‘Udivující’ ještěrky v jantaru

pavelkabrt Evoluce organizmů 0 Koment.

Z creation.com přeložil Pavel Kábrt – 11/2017. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.

V roce 2007 udělali evoluční badatelé význačný objev. Pryskyřice vytékající z pilou nařezaných stromů v lesním močálu dokáže uvěznit vodní (ale i jiné) organizmy v bažině.1,2 To by mohlo být rozhodujícím obratem vzhledem k ‘tajemství’ zahalujícím původ jantarových zkamenělin.3 Jak už jsme svého času ukázali v časopise Creation [Stvoření],4 pozorování badatelů a jejich předpoklad, že zkameněliny v jantaru mohly být uchovány pouze v důsledku pohřbení pod vodními sedimenty, nádherně zapadají do obrazu biblické Potopy. (Genesis 6–9).

„Rozpoznání, že jsou horninové vrstvy a v nich uložené zkameněliny datovány do dnů Noemovy potopy, čili pouze 4 500 let před námi, je zcela zničující vůči evolucionistickým představám o miliónech let.“

Katastrofická celosvětová Noemova potopa by tak široce znásobila množství pryskyřice potřebné pro uvěznění různých organizmů. Z kořenů vyrvané stromy navzájem drcené vířícími proudy vody a vlnami by ztratily svoji kůru a vydaly značné množství pryskyřice. V tekutém stavu by pryskyřice obalila jak vodní tak i suchozemské organizmy, které byly ze svých přirozených míst odneseny vodami potopy. (Jak uvedl New Scientist, pryskyřice ve vodě je mnohem větším nebezpečím pro hmyz než pryskyřice na kůře stromů.5) Rozpoznání, že jsou horninové vrstvy a v nich uložené zkameněliny datovány do dnů Noemovy potopy, čili pouze 4 500 let před námi, je zcela zničující vůči evolucionistickým představám o miliónech let.

Obrázek 1. Zkamenělí anolisové [plazi z rodu Iguanianských ještěrů] byli nalezeni zachovalí v jantaru na karibském ostrově Hispaniola (Sherratt et al., 2015—Odkaz 7.) Někteří jsou výjimečně dobře zachovalí (A—C). Rentgenové micro-CT skenování ukazuje ve 3D: kompletní kostry (B), plně článkované lebky (C) a fragmenty (D). Vnější povrch ještěrky je někdy nastíněn v jantaru mezerami vyplněnými vzduchem; když se to pak rekonstruuje ve 3D, objeví se detaily šupin těla (D) a nespojité lamely (E, střed). Skrz jantar lze též rozpoznat i detaily šupiny. (E, vlevo a vpravo). Viz odkaz 7.

„Kdybyste vzali tělo současné ještěrky a vložili ho do pryskyřice, pak by vypadala jako jedna z těchto zkamenělých tvorů. Takto vypadají moderně a realisticky.“ —Dr. Emma Sherrattová, univerzita New England

Bohužel však nedávná zpráva o výzkumné studii 38 zkamenělých ještěrek v jantaru, které byly nalezeny na karibském ostrově Hispaniola6,7, toto nepředpokládá. Místo toho se v souladu s evolucionistickým pohledem dívá tato zpráva na tyto zkameněliny v jantaru jako na staré 20 miliónů let a vyjadřuje údiv badatelů, že byli nalezeni tak výjimečně zachovalí anolisové, kteří nevykazují žádnou evoluci. Neboť tyto plazí vzorky v jantaru jsou “identičtí ke svým moderním příbuzným” a ukazují“ neobyčejné detaily—včetně barvy ještěrky … a zda měla oči otevřené nebo zavřené.”6 Slovy vedoucí výzkumnice, doktorky Emmy Sherrattové z univerzity New England, Austrálie:

  • “Tyto zkameněliny byly skutečně udivující v tom, kolik detailů na nich je, což nám umožnilo vidět, jak tyto ještěrky skutečně vypadaly v reálném životě. Většina z nich měla celé kostry a detaily kůže byly obtisknuty do jantaru, což umožňovalo podrobné rozpoznání jemných šupin na jejich těle a také na jejich přilnavých tlapách. Kdybyste vzali tělo současné ještěrky a vložili ho do pryskyřice, pak by vypadalo jako jedno z těchto zkamenělých tvorů. Vypadají zcela realisticky a moderně.”6

Obrázek 2. Toto je další příklad několika desítek zkamenělých ještěrek v jantaru z ostrova Hispaniola, které byly ‘datovány’ na stáří 20 miliónů let, ačkoli jsou totožné se svými současnými ještěrkami. Proč během celého toho (předpokládaného) času nedošlo k žádné evoluci? Viz odkaz 7.

Sherrattová označuje tuto stázu (tedy to, že se ještěrky evolučně neměnily během oněch sporných 20 miliónů let “během kterých se ale hlavní živočišné typy vyvíjely”), jako “velmi neobyčejný” a “docela překvapující” skutečnost.6

Naproti tomu lidé, kteří věří v Bibli, mohou velice rozumně považovat za velmi neobyčejný a překvapující fakt, že kupodivu tolik lidí nemá zájem zvážit, zda to nebyl Bůh, kdo stvořil živé bytosti tak, aby se reprodukovaly “podle svého druhu”, a to ještě když je tento pohled podporován všude kolem nás jak bohatým fosilním záznamem, tak i živou přírodou, přesně v souladu s Biblí a jejím časovým záznamem o Stvoření a Potopě.

Odkazy a poznámky

  1. Schmidt, A.R., and Dilcher, D.L., Vodní organizmy v jantaru a příklady z moderních močálovitých lesů, Proceedings of the National Academy of Sciences USA 104(42):16581–16585, 16 October, 2007 | doi:10.1073/pnas.0707949104.
  2. Jak se jantar stane smrtelnou pastí pro vodní živočichy, sciencedaily.com, 20 October 2007. Návrat k textu.
  3. Přestože se jantar považuje všeobecně za fosilní pryskyřici ze stromů, vědci jen mohou spekulovat/diskutovat o tom, jaké to byly síly, které způsobily, že stromová pryskyřice ztvrdla na jantar a přitom současně uchovala v sobě množství živočišných i rostlinných pozůstatků, například hmyz, pavouky, plže, květiny, mechy, stejně jako mořské tvory, jako jsou korýši, svijonožci, ústřice, škeble a mořské rozsivky. (Většina badatelů má za to, že pryskyřice prýštící ze stromů tvrdla na kůře stromů, organizmy se na tomto povrchu s pryskyřicí zachytily a postupně byly obaleny dalším množstvím vytékající pryskyřice—jenže tohle nikdo nikdy nepozoroval ani to nebylo zdokumentováno. A jak mohly být takto pohřbeny ústřice nebo mořské rozsivky?) Viz The amber mystery, Creation 25(2):52–53, 2003; creation.com/amber.
  4. Catchpoole, D., Amber needed water (and lots of it), Creation 31(2):20–22, 2009; creation.com/amber1.
  5. How pond life falls prey to killer trees, New Scientist 196(2625):21, 2007.
  6. Gary, S., Ancient lizards in amber amaze scientists, abc.net.au, 28 July 2015.
  7. Sherratt, E., and seven others, Amber fossils demonstrate deep-time stability of Caribbean lizard communities, Proceedings of the National Academy of Sciences USA 112(32):9961–9966, 2015 | doi:10.1073/pnas.1506516112.

Související články

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz