větví. Huxleyovy lebky dávají dokonalý smysl tehdy, považujeme-li neandertálce prostě za součást škály kosterních variant v naší jediné lidské rodině. Mnohé z věcí plně prokazujících lidský charakter neandertálců jsou uvedeny v přehledné tabulce níže.

DNA neandertálců

Ze sekvenování jejich DNA jasně vyplývá, že se křížili s moderními populacemi, zejména s těmi z východní Evropy/Eurasie. Takže neandertálci nemohou být zvláštním druhem, navzdory tvrzením evolucionistů o tom, že se odštěpili z rodové linie člověka před 500 000 lety. Tyto důkazy jsou velkou ranou pro ‘progresivní’ představy kreacionistů ‘staré země’. Ani ta nejdůmyslnější manipulace s Adamovou rodovou linií ji totiž nedokáže natáhnout do doby před několika stovkami tisíc let. Takže vzhledem k tomu, že takoví ‘kreacionisté’ přijímají za svou výchozí pozici světské datování musí považovat neandertálce za preadamovské tvory odlišné od lidí a nemající duši, navzdory veškerým archeologickým důkazům o jejich lidství (viz tabulka níže). Ale DNA dnes takové spekulace zcela pochovala; to, že spolu měli děti, znamená, že musí jít o týž stvořený druh jako jsme my.

Další příbuzní… …

Do této skupiny můžeme zahrnout i děnisovany, nedávno ‘objevené’ podle DNA v prstové kůstce na Sibiři a druhé kosti ze Španělska.5 Jsou považováni za sesterskou skupinu neandertálců; zdá se, že i oni se křížili s moderními lidmi, zejména s těmi z Melanésie. Prof. Clive Finlayson z Gibraltarského muzea, evolucionista, říká, že vědecká komunita bude muset přijmout, že děnisované podobně jako neandertálci byli stejně jako my, Homo sapiens.6

2. HOMO ERECTUS

Homo-erectusTato skupina zahrnuje člověka jávského, pekingského a turkanského chlapce. Pro tyto účely sem můžeme zařadit i exempláře nazývané odlišným druhovým jménem, ale skoro stejné, jako je třeba H. ergaster.7

Umělecké představy Homo erecta znázorňovaly nejčastěji nějakého skutečně primitivního, subhumánního ‘opočlověka’. Avšak důkazů o tom, že šlo o lidi (kteří by stejně tak měli sdílet název našeho druhu), přibývá. A tak se umělecká ztvárnění postupně přesouvají směrem k mnohem zřetelněji lidskému vzezření, jako zde.

Nedávná analýza pěti lebek z jediné populace erectuse z Dmanisi v Gruzii ukázala, že vykazují kompletní škálu odchylek, které nacházíme u afrických fosilií připisovaných třem odlišným druhům rodu Homo species; erectus, habilis a rudolfensis.8 Finlayson mluví o těchto fosiliích “a těch z novější éry moderního-neandertálského člověka” a konstatuje, že “jsou všichni součástí jediného, morfologicky rozmanitého, druhu se širokým geografickým záběrem.” Dokonce uvažuje o tom, že se Homo erectus podobně jako neandertálci také patrně křížil s ‘moderními lidmi’.9 Jinými slovy, všichni jsou lidmi.

Nikolai-Valuev

Bývalý ruský boxer Nikolaj Valujev (nar. 1973) vyhrál několik šampionátů a je nejvyšším a nejtěžším boxerským šampiónem v dějinách s 2,1 m a 145 kg. Jeho robustní vzhled nám připomíná, že podle svědectví DNA jsou některé genetické varianty, typické pro hřmotné, robustní neandertálce, stále přítomny i u současných lidí, zejména ve východoevropských populacích.

