Zpackaní brouci
I chyba může být někdy výhodou
Carl Wieland

Problematickou otázkou evoluční víry je: „Jakým mechanismem byly vlastně přidány všechny ty nové informace potřebné k postupné přeměně jednobuněčného tvora na pelikány, palmy a lidi?“ Přirozený výběr sám o sobě nestačí; výběr znamená likvidaci informací. Skupina tvorů se může lépe adaptovat například na chlad a to vyloučením jedinců, kteří nenesou dost genetické informace pro tvorbu husté srsti. Ale to nevysvětluje původ informace pro tvorbu husté srsti.

Aby evolucionisté vysvětlili nové informace potřebné pro jejich teorii, mají jen jediné želízko v ohni — mutace. Tyto náhodné chyby vznikají, když se genetická informace (což je kódovaná sada instrukcí v DNA, která je „vzorem“ nebo „plánem“ specifikujícím stavbu a fungování jakéhokoliv tvora) kopíruje z jedné generace na druhou. Takovéto pomíchání informace má však přirozenou tendenci být škodlivé,(1) nebo přinejlepším neutrální.(2)

Proteinové sekvence dinosaurů a model postulující vývoj dinosaurů v ptáky
Jeffrey Tomkins, Ph. D.
(Přeložil M. T. z časopisu Acts & Facts, roč. 38, č. 10 – říjen 2009, str. 12-14, přeloženo 1/2010)
(http://www.icr.org/i/pdf/af/af0910.pdf)

POZNÁMKA: Tento článek není, jako ten předchozí, o DNA, ale o proteinech, i když se jeví podobně. Myslím ale, že jak evolucionisty, tak i kreacionisty (ty zase v jiném smyslu) potěší ten závěr, rozhovor mezi Schweitzerovou a Hornerem! PK

Evolucionisté tvrdí, že fosilní nálezy podporují teorie o vývoji života na Zemi trvajícím dlouhé věky, avšak materiál extrahovaný z dinosauřích kostí uvedené teorie zpochybňuje a poskytuje zajímavá témata k diskusi. Nedávné objevy měkkých tkání dinosaurů, jasně rozlišitelné základní buněčné hmoty, pružných cév i jasně pozorovatelných buněčných mikrostruktur jako třeba buněčných jader, jsou zdrojem jak šoku tak rozruchu v komunitě paleontologů.

O psí srsti

Článek Hairy New Findings in Dog Variation, který napsal Dr. Jean K. Lightner, vyšel 16. září 2009 na http://www.answersingenesis.org/articles/aid/v4/n1/hairy-finding-dog-var.... Některé myšlenky z tohoto článku prezentuje Pavel Kábrt.

Mezi psy existuje ohromující pestrost, tvarů, velikostí nebo barev. Autor tohoto článku si klade otázku, čím je tato pestrost způsobena a soustřeďuje se především na psí srst. Variace u psí srsti se nyní spojují s několika geny, a jak ukazuje nová studie, jsou to především tři geny, které hrají u psí srsti závažnou roli. (1, 2)

Člověk a dinosauři – znali se?

(Zdroj: http://www.kolbecenter.org, přeložil Ing. I. K. 4. 12. 2009)

[Vyvrácení evolucionistického oblíbeného dogmatu, že dinosauři a lidé jsou odděleni 65.000.000 let v důsledku makroevoluce]

Účelem této webové stránky je ukázat, že evoluční geologické časové měřítko bylo vyvráceno vědeckým pozorováním v mnoha vědních oborech, což zahrnuje laboratorní a hydrologické studie, paleontologické a archeologické vykopávky, datování stáří materiálů uhlíkem C14, a to prakticky v každém geologickém sloupci.

Porovnávání podobných orgánů: homologie
Dr. Gary Parker

(Poprvé zveřejněno v Creation: Facts of Life, 2006)
(Přeložil M. T. v listopadu 2009 z: „Comparative similarities: homology“
http://www.answersingenesis.org/home/area/cfol/ch1-homology.asp)

Kapitola 1 : Důkazy o Stvoření

Zadívejte se na chvíli na svou paži a pokuste se představit si kosti, které ji tvoří. Zjistíte, že jedna kost vychází z trupu, pak jsou tam dvě kosti předloktí, skupinka kůstek zápěstních a posléze kůstky rozvětvující se do prstů. Jak se ukazuje, existuje mnoho dalších živých tvorů, kteří mají přední končetiny s podobnou stavbou: jde například o přední nohy koně či psa, netopýří křídla i ploutve tučňáka – viz obrázek 6. Biologové užívají pro takové podobnosti v základních strukturách pojem „homologie“.

