plant-distribution-header

Rozložení rostlin a živočichů na světě

Jakob Haver Fakta pro stvoření 1 Komentář

Proč se vyskytují zrovna tam, kde jsou?

Dominic Statham

Z creation.com přeložila Martina R., edit. Jakob Haver  – 10/2018. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Obr. 1: pohyb kontinentů podle geologie staré Země

Mezinárodně známý ateista Richard Dawkins měl v březnu 2010 proslov na celosvětové ateistické konferenci v Melbourne v Austrálii. Řekl, že “pokud došlo k evoluci, je schéma geografického rozložení [rostlin a živočichů] právě to, co byste očekávali.”1 Dále pokračoval s tím, že „takové rozmístění byste u některých alternativních názorů očekávat nemohli… např. pokud by se vše rozptýlilo z Nomeovy archy.“

Avšak bližší pohled na biogeografii (studii rozmístění rostlin a živočichů) odhaluje velmi odlišný obraz od toho, jak jej vykreslil profesor Dawkins.

Pokud by vývoj rostlin a živočichů probíhal miliony let, očekávali bychom, že úzce příbuzné druhy budou žít geograficky blízko sebe (obrázek 1). V některých případech tomu tak skutečně je. Například na Galapágách se vyskytují podobné druhy pěnkav a na Havajských ostrovech zase podobné druhy octomilek a hlemýžďů.

„Toto rozšíření živočichů bychom stejně tak mohli očekávat i po Potopě.“

Nicméně toto rozšíření živočichů bychom stejně tak mohli očekávat i po Potopě popsané v Genesis. Ptáci se mohli rozptýlit z Blízkého Východu (kde přistála Archa), z nichž někteří se nakonec usadili na Galapágách. Mezi potomky těchto pěnkav docházelo k následným variacím a přírodnímu výběru, protože v sobě měly zabudovanou genetickou schopnost k rychlým změnám, a tudíž také k přizpůsobení se různému prostředí – a to je něco, co odpovídá spíše charakteru biologického designu. Stejně tak to mohlo probíhat u prvních octomilek a plžů, kteří se dostali na Havajské ostrovy (možná na plujících kládách). Tyto druhy se také mohly rozšířit v různých variacích, jak se přizpůsobovaly odlišným podmínkám.

Disjunkční rozšíření

Nicméně na různých kontinentech se často nacházejí podobné rostliny a živočichové, oddělení od sebe rozsáhlými plochami území nebo oceánem. Pokud by se všechno vyvíjelo pomalu během miliónů let, toto schéma byste neočekávali, ale s biblickým popisem stvoření a globální Potopou je to naopak v souladu. Například mnoho podobných rostlinných a živočišných skupin lze nalézt na okrajích protilehlých pevnin, mezi nimiž je oceán. Toto schéma je natolik důsledné, že migrace a přemístění jsou pro biogeografii mnohem lepším vysvětlením než evoluce.2

Tyto daleko od sebe vzdálené populace jsou tak běžné, že dostaly i svůj název – disjunkční (nesourodé) rozložení.

clethra-r

Jochovec (Clethra)

Evolucionisté se někdy snaží vysvětlit disjunkční rozšíření kontinentálním driftem. Říkají, že kontinenty se od sebe před miliony let oddělily, a když k tomu došlo, byly také odděleny podobné druhy rostlin a živočichů, které kdysi žily společně (obr. 1). Tímto například vysvětlují, proč se pakomáři, kteří jsou jako malé mušky nebo komáři, vyskytují v Antarktidě, Jižní Austrálii, Jižní Americe, Novém Zélandu a Jižní Africe.3

Toto vysvětlení má však jeden problém – mnoho druhů, které jsou rozšířené ve všech dříve spojených kontinentech, se podle evoluční teorie vyvinulo až po oddělení kontinentů.4,5 Například Jižní Amerika a Afrika se údajně oddělily před 100 miliony let, ale druhy kaktusů, které se měly vyvinout v Jižní Americe zhruba před 30 miliony let, se vyskytují i v Africe. Stejně tak evoluční úvahy o výskytu hlodavců v Jižní Americe a Africe neodpovídají obecně přijímanému časovému rámci kontinentálního driftu.6 Napříč těmito kontinenty je známo mnoho dalších záhadných disjunkcí, jako jsou například cichlidy, které patří mezi sladkovodní druhy ryb.7

Dalším problémem je, že tyto disjunkční druhy se často vyskytují na kontinentech, které nikdy nebyly spojené. Například napříč celým Tichým oceánem se vyskytuje mnoho druhů rostlin a hmyzu, známých jako disjunkční.8,9 Takovým příkladem je rozšíření rostlin rodu jochovec na obrázku 2. Je také zajímavé, že vačice, vyskytující se v Chile, má mnohem blíže k australským vačnatcům než k vačnatcům z Jižní Ameriky.10

Existují další biogeografické anomálie, které neodpovídají očekávanému evolučnímu vzorci. Například živočišné druhy střední a jižní Afriky mají blíže k druhům z jižní Asie než k těm ze severní Afriky.11 Rostliny vyskytující se na Madagaskaru jsou výrazně podobné těm z Indonésie.12 Šicha černá (Empetrum) se nachází pouze v nejsevernějších oblastech severní polokoule a v nejjižnějších oblastech jižní polokoule.

