Šimpanzí chromozom Y je radikálně odlišný od lidského

pavelkabrt Původ člověka Napsat komentář

Robert W. Carter

(Z creation.com/chimp-y-chromosome přeložil M. T. – 1/2011)

impanzí chromozom Y je radikálně odlišný od lidského_1-chromozóm.jpg

Image iStockphoto

Vyvinuli se lidé a šimpanzi ze společného předka? Existují genetické důkazy pro tuhle příbuznost? Kdybychom si to chtěli ověřit, kam bychom se měli obrátit? V genomu existuje více takových oblastí, ale jsou to zejména nová data o šimpanzích chromozomech Y, která by mohla tyhle lidoopy setřást z evolučního rodokmenu člověka!

Mnozí evolucionisté předpokládají, že chromozom Y, sekvence DNA kódující mužské pohlaví budoucího jedince, je degenerovaným pozůstatkem našich raných evolučních dějin. Je drobný a ve stlačené podobě v buňce trochu pokroucený; většinou je tvořen repetitivním materiálem, obsahuje relativně málo genů kódujících proteiny a, jelikož je odpovídající chromozom X tak velký, myslelo se, že chromozom Y v organizmu mnoho neznamená. Navíc se liší od chromozomu X jen část chromozomu Y (označovaná jako „specificky samčí Y“ čili MSY).

Přidejte do celé směsi trochu moderního feminizmu s jeho pohrdáním vším mužským a můžete rovnou odsunout chromozom Y na smetiště dějin. Jeden článek zveřejněný roku 2009 (shodou okolností dvěma ženami) konstatoval, že na chromozomech Y eutherií (placentálů) dochází k dramatickému úbytku genů, a že zmíněný chromozom nakonec zmizí, půjde-li to takhle dál (1). Tenhle závěr je samozřejmě založen na předpokladu, že mezi chromozomy X a Y nebyl kdysi žádný rozdíl (koneckonců všechny ostatní chromozomy existují opravdu ve dvou kopiích) a že se s chromozomem Y v původním plánu savců ani nepočítalo. Zmíněné úvahy neberou však mimo jiné v potaz to, že se chromozom Y stále vyskytuje ve všech větvích rodokmenu eutherií. Závěr obou autorek by měl tedy spíše znít v tom smyslu, že studovaný malý chromozom Y musí být mimořádně důležitý, jelikož ho ani jeden z té spousty druhů placentálů za uplynulých zhruba 100 milionů let – podle jejich chronologie – neztratil. Takhle naopak zmíněné vědkyně vycházely z mylných předpokladů a došly k mylnému závěru, že chromozom Y je zakrnělý a nepotřebný. A to je jen jeden příklad z mnoha, které bychom mohli uvést jako ilustraci diskutovaného moderního trendu.

Ukazuje se, že jde o trend nesprávný (2-5). Z poznatků moderní genetiky vyplývá, že chromozom Y je mistrným řídicím spínačem, který ovládá expresi tisíců genů na všech ostatních chromozomech. Rozhoduje přitom v tak zásadních záležitostech jako je pohlaví daného jedince. Chromozom Y hraje také velmi důležitou roli při zkoumání dědičnosti a evoluce vzhledem k tomu, že se dědí výhradně v mužské linii (5). S využitím dat zmíněného sekvenovaného chromozomu lze vytvořit rodokmen těchto chromozomů a rekonstruovat tak historické migrační cesty lidstva po planetě. Z jedné dřívější studie vyplynulo, že chromozomy Y všech mužů jsou si velmi podobné. To vedlo vědce k závěru, že veškerou světovou populaci založil jediný muž zvaný „Adam s chromozomem Y“ (6).

impanzí chromozom Y je radikálně odlišný od lidského_2-šimpanz a člověk.jpg

Lidé a šimpanzi se od sebe velmi liší; potvrzuje to i porovnání jejich chromozomů Y. Photo iStockphoto

Nová studie o šimpanzím chromozomu Y mnohé vědce překvapila. Po spoustě práce je konečně na světě kompletní analýza šimpanzího chromozomu Y (7). To se může mnohým zdát divné, protože se všeobecně mělo za to, že šimpanzí genom byl rozluštěn již roku 2005. Ve skutečnosti zaostávala tehdejší analýza za standardy již také nasekvenovaného genomu lidského. Vědci totiž prostě užili lidský genom jako „lešení“ právě k rekonstrukci genomu šimpanzího. To způsobilo některé problémy; nejhorší byla situace s repetitivními sekvencemi. Právě v těchto oblastech existují totiž mezi lidmi a šimpanzi zajímavé rozdíly, a jelikož je chromozom Y mimořádně repetitivní, dá se říci, že analýza šimpanzího genomu zůstala v podstatě nedokončena. Ani dnes navíc není ještě dokončeno sekvenování lidského chromozomu Y. Chromozom šimpanzí byl pak ještě v horším stavu, ale dnešní úsilí vědců většinou dřívější nedostatky napravuje.