Systémy opravující mutace: velký problém pro makroevoluci
Jerry Bergman

(The Mutation Repair Systems: A Major Problem for Macroevolution)
Z časopisu Creation Research Society Quarterly, roč. 41, č. 4, březen 2005, str. 265 – 272 přeložil M. T. – 12/2007

V souhrnu

Nejdůležitějším zdrojem vší rozmanitosti, s nímž může pracovat přírodní výběr, jsou genetické mutace. Existují četné buněčné opravné systémy, jež zajišťují, aby exprese mutace byla neobyčejně vzácná. Tyto opravné systémy představují velké problémy pro evoluci, protože prakticky všechny genetické inovace způsobené změnami párů bází budou opraveny (a tedy se neprojeví) či bude buňka jako taková zničena. Kdyby byly genetické opravné systémy dokonalé, pak je jasné, že by veškerá makroevoluce byla nemožná. Tyto genetické opravné systémy mluví proti makroevoluci, alespoň proti té, která je vypůsobena nahromaděním mutací.

Zajdové prudí Darwina

Frank Sherwin, M. A.

(Přeložil M. T. z časopisu Acts & Facts, roč. 38, č. 9 – září 2009, str. 17 - Bunnies bug Darwin, přeloženo 9/2009).

Králíci jsou kosmopolitní býložraví savci patřící do vědeckého řádu Lagomorpha – zajícovci, do něhož řadíme králíky východoamerické (a jim příbuzné druhy králíků obývajících obě Ameriky), piky a zajíce. Králíci si hloubí nory v zemi a jejich samice rodí slepá, holá mláďata, zatímco mladí zajíci se rodí v terénu plně osrstění a vidoucí. Zadní končetiny pik jsou jen o málo delší než končetiny přední. Jedním z hlavních faktorů, které odlišují zajícovce od hlodavců, je struktura chrupu. Zástupci obou řádů se vyznačují dlouhými řezáky (hlodáky), jež neustále dorůstají. Na rozdíl od hlodavců mají však zajícovci za předními řezáky ještě druhý pár řezáků, malých a úzkých.

Nepřekonatelná hranice evoluce - 5 kapitol

Hledání mezí darwinizmu
Napsal Michael J. Behe, první vydání: 2007, USA
(Překládáno z The Edge of Evolution, překládá M. T. od 11/2008)

Obsah:

1. Základy darwinizmu
2. Závody ve zbrojení či zákopová válka?
3. Matematické meze darwinizmu
4. Co darwinizmus zvládne
5. Co darwinizmus nezvládne
6. Výstupní hodnoty
7. Pravidlo dvou vazných míst
8. Námitky vůči hranici
9. Katedrála a obloukové výplně (spandrely)
10. Celý svět jako jeviště
Dodatek A: Já, nanobot
Dodatek B: Odolnost vůči antimalarikům
Dodatek C: Skládání bakteriálního bičíku
Dodatek D: Falešný hráč
Poznámky
Poděkování
Rejstřík

Octomilka je noční můrou evoluční ideologie

Článek Colina Browna „The Incredible Stability of Drosophila“ (Neuvěřitelná stabilita octomilky) ukazuje, jak je obtížně prokazatelný vývoj (evoluce). Je to reakce na článek v Nature – Eyre-Walker, 2002.

Byly retroviry stvořeny jako dobré?
Dr. Yingguang Liu
20. prosince 2006
(Přeložil M. T. – srpen 2009)
(http://www.answersingenesis.org/articles/am/v1/n2/were-retroviruses-crea...)

„Bůh viděl, že všecko, co učinil, je velmi dobré.“ (Genesis 1:31)

Souhrn

Retroviry, které nejsou normálně přítomny u zdravých hostitelů, nazýváme viry exogenními, zatímco sekvence DNA v buněčných genomech, které jsou homologické s retroviry, nazýváme endogenními retroviry (ERVs). Zatímco tvrzení, že všechny ERVs jsou zbytky infekce v zárodečné linii, se zdá být logické, existují i skutečnosti svědčící proti endogenizační teorii jako třeba xenotropní ERVs a bytostná důležitost některých ERVs v hostitelově fyziologii. Syncytiny, produkty genu env HERV-W a HERV-FRD, přispívají k vývoji lidské placenty. Podobné geny nalézáme i u myší a ovcí. Přitom bylo prokázáno, že ovčí geny ERV jsou nezbytné pro rozmnožování ovcí. Navíc, regulace lidského genu pro syncytin-1 vyžaduje složitou regulační síť zahrnující jak virové tak hostitelské faktory. Závěr: Zatímco neporušené ERVs s pozičním polymorfizmem jsou patrně kopie exogenních virů v zárodečné linii, ERVs se stálou polohou a stálými přínosnými geny byly patrně zabudovány do hostitelského genomu v době stvoření. Exogenní retroviry byly patrně stvořeny na pomoc ERVs a k přenášení užitečných genů mezi hostiteli.