Kromě velikosti mozku jsou exempláře erectuse vlastně velmi podobné neandertálcům co do charakteru lebky. Má se za to, že od krku dolů vypadali jako dnešní těžcí atleti ze součaných olympiád. Jejich mozek byl v průměru menší než mozek dnešních lidí,10 i když by se u většiny exemplářů stále vešel do rozpětí velikostí mozku moderních lidí.11 Ze znaků svědčících o příslušnosti k lidem, které mají také neandertálci, byla značná část, i když zdaleka ne všechny, zjištěna i u erectuse. Někteří kreacionisté považují H. erectus z dobrých důvodů prostě za variantu neandertálce. Dokonce i mnozí evolucionisté řadí tyto první dvě kategorie do jediné, ‘archaičtí lidé’. Lidé, ano, ale s některými charakteristickými kosterními znaky, mezi kterými dominuje robustnost lebek.12

Paleoantropologické nálezy z indonéského ostrova Flores svědčí (k překvapení evolucionistů) o tom, že lidé druhu erectus ovládali dokonale mořeplavbu.13 Byli s to dosáhnout ostrova, který byl přístupný pouze přes rozsáhlé části otevřeného oceánu, a lovit tam. Z výzkumu na univerzitě Georgia, USA, vyplynulo, že jejich ‘acheulský’ pěstní klín byl velmi důmyslnou vrhací loveckou zbraní.14 Krátce řečeno, obě zmíněné podskupiny archaických lidí jsou prostě potomky Adama a Noema žijícími v době po zmatení jazyků.

Obecné přesvědčení o tom, že robustnost kostry charakterizuje evoluční ‘stadium’, které předcházelo moderní ‘gracilní’ anatomii, vyvrací nález z Austrálie: tam byly objeveny ‘gracilní’ lebky datované jako ‘starší’ než lebky ‘ robustní ’.15 Časté spojování robustnosti s raným popotopním obdobím vedlo tak některé kreacionisty k úvahám o tom, že tento znak nějak geneticky souvisí s dlouhověkostí — která je nyní též považována za geneticky podmíněnou — zdokumentovanou pro předpotopní patriarchy.

Další uvažují o tom, že menší mozek lidí druhu erectus souvisí snad se zvláštnostmi prostředí jako je třeba nedostatek jódu v půdě. I když jsou tyto úvahy zajímavé, zásadním zjištěním zde zůstává to, že o plně lidské příslušnosti erectuse by se už nemělo pochybovat — což se týká i všech budoucích nálezů takových ‘archaických Homo’.

Je faktem, že někteří evoluční paleoantropologové jako třeba Milford Wolpoff z Univerzity státu Michigan už dlouho říkají, že ani neandertálce ani erectuse bychom neměli označovat za druhy odlišné od nás. Všichni by měli být přejmenováni na druh Homo sapiens, jak to přísluší i nám — a pak to konkretizovat, podle toho kterého případu, robustní či gracilní, ‘moderní’ či ‘archaický’.

Australopithecus-skeletonProf. Finlayson, již dříve zmíněný evolucionista, se také vyslovil ohledně nedávných fosilních nálezů a genetických zjištění, že “musíme opustit, jednou provždy, představu nadřazenosti moderních lidí nad archaickými (dřívějšími) lidmi. Termíny ‘archaický’ a ‘moderní’ ztrácejí zcela význam stejně jako představa, že zde moderní lidé nahradili všechny ostatní rodové linie.”16 Jak je vidět, i když profesor nechtěl podporovat dějiny podle Genesis, dělá zcela jistě právě tohle.

Přední evolucionistický anatom došel k závěru, že tito jedineční vymřelí primáti jsou po všech stránkách anatomicky více vzdálení jak lidoopům tak lidem než jsou ti jeden od druhého — určitě nejsou ‘mezi’.

Další a poslední skupina, jak uvidíme, nemá s lidmi naprosto nic společného. Pokud bychom je dnes spatřili, patrně bychom jim říkali ‘lidoopi’, jejich anatomie byla podstatně odlišná od obou, jak od moderních lidoopů tak lidí, a rozhodně nebyli, jak vysvětlíme, ‘přechodnými formami’.