Jelikož jsou chromozomy Y malé a jelikož se předpokládá, že se vyvinuly z chromozomu většího, předpokládají vědci, že během svých evolučních dějin mnoho genů ztratily. Kromě toho mají vědci za to, že se jejich evoluce zpomaluje s tím, jak ztrácejí další a další geny. Diskutovaný článek však tohle nepostuluje, neboť jeho autoři zjistili významné rozdíly mezi člověkem a šimpanzem včetně radikálních rozdílů v obsahu sekvencí a genů odpovídajících oblastí MSY. Vzhledem k těmto značným rozdílům badatelé usoudili, že od té doby, kdy se údajně rozdělily evoluční větve člověka a šimpanze (na cestě od společného předka), ztratili šimpanzi hodně genů MSY kódujících proteiny – dokonce celé rodiny těchto genů. To jsou významné změny. David Page, který vedl projekt sekvenování šimpanzího chromozomu Y, řekl, že chromozomy Y u člověka a šimpanze se „…tak šíleně liší…, že to vypadá, jako by ve vývojových větvích člověka a šimpanze došlo k samostatným zásadním opravám či k vytvoření nového chromozomu Y.“ /8/

V čem tyhle rozdíly spočívají? Oběma druhům jsou společné dvě hlavní třídy sekvencí MSY: „amplikonická“ a „degenerované X“ (lidé mají také sekvence „transponovaného X“, šimpanz je však nemá). Oblasti degenerovaného X se u šimpanzů a lidí liší v celých 10%. To je hodně, uvědomíme-li si, že v uplynulých několika desetiletích papouškovali evolucionisté stále dokola, že genomy člověka a šimpanze jsou „stejné z 99%“. A to tady rozdíly teprve začínají. Když srovnávali amplikonické oblasti, museli se vědci odvolávat na rozsáhlá přeskupení a „radikální“ zisky a ztráty sekvencí. Polovina šimpanzích amplikonických sekvencí a 30% veškerého MSY nemá odpovídající analogie v lidském MSY a naopak. To už jsou rozdíly podstatné.

„Třicetiprocentní rozdíl mezi oblastmi lidského a šimpanzího MSY je šokující…Tak velké rozdíly na jednom z pohlavních chromozomů se nečekaly.“

Když zjistili rozdíl 30% mezi oblastmi lidského a šimpanzího MSY, byli vědci šokováni. Tak velký rozdíl se očekával mezi lidskými autozomy a autozomy něčeho jako je kuře (použil jsem jejich vlastní příklad), a kuře přece není ani savec. Tak velké rozdíly na jednom z pohlavních chromozomů se prostě nečekaly. Když vědci studovali genový obsah zmíněných dvou chromozomů, čekalo je další překvapení, když zjistili, že šimpanzi na nich měli mnohem méně genů a lidé mnohem více; šimpanzi podle nich měli na svém MSY „jen dvě třetiny lidských konkrétních genů či genových rodin a pouze polovinu lidských transkripčních jednotek kódujících proteiny.“ To znamená, že vědci zjistili na zmíněných dvou chromozomech Y obrovské rozdíly v počtech a typech genů a byli nuceni odvolat se na masivní ztráty jedněch či naopak zisky jiných genů, za něž jsou prý odpovědné evoluční mechanizmy. Inteligentní plán je však jako možné vysvětlení (samozřejmě) nenapadl.

Aby zjištěná data nějak vysvětlili, navrhli vědci několik faktorů, které vedly k rozdílům mezi šimpanzem a člověkem, včetně lepší konkurenceschopnosti spermatu (protože méně DNA v buňce prý zvýhodňuje ty šimpanzí samce, jejichž lehčí sperma se čileji pohybuje směrem k vajíčku), genetický autostop (kdy se spolu s přínosnými mutacemi svezou i ty zhoubné) i vysoký podíl genové konverze (kdy se podobné sekvence zkříží uvnitř chromozomu, což vede k homogenizaci sekvencí). A opět nechali vědci mimo hru inteligentní plán jako zdroj rozdílů.

Myšlenka, že chromozom Y se velmi rychle vyvíjí, je založena na předpokladu, že člověk i šimpanz měli společné předky. Lidské chromozomy Y jsou však u všech lidí téměř totožné, což bychom neočekávali, kdyby stále rychle mutovaly – takže vlastně neexistují důkazy o jakýchkoli evolučních změnách uvnitř nich. Materiál k sekvenování šimpanzího chromozomu Y však pocházel většinou od téhož samce, takže zde ani nevíme, jak by se lišily šimpanzí chromozomy navzájem.

„Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že lidé a šimpanzi jsou velmi odlišní.“

Co vyplývá z téhle nové informace? Za prvé, pro evolucionistu, to, že se chromozomy Y určitě vyvíjejí mnohem rychleji, než si kdo dříve dokázal představit („vyvíjet se rychleji“ je evolucionistický obrat pro „být zásadně odlišný“). Teď tedy budou muset vymyslet nové matematické modely, aby se pokusili ukázat, jak se může sekvence mimořádně rychle změnit, jak se mohou důležité části chromozomu zcela přeorganizovat a jak může v relativně krátkém čase docházet k evoluci celých genových rodin – a přitom musí druh zůstat sám sebou. To jim dá určitě pěkně zabrat.

Za druhé, pro kreacionistu, to, že je nyní jasné, že stará novinářská kachna „lidé a šimpanzi jsou na 99% totožní“ už neplatí. Zajímavé v téhle souvislosti je, že roku 2007 vyšel důležitý článek označující pravidlo 99% za „mýtus“ a konstatující, že už celá desetiletí dobře víme, že lidi a šimpanzi jsou daleko odlišnější (9). Tenhle mýtus je však zásadním a mocným argumentem evolucionistů. Kolik je asi těch, jejichž náboženská víra ztroskotala na těchhle „mytických“ útesech? Nyní je rozluštěna polovina šimpanzího chromozomu Y a dovídáme se, že odpovídá tomu lidskému jen ze 70%. To dokazuje, že lidé a šimpanzi jsou velmi odlišní. Do jaké míry odlišní? Citujme slavného genetika Svanteho Pääba: „Nevěřím, že existuje způsob, jak udat přesné číslo…To, jak pojímáme tuhle odlišnost, je nakonec stejně jen záležitostí politickou a sociální a kulturní.“ (5) A to pan Pääbo pronesl tahle slova ještě předtím, než vědci přišli s těmito daty o šimpanzím chromozomu Y. Nelze-li tedy zmíněnou míru odlišnosti vyčíslit, neměli bychom potom prostě hodit přes palubu všechny evolucionistické historky o společných předcích šimpanzů a lidí založené na genetice? S novými daty o šimpanzím chromozomu Y to mají evolucionističtí propagandisté společného předka zas o dost těžší.

Komentář čtenáře:

Wayne T., Austrálie, 18. prosince 2010

Existují pozoruhodné podobnosti a rozdíly v tom, jak se rozvíjejí vědecké disciplíny, zvláště mezi evoluční teorií a řekněme, fyzikou. Newton založil svoje teorie převážně na tom, co mohlo rozpoznat lidské oko, doplněné rozumným uvažováním. To samé udělal Darwin. Pomocí technologií se posléze vědecký výzkum zdokonaluje a přináší mnoho dalších detailů a větší porozumění, což pak vede k revizi teorií: to můžeme jasně dosvědčit postupem od klasické Newtonovy mechaniky ke kvantové mechanice. A tohle je to, kde se evoluční teorie odchyluje od jiných vědních oborů: rozsáhlejší porozumění zde nevede k revizi onoho základního paradigmatu ani přes obrovské bohatství dat, která stojí proti evoluci. Lidé svého času odporovali Koperníkovi a Galileovi, a moderní evolucionisté se tomuto odporu vysmívají, aniž by si připustili svoji vlastní, stále více neudržitelnou pozici.

Prosím CMI, aby pokračovala v této dobré práci.

Odkazy

1. Wilson, M.A., and Makova, K.D., Evolution and survival on eutherian sex chromosomes, PLoS Genetics 5(7):e1000568, 2009. See also http://www.physorg.com/news167026463.html.
2. Hawley, R.S., The Human Y Chromosome: Rumors of Its Death Have Been Greatly Exaggerated, Cell 113:825–828, 2003.
3. Lemos, B., et al., Polymorphic Y chromosomes harbor cryptic variation with manifold functional consequences, Science 319:91-93.
4. 598-612, 2003.
5. Jobling MA, Tyler-Smith C., The human Y chromosome: an evolutionary marker comes of age. Nature Reviews Genetics 4:598-612, 2003.
6. Batten, D., Y-chromosome Adam? TJ [J. Creation] 9(2):139–140, 1995.
7. Hughes, JF, et al., Chimpanzee and human Y chromosomes are remarkably divergent in structure and gene content. Nature 463:536-539, 2010.
8. Buchen, L., The fickle Y chromosome, Nature 463:149, 2010.
9. Cohen, C., Relative Differences: The Myth of 1%, Science 316:1836, 2007.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na