Sto let pokusů na octomilce a žádná evoluce

pavelkabrt Evoluce organizmů Napsat komentář

Brian Thomas, M.S.

(Z www.icr.org/article/5532/ přeložil Pavel Kábrt – 7/2010)
Tento článek byl publikován Institutem pro výzkum stvoření (ICR) 29. července 2010.

100 let pokusů na octomilce a žádná evoluce_1.jpg

22. července 2010 bylo stoleté výročí genetických výzkumů na ovocné mušce (octomilce Drosophila melanogaster – poz. překl.). První z těchto studií se objevila v časopisu Science v roce 1910, ve které se psalo o neočekávaném nálezu samečka octomilky s bílýma očima, po generacích mušek s očima pigmentovanýma. (1) Tak začalo století soustředěných studií mutací octomilky, ale co se skutečně zjistilo po těch všech snahách?

Po většinu času minulého století – a zvláště od objevu molekuly DNA, fyzické nositelky dědičné informace – převládající koncept neodarwinovské evoluce vyhlašoval mutace za ústřední generátor nové a užitečné informace. A tak se mutacím dala obrovská příležitost ukázat, pokud je přírodní výběr zvolí, zda mají „sílu hnát evoluci všeho živého ve směru pozitivního vylepšování.“ (2)

Ovocné mouchy, s jejich krátkou generační dobou a jen čtyřmi páry chomozómů, představovaly ten nejideálnější základ pro vyzkoušení evoluce. V laboratořích po celém světě byly podrobovány všemožným formám mutací, které navozovaly různé prostředky – včetně velkého množství chemikálií a pokusů se zářením, ve snaze zrychlit evoluci a napodobit mutace. Po tomhle všem by dnes už měly octomilky zcela jistě prokázat evoluci. (2) Ale neprokázaly.

Když tedy vědci nedosáhli evolučního pokroku těmito všemi různými způsoby, soustředili se na studium bezpočtu cílených genových manipulací. Z evolučního hlediska nejpopulárnější se staly experimenty s geny nazývaným HOX.

HOX, zkratka pro „homeobox“, jsou geny, které organizmus užívá během embryonálního vývoje. Mnozí uvažovali, že pro evoluci bude jednodušší fungovat mutacemi těchto genů, protože už jejich malá změna může vyústit ve velký účinek na těle mušky. To však bylo popřeno nedávnými studiemi, které ukázaly, že embryonální vývoj je mnohem více oflivněn regulátorovou DNA, ne geny. A mutacemi (substitučními, delecí či duplikací) řídících genů jako jsou HOX byly vyprodukovány jen mrtvé mouchy, normální mouchy (pokud mutace neměla žádný pozorovatelný efekt) anebo malá monstra. Žádný z těchto výsledků se nehodí do kategorie „pozitivní vylepšení“, které je očekáváno od darwinovské evoluce.

Články těla navíc, páry křídel navíc nebo nohy na místě tykadel, tak vypadaly vyprodukované podivné formy mušek. Specificky navržené změny DNA ve sledu třech generací vyprodukovaly mušky se čtyřmi páry křídel – ale nemohly létat. Křídla získaná navíc neměla žádné svaly a byla mrtvou váhou. Nedávný takový výzkum neodarwinistických machanizmů ukázal, že:

Mutanti čtyřkřídlých mušek přežívají jen v pečlivě kontrolovaném prostředí, a to tehdy, když badatelé úzkostlivě řídí jednotlivá nefunkční stadia, jedno po druhém. Tyto pečlivě řízené experimenty nám toho moc neřeknou, co mohou neřízené mutace vytvořit v přírodě. (3)

Ve své knize Evoluce Colin Patterson shrnul ztracené naděje nalézt evoluci pomocí HOX výzkumů:

Senzační účinky mutací homeoboxových genů byly nejprve pozorovány na Drosophile, v dřívější historii genetiky. Nositele některých těchto mutací můžeme s jistotou nazvat monstra – takže, bez velké naděje. (4)

Zatímco na jedné straně studium ovocné mušky zásadně pomohlo pochopit, jak geny, nervy, délka života a další biologické mechanizmy a procesy fungují, absolutně žádný pokrok nebyl zaznamenán v pátrání po zrychlené „evoluci“ tohoto hmyzu pomocí navozených mutací. Mušky, které přežily toto 100 let trvající mučení v laboratoři, jsou pořád dál jen ovocné mušky.

Odkazy:

1. Morgan, T. H. 1910. Sex Limited Inheritance in Drosophila. Science. 32 (812): 120-122.
2. Dawkins, R. 2009. The Greatest Show on Earth: The Evidence for Evolution. New York: Free Press, 31.
3. Meyer, S. C. et al. 2007. Explore Evolution: The Arguments for and Against Neo-Darwinism. London: Hill House Publishers, 105.
4. Patterson, C. 1999. Evolution, 2nd ed. Ithica, NY: Cornell University Press, 114.

 

Následující obrázek není součástí článku, je z přednášky
Ing. Davida Manohara.
(vložil Pavel Kábrt)

100 let pokusů na octomilce a žádná evoluce_2.jpg

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na