3. AUSTRALOPITÉKOVÉ

Tato skupina zahrnuje prakticky všechny zbývající exempláře údajných ‘opolidí’ z poslední doby. Patří do ní australopitékové (rod Australopithecus)— např. slavná Lucy (A. afarensis), lebka Taung a ‘Pan/Paní Ples’ (všichni A. africanus), Louskáček, (Australopithecus/Paranthropus (dříve Zinjanthropus) boisei, a další.

Patří sem také Ardipithecus.17 Volně jsem sem zařadil i Homo habilis; všeobecně se uznává, že jde o ‘fantómový taxon’; některé úlomky kostí takto označené by měly být přeřazeny do erectuse, a další k rodům Australopithecus/Ardipithecus.

Zde jsou důvody, pro které nelze australopitéky uznat za předky člověka, za které je mnoho z nich (např. Lucy) vydáváno:

  1. Kosti jejich končetin byly uzpůsobeny výhradně k životu na stromech, nikoli v otevřené savaně, jak to líčí učebnice. Svědčí o tom zahnuté kosti rukou i nohou, dlouhé paže a další znaky.18
  2. Jak je patrné ze skenů CAT 19 fosilních lebek (které ukazují orientaci orgánu rovnováhy) nechodili přirozeně vzpřímeně jako lidé.20 O příbuzných Lucy také víme, že měli mechanizmus svírající zápěstí, což je typické pro kotníkovou chůzi, při které se jedinec dotýká klouby země.21 Tvrzení o ‘vzpřímené chůzi’ jsou do značné míry založena na sadě stop bipedního tvora ve vulkanickém popelu, slavných ‘stopách z Laetoli’. Ale, jak prokázal Dr. Russell Tuttle z Chicagské univerzity, tyto stopy jsou nerozlišitelné od stop moderních lidí, když jdou bosi.22 Jediným důvodem, proč jsou připisovány Lucy a jejím příbuzným, je ‘datování ’popela. To činí více než ‘3 miliony let’ a nepředpokládá se, že by už v té době žili moderní lidé. Takže pomocí uvažování v kruhu, které je docela běžné v evoluční logice: stopy museli zanechat předkové člověka — což pak dokazuje, že předkové člověka chodili zpříma. Opravdu dost podivné.
  3. Důležité je, že tito tvorové v žádném ohledu, nebyli anatomicky přechodnými formami mezi lidmi a lidoopy. Toto zjištění se opírá o podrobnou objektivní počítačovou analýzu četných souřadnic na jejich kostrách — provedenou týmem vedeným významným evolučním anatomem Charlesem Oxnardem, držitelem ceny Charlese R. Darwina za celoživotní zásluhy ve fyzické antropologii. Všechny anatomické souřadnice tří skupin — moderních lidoopů, moderních lidí a australopitéků — byly vyneseny do takzvaného trojrozměrného morfometrického prostoru. Evoluční očekávání byla jasná; lidé se měli shlukovat do jednoho místa v tomto prostoru, lidoopi na jiném místě a australopitékové někde uprostřed. Ale Oxnardův tým zjistil něco zcela jiného; anatomie této vymřelé skupiny primátů byla po všech stránkách vzdálenější od lidoopů i lidí, než byly tyto dvě skupiny jedna od druhé.23Nechodili zpříma, nýbrž měli svébytnou valivou lokomoci. Důležité je, že je Oxnard nepovažoval za předky lidí.

Homo-neanderthalensis-adult-maleA když se najdou další australopitékové – tak co?

Po celá desetiletí už se troubí do světa zprávy o jednom druhu australopitéka za druhým coby nejnovějších epochálních nálezech podporujících údajnou evoluci člověka, ale na ‘velkém obrazu’ se nic nezměnilo. A zdá se nepravděpodobné, že by se něco změnilo, ať už se v budoucnu najde sebevětší množství nových variant australopitéků — anebo nějakých archaických lidí. Důvod je nad slunce jasnější; představa, že se lidé vyvinuli z tvorů podobných lidoopům, je prostě omyl.

