Savčí srst v jantaru

pavelkabrt Evoluce organizmů Napsat komentář

News to Note, June 19, 2010 – AiG
A weekly feature examining news from the biblical viewpoint

Zpráva BBC: „V jantaru z období křídy byla nalezena prehistorická savčí srst“
Vědci objevili nejstarší známý trojrozměrný zbytek savčí srsti.

(Z http://www.answersingenesis.org/articles/2010/06/19/news-to-note-0619201… přeložil M. T. – 6/2010)

Dva savčí chlupy 100 milionů let staré jsou pohřbeny v jantaru (zkamenělé pryskyřici dávných stromů) spolu s muší kuklou. Jantar našel v jihozápadní Francii Romain Vullo z univerzity v Rennes; jeho obsah prostudoval spolu s kolegy Didierem Neraudeauem a Vincentem Girardem.

Zmínění vědci zjistili, že trojrozměrná struktura nalezené srsti se neuvěřitelně podobá srsti moderních savců – což znamená, jak píší Zprávy BBC, že se „tvar ani struktura savčí srsti za onu předlouhou dobu nezměnily.“

Vědci nevědí, z kterého zvířete nalezená srst pochází ani jak došlo k tomu, že ji obalil jantar; určitou představu však mají. Nějaké zvíře se třeba drbalo o strom a zamazalo si pryskyřicí kožich.

Existuje samozřejmě ještě jiné vysvětlení objevu než tvrzení, že se savčí srst po miliony let nezměnila: a sice teorie o tom, že pryskyřice obalující chlupy (ani chlupy samotné) nejsou staré miliony let, nýbrž pouhých několik tisíc let – a že savec, jehož srst v pryskyřici uvízla, se velmi podobal savcům dnešním. Tahle interpretace je v souladu s fakty přinejmenším do téže míry jako interpretace počítající s vysokým stářím nálezu, a je dokonce logičtější v rámci debat o stvoření a evoluci.

Tentýž závěr platí pro novou knihu o dalších ostatcích zachovaných v jantaru. „U 100 milionů let starého gekona zachovaného v jedné jantarové fosilii pozorujeme tytéž promyšleně řešené prsty lnoucí k podkladu, které mu umožňují běhat snadno po kolmých plochách a dokonce též běhat hlavou dolů – vlastnost, která mu byla dobrá, když tenkrát utíkal před dinosaury, a která mu pomáhá i dnes, když se prohání džunglemi jihovýchodní Asie“, píše se v Corvallis (Oregon) Gazette Times.

(Mnoho druhů gekonů má výrazně rozšířené prsty vybavené na spodní straně příchytnými lamelami. Jejich povrch je tvořen mikroskopickými a na koncích rozšířenými štěty, které lnou na základě molekulárních přitažlivých sil k podkladu. Těsné přisednutí štětů ke všem nerovnostem podložky zajišťuje tlak krve, která při došlápnutí rozpíná krevní zásobníky pod jednotlivými lamelami. Toto zařízení je tak účinné, že celé zvíře obvykle unesou lamely jediného prstu. S tím souvisí i zvláštní způsob našlapování gekonů. Aby se vůbec „odlepili“ od podkladu, musí uvolňovat prsty postupně od jejich konců tak, že je jakoby „rolují“ nahoru a přitom snižují tlak krve v krevních zásobnících. Pozn. překl.)

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na