Překvapení ve fosiliích

Významné disjunkce jsou nalézány také ve fosilním záznamu. Například mnoho podobných rostlinných fosilií nalézáme v západní části Severní Ameriky a východní Asii, ale podle výpočtů geologů staré Země o pomalém kontinentálním driftu došlo k ukládání těchto hornin v době, kdy Aljaška a Rusko byly od sebe vzdáleny tisíce kilometrů.13

plant-distribution-clethra

Obr. 2: rozšíření rostlin rodu jochovce napříč Pacifikem

Přestože výskyt žijících vačnatců14 je značně omezen na Austrálii a Jižní Ameriku (vačice), jejich fosílie z hornin, řazených do svrchní křídy (údajně 85 až 65 milionů let staré) se vyskytují výhradně v Evropě, Asii a Severní Americe. Richard Cifelli, profesor na katedře zoologie na Oklahoma University řekl, že „tato geografická přesmyčka zůstává nevysvětlena.“15 Je zajímavé, že fosílie vačnatců jsou nyní nalézány na všech kontinentech.16,17

Podle evoluční teorie se placentálové (jako jsou králíci, sloni a kočky)18 vyvinuli na severní polokouli a v Austrálii se neobjevili až do doby před 5 miliony let. Nicméně nedávný australský objev něčeho, co vypadá jako fosilie placentála v hornině staré údajně 120 milionů let, přivedl některé evolucionisty na myšlenku, že placentálové se nejprve mohli vyvinout na jižní polokouli, migrovat na sever a poté na jižních kontinentech vyhynuli!19

„Evoluční vědci se neustále snaží vymýšlet další ad hoc příběhy, jen aby ta překvapivá rozmístění vysvětlili.“

Takže pokud se na biogeografické rozložení rostlin a živočichů podíváme podrobněji, zjistíme, že to není „právě to, co byste očekávali, pokud došlo k evoluci“. Spíše se evoluční vědci neustále snaží vymýšlet další ad hoc příběhy, jen aby ta překvapivá rozmístění vysvětlili.

Na druhé straně je rozložení rostlin a živočichů v souladu s biblickým popisem historie Země. Podle něho byla celá pozemská biosféra původního světa (vše kromě toho, co bylo ochráněno v Arše) vyvrácena a zničena globální Potopou. Poté, co vody poklesly, vystoupili z Archy na Středním Východě všichni přeživší živočichové a pomalu se rozptýlili tam, kde je nalézáme dnes. Někteří z nich, a další, kteří nebyli na Arše, jako hmyz a hlemýždi, se spolu s rostlinami nejspíš rozšířili na přírodních plavidlech – masivních plovoucích kládách ze zničených lesů původního světa. Výzkum, zveřejňovaný v časopise Creation neustále potvrzuje, že toto je dobré vysvětlení.20

Odkazy a poznámky

  1. Zwartz, B., Dawkins delivers the sermon they came to hear, The Age (Melbourne), 15 March 2010; www.theage.com.au.
  2. See: Statham, D., Biogeography, Journal of Creation 24(1):82–87, 2010.
  3. Ridley, M., Evolution, ch. 17, Blackwell Science, Oxford, UK, 3rd edition, 2004.
  4. George, W. and Lavocat, R., The Africa–South America Connection, p. 159, Clarendon Press, Oxford, UK, 1993.
  5. Davis, C., et al., High-latitude tertiary migrations of an exclusively tropical clade: evidence from Malpighiaceae, International Journal of Plant Sciences 165(4 Suppl.):S107–S121, 2004; www.people.fas.harvard.edu/~ccdavis/pdfs/Davis_et_al_IJPS_2004.pdf. Return to text.
  6. Ref. 4, ch. 9.
  7. Ref. 4, p. 159.
  8. Thorne, R., Major disjunctions in the geographic ranges of seed plants, The Quarterly Review of Biology, 47(4):365–411, 1972.
  9. Buffalo Museum of Science (New York), Panbiogeography—Pacific Basin tracks; www.sciencebuff.org/pacific_basin_tracks.php.
  10. Allaby, M., Dromiciopsia, A Dictionary of Zoology, Oxford University Press, Oxford, 1999; www.encyclopedia.com/doc/1O8-Dromiciopsia.html.
  11. Beck, W., et al., Life: An Introduction to Biology, p. 1324, HarperCollins, New York, USA, 3rd ed., 1991.
  12. Schatz, G., Malagasy/Indo-Australo-Malesian phytogeographic connections, in: Lourenço, W.R. (ed.), Biogeography of Madagascar, Editions ORSTOM, Paris, 1996; www.mobot.org/mobot/madagasc/biomad1.html.
  13. Smiley, C., Pre-Tertiary phytogeography and continental drift—some apparent discrepancies, in: Gray, J. and Boucot, A., eds, Historical Biogeography, Plate Tectonics and the Changing Environment, pp. 311–319, Oregon State University Press, Corvallis, USA, 1976.
  14. Marsupials differ from other mammals in the female having a pouch in which she carries her young through early infancy.
  15. Cifelli, R. and Davis, B., Marsupial origins, Science 302:1899–1900, 2003.
  16. Quantum, Australian Broadcasting Commission, 6 November 1991, cited in: ‘Nebraska mouse’ excites some, Creation 14(2):5–8, 1992.
  17. Gish, D., Evolution: The Fossils Still Say No! pp. 178–183, Institute for Creation Research, USA, 1995.
  18. One of the ways placental animals are distinguished from other mammals is that their young stay inside the body until fully developed.
  19. Tim Flannery, Forum: A hostile land—Could one tiny fossil overthrow Australia’s orthodoxy? New Scientist 2116:47, 1998.
  20. See Ref. 2.

1
Komentujte

Please Přihlásit to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
jhk - vlasta Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
jhk - vlasta
jhk - vlasta

Výzkum, zveřejňovaný v časopise Creation neustále potvrzuje, že toto je dobré vysvětlení

– a také správné. A pravdivé a faktické. Mimoto ještě i vědecké/ale to už je spíše takový možná nechtěný bonus…))))).