Rekonstrukce hlavy fosilie Shanidar 1, neandertálec (John Gurche 2010).

Nálezy, které dokazují, že neandertálci byli lidmi

  • Kamenné nástroje.
  • Kostěné nástroje specializované k činění kůží.1
  • Kontrolované využívání ohně (včetně zahřívání oloupané kůry bříz bez přístupu vzduchu k získání zvláštní smůly pro lepení dřevěných násad ke kamenným nástrojům).2
  • Dokonale vyvážené a jemně opracované dřevěné lovecké oštěpy.
  • Šperky.3
  • Důkazy o zdobení těla a kosmetice.4
  • Nádobí na vaření a užívání koření při přípravě pokrmů.
  • Pohřbívání mrtvých spolu s dekorativními předměty.
  • Hudební nástroje (dokonce s pentatonickou stupnicí).5
  • Symbolické myšlení.6
  • Vysoce účinné ‘superlepidlo’.7
  • Jistá složitá struktura vybudovaná 1,5 km hluboko pod zemí, kam neproniká denní světlo, svědčí o tom, že neandertálci měli technologii i znalosti k přepravování průběžně udržovaného ohně jako zdroje světla v oné hloubce. Zkuste to někdy!
  • Schopnost soucitu projevující se péčí o postižené. Existují kosterní důkazy o lidech těžce a trvale znetvořených zraněním, a přece žijících mnoho let po tomto zranění.
  • Důkazy o tom, že měli obydlí zhotovená ze dřeva, se zvířecími kůžemi na stěnách. Zdá se, že to byli nomádští lovci, takže se asi většinou vraceli do jeskyní z obřadních důvodů nebo aby pohřbili mrtvé, jako v Abrahamově době (Genesis 23:9). A tam, kde dlouhodobě žili v jeskyních, existují důkazy shromážděné nedávno a svědčící o rozdělení jeskyní přepážkami.8
  • Nedávná podrobná analýza jazylky (spojené s hlasivkami) svědčí o tom, že uměli mluvit.9 O této schopnosti svědčí i nedávné genetické důkazy.10

Odkazy a poznámky

  1. Soressi, M. et al., Neandertálci vyráběli první specializované kostěné nástroje v Evropě, Proceedings of the National Academy of Sciences 110(35):14186–14190, 27 August 2013 | doi:10.1073/pnas.1302730110. See also Neandertal leatherworking discovery, Creation 36(1):9, 2014.
  2. Neandertálci byli šikovní při zacházení s ohněm: studie, physorg.com, 14. března 2011.
  3. Důkazy o tom byly zpochybněny nedávným novým datováním jednoho naleziště vedoucím k tvrzení, že ozdoby se na místo dostaly později. Ale Francesco D ’Errico z univerzity v Bordeaux, Francie, zpochybnil datování i ostatky, protože je přesvědčen o důkazech pro šperky z jiných nalezišť neandertálců.
  4. Zilhão, J. et al., Symbolic use of marine shells and mineral pigments by Iberian Neandertals, PNAS 107(3):1023–1028, 2010 | doi:10.1073/pnas.0914088107. See also Carter, R.W., The Painted Neandertal: Ancient cosmetics are upsetting evolutionary stories, creation.com/the-painted-neandertal, 20 May 2010.
  5. See whyfiles.org/114music/4.html.
  6. Zilhão, J. et al., Analysis of Aurignacian interstratifications at the Châtelperronian-type site and implications for the behavioral modernity of Neandertals, PNAS 103(33):12643–12648, 2006 | 10.1073/pnas.0605128103. See also Sarfati, J., Neandertals were fully human in thinking: Symbolic items show human cognition and symbolic thinking, creation.com/nean-thought, 30 August 2006.
  7. Viegas, J., Neanderthals made high-tech superglue, Discovery News, 16 January 2002; Neanderthals ‘used glue to make tools’, news.bbc.co.uk, 19 January 2002.
  8. Riel-Salvatore, J., and 3 others, A spatial analysis of the LateMousterian Levels of Riparo Bombrini (Balzi Rossi, Italy), Canadian Journal of Archaeology 37:70–92 (2013).
  9. D’anastasio, R. et al., Micro-biomechanics of the Kebara 2 hyoid and its implications for speech in Neanderthals, PLoSOne 8(12):e82261, 2013 | doi:10.1371/journal.pone.0082261.
  10. Borger, P. and Truman, R., The FOXP2 gene supports Neandertals being fully human, J. Creation 22(2):13–14, 2008; creation.com/foxp2.

Redakční poznámka ze září 2015: Je ještě nutné připojit komentář ohledně nedávných nálezů v jižní Africe (poté, co byl tento článek poprvé zveřejněn v časopisu Creation magazine); jde o 15 exemplářů nazvaných prozatím Homo naledi. Připadá nám, že je příliš brzy být si jisti zařazením nálezů v rámci shora uvedeného vzorce. Jejich objevitelé si pospíšili s poukazováním na některé podobnosti s anatomií lidí jako je třeba tvar lebky a morfologie zubů, a dokonce s tvrzením, že tito tvorové byli svými příbuznými obřadně pohřbíváni, o čemž panovalo dosud přesvědčení, že to vyžaduje úroveň abstraktního myšlení spojovanou s lidmi disponujícími velkým mozkem. A umělecké rekonstrukce se snaží dát očím Homo naledi ono zvláštní ‘lidské světlo’ aby podpořili názor, že tento tvor má význam v evoluci člověka. Avšak kosti ruky jsou nápadně ohnuté, a co je nejvíc zarážející, jeho mozek ‘není větší než pomeranč’. Takže jestli jde o mikrocefalickou verzi erectuse, jak poznamenali někteří evolucionisté (snad vinou nedostatku jódu v půdě), nebo prostě o variantu australopitéka, půjde zřejmě upřesnit až poté, co uplyne nějaká doba umožňující kritické zhodnocení (včetně důkazů o údajném obřadném pohřbívání); to dělají evolucionisté, kteří sami nebyli při objevech ostatků. A doufejme, že prozkoumání také provedou kompetentní neevolucionisté. Evoluční entuziazmus se v minulosti vyznačoval tendencí přeceňovat význam aspektů nálezů jako je tento, dokud pak neopadlo počáteční hejsasa. Známkou toho, že se z těchto chyb evolucionisti poučili, je fakt, že objevitelé zatím do světa netroubí cosi o ‘chybějícím spojovacím článku’, nýbrž mluví spíše o ‘křovinatosti’ lidské evoluce a o přírodě ‘experimentující’ s různými ‘lidskými druhy’.

Podobné články v angličtině

Refuting Evolution 2—Chapter 12
Are there apemen in your ancestry?
Bones overthrown
Speech, music—and Neandertals
The Neandertal mitochondrial genome does not support evolution
Homo erectus misunderstandings?
‘Lucy walked upright!’ (or did she?)

Pro další četbu v angličtině

Genesis Questions and Answers
Creation Compromises
Bible Questions and Answers
Genesis Verse-by-Verse
Anthropology and Apemen Questions and Answers

Odkazy a poznámky

  1. Přísně řečeno, o ‘hominidovi’ se také mluví ve spojení se skupinou, o které se věří, že je to ‘postranní větev’, nemusí to být přímo předchůdci, zvláště když se myslí, že to podepře evoluční příběh. Zpět.
  2. To je tento nález zvaný ‘Hobbit’ a Lebka 1470, obé je probíráno v One Human Family s tím, že také nejsou nijak výjimeční ve svých všech podobnostech. Zpět.
  3. Zde jsou vypuštěni jeskynní kromaňonci, proslavení svým velkolepým uměním— protože všichni odborníci nyní souhlasí, že to byli anatomicky moderní lidé. Zpět.
  4. Johanson, D. and Shreeve, J., Lucy’s Child, William Morrow and Company, New York, p. 49, 1989. Zpět.
  5. See Reich, D. et al., Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia, Nature 468(7327):1053–1060, 2010 | doi:10.1038/nature09710. See also creation.com/denisovan. Zpět.
  6. Ve zpravodajské relaci BBC na bbc.co.uk, December 2010. Zpět.
  7. Evolucionisti patřící k ‘děličům’ přiřazují obvykle turkanského chlapce k H. ergaster, zatímco ‘skupináři’ jej přiřazují k H. erectus.
  8. Lordkipanidze, D. et al., A complete skull from Dmanisi, Georgia, and the evolutionary biology of Early Homo, Science 342(6156):326–331, October 2013 | doi: 10.1126/science.1238484. Zpět.
  9. Finlayson, C., Viewpoint: Human evolution, from tree to braid, bbc.co.uk, December 2013. Tento pohled na základě zkamenělin měl i evoluční paleoantropolog Milford Wolpoff. Zpět.
  10. Woodmorappe, J., How different is the cranial vault thickness of Homo erectus from modern man?, J. Creation 14(1):10–13, 2000; creation.com/cranium. Zpět.
  11. Několik vzorků mělo velice malou lebeční kapacitu, z čehož někteří usuzovali na patologické příčiny. Zpět.
  12. Někteří moderní lidé mají také z této robustnosti více než jiní. Zpět.
  13. Thwaites, T., Ancient mariners: Early humans much smarter than we expected, New Scientist 157(2125):6, 1998, based on Morwood, M.J. et al., Fission-track ages of stone tools and fossils on the East Indonesian island of Flores, Nature 392(6672):173–176, 1998. See also creation.com/homo-erectus-misunderstandings. Zpět.
  14. O’Brien, E.M., What Was the Acheulean Hand Ax?, Natural History 93(7):20–23, July 1984; Lubenow, M., Axing evolutionary ideas—stone dead!, Creation 16(3):28–30, 1994, creation.com/axing. Zpět.
  15. Více detailů a dokumentace je v 7. kapitole pojednání One Human Family. Zpět.
  16. Finlayson, ref. 9, 2013. Zpět.
  17. Někteří evolucionisté řekli, že si nezasluhuje oddělený rod, a je to pravý Australopithecus; což je jen jeden z dalších mnoha důvodů přiřadit ho zde do té samé skupiny. Zpět.
  18. Stern, J., and Susman, R., The locomotor anatomy of Australopithecus afarensis, Am. J. of Phys. Anthropology 60(3):279–317, 1983. Zpět.
  19. Computerized Axial Tomography—a way of using plain x-rays to view ‘slices’ through a 3-D specimen. Zpět.
  20. Spoor, F., Wood, B. and Zonneveld, F., Implications of early hominid morphology for evolution of human bipedal locomotion, Nature 369(6482):645–648, 1994. Zpět.
  21. Richmond, B.G. and Strait, D.S., Evidence that humans evolved from a knuckle-walking ancestor, Nature 404(6776):382–385, March 2000. Zpět.
  22. Tuttle, R., The pattern of little feet, Am. J. of Phys. Anthropology 78(2):316, 1989. Also Tuttle, R., The pitted pattern of Laetoli feet, Natural History, March 1990, pp. 60–65. Zpět.
  23. Oxnard, C.E., The place of the australopithecines in human evolution: grounds for doubt?, Nature 258(5534):389–395, December 1975. Zpět.
Příloha Velikost
00810-30.10.2015-uvedme_tvrzeni_o_opolidech_na_pravou_miru_formatovano.doc 116.5 KB

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz